7 C 315/2023

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Janou Ivánkovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 34 097,98 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni a) částku ve výši 14 792,16 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 192,04 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 679,5 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 644,18 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, úrok ve výši 15 % ročně z částky 7 153,47 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, b) částku ve výši 11 702,74 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 791,06 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 265,26 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 796,18 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, úrok ve výši 15 % ročně z částky 4 589,15 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, a to vše do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba, dle které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši a) 4 671,83 Kč, ve výši b) 2 931,25 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výší 11 723,80 Kč, a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].

1. Žalobou ve znění doplnění ze dne 28. 12. 2023 č. l. 43 podanou u Okresního soudu se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky uvedené ve výroku I. a II. tohoto rozhodnutí s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že žalovaný uzavřel a) dne 18. 3. 2021 se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitel“) Smlouvu o úvěru [číslo], jejíž přílohu č. l. tvoří Předpis splátek (dále jen„ smlouva“,„ nárok a)“). Za b) dne 3. 11. 2020 se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitel“) Smlouvu o úvěru [číslo], jejíž přílohu č. l. tvoří Předpis splátek (dále jen„ smlouva“,„ nárok b)“). Žalobkyně uzavřela dne 2. 8. 2023 se společností [právnická osoba] [IČO] Smlouvu o postoupení pohledávky, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Na základě úvěrové smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč (nárok a), ve výši 10 000 Kč (nárok b) a finanční prostředky byly žalovanému předány hotově v místě bydliště. Žalovaný smluvní podmínky porušil. Smlouvy zanikly uplynutím poslední splátky. Před podáním žaloby byl žalovaný o dlužnou částku upomínán v souladu s ust. § 142a o. s. ř. Na tuto výzvu žalovaný nereagoval.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, žaloba, výzva k vyjádření k žalobě a vz. 73 bylo žalovanému prostřednictvím pošty doručeno do vlastních rukou dle ust. § 49 o. s. ř. na adresu dle CEO, a to na adresu [adresa žalovaného], dne 2. 1. 2023 fikcí. Doplnění žaloby bylo žalovanému doručeno dne dne 18. 1. 2024 opětovně fikcí na adresu shora uvedenou. Jedná se také o adresu dle smlouvy. Jiná, další adresa žalovaného se soudu nepodařila zjistit. Žalovaný nemá datovou schránku.

3. Okresní soud v Kroměříži usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (vz. 73) vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených důkazů. Soud účastníky poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání souhlasí, když ve věci samé lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně v návrhu uvedla, že souhlasí s postupem dle ust. § 115a o. s. ř. Žalovaný se nevyjádřil. Soud proto rozhodl v souladu s ust. § 101 odst. 4 o. s. ř., bez nařízení jednání. <i>4. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>5. Podle ust. § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.</i> <i>6. Podle ust. § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.</i> <i>7. Podle ust. § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</i> <i>8. Podle ust. § 2049 občanského zákoníku, zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený</i> <i>9. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> 10. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. <i>11. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>12. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3, změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.</i> 13. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno neplatností absolutní (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). [ulice] úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (viz doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 21/96,„ Soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci“. Přijetím zákona č. 257/2016 Sb. sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl neplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl„ posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne 5. 3. 2020 rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C [číslo] tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008 [číslo].

14. Schopnost žalovaného splácet byla ověřovaná právním předchůdcem žalobkyně na základě žalovaným vyplněné Žádosti o úvěr, ve které žalovaný uvedl své údaje, číslo občanského průkazu, jakož i další údaje, dále pak požadovanou částku úvěru, příjmy, výdaje, zaměstnání. Žalovaný je při žádosti o úvěr povinen uvést o své osobě pravdivé, správné a úplné údaje, což stvrdil svým podpisem na žádosti o úvěr. Na základě této žádosti byla posuzována schopnost žalovaného splácet úvěr a možnost dostát svému závazku.

15. V Žádosti ze dne 18. 3. 2021 žalovaný uvedl, že je od 29. 3. 2020 zaměstnán u společnosti [právnická osoba], [IČO], že výše jeho měsíční příjmů činí celkem 19 085 Kč, že výše jeho měsíčních výdajů činí 8 828,00 Kč. Majetkovou situaci žalovaného si právní předchůdce žalobkyně ověřil z Pracovní smlouvy a výplatních pásek. Žalovaný v Žádosti prohlásil a svým podpisem stvrdil, že údaje, které právnímu předchůdci žalobkyně před uzavřením Smlouvy poskytl, jsou úplné, přesné a pravdivé. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl, a které si právní předchůdce žalobkyně ověřil a s ohledem na výši požadovaného úvěru dospěl právní předchůdce žalobkyně k názoru, že schopnost žalovaného splácet úvěr ve výši 10 000 Kč s měsíční splátkou ve výši 1 328,00 Kč je dostatečná.

