7 C 50/2022

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Janou Ivánkovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 6 214 Kč s přísl.,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni jistinu ve výši 4 000 Kč a úhrady za služby ve výši 1 014 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 167,25 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 058,42 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 20,98 % ročně z částky 4 000 Kč od 7. 12. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba, dle které se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení úhrady za služby ve výši 1 200 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 089 Kč, a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova].

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Kroměříži se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení jistiny ve výši shora uvedené s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, a to společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec] a žalovaným došlo dne 7. 7. 2015 k uzavření Smlouvy o zápůjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce otištěné na zadní straně Smlouvy (dále jen„ Podmínky“). Právní předchůdce žalobkyně, jako poskytovatel zápůjčky, posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovanou zápůjčku splácet. Dle dikce ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr probíhá na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Odstavec 3 téhož ustanovení pak stanoví povinnost spotřebitele poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka (žalovaného) a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka (část„ Dokumenty k ověření“, resp.„ Dokumenty na ověření finanční situace“), mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč (dále jen„ zápůjčka“ nebo„ jistina“). V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 364 Kč s úrokovou sazbou ve výši 20,98 % ročně sjednanou v čl. 1 2 Podmínek, odměnu za administrativní činnost ve výši 800 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 200 Kč (tyto nároky nazvané jako úhrady za služby). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a úhrady za služby se žalovaný ve Smlouvě zavázal uhradit v 43 týdenních splátkách po částkách ve výši 148 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 3. 5. 2016. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Od uzavření smlouvy o zápůjčce, do dne postoupení pohledávky na žalobkyni, žalovaný zaplatil částku 150 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky v souladu s ust. § 142a o. s. ř. Na výzvu však nereagoval. Dlužnou částku nezaplatil.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, žaloba, vz. 69 a vz. 73 bylo žalovanému doručeno do vlastních rukou dle ust. § 49 o. s. ř. fikcí na adresu dle CEO shora uvedenou. Dále na adresy [adresa žalovaného], [část obce a číslo], [obec].

3. Okresní soud v Kroměříži usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (vz. 73) vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených důkazů. Soud účastníky poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání souhlasí, když ve věci samé lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalovaný se nevyjádřil. Žalobkyně již v návrhu uvedla, že souhlasí s postupem dle ust. § 115a o. s. ř. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř., bez nařízení jednání. <i>4. Podle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen obč. zák.), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>5. Podle ust. § 2391 odst. 1 obč. zák., má-li se peněžitá zápůjčka vrátit v jiné měně, než v jaké byla dána, splatí vydlužitel zápůjčku tak, aby se to, co se vrací, hodnotou rovnalo tomu, co bylo dáno. Zápůjčka se splácí v měně místa plnění. Podle odst. 2 při nepeněžité zápůjčce se vrací věc stejného druhu, jaká byla zápůjčkou dána; nezáleží na tom, zda její cena mezitím stoupla nebo klesla.</i> <i>6. Podle ust. § 2392 odst. 1 obč. zák., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Podle odst. 2 při nepeněžité zápůjčce lze ujednat místo úroků plnění přiměřeného většího množství nebo věcí lepší jakosti, ale téhož druhu.</i> <i>7. Podle ust. § 1970 obč. zák., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> <i>8. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> 9. Na základě provedeného dokazování při hodnocení všech důkazů jednotlivě a ve vzájemné souvislosti dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům: Pohledávka vyplývající z níže uvedené Smlouvy o zápůjčce, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany právního předchůdce žalobkyně postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 6. 12. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019 zaslaným doporučeně. Tímto je založena aktivní legitimace žalobkyně v řízení.

10. Soud má dále za prokázané, že dne 7. 7. 2015 byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřena Smlouva o zápůjčce [číslo] dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce otištěné na zadní straně Smlouvy. Právní předchůdce žalobkyně dostatečným způsobem posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovanou zápůjčku splácet. Dle dikce ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr probíhá na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Odstavec 3 téhož ustanovení pak stanoví povinnost spotřebitele poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru, splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu ust. § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné Smlouvy.

11. Na základě shora uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč a žalovaný se ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 364 Kč (9,1 % z jistiny), jinak s úrokovou sazbou ve výši 20,98 % ročně sjednanou v čl. 1 2 Podmínek. Dále odměnu za administrativní činnost ve výši 800 Kč (představující 20 % z jistiny), a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 200 Kč (dalších 30 % z jistiny). Tyto nároky nazvané ve smlouvě jako úhrady za služby. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a úhrady za služby se žalovaný ve Smlouvě zavázal uhradit v 43 týdenních splátkách po částkách ve výši 158 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 3. 5. 2016. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Od uzavření smlouvy o zápůjčce, do dne postoupení pohledávky na žalobkyni, žalovaný zaplatil pouze částku ve výši 150 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky v souladu s ust. § 142a o. s. ř. Na výzvu však nereagoval. Dlužnou částku nezaplatil.

12. Pokud se týká smlouvy o zápůjčce, soud dospěl k závěru, že smlouva je platná v části poskytnutí finanční prostředky, pevně sjednaného úroku a poplatku za administrativní činnost (viz odůvodnění odst. 13. a 14 rozsudku). Finanční částka ve výši 4 000 Kč byla žalovanému poskytnuta, proto žalobkyně má nárok na zaplacení dlužné jistiny tak, jak její výše byla vyčíslena v žalobě (4 000 Kč). Žalovaný je tak povinen žalobkyni vrátit částku ve výši odpovídající jistině 4 000 Kč, pevně sjednaného úroku 364 Kč a poplatku za administrativní činnost ve výši 800 Kč. Výrok I. tohoto rozhodnutí.

