7 C 317/2023

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Janou Ivánkovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 14 230 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 180 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 715,61 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 214,24 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 4 557,97 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, úrok ve výši 15 % ročně z částky 4 369,17 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, a to vše do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Řízení o zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 265,34 Kč se zastavuje.

III. Žaloba, dle které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 2 785,66 Kč, se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výší 8 260 Kč, a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].

1. Žalobou ve znění doplnění ze dne 27. 12. 2023 č. l. 36 podanou u Okresního soudu se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky uvedené ve výroku I., II. a III. tohoto rozhodnutí s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že žalovaná uzavřela dne 15. 9. 2020 se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitel“) Smlouvu o úvěru [číslo], jejíž přílohu č. l. tvoří Předpis splátek (dále jen„ smlouva“). Na základě úvěrové smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč a finanční prostředky byly žalované předány hotově v místě bydliště. Žalovaná smluvní podmínky porušila. Smlouva zanikla uplynutím poslední splátky. Před podáním žaloby byla žalovaná o dlužnou částku upomínána v souladu s ust. § 142a o. s. ř. Na tuto výzvu žalovaný nereagovala. V doplnění žaloby vzala žalobkyně částečně zpět žalobu co do smluvní pokuty ve výši 1 264,34 Kč, soud proto v souladu s ust. § 96 o. s. ř. řízení o tuto částku zastavil výrokem II. před právním jednáním.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, žaloba, doplnění žaloby, výzva k vyjádření k žalobě a vz. 73 bylo žalované prostřednictvím pošty doručeno do vlastních rukou dle ust. § 49 o. s. ř. fikcí. Dále na adresu uvedenou ve smlouvě [ulice a číslo], [obec] také fikcí. Jiná, další adresa žalované se soudu nepodařila zjistit. Žalovaná nemá datovou schránku.

3. Okresní soud v Kroměříži usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (vz. 73) vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených důkazů. Soud účastníky poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání souhlasí, když ve věci samé lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a o. s. ř. Účastníci se nevyjádřili. Soud proto rozhodl v souladu s ust. § 101 odst. 4 o. s. ř., bez nařízení jednání. <i>4. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>5. Podle ust. § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.</i> <i>6. Podle ust. § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.</i> <i>7. Podle ust. § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</i> <i>8. Podle ust. § 2049 občanského zákoníku, zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený</i> <i>9. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> 10. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. <i>11. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>12. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3, změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.</i> 13. Posouzení úvěruschopnosti žalované. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno neplatností absolutní (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). [ulice] úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (viz doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 21/96,„ Soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci“. Přijetím zákona č. 257/2016 Sb. sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl neplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl„ posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne 5. 3. 2020 rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C [číslo] tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008 [číslo].

14. Schopnost žalované splácet byla ověřovaná právním předchůdcem žalobkyně na základě žalovanou vyplněné Žádosti o úvěr, ve které žalovaná uvedla své údaje, jakož i další údaje, dále pak požadovanou částku úvěru, příjmy, výdaje. Žalovaná je při žádosti o úvěr povinna uvést o své osobě pravdivé, správné a úplné údaje, což stvrdil svým podpisem na žádosti o úvěr. Na základě této žádosti byla posuzována schopnost žalované splácet úvěr a možnost dostát svému závazku. V Žádosti ze dne 15. 9. [číslo] žalovaná uvedla, že je ve starobním důchodě, jehož výše je 8 286 Kč, má výdaje ve výši 5 060 Kč, nemá žádné vyživovací povinnosti. S ohledem na informace, které žalovaná uvedla, a které si právní předchůdce žalobkyně ověřil a s ohledem na výši požadovaného úvěru dospěl právní předchůdce žalobkyně k názoru, že schopnost žalované splácet úvěr ve výši 10 000 Kč s měsíční splátkou ve výši 1 328,00 Kč je dostatečná.

15. Skutková zjištění. Žalobkyně uzavřela dne 2. 8. 2023 s původním věřitelem Smlouvu o postoupení pohledávky za žalovanou z níže uvedené úvěrové smlouvy, o čemž byla žalovaná vyrozuměna. Tímto je založena aktivní legitimace žalobkyně v řízení.