16. V Žádosti ze dne 3. 11. 2020 žalovaný uvedl, že je od 29. 7. 2020 zaměstnán u společnosti [právnická osoba], [IČO], že výše jeho měsíční příjmů činí celkem 12 396 Kč, že výše jeho měsíčních výdajů činí 6 200 Kč. Dále uvedl, že nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám a prohlásil a svým podpisem stvrdil, že údaje, které právnímu předchůdci žalobkyně před uzavřením Smlouvy poskytl, jsou úplné, přesné a pravdivé. Právní předchůdce žalobkyně si ověřil, a dále s ohledem na výši požadovaného úvěru, dospěl právní předchůdce žalobkyně k názoru, že schopnost žalovaného splácet úvěr ve výši 10 000 Kč s měsíční splátkou 1 328 Kč je dostatečná. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem a předloženým důkazům soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně s náležitou péčí prověřil úvěru schopnost žalovaného. Za tohoto stavu, jsou proto smlouvy o úvěru platné.

17. Skutková zjištění nárok a). Žalobkyně uzavřela dne 2. 8. 2023 s původním věřitelem Smlouvu o postoupení pohledávky za žalovaným z níže uvedených úvěrových smluv (nárok a) a b)), o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Tímto je založena aktivní legitimace žalobkyně v řízení.

18. Soud má za prokázané, že žalovaný uzavřel dne 18. 3. 2021 s původním věřitelem Smlouvu o úvěru [číslo] (smlouva č. l. 18), jejíž přílohu č. l. tvoří Předpis splátek (č. l. 19). Na základě úvěrové smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč a finanční prostředky byly žalovanému předány hotově v místě bydliště. Spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal uhradit příslušenství úvěru nazvané úhrady za služby, a to úrok ve výši 963 Kč (představující 9,63 % z jistiny úvěru), poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 900 Kč (představující 49 % z jistiny úvěru), nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 929 Kč (představující 9,29 % z jistiny úvěru) a inkasním poplatku ve výši 1 800 Kč (představující 18 % z jistiny úvěru). Celkově se tak žalovaná zavázal původnímu věřiteli uhradit částku ve výši 18 592 Kč, a to formou 14 ti měsíčních splátkách ve výši 1 328 Kč. Splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku pak připadala na den 18. 5. 2022. Žalovaný porušil splátkový kalendář, když poslední splátka žalovaným ve výši 750 Kč byla zaplacena dne 25. 4. 2022. Po započtení všech splátek ze strany žalovaného tak dlužná částka představuje dluh na: - jistině úvěru 7 153,47 Kč - úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 490,71 Kč - úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy 3 416,71 Kč - úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 647,98 Kč - úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště 1 255,12 Kč. Vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr nebyl ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazen ve lhůtě sjednané ve Smlouvě k datu 18. 5. 2022, úročí se neuhrazená jistina úvěru ve výši 7 153,47 Kč od 19. 5. 2022 dále úrokem s úrokovou sazbou ve výši 15 % ročně. Úroková sazba úroku z úvěru ve výši sazba 15 % ročně je sjednána v článku„ Splatnost, úrok a RPSN“ Smlouvy. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátek vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně také právo požadovat zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně. Na základě smluvního ujednání je úrokem z prodlení úročena splatná nezaplacená částka jistiny úvěru ve výši 7 153,47 Kč a splatná nezaplacená částka úroku v pevné výši 490,71 Kč. V důsledku porušení smluvních povinností žalovaného hradit splátky řádně a včas vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně právo na úhradu smluvní pokuty sjednané přímo ve Smlouvě ve výši 6 500 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Tato výzva byla žalovanému odeslána doporučeně dne 2. 11. 2023. Žalobkyně provedla kapitalizaci úroku od 19. 5. 2022 do 11. 7. 2023 ve výši 1 679,50 Kč a zákonného úroku z prodlení do 11. 7. 2023 ve výši 1 192,04 Kč.

