7 C 262/2025

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Ivánkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 63 697 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkynia) částku ve výši 28 456,57 Kč,kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 706,86 Kč,kapitalizovaný úrok ve výši 1 389,51 Kč,zákonný úrok z prodlení z částky 16 478,28 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 14,75 % ročně,úrok ve výši 8 % ročně z částky 15 836,47 Kč od , datum, do zaplacení.b) částku ve výši 20 193,14 Kč,kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 325,56 Kč,kapitalizovaný úrok ve výši 1 201,35 Kč,zákonný úrok z prodlení z částky 9 006,17 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 15 % ročně,úrok ve výši 8 % ročně z částky 8 799,71 Kč od , datum, do zaplacenía to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí,II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky a) ve výši 9 571,43 Kč a částky b) ve výši 5 475,86 Kč, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 9 317 Kč, a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně , tituly před jménem, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , tituly za jménem 1. Žalobou ve znění doplnění ze dne , datum, č. l. 53, podanou u Okresního soudu se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky uvedené ve výroku I. a II. tohoto rozhodnutí s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že žalovaná uzavřela a) dne , datum, se společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „původní věřitel“) Smlouvu o úvěru , Anonymizováno, , jejíž přílohu č. l. tvoří Předpis splátek (dále jen „smlouva“). Žalobkyně uzavřela dne , datum, se společností , právnická osoba, . IČO , IČO, Smlouvu o postoupení pohledávky, o čemž byla žalovaná vyrozuměna. Tímto je založena aktivní legitimace žalobkyně v řízení. Na základě úvěrové smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč a finanční prostředky byly žalované předány hotově při uzavření smlouvy. Spolu s jistinou úvěru se žalovaná zavázala uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku ve výši 1 014 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 9 800 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 2 770 Kč a inkasním poplatku za hotovostní splátky ve výši 3 600 Kč. Celkově se tak žalovaná zavázala původnímu věřiteli uhradit částku ve výši 37 184 Kč. Žalovaná své povinnosti ze smlouvy porušila a dlužnou částku nezaplatila. Úvěr se stal splatným poslední sjednanou splátkou ke dni , datum, . 2 Žalovaná byla v souladu s ust. § 142a o. s. ř. před podáním žaloby vyzvána k zaplacení dlužné částky. Na tuto výzvu žalovaná nereagovala. Na smlouvu žalovaná plnil částkou 9 156 Kč.

2. Dále žalovaná uzavřela za b) dne , datum, se společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „původní věřitel“) Smlouvu o úvěru , Anonymizováno, , jejíž přílohu č. l. tvoří Předpis splátek (dále jen „smlouva“). Žalobkyně uzavřela dne , datum, se společností , právnická osoba, . IČO , IČO, Smlouvu o postoupení pohledávky, o čemž byla žalovaná vyrozuměna. Tímto je založena aktivní legitimace žalobkyně v řízení. Na základě úvěrové smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč a finanční prostředky byly žalované předány hotově při uzavření smlouvy. Spolu s jistinou úvěru se žalovaná zavázala uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku ve výši 1 014 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 9 800 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 2 770 Kč a inkasním poplatku za hotovostní splátky ve výši 3 600 Kč. Celkově se tak žalovaná zavázala původnímu věřiteli uhradit částku ve výši 37 184 Kč. Žalovaná své povinnosti ze smlouvy porušila a dlužnou částku nezaplatila. Úvěr se stal splatným poslední sjednanou splátkou ke dni , datum, . 2 Žalovaná byla v souladu s ust. § 142a o. s. ř. před podáním žaloby vyzvána k zaplacení dlužné částky. Na tuto výzvu žalovaná nereagovala. Na smlouvu žalovaná plnil částkou 9 156 Kč.

3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, žaloba, doplnění žaloby, výzva k vyjádření k žalobě a vz. 73 bylo žalované doručeno do vlastních rukou jednak poštou na adresu dle evidence ISZR (adresa úřadu), výzvou dle ust. § 50m o. s. ř. Dále na adresu dle smlouvy , adresa, , která byla nedoručená, adresát nemá označenou domovní schránku. Jiná, další adresa žalované se soudu nepodařila zjistit. Žalovaná nemá datovou schránku.

