7 C 50/2023

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Janou Ivánkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 34 890,43 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni a) jistinu ve výši 27 516,11 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 27 516,11 Kč od 28. 10. 2022 do zaplacení, b) kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 373,92 Kč za období od 19. 1. 2022 do 14. 10. 2022, c) kapitalizovaný úrok ve výši 2 423,80 Kč, d) náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2 537,94 Kč e) poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 682,22 Kč f) smluvní úrok ve výši 3 030,54 Kč g) smluvní pokutu ve výši 7 374,32 Kč ve výši 0,1 % denně z částky 27 516,11 Kč za období od 19. 1. 2022 do 14. 10. 2022, h) náklady ve výši 434 Kč, a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba, dle které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 16 615,93 Kč (skládající se z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 11 700 Kč a inkasního poplatku ve výši 4 915,93 Kč), se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 3 923 Kč, a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].

1. Žalobou, ve znění doplnění ze dne 19. 4. 2023 č. l. 49, podanou u Okresního soudu v Kroměříži se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky uvedené ve výroku I. a II. tohoto rozhodnutí s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že žalovaný uzavřel dne 18. 11. 2020 se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitel“) Smlouvu o úvěru [číslo], jejíž přílohu tvoří Předpis splátek (dále jen„ smlouva“). Žalobkyně uzavřela dne 4. 4. 2022 Rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které dne 25. 10. 2022 byla uzavřena Dílčí smlouva o postoupení pohledávek. O postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn. Na základě úvěrové smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč a finanční prostředky byly žalovanému předány hotově v místě bydliště. Spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 25 776 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se tak žalovaný zavázal původnímu věřiteli uhradit částku ve výši 55 776 Kč v 14 ti měsíčních splátkách ve výši 3 984 Kč, přičemž splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy a splatnost následujících splátek byla sjednána vždy v 1. odstavci 1. strany smlouvy pod rekapitulací závazku. Splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku pak připadala na den 18. 1. 2022. Žalovaný však své povinnosti ze smlouvy porušil a dlužnou částku nezaplatil. Úvěr se stal splatným poslední sjednanou splátkou ke dni 18. 1. 2022. Upomínkou ze dne 1. 3. 2023 byla žalovanému zaslána výzva v souladu s ust. § 142a o. s. ř. Na tuto výzvu žalovaný nereagoval. Na smlouvu žalovaný plnil částkou 5 000 Kč.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, žaloba, výzva k vyjádření k žalobě a vz. 73 bylo žalovanému doručeno prostřednictvím pošty do vlastních rukou dle ust. § 49 o. s. ř. na adresu dle CEO. Jiná adresa žalovaného se soudu nepodařila zjistit. Žalovaný nemá datovou schránku.

3. Okresní soud v Kroměříži usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (vz. 73) vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených důkazů. Soud žalovaného poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání souhlasí, když ve věci samé lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně v návrhu uvedla, že souhlasí s postupem dle ust. § 115a o. s. ř. Žalovaný se nevyjádřil. Soud proto rozhodl v souladu s ust. § 101 odst. 4 o. s. ř., bez nařízení jednání. <i>4. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>5. Podle ust. § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.</i> <i>6. Podle ust. § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.</i> <i>7. Podle ust. § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</i> <i>8. Podle ust. § 2049 občanského zákoníku, zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený</i> <i>9. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> 10. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. <i>11. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>12. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3, změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.</i> 13. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno neplatností absolutní (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). [ulice] úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (viz doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 21/96,„ Soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci“. Přijetím zákona č. 257/2016 Sb. sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl naplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl„ posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne 5. 3. 2020 rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C [číslo] tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti, a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008 [číslo].

