7 C 35/2025

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Janou Ivánkovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 116 074,92 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkynia) jistinu ve výši 16 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 000 Kč od , datum, do zaplacení,kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 366,67 Kč za období od , datum, do , datum, ,b) jistinu ve výši 34 705,21 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 34 705,21 Kč od , datum, do zaplacení,kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 9 558,39 Kč za období od , datum, do , datum, ,c) jistinu ve výši 13 202,92 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 202,92 Kč od , datum, do zaplacení,s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 13 202,92 Kč od , datum, do zaplacení,kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 636,30 Kč,kapitalizovaný úrok ve výši 1 864,69 Kč,a to vše do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacenía) poplatku ve výši 11 545,36 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 16 000 Kč od , datum, do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 1 934,80 Kč,b) poplatku ve výši 31 923,99 Kč, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 34 705,21 Kč od , datum, do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 3 669,16 Kč,c) poplatku ve výši 8 697,44 Kč,se zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení spočívající v soudním poplatku ve výši 5 804 Kč, a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně , tituly před jménem, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , tituly za jménem 1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Kroměříži ve znění doplnění ze dne , datum, č. l. 59 se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částek shora uvedených ve výroku I. a II. tohoto rozhodnutí s příslušenstvím představující úrok z úvěru a zákonný úrok z prodlení. V žalobě tvrdila, že pohledávka vyplývající z níže uvedených smluv, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti , právnická osoba, , IČ , IČO, , postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným bylaa) dne , datum, uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ,b) dne , datum, uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ac) dne , datum, uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . V doplnění ze dne , datum, č. l. 59 žalobkyně po výzvě soudu doplnila skutková tvrzení, jakým způsobem prověřila úvěruschopnost žalovaného. Před podáním žaloby, žalobkyně vyzvala žalovaného v souladu s ust. § 142a o. s. ř. k zaplacení dlužné částky. Na výzvu nereagoval.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, žaloba, vz. 69 (výzva, vyjádřit k žalobě) a vz. 73 bylo žalovanému doručeno prostřednictvím pošty do vlastních rukou na adresu dle CEO dle ust. § 49 o. s. ř. dne , datum, a doplnění dne , datum, . Žalovaný nemá datovou schránku, jinou adresu pro doručení si nezvolil.

3. Okresní soud v Kroměříži usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, (vz. 73) vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených důkazů. Soud žalovaného poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání souhlasí, když ve věci samé lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně v návrhu uvedla, že souhlasí s postupem dle ust. § 115a o. s. ř. Žalovaný se nevyjádřil. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř., bez nařízení jednání.

4. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle ust. § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

6. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

7. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Právní závěr k posouzení úvěru schopnosti žalovaného. Soud se zabýval otázkou, zda mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou došlo k platnému uzavření smluv o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, . Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno absolutní neplatností (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, ). Nová úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. ve znění účinném do , datum, navozovala dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele je sankcionováno pouhou relativní neplatností (srov. doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona ve znění účinném do , datum, ). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu ze dne , datum, sp. zn. Pl. ÚS 21/96, „… soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci …“. Přijetím zákona č. 257/2016 Sb. sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl naplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl „posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne , datum, rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C-679/18 tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti, a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008/48/ES. Na závěry Evropského soudního dvora ostatně reagoval i český zákonodárce, když novelou obsaženou v zákoně č. 96/2022 Sb. došlo s účinností od , datum, ke změně § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru tak, že dle nového znění tohoto ustanovení soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

