7 C 284/2022

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Janou Ivánkovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 287 370,27 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 287 370,27 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 282 520,27 Kč od 2. 9. 2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 9,5 % ročně z částky 282 520,27 Kč od 2. 9. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 771,12 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 25 130,62 Kč, a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 49 798 Kč, a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Kroměříži dne [datum] se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky shora uvedené s příslušenstvím představující úrok z úvěru a zákonný úrok z prodlení. V žalobě tvrdila, že žalobkyně je právnickou osobou zapsanou v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka [číslo], jejímž předmětem podnikání je poskytování úvěrů, přijímání vkladů od veřejnosti, platební styk a zúčtování, vydávání platebních prostředků. Žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 5. 1. 2021 smlouvu o úvěru (dále jen„ Smlouva), jejímž předmětem byl závazek žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr a závazek žalovaného splácet vyčerpanou jistinu úvěru spolu s úroky z vyčerpané jistiny. Nedílnou součást Smlouvy tvoří zejména Sazebník (jeho podstatné výňatky však tvoří samotná Smlouva), Oznámení o úrokových sazbách, Všeobecné obchodní podmínky (dále jen„ VOP”) a Úvěrové podmínky pro právnické osoby (dále jen„ ÚP”). Ve Smlouvě bylo dále sjednáno, že žalobkyně poskytne žalovanému způsobem a za podmínek dle Smlouvy úvěr ve výši 300 000 Kč (dále jen„ Úvěr”). V doplnění žaloby ze dne 15. 12. 2022 žalobkyně uvedla, že před uzavřením úvěrové smlouvy posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr, a to vyhodnocením informací získaných z bankovních a nebankovních registrů, insolvenčního rejstříku, posouzením příjmů a výdajů žalovaného, výdajů žalovaného na splátky úvěrů a pojištění úvěru.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, žaloba, vz. 77, vz.73bylo žalovanému doručeno do vlastních rukou prostřednictvím pošty na adresu shora uvedenou dle ust. § 49 o. s. ř. fikcí. Jiná adresa žalovaného se soudu nepodařila zjistit. Jedná se o adresu dle CEO. Žalovaný nemá datovou schránku.

3. Okresní soud v Kroměříži usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (vz. 73) vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených důkazů. Soud účastníky poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání souhlasí, když ve věci samé lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně v návrhu uvedla, že souhlasí s postupem dle ust. § 115a o. s. ř. Žalovaný se nevyjádřil. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř., bez nařízení jednání.

4. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. <i>5. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>6. Podle ust. § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.</i> <i>7. Podle ust. § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.</i> 8. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

9. Skutkový stav a právní závěry: Posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno neplatností absolutní (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). [ulice] úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (viz doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 21/96,„ Soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci“. Přijetím zákona č. 257/2016 Sb. sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl neplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl„ posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne 5. 3. 2020 rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C [číslo] tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěru schopnosti žalovaného a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008 [číslo].

10. Soud má tedy v projednávané věci za to, že původní věřitelka postupovala dle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když dostatečně posoudila úvěruschopnost žalovaného, a proto je předmětná Smlouva o úvěru platně uzavřena ve všech bodech smlouvy.