14. Schopnost žalovaného splácet byla ověřovaná právním předchůdcem žalobkyně na základě žalovaným vyplněné Žádosti o úvěr, ve které uvedl své údaje, číslo občanského průkazu, jakož i další údaje, dále pak požadovanou částku úvěru, příjmy, výdaje, zaměstnání. Žalovaný je při žádosti o úvěr povinen uvést o své osobě pravdivé, správné a úplné údaje, což stvrdil svým podpisem žádosti o úvěr. Na základě této žádosti byla posuzována schopnost žalovaného splácet úvěr a možnost dostát svému závazku. S ohledem na výši příjmů a výši úvěru, původní věřitel vyhodnotil žalovaného jako způsobilého ke splácení úvěru takové výše, jaká mu byla poskytnuta, tedy 30 000 Kč. Dle údajů uvedených žalovaným mu měsíčně zbývalo k úhradě případných ostatních závazků 10 306 Kč, v takovém případě tak bylo možno dovodit, že žalovaný byl v takové finanční situaci, která mu umožnila splácet další závazky, a to i s ohledem na to, že výše měsíční splátky dle uzavřené smlouvy byla 3 984 Kč. Žalovanému po odečtení měsíčních splátek dotčeného úvěru, dle jím tvrzených údajů, měsíčné zůstat cca 6 300 Kč, kterými mohl volně disponovat. V Žádosti o úvěr jsou v sekci nazvané„ Doložení příjmu žadatele“ vypsány dokumenty, které byly žalovaným předloženy obchodnímu zástupci původního věřitele k ověření totožnosti a měsíčních výdajů žalovaného. Takový postup je i dle názoru soudu možné označit za postup při němž byla vynaložena odborná péče v dostatečném rozsahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Při posuzování úvěruschopnosti je nutno přihlédnout i k celkové splatné výši spotřebitelského úvěru. Dokumenty předložené žalovaným jsou pracovní smlouva s dodatkem, výplatní pásky, potvrzení o prodloužení platnosti smlouvy, přehled srážek ze mzdy, čestné prohlášení. S ohledem na výši příjmů a výši úvěru, původní věřitel vyhodnotil žalovaného jako způsobilého ke splácení úvěru takové výši, jaká mu byla poskytnuta, tedy úvěr ve výši 30 000 Kč.

15. Soud má tedy v projednávané věci za to, že původní věřitelka postupovala dle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když dostatečně posoudila úvěruschopnost žalovaného, a proto je předmětná Smlouva o úvěru platně uzavřena v části týkající se poskytnutí finanční částky 30 000 Kč (částka byla žalovanému vyplacena), sjednání úroku 2 888 Kč odpovídající 9,6 % z jistiny, poplatku za vyhodnocení úvěru ve výši 2 788 Kč odpovídající 9,3 % z jistiny. K jednotlivým poplatkům viz odůvodnění níže.

16. Skutková zjištění. Žalobkyně uzavřela dne 25. 10. 2022 s původním věřitelem Smlouvu o postoupení pohledávky za žalovaným z níže uvedené úvěrové smlouvy, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Tímto je založena aktivní legitimace žalobkyně v řízení.

17. Soud má za prokázané, že žalovaný uzavřel dne 18. 11. 2020 s původním věřitelem Smlouvu o úvěru [číslo] jejíž přílohu tvoří Předpis splátek. Na základě úvěrové smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč a finanční prostředky byly žalovanému předány hotově v místě bydliště. Spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání v celkové výši 25 776 Kč (nazvané celkové náklady) spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku ve výši 2 888 Kč (představující 9,6 % z jistiny úvěru), poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 14 700 Kč (představující 49 % z jistiny úvěru), nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 2 788 Kč (představující 9,3 % z jistiny úvěru) a inkasním poplatku ve výši 5 400 Kč (představující 18 % z jistiny úvěru). Celkově se tak žalovaný zavázal původnímu věřiteli uhradit částku ve výši 55 776 Kč, a to formou 14 ti měsíčních splátek ve výši 3 984 Kč, přičemž splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy a splatnost následujících splátek byla sjednána vždy v 1. odstavci 1. strany smlouvy pod rekapitulací závazku. Splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku pak připadala na den 18. 1. 2022 Smlouvou byl dále sjednán úrok ve výši 15 % ročně a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny.

18. Žalovaný zaplatil celkovou částku 5 000 Kč odpovídající 1 řádně uhrazené splátce. Žalobkyně se žalobou domáhá po žalovaném následujících částek: - nesplacené jistiny 27 516,11 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 27 516,11 Kč od 28. 10. 2022 do zaplacení - kapitalizovaného úroku 26 290,43 Kč, který je tvořen z: a) nesplaceného kapitalizovaného smluvního úroku 2 423,80 Kč b) nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru 13 382,22 Kč c) nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru 2 537,94 Kč d) nesplaceného inkasního poplatku 4 915,93 Kč e) postoupeného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků ve výši 3 030,54 Kč, za období od 1. dne prodlení po celkové splatnosti závazku (splatnost poslední splátky), tj. od 19. 1. 2022 do 14. 10. 2022 z jistiny ve výši 27 516,11 Kč, která byla v uvedeném období úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 15 % ročně. - kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 373,92 Kč za období od 1. dne prodlení po splatnosti poslední splátky úvěru, tj. od 19. 1. 2022 do 14. 10. 2022 z jistiny ve výši 27 516,11 Kč - nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč a - smluvní pokuty ve výši 17 374,32 Kč, vypočtené jako 0,1 % z dlužné jistiny ve výši 27 516,11 Kč za každý započatý den prodlení za období od 1. dne prodlení po splatnosti poslední splátky úvěru, tj. od 19. 1. 2022 do 14. 10. 2022.