13. Soud dospěl k závěru, že původní věřitelka, , právnická osoba, , jako poskytovatelka úvěru, pouze u smlouvy ze dne , datum, -nárok c), v pořadí první smlouva (po této uzavřeny ještě smlouvy ze dne , datum, -nárok b) a ze dne , datum, -nárok a)) splnila svou zákonnou povinnost ve smyslu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětných smluv. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly vždy zaznamenány do zákaznické karty a ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Ze zákaznické karty ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný pobírá důchod ve výši cca 12 000 Kč měsíčně. Není proti žalovanému vedeno insolvenční řízení. U v krátké době uzavřených smluv dne , datum, a , datum, však již nepostupovala s náležitou péčí, neboť v této době, došlo krátce před uzavřením první smlouvy dne , datum, k opakované žádosti o úvěru, kdy na tuto smlouvu zaplatil žalovaný pouze částku 4 850 Kč. Nárok označený a) a b) tak je soudem posuzován jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení. Soud má tedy za prokázané na základě tvrzených skutečností, doložených důkazů žalobkyní, že právní předchůdce žalobkyně dostatečným způsobem prověřil schopnost žalovaného splácet finanční částku pouze u první uzavřené smlouvy, tedy nároku c), která mu byla poskytnuta (16 000 Kč) na základě předmětné smlouvy o úvěru, a to v souladu s ust. § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

14. Nároky a) a b) tak soud posoudil jako nároky z bezdůvodného obohacení. Nárok c) – jako nárok ze smlouvy o úvěru.

15. Podle ust. § 2991 odst. 1 zákona č. 89/20120 Sb. občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Skutková zjištění: Pohledávka vyplývající z níže uvedených Smluv a), b) a c) včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany právního předchůdce žalobkyně, postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávek bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne , datum, . Tímto je založena aktivní legitimace žalobkyně v řízení.

17. Nárok a) a b): Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně poskytla žalovanému finanční částku ve výši a) 16 000 Kč a b) 36 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil podpisem na smlouvě. Žalovaný netvrdil, neprokázal, že by smlouvu nepodepsal a neobdržel finanční částky. Ke dni podání žaloby žalobkyně tvrdí, že na nároku a) dluží žalovaný jistinu ve výši 16 000 Kč, když na smlouvu nezaplatil žádnou částku. Na nároku b) dluží žalovaný dle tvrzení žalobkyně jistinu ve výši 34 705,21 Kč, na smlouvu zaplatil žalovaný pouze částku ve výši 4 850 Kč. Protože u těchto smluv soud dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila s náležitou péčí úvěruschopnost žalovaného a nárok žalobkyně tak shledala z titulu bezdůvodného obohacení, soud již další skutková zjištění v rozsudku neuvádí, neboť toto považuje za nadbytečné. Z těchto smluv má žalobkyně nárok na zaplacení jistiny a zákonného úroku z prodlení z jistiny.

18. Nárok c): Soud má za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla za dne , datum, uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (v pořadí první smlouva), na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč, a to vždy v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně poplatek v částce 14 271 Kč (procentuálně 89,2 % z jistiny), který se skládá z úroku za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 9 718 Kč (procentuálně vyjádřený 60,7 % z jistiny), poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč (9,4 % jistiny) a poplatku za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 053 Kč (19,1 % jistiny). Dále pojistné ve výši 2 340 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, poplatku a příp. sjednaného pojistného se žalovaný zavázal uhradit v 78 týdenních splátkách po 419 Kč (poslední splátka 348 Kč). Celková dlužná částka byla ve výši 32 611 Kč. Na smlouvu žalovaný zaplatil pouze částku ve výši 4 850 Kč.

19. K nároku a): Žalobkyně požaduje po žalovaném 1/ zaplacení celkové dlužné jistiny ve výši 16 000 Kč a poplatku ve výši 11 545,36 Kč, 2/ kapitalizované úroky ve výši 1 934,80 Kč od , datum, do , datum, , 3/ kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 3 366,67 Kč za období od , datum, do , datum, , 4/ úroky ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny od , datum, do zaplacení a 5/ úroky z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z dlužné jistiny od , datum, do zaplacení.

20. K nároku b): Žalobkyně požaduje po žalované 1/ zaplacení celkové dlužné jistiny ve výši 34 705,21 Kč a poplatku ve výši 31 923,99 Kč, 2/ kapitalizované úroky ve výši 3 669,16 Kč za období od , datum, do , datum, , 3/ kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 9 558,39 Kč za období od , datum, do , datum, , 4/ úroky ve výši 18,37 % ročně z dlužné jistiny od , datum, do zaplacení a 5/ úroky z prodlení v zákonné výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny od , datum, do zaplacení.

