7 C 265/2025

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Janou Ivánkovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno o zaplacení 25 388 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkynia) jistinu ve výši 9 802,23 Kč a úrok ve výši 329,64 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 131,94 Kč od , datum, do zaplacení,b) úrok ve výši 8 % ročně z částky 9 802,30 Kč od , datum, do zaplacení,c) kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 164,12 Kč za období do , datum, ,d) úrok ve výši 627,53 Kč za období od , datum, do , datum, ,e) smluvní pokutu ve výši 7 500 Kč,a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba, dle které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 685 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 735,71 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 3 068 Kč, a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně , tituly před jménem, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , tituly za jménem 1. Žalobou ve znění doplnění ze dne , datum, č. l. 40, podanou u Okresního soudu se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky uvedené ve výroku I. a II. tohoto rozhodnutí s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že žalovaný uzavřel dne , datum, se společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „původní věřitel“) Smlouvu o úvěru , Anonymizováno, , jejíž přílohu č. l. tvoří Předpis splátek (dále jen „smlouva“). Žalobkyně uzavřela dne , datum, se společností , právnická osoba, . IČO , IČO, Smlouvu o postoupení pohledávky, o čemž byla žalovaný vyrozuměn. Tímto je založena aktivní legitimace žalobkyně v řízení. Na základě úvěrové smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč a finanční prostředky byly žalovanému předány hotově při uzavření smlouvy. Spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 12 888 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku ve výši 761 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 2 077 Kč a inkasním poplatku za hotovostní splátky ve výši 2 700 Kč. Celkově se tak žalovaný zavázal původnímu věřiteli uhradit částku ve výši 27 888 Kč. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy porušil a dlužnou částku nezaplatil. Úvěr se stal splatným poslední sjednanou splátkou ke dni , datum, . 2 Žalovaný byl v souladu s ust. § 142a o. s. ř. před podáním žaloby vyzván k zaplacení dlužné částky. Na tuto výzvu žalovaný nereagoval. Na smlouvu žalovaný plnil částkou 10 000 Kč.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, žaloba, doplnění žaloby, výzva k vyjádření k žalobě a vz. 73 bylo žalovanému doručeno do vlastních rukou jednak poštou, dále výzvou dle ust. § 50m o. s. ř. na adresu dle evidence, která je adresou úřadu. Dále na adresu dle smlouvy , adresa, , která byla nedoručená, adresát nemá domovní schránku. Jiná, další adresa žalovaného se soudu nepodařila zjistit. Žalovaný nemá datovou schránku.

3. Okresní soud v Kroměříži usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, (vz. 73) vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených důkazů. Soud účastníky poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání souhlasí, když ve věci samé lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a o. s. ř. Účastníci se nevyjádřili. Soud proto rozhodl v souladu s ust. § 101 odst. 4 o. s. ř., bez nařízení jednání.

4. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle ust. § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

6. Podle ust. § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

7. Podle ust. § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

8. Podle ust. § 2049 občanského zákoníku, zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený9. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

11. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3, změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

13. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, . Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno neplatností absolutní (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ). Nová úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (viz doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 21/96, „Soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci“. Přijetím zákona č. 257/2016 Sb. sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl neplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl „posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne , datum, rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C-679/18 tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti, a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008/48/ES.

14. Schopnost žalovaného splácet byla ověřovaná právním předchůdcem žalobkyně na základě žalovaným vyplněné Žádosti o úvěr, ve které uvedla své údaje, číslo občanského průkazu, jakož i další údaje, dále pak požadovanou částku úvěru, příjmy, výdaje, zaměstnání. Žalovaný je při žádosti o úvěr povinen uvést o své osobě pravdivé, správné a úplné údaje, což stvrdil svým podpisem žádosti o úvěr. Na základě této žádosti byla posuzována schopnost žalovaného splácet úvěr a možnost dostát svému závazku. S ohledem na výši příjmů a výši úvěru, původní věřitel vyhodnotil žalovaného jako způsobilého ke splácení úvěru takové výše, jaká mu byla poskytnuta, tedy 15 000 Kč. K žádosti připojil výplatní pásky, ze který bylo ověřeno, že žalovaný má příjem z pracovního poměru cca ve výši 20 000 Kč čistého.