19. Žalovaný na smlouvu zaplatil celkem částku ve výši 5 000 Kč a úvěr se stal splatným poslední sjednanou splátkou ke dni 18. 1. 2022. Dopisem ze dne 27. 11. 2022, kterým byl žalovaný informován o postoupení pohledávky, byl rovněž žalovaný upozorněn na možnost vzniku nákladů mimosoudního vymáhání, byl seznámen s výší poplatků za jednotlivé úkony (odchozí dopis, telefonický hovor, osobní návštěva. Žalobkyně nárokuje náklady vymáhání pohledávky ve výši 434 Kč, což odpovídá dvěma osobním návštěvám. Nárok na náhradu nákladů vymáhání vyplývá ze smlouvy. Upomínkou ze dne 1. 3. 2023 byla žalovanému zaslána výzva v souladu s ust. § 142a o. s. ř. Na tuto výzvu žalovaný již nereagoval.

20. Právní závěr. Pokud se týká uzavřené smlouvy o úvěru, soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru byla platně sjednána pouze v části poskytnutí finanční částky ve výši 30 000 Kč (když hotovost byla žalovanému předána dle smlouvy v místě jeho bydliště). Žalovaný neprokázal, že by uvedená částka nebyla předána. Dále smlouva byla platně uzavřena v části pevně sjednaného úroku, poplatku za vyhodnocení úvěru a smluvní pokuty. Výše takto sjednaného úroku, poplatku za vyhodnocení úvěru a smluvní pokuty není v rozporu s ust. § 580 občanského zákoníku. Viz odůvodnění níže. Tyto výše jsou zcela přiměřené a soudem akceptovatelné. V části poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 14 700 Kč odpovídající 49 % z jistiny a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 400 Kč odpovídající 18 % z jistiny soud shledal smlouvu za absolutně neplatnou (viz odůvodnění níže). Platby žalovaného měly být započteny na nároky nazvané celkové náklady na úvěr na ty, které byly platně Smlouvou sjednány. Na nároky, které nebyly platně sjednány, tyto platby žalovaného neměly být započteny. V daném případě tedy na nárok na poplatek za poskytnutí úvěru mohla být započtena částka do výše 3 000 Kč (viz odůvodnění níže), na poplatek za hotovostní inkaso splátek žádný zápočet platby žalovaného.

21. K části nároku na pěvně stanovený úrok z úvěru ve smlouvě ve výši 2 888 Kč, soud dospěl k závěru, že výše takto sjednaného úroku odpovídá zákonným ustanovením občanského zákoníku, procentuálně je výše úroku vyjádřena 9,60 % z jistiny, tedy se nepříčí dobrým mravům, úrok je cenou za poskytnutí finanční částky. V části tohoto nároku bylo žalobě vyhověno výrokem I. tohoto rozhodnutí, stejně jako pokud jde o smluvní úrok ve výši 3 030,54 Kč za období od 19. 1. 2022 do 14. 10. 2022 ve výši 15 % ročně z postoupené jistiny 27 516,11 Kč. Výše tohoto úroku byla sjednána smlouvou.

22. K části nároku na zaplacení poplatku za vyhodnocení úvěru ve smlouvě 2 788 Kč, který procentuálně představuje výši 9,3 % z jistiny, soud uvádí: Pokud se týká tohoto poplatku, v této části byla smlouva platně uzavřena, neboť poplatek slouží k úhradě nákladů spojených s uzavřením smlouvy o úvěru, prošetřením i úvěruschopnosti žalovaného úvěr splácet. Na tento poplatek žalobkyně má nárok a soud v této části vyhověl výrokem I. tohoto rozhodnutí.

