7 C 247/2025

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Ivánkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 51 264 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba se v celém rozsahu zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou ve znění doplnění ze dne , datum, (č. l. 58) podanou u Okresního soudu v Kroměříži se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky a) ve výši 36 774,00 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 49 274,00 Kč ve výši 12,75 % ročně od , datum, do , datum, ve výši 430,25 Kč, zákonný úrok prodlení z částky 46 274,00 Kč ve výši 12,75 % ročně od , datum, do , datum, ve výši 533,28 Kč, zákonný úrok prodlení z částky 43 274,00 Kč ve výši 12,75 % ročně od , datum, do , datum, ve výši 771,12 Kč, zákonný úrok prodlení z částky 40 774,00 Kč ve výši 12,75 % ročně od , datum, do , datum, ve výši 640,80 Kč, zákonný úrok prodlení z částky 37 774,00 Kč ve výši 12,75 % ročně od , datum, do , datum, ve výši 2 032,80 Kč, zákonný úrok prodlení z částky 36 774,00 Kč ve výši 12,75 % ročně od , datum, do zaplacení. Pohledávku – smluvní pokuty b) ve výši 14 490,41 Kč a c) úrok ve výši 85,51 % ročně z částky 38 691,13 Kč od , datum, do , datum, ve výši 2 103,84 Kč, úrok ve výši 14,75 % ročně z částky 38 691,13 Kč od , datum, do , datum, ve výši 1 240,15 Kč, úrok ve výši 14,75 % ročně z částky 37 277,02 Kč od , datum, do , datum, ve výši 632,25 Kč, úrok ve výši 14,75 % ročně z částky 34 277,02 Kč od , datum, do , datum, ve výši 1 989,68 Kč, úrok ve výši 14,75 % ročně z částky 33 277,02 Kč od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky 170 438,00 Kč.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Žaloba, doplnění žaloby č. l. 58, výzva vz. 69 a vz. 73 bylo žalované doručeno do vlastních rukou prostřednictvím pošty (žalovaná nemá datovou schránku) na adresu dle evidence ISRZ (, adresa, , , adresa, -fikcí dle § 49 o. s. ř.), dále na adresu dle smlouvy (, adresa, ). Obě soudní zásilky byly žalované vhozeny do domovní schránky poté, co pošta zanechala žalované oznámení o uložení zásilky na poště. Ani v jednom případě si žalovaná soudní písemnosti nevyzvedla na poště.

3. Skutková zjištění: Mezi žalobkyní (věřitelkou) a žalovanou (dlužníkem také jako spotřebitelem), byla dne , datum, uzavřena Smlouva o úvěru č. , hodnota, (dále též jen „smlouva“, č. l. 11), na základě, které byl žalované poskytnut na její účet (uvedený ve smlouvě) úvěr ve výši 40 000 Kč (dále též jen „úvěr“). K vyplacení částky došlo dne , datum, . Žalovaná se ve smlouvě zavázala poskytnutý úvěr včetně sjednaného úroku ve výši 85,51 % ročně (za poskytnutí úvěru) splácet formou 48 měsíčních splátkách ve výši 3 372 Kč (ve splátkách byla zahrnuta i úhrada za pojištění, tak jak je níže uvedeno) splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem srpen 2023, to vše dle splátkového kalendáře (č. l. 12), který tvořil přílohu oznámení žalobkyně (věřitelky). Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to konkrétně prostřednictvím emailové komunikace. Žalovaná smlouvu podepsala svým jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu, který jí byl za tímto účelem ze strany žalobkyně předem poskytnut. Smlouva obsahuje dodatek, který tento způsob uzavření smlouvy upravuje. Oznámení o schválení úvěru bylo žalované zasláno na e-mailovou adresu žalované uvedenou ve smlouvě. Součástí všech splátek byla vedle splátky jistiny úvěru a úroku za poskytnutí úvěru, i měsíční úhrada za pojištění schopnosti žalované splácet úvěr ve výši 413 Kč, tak jak bylo sjednáno v příloze č. , hodnota, smlouvy. Žalovaná při podpisu smlouvy podepsala přihlášku do skupinového pojištění schopnosti splácet úvěry. Pojištění bylo sjednáno na základě Pojistné smlouvy blíže popsané v příloze č. , hodnota, smlouvy. (č. l. 13). Žalovaná se zavázala, že bude žalobkyni po dobu trvání tohoto pojištění hradit za toto pojištění své schopnosti splácet úvěr shora uvedenou měsíční úhradu za pojištění, která bude tvořit součást všech splátek dle uzavírané smlouvy a bude tedy splatná ve lhůtách splatnosti těchto splátek. Žalobkyně žalované oznámila schválení úvěru Oznámením o schválení úvěru, ve kterém byly uvedeny základní parametry poskytovaného úvěru a jehož přílohu tvořil i splátkový kalendář. Oznámení o schválení úvěru bylo žalované zasláno na dodejku (č. l. 19).

