7 C 346/2021

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Janou Ivánkovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 1 200 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni kapitalizovaný úrok ve výši 946,49 Kč za období od 5. 9. 2015 do 6. 12. 2019, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 319,77 Kč za období od 12. 9. 2015 do 6. 12. 2019, a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba, dle které se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 1 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8, 05 % ročně z částky 924,38 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, úroku ve výši 23,72 Kč z částky 924,38 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Kroměříži se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení jistiny ve výši shora uvedené s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, a to společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec] (dále jen původní věřitel) a žalovaným, došlo dne 25. 7. 2014 k uzavření Smlouvy o zápůjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce otištěné na zadní straně Smlouvy (dále jen„ Podmínky“). Právní předchůdce žalobkyně, jako poskytovatel zápůjčky, posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalované požadovanou zápůjčku splácet. Dle dikce ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr probíhá na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Odstavec 3 téhož ustanovení pak stanoví povinnost spotřebitele poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru, splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu ust. § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné Smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka (žalovaného) a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka (část„ Dokumenty k ověření“, resp.„ Dokumenty na ověření finanční situace“), mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Tuto skutečnost potvrzuje i předmětná Smlouva, jejímž podpisem žalovaný stvrdil ujednání v čl. 7 Podmínek:„ Zákazník potvrzuje, že Úvěrující sám nebo prostřednictvím svého obchodního zástupce před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet půjčku, a to i na základě informací získaných od Zákazníka, které jsou obsahem karty zákazníka a o kterých Zákazník prohlašuje, že jsou pro tento účel dostatečné, úplné, pravdivé a přesné. Zákazník dále potvrzuje, že je schopen posoudit, zda tato Smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci.“ Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč (dále jen„ zápůjčka“ nebo„ jistina“). V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 400 Kč (14 % ročně z jistiny 10 000 Kč) dále s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně sjednanou v čl. 1 2 Podmínek, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč (20 % ročně z jistiny) a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč (dalších 40 % z jistiny. Tyto nároky nazvané jako úhrady za služby. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a úhrady za služby se žalovaný ve Smlouvě zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po částkách ve výši 300 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 4. 9. 2015. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Od uzavření smlouvy o zápůjčce, do dne postoupení pohledávky na žalobkyni (do dne 6. 12. 2019), žalovaný zaplatil celkovou částku 16 200 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky v souladu s ust. § 142a o. s. ř. Na výzvu však nereagoval. Dlužnou částku nezaplatil. Pohledávka za žalovaným byla z původního věřitele postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, s účinností k témuž dni. Postoupení bylo žalovanému oznámeno.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, žaloba, vz. 69 a vz. 73 bylo žalovanému doručeno do vlastních rukou na adresu dle CEO, a to dne 22. 2. 2022. Jiná adresa žalovaného se soudu nepodařila zjistit.

3. Okresní soud v Kroměříži usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (vz. 73) vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených důkazů. Soud účastníky poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání souhlasí, když ve věci samé lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalovaný se nevyjádřil. Žalobkyně již v návrhu uvedla, že souhlasí s postupem dle ust. § 115a o. s. ř. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř., bez nařízení jednání. <i>4. Podle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen obč. zák.), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>5. Podle ust. § 2391 odst. 1 obč. zák., má-li se peněžitá zápůjčka vrátit v jiné měně, než v jaké byla dána, splatí vydlužitel zápůjčku tak, aby se to, co se vrací, hodnotou rovnalo tomu, co bylo dáno. Zápůjčka se splácí v měně místa plnění. Podle odst. 2 při nepeněžité zápůjčce se vrací věc stejného druhu, jaká byla zápůjčkou dána; nezáleží na tom, zda její cena mezitím stoupla nebo klesla.</i> <i>6. Podle ust. § 2392 odst. 1 obč. zák., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Podle odst. 2 při nepeněžité zápůjčce lze ujednat místo úroků plnění přiměřeného většího množství nebo věcí lepší jakosti, ale téhož druhu.</i> <i>7. Podle ust. § 1970 obč. zák., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> <i>8. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> 9. Na základě provedeného dokazování při hodnocení všech důkazů jednotlivě a ve vzájemné souvislosti dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům: Pohledávka vyplývající z níže uvedené Smlouvy o zápůjčce, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany právního předchůdce žalobkyně postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 6. 12. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Tímto je založena aktivní legitimace žalobkyně v řízení.