15. Soud má tedy v projednávané věci za to, že původní věřitelka postupovala dle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když dostatečně posoudila úvěruschopnost žalovaného, a proto je předmětná Smlouva o úvěru platně uzavřena v části týkající se poskytnutí finanční částky 15 000 Kč (částka byla žalovanému vyplacena), sjednání úroku 761 Kč odpovídající 5,1 % z jistiny, poplatku za vyhodnocení úvěru ve výši 2 077 Kč odpovídající 13,8 % z jistiny. K jednotlivým poplatkům viz odůvodnění níže. V části smluvní pokuty ve výši odpovídající 0,1 % denně je smlouva taktéž platně sjednána.

16. Skutková zjištění. Žalobkyně uzavřela dne , datum, s původním věřitelem Smlouvu o postoupení pohledávky za žalovaným z níže uvedené úvěrové smlouvy, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Tímto je založena aktivní legitimace žalobkyně v řízení.

17. Soud má za prokázané, že žalovaný uzavřel dne , datum, s původním věřitelem Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , jejíž přílohu č. l. tvoří Předpis splátek. Na základě úvěrové smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč a finanční prostředky byly žalovanému předány hotově. Spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání v celkové výši 12 888 Kč (nazvané celkové náklady) spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku ve výši 761 Kč (představující 5,1 % z jistiny úvěru), poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč (představující 49 % z jistiny úvěru), nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 2 077 Kč (představující 13,8 % z jistiny úvěru) a inkasním poplatku ve výši 2 700 Kč (představující dalších 18 % z jistiny úvěru). Celkově se tak žalovaný zavázal původnímu věřiteli uhradit částku ve výši 27 888 Kč, a to formou 14 ti měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč, přičemž splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy a splatnost následujících splátek byla sjednána vždy v 1. odstavci 1. strany smlouvy pod rekapitulací závazku. Splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku pak připadala na den , datum, .

18. Žalovaný zaplatil na úvěr částku ve výši 10 000 Žalobkyně se žalobou domáhá po žalovaném následujících částek:- nesplacené jistiny 9 802,30 Kč- nesplaceného kapitalizovaného smluvního úroku 329,64 Kč za dobu poskytnutí úvěru- nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru 4 685 Kč- nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru 1 335,35 Kč-nesplaceného inkasního poplatku 1 735,71 Kč- smluvní pokuty ve výši 7 500 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný výzvou v souladu s ust. § 142a o. s. ř. k zaplacení dlužné částky. Na tuto výzvu žalovaný již nereagoval.

17. Právní závěr. Pokud se týká uzavřené smlouvy o úvěru, soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru byla platně sjednána pouze v části poskytnutí finanční částky ve výši 15 000 Kč (když hotovost byla žalovanému předána dle smlouvy. Žalovaný neprokázal, že by mu uvedená částka nebyla předána. Dále smlouva byla platně uzavřena v části pevně sjednaného úroku ve výši 761Kč (představující 5,1 % z jistiny úvěru), poplatku za vyhodnocení úvěru ve výši 2 077 Kč (představující 13,8 % z jistiny úvěru) a smluvní pokuty (sjednané ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny). Výše takto sjednaného úroku, poplatku za vyhodnocení úvěru a smluvní pokuty není v rozporu s ust. § 580 občanského zákoníku. Viz odůvodnění níže. Tyto výše jsou zcela přiměřené a soudem akceptovatelné. V části poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč odpovídající 49 % z jistiny a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 700 Kč odpovídající dalším 18 % z jistiny soud shledal smlouvu za absolutně neplatnou (viz odůvodnění níže).

18. K části nároku na pěvně stanovený úrok z úvěru, soud dospěl k závěru, že výše takto sjednaného úroku odpovídá zákonným ustanovením občanského zákoníku, procentuálně je výše úroku vyjádřena 5,1 % z jistiny, tedy se nepříčí dobrým mravům, úrok je cenou za poskytnutí finanční částky. Na úrok má žalobkyně nárok, proto bylo žalobě v tomto rozsahu vyhověno. Výrok I. tohoto rozhodnutí.