4. Ve věci bylo nařízeno jednání na den , datum, , ke kterému byly žalobkyně a žalovaná řádně předvoláné. K jednání se nedostavily. Za splnění podmínek dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.

5. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle ust. § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

7. Podle ust. § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

8. Podle ust. § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

9. Podle ust. § 2049 občanského zákoníku, zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený10. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

12. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3, změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

14. Posouzení úvěruschopnosti žalované. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, . Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno neplatností absolutní (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ). Nová úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (viz doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 21/96, „Soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci“. Přijetím zákona č. 257/2016 Sb. sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl neplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl „posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne , datum, rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C-679/18 tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti, a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008/48/ES.

15. Schopnost žalované splácet byla ověřovaná právním předchůdcem žalobkyně na základě žalovanou vyplněné Žádosti o úvěr, ve které uvedla své údaje, číslo občanského průkazu, jakož i další údaje, dále pak požadovanou částku úvěru, příjmy, výdaje, zaměstnání. Žalovaná je při žádosti o úvěr povinna uvést o své osobě pravdivé, správné a úplné údaje, což stvrdil svým podpisem žádosti o úvěr. Na základě této žádosti byla posuzována schopnost žalované splácet úvěr a možnost dostát svému závazku. S ohledem na výši příjmů (cca 30 000 Kč - 50 000 Kč měsíčně čistého č. l. 56–57 výplatní pásky) a výši úvěru, původní věřitel vyhodnotil žalovanou jako způsobilou ke splácení úvěru takové výše, jaká jí byla poskytnuta, tedy 2 x 20 000 Kč. K žádosti připojil výplatní pásky, ze který bylo ověřeno, že žalovaný má příjem z pracovního poměru cca ve výši 20 000 Kč čistého.

16. Soud má tedy v projednávané věci za to, že původní věřitelka postupovala dle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když dostatečně posoudila úvěruschopnost žalované, a proto je předmětná Smlouva o úvěru platně uzavřena (obě smlouvy) v části týkající se poskytnutí finanční částky vždy ve výši 20 000 Kč (částka byla žalované vyplacena), sjednání úroku 1 014 Kč odpovídající 5,07 % z jistiny, poplatku za vyhodnocení úvěru ve výši 2 077 Kč odpovídající 13,85 % z jistiny. K jednotlivým poplatkům viz odůvodnění níže. V části smluvní pokuty ve výši odpovídající 0,1 % denně je smlouva taktéž platně sjednána. V části poplatku za poskytnutí úvěru a poplatku za hotovostní inkaso splátek, dospěl soud k závěru, že v této části je smlouva absolutně neplatná (viz odůvodnění níže).

17. Skutková zjištění. Žalobkyně uzavřela dne , datum, s původním věřitelem Smlouvu o postoupení pohledávky za žalovanou z níže uvedených úvěrových smluv, o čemž byla žalovaná vyrozuměna. Tímto je založena aktivní legitimace žalobkyně v řízení.

18. Soud má za prokázané, že žalovaná uzavřela a) dne , datum, s původním věřitelem Smlouvu o úvěru č. , hodnota, (č. l. 14), jejíž přílohu č. l. tvoří Předpis splátek. Na základě úvěrové smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč a finanční prostředky byly žalované předány hotově. Spolu s jistinou úvěru se žalovaná zavázala uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání v celkové výši 17 187 Kč (nazvané celkové náklady) spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku ve výši 1 014 Kč (představující 5,07 % z jistiny úvěru), poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 9 800 Kč (představující 49 % z jistiny úvěru), nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 2 770 Kč (představující 13,85 % z jistiny úvěru) a inkasním poplatku ve výši 3 600 Kč (představující dalších 18 % z jistiny úvěru). Celkově se tak žalovaná zavázala původnímu věřiteli uhradit částku ve výši 37 184 Kč, a to formou 14 ti měsíčních splátkách ve výši 2 656 Kč, přičemž splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy a splatnost následujících splátek byla sjednána vždy v 1. odstavci 1. strany smlouvy pod rekapitulací závazku. Splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku pak připadala na den , datum, . Žalovaná zaplatila na úvěr částku ve výši 9 156 (č. l. 16). Žalobkyně se žalobou domáhá po žalované následujících částek:- nesplacené jistiny 15 836,47 Kč- nesplaceného kapitalizovaného smluvního úroku 641,81 Kč za dobu poskytnutí úvěru- nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru 7 000 Kč- nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru 1 978,29 Kč-nesplaceného inkasního poplatku 2 571,43 Kč- smluvní pokuty ve výši 10 000 Kč. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána výzvou dle ust. § 142a o. s. ř. k zaplacení dlužné částky. Na tuto výzvu žalovaná již nereagovala.

