7 C 26/2024

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudkyní tituly před jménem jméno FO ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Anonymizováno Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 93 877 Kč s příslušenstvím a vydání věci

I. Soud schvaluje soudní smír tohoto znění: Žalovaná se zavazuje zaplatit žalobkyni částku ve výši 60 000 Kč, a to ve lhůtě do 3 dnů od rozhodnutí soudu o schválení soudního smíru s tím, že součástí této částky jsou i náklady tohoto řízení.

II. O nákladech řízení státu spočívající ve znalečném bude rozhodnuto v samostatném usnesení.

1. Odůvodnění tohoto usnesení odpovídá ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) ve spojení s § 169 odst. 4 o. s. ř.

2. Žalobkyně se domáhá na žalované zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto usnesení s odůvodněním, že se jedná o částky zaplacené žalované na základě dohody mezi žalobkyní a žalovanou týkající se výcviku psa ve vlastnictví žalobkyně.

3. Po opakovaném doporučení soudu o uzavření smíru, žalobkyně uvedla, že po žalované v rámci soudního smíru požaduje částku 60 000 Kč, která v sobě zahrnuje i náklady tohoto řízení. Žalovaná původně navrhovala částku 30 000 Kč. V průběhu jednání dne datum žalovaná přistoupila na návrh žalobkyně a uvedla, že souhlasí s návrhem žalobkyně na soudní smír, na základě kterého by se žalovaná zavázala vrátit žalobkyni částku 60 000 Kč, která v sobě zahrnuje i náklady tohoto řízení. Následně účastníci shodně navrhli, aby soud schválil smír ve znění uvedeném ve výrokové části tohoto usnesení.

4. Podle § 99 odst. 1 věty první o. s. ř. připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem. Podle § 99 odst. 2 věty první o. s. ř. soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy.

5. Z citovaných ustanovení vyplývá, že nelze schválit smír ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby smír byl v rozporu s právními předpisy. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír zejména a) ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu; b) ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu; c) ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. Zda smír není v rozporu s právními předpisy je soud povinen zkoumat při rozhodování o schválení smíru. Protože smír je dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, který má základ v hmotném právu, je smír v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže a) dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony neplatná; z tohoto pohledu je v rozporu s právními předpisy i takový smír, který nebyl učiněn určitě a srozumitelně (uvedený požadavek je důležitý také proto, že schválený smír je titulem pro exekuci); b) se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází.

6. Z toho, co bylo řečeno o přípustnosti uzavření soudního smíru, je nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír. Soud proto účastníky navržený smír schválil. Součástí smíru je ujednání účastníků o nákladech řízení, a proto o nich soud zvlášť nerozhodoval. Výrok I. tohoto usnesení.

7. Protože u jednání byl ustanoven soudní znalec, který uvedl, že bude požadovat znalečné a toto znalečné vyúčtuje do 3 pracovních dní ode dne konání jednání, soud o nákladech státu spočívající ve znalečném rozhodne samostatným usnesením poté, co bude znalečné znalci přiznáno. Výrok II. tohoto usnesení. Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné dle § 202 odst. 1 písm. f) o. s. ř. Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí dle části šesté o. s. ř., či exekucí dle příslušných ustanovení zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.