19. K části nároku na zaplacení poplatku za vyhodnocení úvěru, který procentuálně představuje výši 13,8 % z jistiny, soud uvádí: Pokud se týká tohoto poplatku, v této části byla smlouva platně uzavřena, neboť poplatek slouží k úhradě nákladů spojených s uzavřením smlouvy o úvěru, prošetřením i úvěruschopnosti žalovaného úvěr splácet. Na tento poplatek žalobkyně má nárok, proto bylo žalobě v tomto rozsahu vyhověno výrokem I. tohoto rozhodnutí.

20. K nároku na poplatek za poskytnutí úvěru představující 49 % z úvěru jistiny, soud uvádí: Celková výše tohoto poplatku činí ze zapůjčené jistiny 15 000 Kč dalších 49 %. Tato část představuje další náklady na úvěr, vedle poplatku za vyhodnocení úvěru. Neúměrně se tak zvedají náklady na úvěru. Za tohoto stavu, kdy výše tohoto poplatku je v rozporu s ust. § 580 a § 588 občanského zákoníku, byla smlouva v této části neplatná, proto žalobkyně nemá nárok na tento poplatek a v této částky byla žaloba zamítnuta výrokem II. tohoto rozhodnutí.

21. K části nároku na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny soud dospěl k závěru, že výše smluvní pokuty sjednána v souladu s občanským zákoníkem. Za tohoto stavu soud proto žalobě v části smluvní pokuty shledal žalobu taktéž za důvodnou, proto bylo žalobě v tomto rozsahu vyhověno výrokem I. tohoto rozhodnutí.

22. K části žaloby o zaplacení poplatku za hotovostní výběr splátek soud uvádí následující: Sjednání dalšího poplatku soud shledává za ujednání v rozporu s dobrými mravy, v rozporu se zákonem na ochranu spotřebitele z následujících důvodů: Na výši odměny za hotovostní inkaso splátek je nezbytné pohlížet a hodnotit ve vztahu k celkovým okolnostem případu. Procentuální výše tohoto poplatku odpovídá dalším 18 % z jistiny. Žalovaný si půjčil částku ve výši 15 000 Kč a byl povinen vrátit tuto částku spolu s příslušenstvím, tedy i úroky, které byly sjednány v daném případě pevnou částkou, poplatkem za vyhodnocení úvěru, poplatkem za poskytnutí úvěru. Vedle toho měl ještě žalovaný povinnost svému věřiteli zaplatit částku představující náklady věřitele za hotovostní inkaso splátek, a to ve výši 2 077 Kč představujících dalších 18 % z jistiny úvěru. Úvěry z tzv. nebankovního sektoru využívají lidé, kteří ve většině případů nejsou schopni pro svojí tíživou sociální situaci získat peněžní prostředky formou úvěru od banky. Mnohdy tito lidé nemají ani vlastní účty právě z důvodu nedostatku finančních prostředků. Splácení úvěru právě hotovostní formou je pro ně přijatelnější a tuto formu splácení nebankovní sektor právě hojně využívá. V těchto případech také lidé získávají finanční částku bezprostředně po uzavření samotné smlouvy, nikoliv s prodlením určité doby, tak jako u bankovního sektoru. Věřitel de facto ani nenabízí jinou možnost splácení úvěru než právě formou hotovostní. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem soud proto dospěl k závěru, že ujednání o odměně za hotovostní inkaso splátek je v rozporu s dobrými mravy, ujednání absolutně neplatným, proto na tento nemá žalobkyně nárok a žaloba byla v tomto rozsahu zamítnuta výrokem II. tohoto rozhodnutí.

20. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně byla v řízení v převážné míře úspěšná, soud proto povařuje za spravedlivé, aby s ohledem na výši přisouzené částky a výši nákladů tohoto řízení, žalovaný zaplatil náklady v celkové výši 3 068 Kč, které se skládají ze soudního poplatku ve výši 1 253 Kč a odměny právního zástupce za 3 úkony á 400 Kč, 3 x RP á 300 Kč a 21 % DPH, když právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH. Náklady řízení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. Výrok III. tohoto rozhodnutí. Náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně je v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.

21. Lhůta k plnění je pak v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, či povolení splátek.