11. Soud má za prokázané, že žalobkyně je právnickou osobou zapsanou v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, jejímž předmětem podnikání je poskytování úvěrů, přijímání vkladů od veřejnosti, platební styk a zúčtování, vydávání platebních prostředků. Žalovaný je fyzickou osobou. Žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 5. 1. 2021 Smlouvu o úvěru [číslo] č. l. 9 a násl., jejímž předmětem byl závazek žalobkyně poskytnout žalovanému spotřebitelský, částečně účelový úvěr a závazek žalovaného splácet vyčerpanou jistinu úvěru spolu s úroky z vyčerpané jistiny. Nedílnou součást Smlouvy tvoří zejména Sazebník (podstatné výňatky v samotné smlouvě č. l. 12), Standardní informace o spotřebitelském úvěru, Všeobecné obchodní podmínky (č. l. 20 a násl.) a Úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele (č. l. 21 a násl.). Ve Smlouvě bylo dále sjednáno, že žalobkyně poskytne žalovanému způsobem a za podmínek dle Smlouvy úvěr ve výši 300 000 Kč. Úvěr byl sjednán jako částečně účelový - účelová část ve výši 147 308 Kč měla být určena na konsolidaci dluhů, dále bylo sjednáno, že zbývající (neúčelová) část bude čerpána na běžný účet poté, co dojde k odeslání poslední platby na úhradu konsolidovaných dluhů. Žalovaný se zavázal Úvěr čerpat postupně do 13. 1. 2021 a splatit jistinu Úvěru nejpozději k 25. 12. 2028 spolu se smluvními úroky z vyčerpané jistiny Úvěru. Doba trvání Úvěru byla stanovena na 96 měsíců s výpůjční úrokovou sazbou ve výši 9,5 % p. a., s hodnotou RPSN 10,26 %, přičemž výše měsíční (anuitní) splátky byla stanovena na 4 505 Kč. Od 25. 2. 2021 pak byl žalovaný povinen splácet vyčerpanou jistinu Úvěru spolu s úroky z vyčerpané jistiny Úvěru shora uvedenou anuitní splátkou vždy ke každému 25. dni kalendářního měsíce. Výše poslední splátky jistiny měla odpovídat částce nesplacené jistiny Úvěru a nesplacených úroků. Žalovaný vyčerpal částku Úvěru dne 5. 1. 2021. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou měsíčních splátek čímž se dopustil porušení Smlouvy, neboť nesplnil svou povinnost splácet své závazky z poskytnutého Úvěru řádně a včas. V souladu s ustanovením všeobecných obchodních podmínek tak došlo k zesplatnění celé úvěrové pohledávky. Žalobce zaslal žalovanému dne 29. 6. 2022 dopis nadepsaný jako„ Výzva k okamžitému splacení dluhu” (dále jen„ Výzva”), kde žalovaného informoval, že v důsledku prodlení s úhradou splatných závazků žalovaného požaduje okamžité splacení všech svých úvěrových pohledávek. Žalobce ve Výzvě stanovil lhůtu pro zaplacení celé úvěrové pohledávky do 17. 8. 2022. Žalovaný však dlužnou částku neuhradil. Celková výše žalované pohledávky odpovídá částce 287 370,27 Kč, přičemž tato částka zahrnuje nesplacenou část jistiny Úvěru ve výši 282 520,27 Kč a úvěrové poplatky ve výši 4 850 Kč (poplatek 350 Kč ze zaslání 1. upomínky, 3x poplatek 500 Kč za zaslání 2. a každé další upomínky, 10x 300 Kč poplatek za pojištění úvěru). Povinnost žalovaného hradit poplatky vyplývá z ustanovení na str. 5 Smlouvy, dle kterého je součástí Smlouvy mimo jiné Sazebník v rozsahu relevantním k této Smlouvě. [příjmení] sazebník je nedílnou součástí smlouvy o úvěru, kdy podpisem dané smlouvy žalovaný potvrdil, že se seznámil s obsahem a významem dokumentů, jež jsou její součástí, a výslovně s nimi souhlasí. žalobkyni dále vznikl nárok na úrok z úvěru, jehož výše byla smlouvou sjednána na 9,5 %, a který byl kapitalizován ke dni 1. 9. 2022 částkou 25 130,62 Kč, a dále od 2. 9. 2022 je úročena dlužná jistina ve výši 28 250,27 Kč. Ke stejnému dni pak byl kapitalizován zákonný úrok z prodlení, na který má žalobkyně nárok dle § 1970 občanského zákoníku, jeho výše vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Před podáním žaloby byla žalovanému zaslána předžalobní výzva v souladu s ust. § 142a o. s. ř. Na výzvu však žalovaný nereagoval.

12. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena Smlouva o úvěru, neboť žalobkyně splnila závazek ze Smlouvy a žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 300 000 Kč. Žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost, když před uzavřením Smlouvy posoudila náležitým způsobem schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný však nedodržel podmínky Smlouvy, když neprováděl řádně a včas sjednané měsíční splátky. Za tohoto stavu soud proto dospěl k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná, proto bylo žalobě vyhověno. Výrok I. tohoto rozhodnutí.

13. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšné žalobkyni přiznáno právo na náhradu nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 14 369 Kč, odměně advokáta ve výši 9 460 Kč za jeden úkon právní služby dle vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění za 3 úkony, a to přípravu a převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní upomínky, 3 x RP ve výši á 300 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, 21 % DPH ve výši 6 148,80 Kč, když právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení ve výši 49 798 Kč. Důvody hodné zvláštního zřetele dle ust. § 150 o. s. ř. soudem nebyly zjištěny tak, aby soud nepřiznal výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti některému z účastníků. Výrok II. tohoto rozhodnutí. <i>14. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi.</i> 15. Lhůta k plnění je pak v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.