10. Soud má dále za prokázané, že dne 25. 7. 2014 byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřena Smlouva o zápůjčce [číslo] (č. l. 17 – přílohy) a dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce otištěné na zadní straně Smlouvy. Právní předchůdce žalobkyně dostatečným způsobem posoudil, před jejím poskytnutím s odbornou péčí, schopnost žalovaného požadovanou zápůjčku splácet. Dle dikce ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr probíhá na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Odstavec 3 téhož ustanovení pak stanoví povinnost spotřebitele poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru, splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu ust. § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné Smlouvy.

11. Na základě shora uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 400 Kč (14 % z jistiny 10 000 Kč), jinak dále s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně sjednanou v čl. 1 2 Podmínek. Dále odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč (představující 20 % z jistiny), a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč (dalších 40 % z jistiny). Tyto nároky nazvané ve smlouvě jako úhrady za služby. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a úhrady za služby se žalovaný ve Smlouvě zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po částkách ve výši 300 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 4. 9. 2015. Žalovaný na smlouvu zaplatil ke dni postoupení pohledávky (ke dni 6. 12. 2019) celkovou částku 16 200 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky v souladu s ust. § 142a o. s. ř. Na výzvu však nereagoval. Dlužnou částku tvrzenou žalobkyni ke dni podání žaloby nezaplatil.

12. Pokud se týká smlouvy o zápůjčce, soud dospěl k závěru, že smlouva je platná v části poskytnutí finanční částky 10 000 Kč, pevně sjednaného úroku 1 400 Kč a poplatku za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč. Finanční částka ve výši 10 000 Kč byla žalovanému poskytnuta. V části na zaplacení poplatku za hotovostní inkaso splátek soud shledal smlouvu za absolutně neplatnou. Odůvodnění níže v odst. 15. tohoto rozhodnutí. Žalovaný byl tak povinen dle názoru soudu vrátit žalobkyni částku 10 000 Kč + úrok 1 400 Kč + poplatek za administrativní činnost 2 000 Kč (když poplatek za vedení účtu, správu účtu již nebyl sjednán). Celkem tak byl žalovaný povinen vrátit žalobkyni částku 13 400 Kč. Na smlouvu ke dni postoupení (6. 12. 2019) zaplatil celkem 16 200 Kč, tedy více než byl povinen.

13. K části nároku na pěvně stanovený úrok 1 400 Kč ze zápůjčky, soud dospěl k závěru, že výše takto sjednaného úroku odpovídá zákonným ustanovením občanského zákoníku, procentuálně je výše úroku vyjádřena 14 % z jistiny (pevně sjednaný úrok), jdoucí ve výši 23,72 % z jistiny, tedy se nepříčí dobrým mravům, soud proto dospěl k závěru, že v části tohoto nároku byla smlouva platně uzavřena, neboť úrok je cenou za poskytnutí finanční částky a žalobkyně má nárok na zaplacení tohoto úroku. Žalobkyně požaduje po žalovaném kapitalizovaný úrok ve výši 946,49 Kč za období od 5. 9. 2015 do 6. 12. 2019 (do dne postoupení pohledávky), dále jdoucí do zaplacení dlužné jistiny ve výši 924,38 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. Žalobkyně tedy má nárok pouze již na kapitalizovaný úrok ve výši 946,49 Kč, neboť ke dni postoupení pohledávky žalovaný zaplatil částku 16 200 Kč, na jistině tak již nic nedluží, proto v této části bylo žalobě vyhověno (co do kapitalizovaného úroku). Protože od postoupení pohledávky (od 7. 12. 2019) dle názoru soudu již žalobkyně nemá nárok na úrok z úvěru od 7. 12. 2019 do zaplacení, protože žalovaný již nic žalobkyni nedluží, byla žaloba v tomto rozsahu zamítnuta. Výrok II. tohoto rozhodnutí. Žalobkyně má nárok již jen na kapitalizovaný úrok, proto v tomto rozsahu bylo žalobě vyhověno. Výrok I. tohoto rozhodnutí. Žalobkyně také požaduje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení od 12. 9. 2019 do 6. 12. 2019 ve výši 319,77 Kč, na který má nárok, proto v tomto rozsahu bylo žalobě vyhověno. Protože od 7. 12. 2019 již nedluží na jistině žádnou částku, byla žaloba v rozsahu jdoucího zákonného úroku z prodlení zamítnuta. Výrok II. tohoto rozhodnutí.

