7 C 249/2022

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Janou Ivánkovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 30 979,97 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení jistiny ve výši 30 979,97 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 521,67 Kč za období od 11. 12. 2020 do 22. 6. 2022, kapitalizovaného úroku ve výši 3 825,37 Kč za období od 11. 12. 2020 do 22. 6. 2022, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 30 979,97 Kč od 23. 6. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 20,74 % ročně z částky 30 979,97 Kč od 23. 6. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Kroměříži se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky shora uvedené ve výroku I. tohoto rozhodnutí s příslušenstvím představující úrok z úvěru a zákonný úrok z prodlení. V žalobě tvrdila, že pohledávka vyplývající z níže uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 7. 1. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 7. 1. 2022. Mezi právním předchůdcem žalobkyně, a to společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], a žalovanou byla dne 30. 5. 2019 uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“).

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, žaloba, vz. 69 a vz. 73 bylo žalované doručeno do vlastních rukou prostřednictvím pošty dne 16. 11. 2022, a to na adresu [adresa žalované], jedná se o adresu dle [anonymizováno]. Téhož dne 16. 11. 2022 na adresu dle smlouvy, [ulice a číslo], [obec]. Žalovaná nemá datovou schránku.

3. Okresní soud v Kroměříži usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (vz. 73) vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených důkazů. Soud účastníky poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání souhlasí, když ve věci samé lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně v návrhu uvedla, že souhlasí s postupem dle ust. § 115a o. s. ř. Žalovaná se nevyjádřila. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř., bez nařízení jednání.

4. Usnesením Okresního soudu v Kroměříži ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] soud vyzval žalobkyni doplnění skutkových tvrzení ohledně skutečností, že s náležitou péčí byla před uzavřením smlouvy o úvěru, posouzena úvěruschopnost žalované. Na výzvu žalobkyně reagovala písemným podáním ze dne 19. 11. 2022, č. j. 37. <i>5. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>6. Podle ust. § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.</i> 7. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

8. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. <i>9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>11. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>12. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> 13. Právní závěr. Posouzení úvěruschopnosti žalované. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno absolutní neplatností (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). [ulice] úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. ve znění účinném do 28. 5. 2022 navozovala dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele je sankcionováno pouhou relativní neplatností (srov. doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona ve znění účinném do 28. 5. 2022). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 2. 1997 sp. zn. Pl. ÚS 21/96,„ … soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci …“. Přijetím zákona č. 257/2016 Sb. sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl naplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl„ posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne 5. 3. 2020 rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C [číslo] tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008 [číslo]. Na závěry Evropského soudního dvora ostatně reagoval i český zákonodárce, když novelou obsaženou v zákoně č. 96/2022 Sb. došlo s účinností od 29. 5. 2022 ke změně § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru tak, že dle nového znění tohoto ustanovení soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

14. Z karty zákazníka ze dne 29. 5. 2019 právní předchůdce žalobkyně ověřil před uzavřením Smlouvy majetkovou situaci žalované, a to z výplatních pásek, z faktur a ze složenek. Současně si z veřejně dostupných rejstříků (insolvenčního rejstříku, Centrální evidence exekucí) rejstříku ověřil, že vůči žalované není vedeno insolvenční nebo exekuční řízení. Nashromážděné a ověřené údaje byly příslušným spolupracovníkem právního předchůdce žalobkyně odeslány do obchodního informačního systému právního předchůdce žalobkyně, který obsahuje skóringový model zahrnující kritéria, vycházející ze statistických dat, a který schopnost splácet požadovanou částku vyhodnotil. Žalovaná v kartě zákazníka ze dne 29. 5. 2019 uvedla, že je zaměstnána na dobu určitou jako [anonymizováno] ve [právnická osoba] [právnická osoba], její měsíční příjem činí 19 708 Kč, žije ve vlastním bytě či domě bez zástavy, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani půjčku, resp. zápůjčku u jiné společnosti.

15. Soud má tedy za prokázané na základě tvrzených skutečností, doložených důkazů žalobkyní, že právní předchůdce žalobkyně dostatečným způsobem prověřil schopnost žalované splácet finanční částku, která jí byla poskytnuta na základě smlouvy o úvěru, která je níže specifikovaná, a to v souladu s ust. § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

16. Skutková zjištění a právní závěry: Pohledávka vyplývající z níže uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany právního předchůdce žalobkyně, postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 7. 1. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 7. 1. 2022. Tímto je založena aktivní legitimace žalobkyně v řízení.

17. Soud má za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne 29. 5. 2019 uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] (č. l. 18 Smlouva) na základě, které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 6 800 Kč (procentuálně vyjádřený 17 % z jistiny) a odměnu za administrativní činnost ve výši 8 000 Kč (20 % z jistiny), za hotovostní inkaso splátek ve výši 22 800 Kč (dalších 57 % z jistiny). Ve Smlouvě se také zavázala zaplatit poplatek za životní pojištění ve výši 960 Kč a poplatek za asistenční služby ve výši 720 Kč. Úrok za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy a veškeré poplatky žalobkyně souhrnně nazývá jako„ úhrady za služby“. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaná zavázala uhradit v 80 ti týdenních splátkách po částkách ve výši 991 Kč, a to počínaje dnem 6. 6. 2019, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 10. 12. 2020.