21. K nároku c): Žalobkyně požaduje po žalované 1/ zaplacení celkové dlužné jistiny ve výši 13 202,92 Kč a poplatku ve výši 8 697,44 Kč, 2/ kapitalizované úroky ve výši 1 864,69 Kč za období od , datum, do , datum, , 3/ kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 3 636,30 Kč za období od , datum, do , datum, , 4/ úroky ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny od , datum, do zaplacení a 5/ úroky z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z dlužné jistiny od , datum, do zaplacení.

22. Právní závěr. Smlouva o úvěru nárok a) a b) tak byly absolutně neplatné a v neplatné smlouvě nebylo možné sjednat ani příslušenství. Nárok a) a b) je tak posuzován z titulu bezdůvodného obohacení. Pokud tedy žalobkyně požaduje jistinu ve výši a) 16 000 Kč a b) ve výši 34 705,21 Kč pouze se zákonným úrokem z prodlení (soud má za to, že je spravedlivé, aby žalobkyni byly přiznány zákonné úroky z prodlení z dlužné jistiny dle žaloby), proto soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl u nároku a ) a b) pouze v jistině se zákonným úrokem z prodlení výrok I. tohoto rozhodnutí. Ve zbývajících nárocích u nároku a) a b) byla žaloba zamítnuta výrokem II. tohoto rozhodnutí.

23. Nárok c) posouzen ze smlouvy o úvěru, proto smlouva byla platně uzavřena v části zapůjčení jistiny a) 16 000 Kč. Finanční prostředky byly žalovanému právním předchůdcem žalobkyně poskytnuty. Žalobkyně požaduje jistinu 13 202,92 Kč. Na smlouvu žalovaný zaplatil dle tvrzení žalobkyně částku ve výši 4 850 Kč.

24. V části nároku na poplatek (představují souhrn pevně stanoveného úroku, částky za zpracování spotřebitelského úvěru a částky za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení, procentuálně tento poplatek 89,20 % z jistiny) soud dospěl k závěru, že výše takto sjednaného poplatku, jehož výše byla sjednána ve výši 89,2 % jistiny, se příčí dobrým mravům, proto soud shledal smlouvy v této části absolutně neplatnými dle výše uvedených ustanovení občanského zákoníku. Za přiměřenou soud považuje výši poplatku max. do výše představující 30 % jistiny. V daném případě tedy částky 4 800 Kč. Na tuto výši úroků má žalobkyně nárok. Nikoliv na částku 14 271 Kč. Pokud tedy žalobkyně po žalovaném na nároku c) na poplatku požaduje částku 8 697,44 Kč, pak na tuto částku již nemá žalobkyně nárok, když platbou ve výši 4 850 Kč tento poplatek žalovaný zaplatil. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem a právnímu závěru tedy žalovaný byl podle smlouvy povinen vrátit žalobkyni jistinu ve výši 16 000 Kč a poplatek ve výši 4 800 Kč, sjednané pojistné ve výši 2 340 Kč. Zbývající část poplatku (v rozsahu 9 471 Kč, v žalobě uplatněná částka ve výši 8 697,44 Kč) nebyl povinen žalovaný vracet s ohledem na rozpor s dobrými mravy, a tedy neplatnost ujednání. Výrok I. tohoto rozhodnutí.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 ve spojení s ust. § 150 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni pouze zaplacený soudní poplatek. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná v rozsahu 63 908,13 Kč = 55 %, neúspěšná v rozsahu 52 166,79 Kč = 45 %. Soud považuje za spravedlivé, aby žalobkyni žalovaný byl povinen nahradit náklady řízení ve výši soudního poplatku, který činí 5 804 Kč. Výrok III. tohoto rozhodnutí.

26. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř., zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi.

27. Lhůta k plnění je pak v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.