23. K nároku na poplatek za poskytnutí úvěru ve smlouvě 14 700 Kč (představující 49 % z úvěru jistiny) soud uvádí: Celková výše tohoto poplatku činí ze zapůjčené jistiny 30 000 Kč dalších 49 %. Tato část představuje další náklady na úvěr, vedle poplatku za vyhodnocení úvěru. Za přiměřenou výši poplatku za poskytnutí úvěru soud považuje poplatek maximálně do výše 10 % z jistiny, v daném případě do částky 3 000 Kč (jistina ve výši 30 000 Kč, 10 % je tedy 3 000 Kč). Jelikož na tento poplatek byla již započtena platba žalovaného ve výši 1 317,78 Kč (rozdíl mezi smluvenou částkou 14 700 Kč a žalovanou částkou 13 382,22), má žalobkyně nárok na poplatek pouze ve výši 1 682,22 Kč, na částku 11 700 Kč z poplatku žalobkyně nemá nárok. Žalovala-li tedy žalobkyně na tomto poplatku částku 13 382,22 Kč, soud odečetl částku 1 682,22 Kč (nárok důvodný, výrok I. tohoto rozhodnutí) a zbývající částku 11 700 Kč žalobkyni nepřiznal výrokem II. tohoto rozhodnutí.

24. Pokud jde o nárok na náhradu nákladů na vymáhání ve výši 434 Kč, dospěl soud k závěru, že na tyto náklady má žalobkyně nárok, neboť nárok na náhradu nákladů vymáhání byl sjednán ve smlouvě, o jejich výši byl žalovaný informován dopisem ze dne 27. 11. 2022. Výše nákladů 434 Kč odpovídá poplatku za dvě osobní návštěvy po 117 Kč.

25. K části nároku na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny soud dospěl k závěru, že výše smluvní pokuty je sjednána v souladu s občanským zákoníkem. Za tohoto stavu soud proto žalobu v části smluvní pokuty shledal taktéž za důvodnou. Výrok I. tohoto rozhodnutí.

26. K části žaloby o zaplacení poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši 4 915,93 Kč soud uvádí následující: Sjednání dalšího poplatku soud shledává za ujednání v rozporu s dobrými mravy, v rozporu se zákonem na ochranu spotřebitele z následujících důvodů: Na výši odměny za hotovostní inkaso splátek je nezbytné pohlížet a hodnotit ve vztahu k celkovým okolnostem případu. Žalovaný si půjčil částku ve výši 30 000 Kč a byl povinen vrátit tuto částku spolu s příslušenstvím, tedy i úroky, které byly sjednány v daném případě pevnou částkou, poplatkem za vyhodnocení úvěru, poplatkem za poskytnutí úvěru pouze do výše 10 % z jistiny úvěru. Vedle toho měl ještě žalovaný povinnost svému věřiteli zaplatit částku představující náklady věřitele za hotovostní inkaso splátek, a to ve výši 5 400 Kč představujících dalších 18 % z jistiny úvěru. Úvěry z tzv. nebankovního sektoru využívají lidé, kteří ve většině případů nejsou schopni pro svojí tíživou sociální situaci získat peněžní prostředky formou úvěru od banky. Mnohdy tito lidé nemají ani vlastní účty právě z důvodu nedostatku finančních prostředků. Splácení úvěru právě hotovostní formou je pro ně přijatelnější a tuto formu splácení nebankovní sektor právě hojně využívá. V těchto případech také lidé získávají finanční částku bezprostředně po uzavření samotné smlouvy, nikoliv s prodlením určité doby, tak jako u bankovního sektoru. Věřitel de facto ani nenabízí jinou možnost splácení úvěru než právě formou hotovostní. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem soud proto dospěl k závěru, že ujednání o odměně za hotovostní inkaso splátek je v rozporu s dobrými mravy, ujednání absolutně neplatným. Pokud tedy žalobkyně požadovala na tomto poplatku částku 4 915,93 Kč, pak na tuto částku nemá nárok a žalobu v tomto rozsahu zamítl výrokem II. tohoto rozhodnutí. Zamítavý výrok II. v celkové výši 11 700 Kč + 4 915,93 Kč = 16 615,93 Kč.

27. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně byla v řízení převážně úspěšná. Neúspěšná byla pouze v části příslušenství, proto soud považuje za spravedlivé, aby žalovaný nahradil žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 745 Kč, odměny právního zástupce dle ust. § 14b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 500 Kč za tři úkony (příprava a převzetí žaloby, podání žaloby, předžalobní výzva. 3 x RP á 100 Kč a 21 % DPH, když právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátem DPH. Celkové náklady řízení ve výši 3 923 Kč. Výrok III. tohoto rozhodnutí.

28. Lhůta k plnění je pak v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.

29. Povinnost hradit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně je dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.