18. Žalovaná za dobu od uzavření Smlouvy do dne postoupení pohledávky na dlužnou částku zaplatila celkem 10 455 Kč. Za dobu od postoupení pohledávky do dne sepisu žaloby zaplatila částku ve výši 50 000 Kč Celkem tak žalovaná zaplatila částku ve výši 60 455 Kč Poslední platba žalované byla dne 9. 9. 2019. Žalobkyně prováděla zápočet plateb žalované poměrně na jistinu a dále na úhrady za služby (pevně sjednaný úrok, poplatek za administrativní činnost, poplatek za hotovostní inkaso splátek, pojištění, asistenční služby).

19. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení 1/ celkové dlužné jistiny ve výši 30 979,97 Kč, 2/ kapitalizovaných úroků ve výši 3 825,37 Kč za období 11. 12. 2020 do 22. 6. 2022, 3/ kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 521,67 Kč za období od 11. 12. 2022 do 22. 6. 2022, 4/ úroků ve výši 20,74 % ročně z dlužné jistiny ve výši 30 979,97 Kč od 23. 6. 2022 do zaplacení a 5/ úroků z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši 30 979,97 Kč od 23. 6. 2022 do zaplacení.

20. Právní závěr. Smlouvá o úvěru byla platně uzavřeny v části zapůjčení jistiny 40 000 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 8 000 Kč a pevně sjednaného úroku 6 800 Kč. Dále poplatku za životní pojištění ve výši 960 Kč a poplatku za asistenční služby ve výši 720 Kč. Finanční prostředky byly žalované právním předchůdcem žalobkyně poskytnuty.

21. K části nároku na pěvně stanovený úrok z úvěru soud dospěl k závěru, že výše takto sjednaného pevného úroku odpovídá zákonným ustanovením občanského zákoníku, procentuálně je výše úroku vyjádřena 17 % z jistiny, tedy se nepříčí dobrým mravům. Pokud se týká jdoucího úroku, který byl sjednán ve výši 20,74 % ročně je i tato výše je zcela přiměřená, v souladu s ust. občanského zákoníku.

22. K části nároku na zaplacení poplatku za administrativní činnost, který procentuálně představuje výši vždy 20 % z jistiny, soud uvádí: Pokud se týká administrativního poplatku, v této části byla smlouva platně uzavřena, neboť poplatek slouží k úhradě nákladů spojených se smlouvou o úvěru po celou dobu trvání smlouvy, tedy do doby, než je dlužná částka zaplacena. Výše takto sjednaného poplatku za administrativní činnost je zcela přiměřená k výši zapůjčené jistiny. V této části je proto smlouva o úvěru platná. Další poplatek například za vyhodnocení úvěru, správu účtu žalobkyně ve smlouvě nesjednala, proto tento poplatek soud považuje i za odměnu za vedení, správu účtu.

23. K části žaloby o zaplacení poplatku za hotovostní výběr splátek (procentuálně ve výši 40 % z jistiny) ve smlouvě o úvěru soud uvádí následující: Sjednání dalšího poplatku, a to za hotovostní inkaso splátek, soud shledává takové ujednání za v rozporu s dobrými mravy, v rozporu se zákonem na ochranu spotřebitele z následujících důvodů: [ulice] odměny za hotovostní inkaso splátek je nezbytné pohlížet a hodnotit ve vztahu k celkovým okolnostem případu. Žalovaná si půjčila částku 40 000 Kč a byla povinna vrátit tuto částku spolu s příslušenstvím, tedy i úroky, které byly sjednány v daném případě pevnou částkou, dále jsoucí úroky, s poplatkem za administrativní činnost. Vedle toho měla však dále žalovaná povinnost svému věřiteli zaplatit částku představující náklady věřitele za hotovostní inkaso splátek. Půjčky, úvěry z tzv. nebankovního sektoru využívají lidé, kteří ve většině případů nejsou schopni pro svojí tíživou sociální situaci získat peněžní prostředky formou úvěru od banky. Mnohdy tito lidé nemají ani vlastní účty právě z důvodu nedostatku finančních prostředků. Splácení půjčky, úvěru právě hotovostní formou je pro ně přijatelnější a tuto formu splácení nebankovní sektor právě hojně využívá. V těchto případech také lidé získávají finanční částku bezprostředně po uzavření samotné smlouvy, nikoliv s prodlením určité doby, tak jako u bankovního sektoru. Věřitel de facto ani nenabízí jinou možnost splácení půjčky než právě formou hotovostní. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem soud proto dospěl k závěru, že ujednání o odměně za hotovostní inkaso splátek je v rozporu s dobrými mravy. V této části je smlouva absolutně neplatná.

24. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem a právnímu závěru tedy žalovaná byla povinna vrátit žalobkyni jistinu ve výši 40 000 Kč, pevně sjednaný úrok 6 800 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 8 000 Kč, poplatek za pojištění 960 Kč, poplatek za asistenční služby ve výši 720 Kč Celkem tedy částku 56 480 Kč. Poplatek za hotovostní inkaso splátek není žalovaná povinna žalobkyni vrátit z důvodu absolutně neplatného ujednání. Platby žalované mohly být žalobkyni započtena na platně sjednané nároky. Pokud tedy žalovaná na dlužnou částku plnila částkou 60 455 Kč, když poslední platba žalované byla dne 9. 9. 2019, k tomuto dni zaplatila veškeré platně sjednané nároky dle smlouvy. Tudíž ode dne 10. 9. 2019 již nic nedluží. Za tohoto stavu soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl. Výrok I. tohoto rozhodnutí.

25. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná byla v řízení zcela úspěšná, náklady řízení nepožadovala, soud proto nepřiznal žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení. Výrok II. tohoto rozhodnutí.