7 C 266/2025

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Janou Ivánkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 12 999,01 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 361 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 361 Kč od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá a) co do částky 9 506 Kč - se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 316,52 Kč od datum do zaplacení - s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 3 581,38 Kč od datum do zaplacení - s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 061,18 Kč - s kapitalizovaným úrokem ve výši 546,38 Kč b) co do částky 3 132,01 Kč - se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 375,26 Kč od datum do zaplacení - s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 372,77 Kč od datum do zaplacení - s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 276,09 Kč - s kapitalizovaným úrokem ve výši 144,35 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne datum domáhala po žalované zaplacení celkové částky 12 999,01 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. a II. tohoto rozsudku a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba., uzavřela s žalovanou dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr spolu s úrokem a dalšími úhradami splatit v 14 měsíčních splátkách po 929 Kč. Dále žalobkyně sdělila, že tatáž právní předchůdkyně uzavřela s žalovanou dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr spolu s úrokem a dalšími úhradami splatit v 14 měsíčních splátkách po 664 Kč. Obě pohledávky za žalovanou byly postoupeny na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek s účinností ke dni datum, což bylo žalované písemně oznámeno.

3. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila, že původní věřitelka splnila svou zákonnou povinnost, když před uzavřením smluv s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované a nahlédnutí do veřejných registrů. V obou případech byl dle tvrzení žalobkyně ověřován zdroj příjmu žalované a jeho výše, stejně jako výše jejích výdajů, a to z důchodového výměru a výpisu z účtu. Na základě takto provedeného posouzení schopnosti žalované úvěr splácet dospěla původní věřitelka k závěru, že ani v jednom případě nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet.

4. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Žaloba, vz. 69 a vz. 73 bylo žalované doručeno do vlastních rukou prostřednictvím pošty fikcí dle § 49 o. s. ř., jedná se o adresu dle ISZR a současně adresu z předmětných smluv. Žalovaná nemá datovou schránku.

5. Okresní soud v Kroměříži usnesením ze dne datum, č. j. spisová značka (vz. 73) vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených důkazů. Soud účastníky poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání souhlasí, když ve věci samé lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a o. s. ř. Účastníci se nevyjádřili. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. bez nařízení jednání.

6. Soud má za prokázané následující skutečnosti:

7. Výpisem z obchodního rejstříku byla ověřena právní subjektivita žalobkyně.

8. Z žádosti o úvěr ze dne datum bylo zjištěno, že jejím prostřednictvím žalovaná požádala původní věřitelku o poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč, přičemž v žádosti uvedla, že je svobodná, bydlí u rodičů, nevyživuje žádné dítě, pobírá invalidní důchod ve výši 7 030 Kč, jiné příjmy nemá, její výdaje činí 5 914 Kč (z toho 1 000 Kč na bydlení a energie, 4 250 Kč na dopravu, jídlo, osobní náklady a 664 Kč splátky stávajících půjček). K ověření informací podaných žalovanou měla mít původní věřitelka k dispozici důchodový výměr, ten však žalobkyně soudu nepředložila.

9. Smlouvou o úvěru ze dne datum (č. l. 18) bylo prokázáno, že touto smlouvou se původní věřitelka zavázala poskytnout a také poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, a to v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit původní věřitelce jistinu ve výši 7 000 Kč a zaplatit úrok ve výši 355 Kč a poplatky v celkové výši 5 651 Kč, to v 14 měsíčních splátkách po 929.

10. Z přehledu transakcí bylo zjištěno, že žalovaná na pohledávku žalobkyně uhradila 6 639 Kč.

11. Ze zákaznické karty ze dne datum bylo zjištěno, že jejím prostřednictvím žalovaná požádala původní věřitelku o poskytnutí úvěru ve výši 5 000 Kč, přičemž v žádosti uvedla, že je svobodná, bydlí u rodičů, nevyživuje žádné dítě, pobírá invalidní důchod ve výši 6 792 Kč, jiné příjmy nemá, její výdaje činí 4 900 Kč (z toho 1 000 Kč na bydlení a energie, 3 900 Kč na dopravu, jídlo, osobní náklady). K ověření informací podaných žalovanou měla mít původní věřitelka k dispozici důchodový výměr, ten však žalobkyně soudu nepředložila.

12. Smlouvou o úvěru ze dne datum (č. l. 15) bylo prokázáno, že touto smlouvou se původní věřitelka zavázala poskytnout a také poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, a to v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit původní věřitelce jistinu ve výši 5 000 Kč a zaplatit úrok ve výši 254 Kč a poplatky v celkové výši 4 042 Kč, to vše v 14 měsíčních splátkách po 664 Kč.

13. Z přehledu transakcí bylo zjištěno, že žalovaná na pohledávku žalobkyně uhradila 8 664 Kč.

14. Původní věřitelka postoupila obě pohledávky za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností k datum a postoupení pohledávky žalované oznámila dopisy ze dne datum (smlouva o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky).

