7 C 51/2022
č. j. 7 C 51/2022-30
V PLATNOSTICitované zákony (8)
Rubrum
Okresní soud v Kroměříži rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Jany Ivánkové a přísedících Mgr. Svatavy Ságnerové a Ing. Romana Kochaníčka ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro: žaloba o náhradu mzdy ve výši 9 478,70 Kč a částky 2 276 Kč s příslušenstvím, rozsudkem pro uznání I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci doplatek mzdy ve výši 9 478,70 Kč hrubého a částku ve výši 2 276 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 478,70 Kč od 31. 1. 2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 2 276 Kč od 31. 1. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 7 824,40 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení].
Odůvodnění
tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku. Dle tvrzení strany žalující nárok vnikl z titulu pracovně právního vztahu, kdy mezi žalobcem a žalovaným vznikl pracovně právní vztah na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 7. 2021, který byl ukončen ke dni 15. 11. 2021 dohodou. Za dobu trvání pracovního poměru nebyla žalobci vyplacena náhrada mzdy na nevyčerpanou dovolenou v trvání 97 hodin ve výši 9 478,70 Kč a dále byla žalobci stržena mzda ve výši 2 276 Kč. Žalovaný náhradu za dovolenou žalobci neposkytl a ještě mu zkrátil dovolenou o 11 dní absence. Za těchto 11 dní neobdržel ani mzdu. Náhrada za nevyčerpanou dovolenou je ve výši 9 478,70 Kč. Ze mzdy dále žalovaný neoprávněně strhl žalobci částku ve výši 2 276 Kč. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] soud žalovaného v souladu s ust. § 114b o. s. ř. vyzval, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne doruční uvedeného usnesení písemně vyjádřil ve věci samé k žalobě, která mu byla doručena spolu s ním. Zároveň soud žalovaného uvedeným usnesením poučil o následcích nesplnění této výzvy vyplývajících ze shora uvedeného zákonného ustanovení. Dne 3. 3. 2022 bylo shora uvedené usnesení doručeno žalovanému do vlastních rukou do DS. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Vzhledem k tomu, že se žalovaný nevyjádřil ve smyslu ust. § 114b o. s. ř. ve stanovené 30 denní lhůtě, která marně proběhla dnem 4. 4. 2022, jsou splněny všechny podmínky § 153a odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 114b odst. 5 o. s. ř. pro vydání rozsudku pro uznání. Soud má proto za to, že žalovaný nárok uplatněný žalobou uznává a na základě tohoto uznání (fikcí) rozhodl rozsudkem v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle ust. § 99 odst. 1 o. s. ř., nárok žalobce uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Podle ust. §153a odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro uznání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Meze možnosti rozhodnout rozsudkem pro uznání jsou tedy zákonem dány týmiž okolnostmi, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit soudní smír. Znamená to, že rozsudkem pro uznání nelze rozhodnout ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby rozsudek pro uznání byl v rozporu s právními předpisy. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír zejména a) ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu (srov. § 13 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále jen „z. ř. s.”)); b) ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu; c) ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. Zda smír není v rozporu s právními předpisy je soud povinen zkoumat při rozhodování o schválení smíru. Protože smír je dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, který má základ v hmotném právu, je smír v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže a) dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony neplatná; z tohoto pohledu je v rozporu s právními předpisy i takový smír, který nebyl učiněn určitě a srozumitelně (uvedený požadavek je důležitý také proto, že schválený smír je titulem pro exekuci); b) se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází. V posuzované věci se jedná o spor z titulu z pracovního poměru, který vznikl na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 7. 2021, který byl ukončen ke dni 15. 11. 2021 dohodou. Z toho, co bylo řečeno o přípustnosti uzavření soudního smíru, je nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír. S ohledem na shora uvedené má tak soud s odkazem na ust. § 114b o. s. ř. za to, že žalovaný uznal nárok, který je žalobou uplatňován, a proto ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání dle ust. § 153a odst. 3 o. s. ř. Výrok I. tohoto rozhodnutí. Jen pro vydání rozsudku pro uznání soud nenařizoval dle § 153a odst. 4 o. s. ř. jednání a ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání bez nařízení jednání. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 824,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 754,70 Kč sestávající z částky 1 580 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 640 Kč ve výši 1 184,40 Kč. Výrok II. tohoto rozhodnutí. Lhůta k plnění je v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. Povinnost hradit náklady řízení k rukám právního zástupce je v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.