19. Nárok b): Soud má za prokázané, že žalovaný uzavřel dne 3. 11. 2020 s původním věřitelem Smlouvu o úvěru [číslo] (smlouva č. l. 15), jejíž přílohu č. l. tvoří Předpis splátek (č. l. 16). Na základě úvěrové smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč a finanční prostředky byly žalovanému předány hotově v místě bydliště. Spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal uhradit příslušenství úvěru nazvané úhrady za služby, a to úrok ve výši 963 Kč (představující 9,63 % z jistiny úvěru), poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 900 Kč (představující 49 % z jistiny úvěru), nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 929 Kč (představující 9,29 % z jistiny úvěru) a inkasním poplatku ve výši 1 800 Kč (představující 18 % z jistiny úvěru). Celkově se tak žalovaná zavázal původnímu věřiteli uhradit částku ve výši 18 592 Kč, a to formou 14 ti měsíčních splátkách ve výši 1 328 Kč. Splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku pak připadala na den 3. 1. 2022. Žalovaný porušil splátkový kalendář, když poslední splátka žalovaným ve výši 750 Kč byla zaplacena dne 25. 4. 2022. Po započtení všech splátek ze strany žalovaného tak dlužná částka představuje dluh na: - jistině úvěru 4 589,15 Kč - úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 207,03 Kč - úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy 2 143,75 Kč - úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 406,56 Kč - úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště 787,50 Kč. Vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr nebyl ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazen ve lhůtě sjednané ve Smlouvě k datu 3. 1. 2022, úročí se neuhrazená jistina úvěru ve výši 4 589,15 Kč od 4. 1. 2022 dále úrokem s úrokovou sazbou ve výši 15 % ročně. Úroková sazba úroku z úvěru ve výši sazba 15 % ročně je sjednána v článku„ Splatnost, úrok a RPSN“ Smlouvy. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátek vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně také právo požadovat zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně. Na základě smluvního ujednání je úrokem z prodlení úročena splatná nezaplacená částka jistiny úvěru ve výši 4 589,15 Kč a splatná nezaplacená částka úroku v pevné výši 207,03 Kč. V důsledku porušení smluvních povinností žalovaného hradit splátky řádně a včas vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně právo na úhradu smluvní pokuty sjednané přímo ve Smlouvě ve výši 6 500 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Žalobkyně provedla kapitalizaci úroku od 4. 1. 2022 do 11. 7. 2023 ve výši 1 265,26 Kč a zákonného úroku z prodlení do 11. 7. 2023 ve výši 791,06 Kč.

20. Právní závěr. Pokud se týká uzavřené smlouvy o úvěru u obou smluv, soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru byla platně sjednána pouze v části poskytnutí finanční částky ve výši 10 000 Kč (když hotovost byla žalovanému předána dle smlouvy v místě jeho bydliště). Žalovaný neprokázal, že by mu uvedená částka nebyla předána. Dále smlouva byla platně uzavřena v části pevně sjednaného úroku (představující 9,63 % z jistiny úvěru), poplatku za vyhodnocení úvěru (představující 9,29 % z jistiny úvěru) a smluvní pokuty (sjednané ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny). Výše takto sjednaného úroku, poplatku za vyhodnocení úvěru a smluvní pokuty není v rozporu s ust. § 580 občanského zákoníku. Viz odůvodnění níže. Tyto výše jsou zcela přiměřené a soudem akceptovatelné. V části poplatku za poskytnutí úvěru ve výši odpovídající 49 % z jistiny a poplatku za hotovostní inkaso splátek odpovídající 18 % z jistiny soud shledal smlouvu za absolutně neplatnou (viz odůvodnění níže).

21. K části nároku na pěvně stanovený úrok z úvěru, soud dospěl k závěru, že výše takto sjednaného úroku odpovídá zákonným ustanovením občanského zákoníku, procentuálně je výše úroku vyjádřena 9,63 % z jistiny, tedy se nepříčí dobrým mravům, úrok je cenou za poskytnutí finanční částky. Na úrok má žalobkyně nárok, platby žalované mohly být započteny na tento úrok.

22. K části nároku na zaplacení poplatku za vyhodnocení úvěru, který procentuálně představuje výši 9,29 % z jistiny, soud uvádí: Pokud se týká tohoto poplatku, v této části byla smlouva platně uzavřena, neboť poplatek slouží k úhradě nákladů spojených s uzavřením smlouvy o úvěru, prošetřením i úvěruschopnosti žalované úvěr splácet. Na tento poplatek žalobkyně má nárok. Platby žalované na tento poplatek mohly být započteny. Při zohlednění skutečnosti, že žalobkyně již nesjednala poplatek za správu a vedení účtu, je dle názoru soudu výše poplatku za vyhodnocení úvěru v souladu s ustanovením občanského zákoníku.