16. Soud má za prokázané, že žalovaný uzavřel dne 15. 9. 2020 s původním věřitelem Smlouvu o úvěru [číslo] (smlouva č. l. 13), jejíž přílohu č. l. tvoří Předpis splátek (č. l. 13verte). Na základě úvěrové smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč a finanční prostředky byly žalované předány hotově v místě bydliště. Spolu s jistinou úvěru se žalovaná zavázala uhradit příslušenství úvěru nazvané úhrady za služby, a to úrok ve výši 963 Kč (představující 9,63 % z jistiny úvěru), poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 900 Kč (představující 49 % z jistiny úvěru), nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 929 Kč (představující 9,29 % z jistiny úvěru) a inkasním poplatku ve výši 1 800 Kč (představující 18 % z jistiny úvěru). Celkově se tak žalovaná zavázala původnímu věřiteli uhradit částku ve výši 18 592 Kč, a to formou 14 ti měsíčních splátkách ve výši 1 328 Kč. Splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku pak připadala na den 15. 11. 2021. Žalovaná porušila splátkový kalendář, když poslední splátka žalovanou ve výši 1 400 Kč byla zaplacena dne 8. 5. 2021. Po započtení všech splátek ze strany žalované tak dlužná částka představuje dluh na: - jistině úvěru 4 369,17 Kč - úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 188,80 Kč - úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy 2 037,27 Kč - úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 386,37 Kč - úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště 748,39Kč. Vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr nebyl ze strany žalované řádně v plné výši uhrazen ve lhůtě sjednané ve Smlouvě k datu 15. 11. 2021, úročí se neuhrazená jistina úvěru od 16. 11. 2021 dále úrokem s úrokovou sazbou ve výši 15 % ročně. Úroková sazba úroku z úvěru ve výši sazba 15 % ročně je sjednána v článku„ Splatnost, úrok a RPSN“ Smlouvy. V důsledku prodlení žalované s úhradou splátek vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně také právo požadovat zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 8,5 % ročně. Na základě smluvního ujednání je úrokem z prodlení úročena splatná nezaplacená částka jistiny úvěru 4 369,17 Kč splatná nezaplacená částka úroku v pevné výši 188,80 Kč. V důsledku porušení smluvních povinností žalovaného hradit splátky řádně a včas vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně právo na úhradu smluvní pokuty sjednané přímo ve Smlouvě ve výši 5 235,66 Kč. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní písemně vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Tato výzva byla žalované odeslána doporučeně dne 2. 11. 2023.

17. Právní závěr. Pokud se týká uzavřené smlouvy o úvěru, soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru byla platně sjednána pouze v části poskytnutí finanční částky ve výši 10 000 Kč (když hotovost byla žalované předána dle smlouvy v místě jeho bydliště). Žalovaná neprokázala, že by mu uvedená částka nebyla předána. Dále smlouva byla platně uzavřena v části pevně sjednaného úroku (představující 9,63 % z jistiny úvěru), poplatku za vyhodnocení úvěru (představující 9,29 % z jistiny úvěru) a smluvní pokuty (sjednané ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny). Výše takto sjednaného úroku, poplatku za vyhodnocení úvěru a smluvní pokuty není v rozporu s ust. § 580 občanského zákoníku. Viz odůvodnění níže. Tyto výše jsou zcela přiměřené a soudem akceptovatelné. V části poplatku za poskytnutí úvěru ve výši odpovídající 49 % z jistiny a poplatku za hotovostní inkaso splátek odpovídající 18 % z jistiny soud shledal smlouvu za absolutně neplatnou (viz odůvodnění níže).

18. K části nároku na pěvně stanovený úrok z úvěru, soud dospěl k závěru, že výše takto sjednaného úroku odpovídá zákonným ustanovením občanského zákoníku, procentuálně je výše úroku vyjádřena 9,63 % z jistiny, tedy se nepříčí dobrým mravům, úrok je cenou za poskytnutí finanční částky. Na úrok má žalobkyně nárok, platby žalované mohly být započteny na tento úrok.

19. K části nároku na zaplacení poplatku za vyhodnocení úvěru, který procentuálně představuje výši 9,29 % z jistiny, soud uvádí: Pokud se týká tohoto poplatku, v této části byla smlouva platně uzavřena, neboť poplatek slouží k úhradě nákladů spojených s uzavřením smlouvy o úvěru, prošetřením i úvěruschopnosti žalované úvěr splácet. Na tento poplatek žalobkyně má nárok. Platby žalované na tento poplatek mohly být započteny. Při zohlednění skutečnosti, že žalobkyně již nesjednala poplatek za správu a vedení účtu, je dle názoru soudu výše poplatku za vyhodnocení úvěru v souladu s ustanovením občanského zákoníku.