19. Soud má za prokázané, že žalovaná uzavřela b) dne , datum, s původním věřitelem Smlouvu o úvěru č. , hodnota, (č. l. 17), jejíž přílohu č. l. tvoří Předpis splátek. Na základě úvěrové smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč a finanční prostředky byly žalované předány hotově. Spolu s jistinou úvěru se žalovaná zavázala uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání v celkové výši 17 187 Kč (nazvané celkové náklady) spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku ve výši 1 014 Kč (představující 5,07 % z jistiny úvěru), poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 9 800 Kč (představující 49 % z jistiny úvěru), nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 2 770 Kč (představující 13,85 % z jistiny úvěru) a inkasním poplatku ve výši 3 600 Kč (představující dalších 18 % z jistiny úvěru). Celkově se tak žalovaná zavázala původnímu věřiteli uhradit částku ve výši 37 184 Kč, a to formou 14 ti měsíčních splátkách ve výši 2 656 Kč, přičemž splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy a splatnost následujících splátek byla sjednána vždy v 1. odstavci 1. strany smlouvy pod rekapitulací závazku. Splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku pak připadala na den , datum, . Žalovaná zaplatila na úvěr částku ve výši 21 515 Kč (č. l. 19). Žalobkyně se žalobou domáhá po žalované následujících částek:- nesplacené jistiny 8 799,71 Kč- nesplaceného kapitalizovaného smluvního úroku 206,46 Kč za dobu poskytnutí úvěru- nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru 3 933 Kč- nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru 1 186,97 Kč-nesplaceného inkasního poplatku 1 542,86 Kč- smluvní pokuty ve výši 10 000 Kč. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána výzvou dle ust. § 142a o. s. ř. k zaplacení dlužné částky. Na tuto výzvu žalovaná již nereagovala.

17. Právní závěr. Pokud se týká uzavřené smlouvy o úvěru (obou smluv), soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru byla platně sjednána pouze v části poskytnutí finanční částky ve výši 20 000 Kč (když hotovost byla žalované předána dle smlouvy. Žalovaná neprokázala, že by jí uvedená částka nebyla předána. Dále smlouva byla platně uzavřena v části pevně sjednaného úroku ve výši 1 014 Kč (představující 5,07 % z jistiny úvěru), poplatku za vyhodnocení úvěru ve výši 2 770 Kč (představující 13,85 % z jistiny úvěru) a smluvní pokuty (sjednané ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny). Výše takto sjednaného úroku, poplatku za vyhodnocení úvěru a smluvní pokuty není v rozporu s ust. § 580 občanského zákoníku. Viz odůvodnění níže. Tyto výše jsou zcela přiměřené a soudem akceptovatelné. V části poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 9 800 Kč odpovídající 49 % z jistiny a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 600 Kč odpovídající dalším 18 % z jistiny soud shledal smlouvu za absolutně neplatnou (viz odůvodnění níže).

18. K části nároku na pěvně stanovený úrok z úvěru, soud dospěl k závěru, že výše takto sjednaného úroku odpovídá zákonným ustanovením občanského zákoníku, procentuálně je výše úroku vyjádřena 5,07 % z jistiny, tedy se nepříčí dobrým mravům, úrok je cenou za poskytnutí finanční částky. Na úrok má žalobkyně nárok, proto bylo žalobě v tomto rozsahu vyhověno. Výrok I. tohoto rozhodnutí.