13. K části nároku na pěvně stanovený úrok ze zápůjčky, soud dospěl k závěru, že výše takto sjednaného úroku odpovídá zákonným ustanovením obč. zák., procentuálně je výše úroku vyjádřena 9,1 % z jistiny (u pevně sjednaný úrok), jdoucí ve výši 20,98 % z jistiny, tedy se nepříčí dobrým mravům, soud proto dospěl k závěru, že v části tohoto nároku byla smlouva platně uzavřena, neboť úrok je cenou za poskytnutí finanční částky a žalobkyně má nárok na zaplacení tohoto úroku. Žalobkyně požaduje po žalovaném jednak úrok, který kapitalizovala za období od 4. 5. 2016 do 6. 12. 2016 ve výši 3 058,42 Kč, dále od 7. 12. 2016 jdoucí úrok do zaplacení dlužné jistiny ve výši 4 000 Kč. V důsledku prodlení se splátkami má žalobkyně nárok na zákonný úrok z prodlení, který kapitalizovala za období od 11. 5. 2016 do 6. 12. 2019 na částku 1 167,25 Kč, jdoucí zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od 7. 12. 2019 do zaplacení.

14. K nároku na poplatek za administrativní činnost soud uvádí: Celková výše tohoto poplatku činí ze zapůjčené jistiny 20 %. Tato část představuje náklady na zpracování smlouvy, správu smlouvy po dobu jejího trvání. Věřitel má se správou smlouvy náklady. Výši tohoto poplatku soud považuje vzhledem ke všem okolnostem za přiměřenou. Nárok na zaplacení tohoto poplatku je tedy důvodný. Žalobkyni vzniklo právo po žalovaném tento poplatek požadovat.

15. K části žaloby o zaplacení poplatku za hotovostní výběr splátek soud uvádí následující: Sjednání dalšího poplatku soud shledává za ujednání v rozporu s dobrými mravy, v rozporu se zákonem na ochranu spotřebitele z následujících důvodů: [ulice] odměny za hotovostní inkaso splátek je nezbytné pohlížet a hodnotit ve vztahu k celkovým okolnostem případu. Žalovaný si půjčil částku ve výši 4 000 Kč a byl povinen vrátit tuto částku spolu s příslušenstvím, tedy i úroky, které byly sjednány v daném případě pevnou částkou, dále jdoucí úroky, poplatek za administrativní činnost. Vedle toho měl mít dále žalovaný povinnost svému věřiteli zaplatit částku představující náklady věřitele za hotovostní inkaso splátek. Půjčky, úvěry z tzv. nebankovního sektoru využívají lidé, kteří ve většině případů nejsou schopni pro svoji tíživou sociální situaci získat peněžní prostředky formou úvěru od banky. Mnohdy tito lidé nemají ani vlastní účty právě z důvodu nedostatku finančních prostředků. Splácení půjčky, úvěru právě hotovostní formou je pro ně přijatelnější a tuto formu splácení nebankovní sektor právě hojně využívá. V těchto případech také lidé získávají finanční částku bezprostředně po uzavření samotné smlouvy, nikoliv s prodlením určité doby, tak jako u bankovního sektoru. Věřitel de facto ani nenabízí jinou možnost splácení půjčky, než právě formou hotovostní. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem soud proto dospěl k závěru, že ujednání o odměně za hotovostní inkaso splátek je v rozporu s dobrými mravy, proto žalobkyně nemá právo na zaplacení tohoto poplatku.

16. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem a právnímu závěru, soud proto žalobě v části týkající se jistiny ve výši 4 000 Kč s příslušenstvím, jdoucím a kapitalizovaným příslušenstvím za období od 4. 5. 2016 do 6. 12. 2019 u úroku, a za období od 11. 5. 2016 do 6. 12. 2019 u úroku z prodlení (kdy nárok na úrok z prodlení žalobkyni vznikl dnem, kdy se žalovaný dostal do prodlení), vyhověl. Výrok I. tohoto rozhodnutí.

17. Pokud se týká nároku dlužné úhrady za služby ve výši 1 200 Kč, soud dospěl závěru, že toto je částka odpovídající úhradě za hotovostní inkaso splátek, která byla ve smlouvě sjednána na částku 1 200 Kč. Na tento poplatek však dle názoru soudu žalobkyni nevznikl nárok z důvodu absolutní neplatnosti v této části smlouvy. Za tohoto stavu soud proto v této části žalobu zamítl výrokem II. tohoto rozhodnutí.

18. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení mezi účastníky je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně byla převážně úspěšná (v jistině, v části příslušenství), neúspěšná pouze v minimální výši (1 200 Kč), soud proto žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Celkové náklady řízení žalobkyně se skládají ze: 1/ zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, 2/ odměny advokáta ve výši 200 Kč za jeden úkon právní služby dle vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění za 3 úkony, a to přípravu a převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní upomínky, 3/ 3 x RP ve výši á 100 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, 4/ 21% DPH, když právní zástupce žalobce osvědčil, že je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení ve výši 2 089 Kč. Důvody hodné zvláštního zřetele pro nepřiznání nákladů řízení soud neshledal. Výrok III. tohoto rozhodnutí. <i>19. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř., zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi.</i> 20. Lhůta k plnění je pak v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.