4. Schopnost žalované k úvěruschopnosti byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, lustrací databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalované, výpisy z běžného účtu atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalované v databázích SOLUS a NRKI (Nebankovní registr klientských informací). Do zesplatnění úvěru (dne , datum, ) byly žalovanou uhrazeny částky:- Částka ve výši 3 372 Kč ze dne , datum- Částka ve výši 3 372 Kč ze dne , datum- Částka ve výši 3 372 Kč ze dne , datum- Částka ve výši 3 372 Kč ze dne , datum- Částka ve výši 6 744 Kč ze dne , datum- Částka ve výši 2 000 Kč ze dne , datum- Částka ve výši 1 373 Kč ze dne , datum- Částka ve výši 3 371 Kč ze dne , datum- Částka ve výši 1 380 Kč ze dne , datum- Částka ve výši 3 372 Kč ze dne , datum- Částka ve výši 1 000 Kč ze dne , datum, , celkem 32 728 Kč.Po zesplatnění celého úvěru byly zaplaceny částky:- Částka ve výši 3 000 Kč ze dne , datum- Částka ve výši 3 000 Kč ze dne , datum- Částka ve výši 2 500 Kč ze dne , datum- Částka ve výši 3 000 Kč ze dne , datum- Částka ve výši 1 000 Kč ze dne , datum, , celkem 12 500 Kč.Žalovaná tak na úvěr zaplatila celkovou částku ve výši 45 228 Kč.

5. V důsledku prodlení se splátkou v déle 65 dní, došlo bez dalšího k zeplatnění celého úvěru. Žalovaná se dostala do prodlení s 10. splátkou, splatnou ke dni , datum, . Ke zesplatnění úvěru došlo tedy ke dni , datum, . Zesplatněním celého úvěru v důsledku tohoto prodlení žalované žalobkyně požaduje zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1.smlouvy ve výši 1 497 Kč (žalobkyni vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 30 dnů). Žalobkyně požaduje zaplacení pokuty u splátek č. , hodnota, , 10, 11, u kterých se žalovaná ocitla v prodlení o délce 30 dnů, tedy smluvní pokuty v celkové výši 3 x 499 Kč. Tato smluvní pokuta je dle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení. V důsledku tohoto prodlení žalované žalobkyně dále požaduje zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2.smlouvy v celkové výši 2 000 Kč (náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 15 dnů). Žalobkyni tedy zaplacení této náhrady nákladů u splátek č. , hodnota, , 2, 3, 4, 5, 7, 8, 9, 10, 11, prodlení o délce 15 dnů, tedy náhrady nákladů v celkové výši 10 x 200 Kč. Tato náhrada nákladů je dle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení.

6. Povinnost hradit náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované byla ve smlouvě sjednána na základě § 122 odst. 1 písm. a) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého platí, že věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat mimo jiné právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele. Shora uvedená částka 200 Kč přitom odpovídá skutečným nákladům žalobkyně vzniklých v důsledku popsaného prodlení s úhradou každé splátky o délce 15 dnů.

7. V bodě 6.5.smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne , datum, , až do jejího úplného zaplacení. V bodě 2.2.smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady.

8. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3, změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

10. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Toto platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle ust. § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

14. Podle ust. § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

15. Podle ust. § 2398 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle odst. 2 váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

16. Podle ust. § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle odst. 2 úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

17. Podle ust. § 2400 občanského zákoníku, mají-li být peněžní prostředky použity podle smlouvy pouze na určitý účel a úvěrovaný je použije na jiný účel, může úvěrující od smlouvy odstoupit a požadovat, aby úvěrovaný bez zbytečného odkladu vrátil, co od něho získal, i s úroky. To platí i tehdy, je-li použití peněz k smluvenému účelu nemožné.

18. Podle ust. § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

19. Posouzení úvěruschopnosti žalované: Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, . Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno neplatností absolutní (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ). Nová úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (viz doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 21/96, „Soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci“. Přijetím zákona č. 257/2016 Sb. sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl neplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl „posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne , datum, rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C-679/18 tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008/48/ES.

20. Soud proto vycházel také z ustanovení § 580 občanského zákoníku a § 588 a přihlédl i bez návrhu k neplatnosti jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že „nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ).

21. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

22. Podle ust. § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

23. Podle ust. § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

24. Právní závěry. Soud má tedy v projednávané věci za to, že v daném případě věřitelka postupovala dle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když dostatečně posoudila úvěruschopnost žalované, a proto je předmětná Smlouva o úvěru platně uzavřena v části týkající se poskytnutí finanční částky (částka byla žalované vyplacena) a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně, když tato výše neodporuje ust. § 580 a § 588 občanského zákoníku. Dostatečným způsobem žalobkyně ověřovala příjmy a výdaje žalované.

25. Pokud se však týká smluvního ujednání úroku ve výši 85,51 %, v této části je smlouva absolutně neplatná z důvodu takto sjednané výše, která je zcela zjevně nepřiměřená a takové ujednání nemůže požívat soudní ochrany. Pokud žalovaná plnila na úvěru, žalobkyně měla tyto částky započít na jistinu, nikoliv na úrok, který je nepřiměřený a takto sjednaný je tedy dle názoru soudu neplatný. Pokud tedy žalovaná zaplatila na úvěru celkovou částku 45 288 Kč, tímto byla zaplacená celá dlužná jistina ve výši 40 000 Kč a o 5 288 Kč více. Dle názoru soudu, žalobkyně neměla oprávnění splátky úvěru započítávat na úrok ve výši 85,51 % ročně z dlužné jistiny, neboť takto vysoký úrok již nelze považovat za úrok praeter legem. Součástí žalované částky tak byla nejen dlužná jistina úvěru, ale také takto vysoký 85,51 % roční úrok z úvěru, na který žalobkyně nemá nárok.

26. Za tohoto stavu soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl. Výrok I. tohoto rozhodnutí.

27. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná byla v řízení zcela úspěšná, náklady řízení nepožadovala. Výrok II. tohoto rozhodnutí.