19. K části nároku na zaplacení poplatku za vyhodnocení úvěru, který procentuálně představuje výši 13,85 % z jistiny, soud uvádí: Pokud se týká tohoto poplatku, v této části byla smlouva platně uzavřena, neboť poplatek slouží k úhradě nákladů spojených s uzavřením smlouvy o úvěru, prošetřením i úvěruschopnosti žalovaného úvěr splácet. Na tento poplatek žalobkyně má nárok, proto bylo žalobě v tomto rozsahu vyhověno výrokem I. tohoto rozhodnutí.

20. K nároku na poplatek za poskytnutí úvěru představující 49 % z úvěru jistiny, soud uvádí: Celková výše tohoto poplatku činí ze zapůjčené jistiny 20 000 Kč dalších 49 %. Tato část představuje další náklady na úvěr, vedle poplatku za vyhodnocení úvěru. Neúměrně se tak zvedají náklady na úvěru. Za tohoto stavu, kdy výše tohoto poplatku je v rozporu s ust. § 580 a § 588 občanského zákoníku, byla smlouva v této části neplatná, proto žalobkyně nemá nárok na tento poplatek a v této částky byla žaloba zamítnuta výrokem II. tohoto rozhodnutí.

21. K části nároku na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny soud dospěl k závěru, že výše smluvní pokuty sjednána v souladu s občanským zákoníkem. Za tohoto stavu soud proto žalobě v části smluvní pokuty shledal žalobu taktéž za důvodnou, proto bylo žalobě v tomto rozsahu vyhověno výrokem I. tohoto rozhodnutí.

22. K části žaloby o zaplacení poplatku za hotovostní výběr splátek soud uvádí následující: Sjednání dalšího poplatku soud shledává za ujednání v rozporu s dobrými mravy, v rozporu se zákonem na ochranu spotřebitele z následujících důvodů: Na výši odměny za hotovostní inkaso splátek je nezbytné pohlížet a hodnotit ve vztahu k celkovým okolnostem případu. Procentuální výše tohoto poplatku odpovídá dalším 18 % z jistiny. Žalovaná si půjčila částku ve výši 20 000 Kč a byla povinna vrátit tuto částku spolu s příslušenstvím, tedy i úroky, které byly sjednány v daném případě pevnou částkou, poplatkem za vyhodnocení úvěru, poplatkem za poskytnutí úvěru. Vedle toho měla ještě žalovaná povinnost svému věřiteli zaplatit částku představující náklady věřitele za hotovostní inkaso splátek, a to ve výši 3 600 Kč představujících dalších 18 % z jistiny úvěru. Úvěry z tzv. nebankovního sektoru využívají lidé, kteří ve většině případů nejsou schopni pro svojí tíživou sociální situaci získat peněžní prostředky formou úvěru od banky. Mnohdy tito lidé nemají ani vlastní účty právě z důvodu nedostatku finančních prostředků. Splácení úvěru právě hotovostní formou je pro ně přijatelnější a tuto formu splácení nebankovní sektor právě hojně využívá. V těchto případech také lidé získávají finanční částku bezprostředně po uzavření samotné smlouvy, nikoliv s prodlením určité doby, tak jako u bankovního sektoru. Věřitel de facto ani nenabízí jinou možnost splácení úvěru než právě formou hotovostní. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem soud proto dospěl k závěru, že ujednání o odměně za hotovostní inkaso splátek je v rozporu s dobrými mravy, ujednání absolutně neplatným, proto na tento nemá žalobkyně nárok a žaloba byla v tomto rozsahu zamítnuta výrokem II. tohoto rozhodnutí.

20. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně byla v řízení v rozsahu 76 %, v rozsahu 24 % neúspěšná. Celková úspěšnost žalobkyně 52 %. Soud proto žalobkyně přiznal 52 % celkových nákladů řízení, které se skládají ze soudního poplatku ve výši 3 143 Kč a odměny právního zástupce za 3 úkony á 3 620 Kč, 3 x RP á 300 Kč a 21 % DPH, když právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH. Náklady řízení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. Celkové náklady řízení ve výši 17 917,10 Kč. Úspěšnosti 52 % tak odpovídá částka 9 317 Kč. Výrok III. tohoto rozhodnutí. Náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně je v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.

21. Lhůta k plnění je pak v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, či povolení splátek.

22. Povinnost hradit náklady řízení k rukám právního zástupce je v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.