20. K nároku na poplatek za poskytnutí úvěru představující 49 % z úvěru jistiny soud uvádí: Celková výše tohoto poplatku činí ze zapůjčené jistiny 10 000 Kč dalších 49 %. Tato část představuje další náklady na úvěr, vedle poplatku za vyhodnocení úvěru. Za tohoto stavu, s přihlédnutím ke skutečnosti, že žalobkyně si sjednala poplatek za vyhodnocení úvěru ve výši 9,29 % z jistiny úvěru, soud proto dospěl k závěru, že v části tohoto poplatku je smlouva absolutně neplatná, žalobkyni proto nevznikl nárok tento poplatek požadovat.

21. K části nároku na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny soud dospěl k závěru, že výše smluvní pokuty sjednána v souladu s občanským zákoníkem, ujednání není v rozporu s ust. § 580 a ů 588 občanského zákoníku. Za tohoto stavu soud proto žalobě v části smluvní pokuty shledal žalobu taktéž za důvodnou. Kapitalizovaná smluvní pokuta byla shledána za důvodnou v celém rozsahu.

22. K části žaloby o zaplacení poplatku za hotovostní výběr splátek soud uvádí následující: Sjednání dalšího poplatku soud shledává za ujednání v rozporu s dobrými mravy, v rozporu se zákonem na ochranu spotřebitele z následujících důvodů: Na výši odměny za hotovostní inkaso splátek je nezbytné pohlížet a hodnotit ve vztahu k celkovým okolnostem případu. Žalovaná si půjčila částku ve výši 10 000 Kč a byla povinna vrátit tuto částku spolu s příslušenstvím, tedy i úroky, které byly sjednány v daném případě pevnou částkou, poplatkem za vyhodnocení úvěru. Vedle toho měla ještě žalovaná povinnost svému věřiteli zaplatit částku představující náklady věřitele za hotovostní inkaso splátek představujících dalších 18 % z jistiny úvěru. Úvěry z tzv. nebankovního sektoru využívají lidé, kteří ve většině případů nejsou schopni pro svojí tíživou sociální situaci získat peněžní prostředky formou úvěru od banky. Mnohdy tito lidé nemají ani vlastní účty právě z důvodu nedostatku finančních prostředků. Splácení úvěru právě hotovostní formou je pro ně přijatelnější a tuto formu splácení nebankovní sektor právě hojně využívá. V těchto případech také lidé získávají finanční částku bezprostředně po uzavření samotné smlouvy, nikoliv s prodlením určité doby, tak jako u bankovního sektoru. Věřitel de facto ani nenabízí jinou možnost splácení úvěru než právě formou hotovostní. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem soud proto dospěl k závěru, že ujednání o odměně za hotovostní inkaso splátek je v rozporu s dobrými mravy, ujednání absolutně neplatným.

23. Žalovaná byla povinna vrátit žalobkyni jistinu ve výši 10 000 Kč, pevně sjednaný úrok ve výši 963 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěru ve výši 929 Kč. Za tohoto stavu soud proto u obou nároků vyhověl žalobě v části nesplacené jistiny se zákonným úrokem z prodlení ročně z této částky, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení, kapitalizovaného úroku, v nároku na smluvní pokutu. Výrok I. tohoto rozhodnutí. Ve zbývajícím nároku odpovídající poplatku za poskytnutí úvěru 2 037,27 a hotovostní inkaso splátek ve výši 748,39 Kč byla žaloba zamítnuta. Výrok III. tohoto rozhodnutí.

20. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně byla v řízení úspěšná v jistině a v části příslušenství, neúspěšná pouze v části příslušenstvím proto soud považuje za spravedlivé, aby žalovaná nahradila žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení ve výši 8 260 Kč, skládající se z poplatku za žalobu ve výši 1 000 Kč, odměny právního zástupce za 3 úkony á 1 700 Kč a 3 x RP á 300 Kč dle vyh. [číslo] Sb., 21 % DPH, když právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH. Výrok IV. tohoto rozhodnutí.

21. Lhůta k plnění je pak v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.

22. Povinnost hradit náklady řízení k rukám právního zástupce je dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.