14. K nároku na poplatek za administrativní činnost 2 000 Kč soud uvádí: Celková výše tohoto poplatku činí ze zapůjčené jistiny 20 %. Tato část představuje náklady zpracování smlouvy, správu smlouvy po dobu jejího trvání. Věřitel má se správou smlouvy náklady. Výši tohoto poplatku soud považuje vzhledem ke všem okolnostem za přiměřený, když jiný poplatek, například za vedení a správu účtu, si žalobkyně již nesjednala.

15. K části žaloby o zaplacení poplatku za hotovostní výběr splátek 4 000 Kč soud uvádí následující: Sjednání dalšího poplatku soud shledává za ujednání v rozporu s dobrými mravy, v rozporu se zákonem na ochranu spotřebitele z následujících důvodů: [ulice] odměny za hotovostní inkaso splátek je nezbytné pohlížet a hodnotit ve vztahu k celkovým okolnostem případu. Žalovaný si půjčil částku ve výši 10 000 Kč a byl povinen vrátit tuto částku spolu s příslušenstvím, tedy i úroky, které byly sjednány v daném případě pevnou částkou, dále jdoucí úroky, poplatkem za administrativní činnost. Vedle toho měl dále žalovaný povinnost svému věřiteli zaplatit částku představující náklady věřitele za hotovostní inkaso splátek. Půjčky, úvěry z tzv. nebankovního sektoru využívají lidé, kteří ve většině případů nejsou schopni pro svoji tíživou sociální situaci získat peněžní prostředky formou úvěru od banky. Mnohdy tito lidé nemají ani vlastní účty právě z důvodu nedostatku finančních prostředků. Splácení půjčky, úvěru právě hotovostní formou je pro ně přijatelnější a tuto formu splácení nebankovní sektor právě hojně využívá. V těchto případech také lidé získávají finanční částku bezprostředně po uzavření samotné smlouvy, nikoliv s prodlením určité doby, tak jako u bankovního sektoru. Věřitel de facto ani nenabízí jinou možnost splácení půjčky než právě formou hotovostní. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem soud proto dospěl k závěru, že ujednání o odměně za hotovostní inkaso splátek je v rozporu s dobrými mravy, proto žalobkyně nemá právo na zaplacení tohoto poplatku.

16. Žalovaný byl povinen vrátit právnímu předchůdci žalobkyně jen částku odpovídající součtu jistiny 10 000 Kč, poplatku za administrativní činnost 2 000 Kč a pevně sjednaný úrok 1 400 Kč, celkem tedy částku ve výši 13 400 Kč. Nikoliv částku 17 400 Kč (dle smlouvy), která zahrnovala i poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Protože žalovaný na smlouvu zaplatil celkem částku ve výši 16 200 Kč (kde dni 6. 12. 2019), soud žalobu co do částky 1 200 Kč včetně jdoucího příslušenství od 7. 12. 2019 do zaplacení z částky odpovídající dle tvrzení žalobkyně jistinu ve výši 924,38 Kč zamítl výrokem II. tohoto rozhodnutí, na jistině a poplatku za hotovostní inkaso splátek tak již nic od 7. 12. 2019 nedluží.

17. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem a právnímu závěru, soud proto žalobu v rozsahu částky 1 200 Kč, v části jdoucího příslušenství od 7. 12. 2019 do zaplacení z částky 924,38 Kč zamítl. Výrok II. tohoto rozhodnutí. Bylo přiznáno pouze kapitalizované příslušenství, a to úroky a zákonné úroky z prodlení, kapitalizované ke dni 6. 12. 2019. Výrok I. tohoto rozhodnutí.

18. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení mezi účastníky je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně nebyla v řízení úspěšná, stejně jako žalovaný (tomuto žádné náklady řízení však nevznikly), soud proto nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Výrok III. tohoto rozhodnutí.

19. Lhůta k plnění je pak v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.