7 C 267/2025

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Janou Ivánkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované A , narozená Datum narození žalované A bytem Adresa žalované B o zaplacení 23 355 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 15 000 Kč od , datum, do zaplacení, a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba, dle které se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky ve výši 8 355 Kč, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 961 Kč, a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právní zástupkyně žalobkyně , Jméno advokátky 1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne , datum, domáhala po žalované zaplacení částky 23 355 Kč s příslušenstvím představujícím úrok z prodlení a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně , právnická osoba, . uzavřela s žalovanou Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Pohledávka z této smlouvy byla později postoupena na žalobkyni. Žalovaná má ke dni podání žaloby dluh vůči žalobkyni ve výši 23 355 Kč, z toho 15 000 Kč činí dlužná jistina, 450 Kč úrok, 5 400 Kč dlužný poplatek a 2 505 Kč smluvní pokuta. Kromě této částky požadovala žalobkyně příslušenství představované zákonným úrokem z prodlení z jistiny od , datum, do zaplacení. Žalovaná ničeho neuhradila ani poté, co jí byla zaslána předžalobní výzva.

3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, žaloba, vz. 69 a vz. 73 byly žalované doručeny fikcí do její datové schránky v souladu s § 45 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s § 17 odst. 3 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů.

4. Okresní soud v Kroměříži usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, (vz. 73) vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených důkazů. Soud žalovanou poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání souhlasí, když ve věci samé lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalovaná se nevyjádřila. Žalobkyně vyjádřila souhlas s tímto postupem již v žalobě. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř., bez nařízení jednání.

5. Soud má za prokázané následující skutečnosti:

6. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, a výpisem z účtu bylo prokázáno, že na základě této smlouvy uzavřené mezi žalovanou a spol. , právnická osoba, . („původní věřitelka“) byla prodloužena splatnost předchozího závazku žalované vůči původní věřitelce ze smlouvy č. , hodnota, , na základě, které původní věřitelka poskytla žalované dne , datum, peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to převodem na bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala vrátit původní věřitelce jistinu spolu s úrokem a poplatkem (celkem 20 850 Kč) do , datum, . Žalovaná ve lhůtě splatnosti ani po jejím uplynutí neuhradila ničeho, původní věřitelka pohledávku za žalovanou postoupila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, na společnost , právnická osoba, , která ji dále postoupila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, na žalobkyni. O postoupení pohledávek byla žalovaná informována předžalobní upomínkou, která jí byla zaslána dne , datum, .

7. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka před uzavřením smlouvy náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalované. Předložila pouze listinu nazvanou „profil klienta“, která obsahuje žalovanou tvrzené příjmy a výdaje a další informace, a výpis z bankovního účtu žalované.

8. Ze shora provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

9. Původní věřitelka poskytla žalované na základě smlouvy o úvěru peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč převodem na její bankovní účet dne , datum, . Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvami o postoupení pohledávek, což bylo žalované řádně oznámeno.

10. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka před uzavřením smlouvy důsledně zjišťovala schopnost žalované úvěr splácet. Z předloženého profilu klienta plynou pouze dále nijak neověřené a nedoložené informace, dle kterých žalovaná žila v domácnosti spolu s dalšími pěti osobami, z toho byly dvě osoby s příjmem a čtyři vyživované osoby. Žalovaná uvedla, že pracuje jako pečovatelka s příjmem 35 533 Kč, jiný čistý příjem 5 710 Kč, celkový příjem domácnosti uvedla ve výši 70 000 Kč. Náklady na služby a energie uvedla ve výši 5 000 Kč, jiné výdaje neuvedla. Žalobkyně neuvedla, jakým způsobem zjišťovala či ověřovala příjmy a výdaje žalované, ani jak konkrétně pracovala s výpisem z jejího bankovního účtu. Z výpisu z účtu nelze ani např. vyčíst, jaký byl poměr příjmů a výdajů žalované v jednotlivých měsících, sám o sobě nemůže stačit k jednoznačnému závěru o úvěruschopnosti žalované, i s ohledem na to, že není zřejmé, jakým způsobem se na výdajích domácnosti podílí druhá osoba s příjmem, ani jaké jsou skutečné celkové výdaje včetně výdajů na vyživované osoby. Žalobkyně rovněž nedoložila, že byly provedeny lustrace žalované v relevantních registrech a databázích (registry dlužníků, insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí apod.).

11. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, . Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno absolutní neplatností (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, ). Nová úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. ve znění účinném do , datum, navozovala dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele je sankcionováno pouhou relativní neplatností (srov. doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona ve znění účinném do , datum, ). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu ze dne , datum, sp. zn. Pl. ÚS 21/96, „… soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci …“. Přijetím zákona č. 257/2016 Sb. sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl neplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl „posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne , datum, rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C-679/18 tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008/48/ES. Na závěry Evropského soudního dvora ostatně reagoval i český zákonodárce, když novelou obsaženou v zákoně č. 96/2022 Sb. došlo s účinností od , datum, ke změně § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru tak, že dle nového znění tohoto ustanovení soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

18. Soud proto vycházel z ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a podpůrně též z ustanovení § 580 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z. a přihlédl i bez návrhu k neplatnosti jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že „nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, ).

19. Soud má tedy v projednávané věci za to, že původní věřitelka nepostupovala dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když dostatečně neposoudila úvěruschopnost žalované, a proto je předmětná smlouva o úvěru absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a podpůrně též § 580 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z. Soud zejména podotýká, že původní věřitelka sice měla k dispozici informace vyžádané od žalované, tyto však nijak neověřovala. Výpis z bankovního účtu sám o sobě nemůže být dostatečným zdrojem informací o komplexní majetkové a finanční situaci žalované a její rodiny. Nevyžádala (a neověřila) si bližší informace o příjmech druhé vyživující osoby ani o výdajích a životních nákladech vyživovaných osob. Žalovanou ani nelustrovala v registrech dlužníků, v insolvenčním rejstříku či v centrální evidenci exekucí, což bylo zcela jistě namístě. Neměla tedy dostatek (ověřených) informací k tomu, aby mohla zodpovědně dospět k závěru, že o schopnosti žalované splatit úvěr nelze pochybovat.

20. Původní věřitelka tedy poskytla žalované plnění na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, a to konkrétně ve výši 15 000 Kč, tato částka byla žalované vyplacena bezhotovostně na bankovní účet. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaná nijak nezpochybnila, že na úvěr nebylo do podání žaloby hrazeno ničeho. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, jakou částku žalovaná uhradila, nese žalovaná, která však byla v tomto řízení zcela pasivní a netvrdila, že by snad na úvěr něčeho uhradila. Soud proto uložil žalované, aby uhradila žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena, částku 15 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru a podpůrně také dle § 2991 odst. 1 o. z., a to včetně úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. tohoto rozhodnutí) a ve zbývající části žalobu zamítl, neboť na další plnění sjednaná ve smlouvě (úrok) nemá žalobkyně pro neplatnost smlouvy nárok (výrok II. tohoto rozhodnutí).

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení v převážné části úspěšná (plný úspěch co do žalované jistiny), nárok na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 146 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), neboť se jedná o formulářovou žalobu podávanou žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně shodných věcech, přičemž předmět řízení nepřevyšuje 50 000 Kč. Žalobkyni tak náleží odměna ve výši 3 x 400 Kč dle § 14b odst. 1 a.t. za převzetí a přípravu zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzvu k plnění, náhrada hotových výdajů ve výši 3 x 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a.t. a 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Celkové náklady řízení ve výši 2 961 Kč. Výrok III. tohoto rozhodnutí.

22. Lhůta k plnění je pak v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.