15. Předžalobní výzvy k oběma pohledávkám byly žalované odeslány dne datum.

16. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně před uzavřením předmětných smluv náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalované. Ve spise se nenachází relevantní důkaz, ze kterého by vyplývalo, že původní věřitelka řádně zjišťovala a posuzovala majetkové a osobní poměry žalované.

17. Ze shora provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

18. Původní věřitelka poskytla žalované na základě smlouvy o úvěru ze dne datum a smlouvy o úvěru ze dne datum peněžní prostředky v celkové výši 12 000 Kč. Žalovaná se v obou případech zavázala uhradit poskytnutou částku spolu s úrokem a poplatky. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka před uzavřením smluv důsledně zjišťovala schopnost žalované úvěr splácet. Pohledávky za žalovanou byly postoupeny na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek, což bylo žalované oznámeno.

19. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

20. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

23. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

24. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

25. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do datum. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno absolutní neplatností (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne datum sp. zn. spisová značka). Nová úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. ve znění účinném do datum navozovala dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele je sankcionováno pouhou relativní neplatností (srov. doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona ve znění účinném do datum). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu ze dne datum sp. zn. Pl. ÚS 21/96, „… soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci …“. Přijetím zákona č. 257/2016 Sb. sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl neplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl „posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne datum rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C-679/18 tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008/48/ES. Na závěry Evropského soudního dvora ostatně reagoval i český zákonodárce, když novelou obsaženou v zákoně č. 96/2022 Sb. došlo s účinností od datum ke změně § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru tak, že dle nového znění tohoto ustanovení soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

26. Soud proto vycházel z ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a podpůrně též z ustanovení § 580 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z. a přihlédl i bez návrhu k neplatnosti jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že „nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne datum sp. zn. spisová značka).

27. Soud má tedy v projednávané věci za to, že původní věřitelka nepostupovala dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když dostatečně neposoudila úvěruschopnost žalované, a proto jsou předmětné smlouvy o úvěru absolutně neplatné ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a podpůrně též § 580 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z. Soud především podotýká, že žalobkyně soudu nedoložila žádný doklad, který by prokazoval ověřování tvrzených příjmů a výdajů žalované v době před uzavřením smlouvy o úvěru. Příjmy a výdaje žalované tak nelze ověřit. V případě příjmů ze žádostí o úvěr žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně tvrzený příjem žalované ověřila (nepředložila důchodové výměry, které měla původní věřitelka dle žádostí o úvěr k dispozici). Žalobkyně rovněž neprokázala, že by její právní předchůdkyně jakkoli ověřila tvrzené výdaje. Žalobkyně navíc ani nedoložila žádný doklad o tom, že by snad původní věřitelka provedla lustraci žalované v příslušných registrech dlužníků, v insolvenčním rejstříku či centrální evidenci exekucí. Ležérní postup právní předchůdkyně žalobkyně tedy navozuje pochybnosti o tom, že jejím skutečným cílem bylo posoudit úvěruschopnost žalované, obzvláště s přihlédnutím k tomu, že jediným příjmem žalované byl invalidní důchod a disponibilní částka po odečtení tvrzených výdajů byla minimální (1 116 Kč, resp. 1 892 Kč). Dle názoru soudu se jednalo pouze o formalistické zachycení příjmů a výdajů žalované, ze kterého nebylo možno učinit relevantní závěr o schopnosti žalované úvěr splácet.

28. Původní věřitelka tedy poskytla žalované plnění na základě absolutně neplatných smluv o úvěru, a to konkrétně částku ve výši 7 000 Kč ze smlouvy ze dne datum a částku ve výši 5 000 ze smlouvy ze dne datum. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaná nijak nezpochybnila, že žalovaná na smlouvu ze dne datum uhradila celkem 6 639 Kč a na smlouvu ze dne datum uhradila celkem 8 664 Kč. Vzhledem k tomu, že obě smlouvy o úvěru jsou absolutně neplatné, nebyly platně sjednány ani úroky či poplatky. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, jakou částku žalovaná uhradila, nese žalovaná, která však byla v tomto řízení zcela pasivní a netvrdila, že by snad uhradila více. Soud proto uložil žalované, aby uhradila žalobkyni, na niž byly pohledávky postoupeny, částku 361 Kč, tj. rozdíl mezi částkou, která byla žalované vyplacena ze smlouvy ze dne datum (7 000 Kč) a částkou, kterou žalovaná uhradila (6 639 Kč) z titulu bezdůvodného obohacení dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru a podpůrně také dle § 2991 odst. 1 o. z., a to včetně úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. tohoto rozhodnutí) a ve zbývající části žalobu zamítl, neboť jistina ze smlouvy ze dne datum byla již plně uhrazena a na další plnění nemá žalobkyně pro neplatnost obou smluv nárok (výrok II. tohoto rozhodnutí).

29. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první po středník o. s. ř.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal nárok na náhradu nákladu řízení žádnému z účastníků, neboť ve věci byla úspěšnější žalovaná, ale žádné náklady jí v souvislosti s řízením nevznikly. Výrok III. tohoto rozhodnutí. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži. Nebude-li dobrovolně splněna povinnost stanovená tímto rozhodnutím, lze podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.