23. K nároku na poplatek za poskytnutí úvěru představující 49 % z úvěru jistiny soud uvádí: Celková výše tohoto poplatku činí ze zapůjčené jistiny 10 000 Kč dalších 49 %. Tato část představuje další náklady na úvěr, vedle poplatku za vyhodnocení úvěru. Za tohoto stavu, s přihlédnutím ke skutečnosti, že žalobkyně si sjednala poplatek za vyhodnocení úvěru ve výši 9,29 % z jistiny úvěru, soud proto dospěl k závěru, že v části tohoto poplatku je smlouva absolutně neplatná, žalobkyni proto nevznikl nárok tento poplatek požadovat.

24. K části nároku na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny soud dospěl k závěru, že výše smluvní pokuty sjednána v souladu s občanským zákoníkem, ujednání není v rozporu s ust. § 580 a ů 588 občanského zákoníku. Za tohoto stavu soud proto žalobě v části smluvní pokuty shledal žalobu taktéž za důvodnou. Kapitalizovaná smluvní pokuta byla shledána za důvodnou v celém rozsahu.

25. K části žaloby o zaplacení poplatku za hotovostní výběr splátek soud uvádí následující: Sjednání dalšího poplatku soud shledává za ujednání v rozporu s dobrými mravy, v rozporu se zákonem na ochranu spotřebitele z následujících důvodů: Na výši odměny za hotovostní inkaso splátek je nezbytné pohlížet a hodnotit ve vztahu k celkovým okolnostem případu. Žalovaný si půjčil částku ve výši 10 000 Kč a byl povinen vrátit tuto částku spolu s příslušenstvím, tedy i úroky, které byly sjednány v daném případě pevnou částkou, poplatkem za vyhodnocení úvěru. Vedle toho měl ještě žalovaný povinnost svému věřiteli zaplatit částku představující náklady věřitele za hotovostní inkaso splátek představujících dalších 18 % z jistiny úvěru. Úvěry z tzv. nebankovního sektoru využívají lidé, kteří ve většině případů nejsou schopni pro svojí tíživou sociální situaci získat peněžní prostředky formou úvěru od banky. Mnohdy tito lidé nemají ani vlastní účty právě z důvodu nedostatku finančních prostředků. Splácení úvěru právě hotovostní formou je pro ně přijatelnější a tuto formu splácení nebankovní sektor právě hojně využívá. V těchto případech také lidé získávají finanční částku bezprostředně po uzavření samotné smlouvy, nikoliv s prodlením určité doby, tak jako u bankovního sektoru. Věřitel de facto ani nenabízí jinou možnost splácení úvěru než právě formou hotovostní. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem soud proto dospěl k závěru, že ujednání o odměně za hotovostní inkaso splátek je v rozporu s dobrými mravy, ujednání absolutně neplatným. Započet platby žalovaného na tento nárok žalobkyně nemohla provést.

23. Žalovaný byl tedy povinen vrátit žalobkyni jistinu ve výši 10 000 Kč, pevně sjednaný úrok ve výši 963 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěru ve výši 929 Kč. Za tohoto stavu soud proto u obou nároků vyhověl žalobě v části nesplacené jistiny se zákonným úrokem z prodlení ročně z této částky, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení, kapitalizovaného úroku, v nároku na smluvní pokutu. Výrok I. tohoto rozhodnutí. Ve zbývajícím nároku odpovídající poplatku za poskytnutí úvěru a hotovostní inkaso splátek byla žaloba zamítnuta. Výrok II. tohoto rozhodnutí.

20. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně byla v řízení úspěšná v jistině a v části příslušenství, neúspěšná pouze v části příslušenstvím proto soud považuje za spravedlivé, aby žalovaný nahradil žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení ve výši 11 723,80 Kč, skládající se z poplatku za žalobu ve výši 1 705 Kč, odměny právního zástupce za 3 úkony á 2 460 Kč a 3 x RP á 300 Kč dle vyh. [číslo] Sb., 21 % DPH, když právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH. Výrok III. tohoto rozhodnutí.

21. Lhůta k plnění je pak v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.

22. Povinnost hradit náklady řízení k rukám právního zástupce je dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.