7 C 62/2025

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Janou Ivánkovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 14 316 Kč s příslušenstvím,

I. Řízení o zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 557,30 Kč se zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni jistinu ve výši 5 116,26 Kč,kapitalizovaný úrok ve výši 157,34 Kč za dobu poskytnutí úvěru,kapitalizovaný úrok ve výši 413,19 Kč období od , datum, do , datum, ,kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 801,35 Kč za období do , datum, ,poplatek za vyhodnocení úvěru ve výši 692,40 Kč,úrok ve výši 8 % ročně z částky 5 116,26 Kč od , datum, do zaplacení,zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 273,60 Kč od , datum, do zaplacení,smluvní pokutu ve výši 3 442,70 Kč,a to vše do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.

III. Žaloba, dle které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 2 450 Kč, úhradu za splátky v hotovosti ve výši 900 Kč, se zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výší 2 815 Kč, a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně , tituly před jménem, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , tituly za jménem 1. Žalobou, ve znění doplnění ze dne , datum, č. l. 41, podanou u Okresního soudu v Kroměříži se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částek uvedených ve výroku I., II. a III. tohoto rozhodnutí s příslušenstvím. V žalobě žalobkyně tvrdila, že žalovaný uzavřel dne , datum, se společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „původní věřitel“) Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , jejíž přílohu č. l. tvoří Předpis splátek (dále jen „smlouva“), a to poté, co byla řádně posouzena schopnost žalovaného úvěr splácet. Na základě úvěrové smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč a finanční prostředky byly žalovanému předány hotově v místě bydliště což žalovaný stvrdil svým podpisem. Za sjednanou dobu se žalovaný zavázal původní věřitelce vrátit úrok v pevné výši 507 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit také úhradu za poskytnutí úvěru částku ve výši 4 900 Kč, úhradu za vyhodnocení úvěru ve výši 1 385 Kč, poplatek za umožnění platit splátky v hotovosti ve výši 1 800 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po částkách ve výši 1 328 Kč. Splatnost poslední splátky, a tedy celková splatnost závazku byla tak ke dni , datum, . Žalovaný od uzavření smlouvy uhradil částku ve výši 9 276 Kč, a to splátkami:dne , datum, ve výši 1 328 Kč,dne , datum, ve výši 1 328 Kč,dne , datum, ve výši 1 330 Kč,dne , datum, ve výši 2 660 Kč,dne , datum, ve výši 1 330 Kč,dne , datum, ve výši 1 300 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný o dlužnou částku upomínán v souladu s ust. § 142a o. s. ř. Na tuto výzvu žalovaný nereagoval.V doplnění žaloby ze dne , datum, č. l. 41 vzala žalobkyně žalobu zpět v části smluvní pokuty ve výši 1 557,30 Kč, kterou nově kapitalizovala za období od , datum, do , datum, na částku 3 442,70 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že v této části smluvní pokuty ve výši 1 557,30 Kč byla žaloba vzata zpět před prvním jednáním, soud řízení částečně zastavil dle ust. § 96 o. s. ř. Výrok I. tohoto rozhodnutí.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, žaloba, výzva k vyjádření k žalobě a vz. 73 bylo žalovanému doručeno prostřednictvím pošty do vlastních rukou fikcí dle ust. § 50m o. s. ř. na adresu dle CEO (adresa úřadu). Dále na adresu dle smlouvy , adresa, , a to dne , datum, , doplnění dne , datum, . Žalovaný nemá datovou schránku.

3. Okresní soud v Kroměříži usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, (vz. 73) vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených důkazů. Soud žalovanou poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání souhlasí, když ve věci samé lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalovaná souhlasila s postupem dle § 115a o. s. ř., žalobkyně se nevyjádřila. Soud proto rozhodl v souladu s ust. § 101 odst. 4 o. s. ř., bez nařízení jednání.

4. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle ust. § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

6. Podle ust. § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

7. Podle ust. § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

8. Podle ust. § 2049 občanského zákoníku, zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

9. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

11. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3, změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

13. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, . Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno neplatností absolutní (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ). Nová úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (viz doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 21/96, „Soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci“. Přijetím zákona č. 257/2016 Sb. sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl neplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl „posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne , datum, rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C-679/18 tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008/48/ES.

14. Schopnost žalovaného splácet byla ověřovaná právním předchůdcem žalobkyně na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné Smlouvy a jejich ověření doklady vyžádanými od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány v Žádosti o úvěr ze dne , datum, (dále jen „Žádost“) a byly ověřeny doklady uvedenými v části „Doložení příjmu Žadatele“, konkrétně pracovní smlouvou a výplatními páskami. Teprve následně, po vyhodnocení získaných informací, byla s žalovaným uzavřena smlouva o úvěru. V Žádosti žalovaný uvedl, že je od , datum, zaměstnán jako slévárenský dělník - brusič u společnosti , právnická osoba, , IČ , IČO, , že výše jeho měsíčních příjmů činí celkem 20 539 Kč, že výše jeho měsíčních výdajů činí 5 600 Kč. Žalovaný dále v Žádosti uvedl, že bydlí u rodičů a nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Tvrzenou majetkovou situaci žalovaného si právní předchůdce žalobkyně ověřil z Pracovní smlouvy, Výplatních pásek a Čestného prohlášení k bydlení. Příjmy žalovaného zkoumal právní předchůdce žalobkyně dle výplatních pásek a pracovní smlouvy a výdaje žalovaného byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu. Žalovaný také ve své Žádosti prohlásil a svým podpisem stvrdil, že údaje, které právnímu předchůdci žalobkyně před uzavřením Smlouvy poskytl, jsou úplné, přesné a pravdivé. S ohledem na tyto informace, které žalovaný uvedl, a které si právní předchůdce žalobkyně ověřil, a dále s ohledem na výši požadovaného úvěru dospěl právní předchůdce žalobkyně k názoru, že schopnost žalovaného splácet úvěr ve výši 10 000 Kč s měsíční splátkou ve výši 1 328 Kč je dostatečná. Za tohoto stavu soud proto dospěl k závěru, že úvěruschopnost žalovaného byla původním věřitelem dostatečně posouzena, proto smlouva o úvěru je platná v části poskytnutí jistiny ve výši 10 000 Kč, dále úroku pevně sjednaného a poplatku za vyhodnocení úvěru, smluvní pokutě (viz odůvodnění níže). V části poplatku za poskytnutí úvěru, poplatku za hotovostní inkaso splátek, byla smlouva soudem shledána za absolutně neplatnou dle ust. § 580 a § 5800 občanského zákoníku (viz odůvodnění níže).

15. Skutková zjištění. Žalobkyně uzavřela dne , datum, s původním věřitelem Smlouvu o postoupení pohledávky za žalovaným z níže uvedené úvěrové smlouvy s účinnosti ke dni , datum, , o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem původního věřitele. Tímto je založena aktivní legitimace žalobkyně v řízení.

16. Soud má za prokázané, že žalovaný uzavřel dne , datum, s původním věřitelem Smlouvu o úvěru č. , hodnota, (smlouva č. l. 13), jejíž přílohu č. l. tvoří Předpis splátek (č. l. 13v). Na základě úvěrové smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč a finanční prostředky byly žalovanému předány hotově v místě bydliště. Spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal uhradit příslušenství úvěru, a to pevně sjednaný úrok ve výši 507 Kč (představující 5,07 % z jistiny úvěru), dále poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 900 Kč (představující 49 % z jistiny úvěru), nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 1 385 Kč (představující 13,85 % z jistiny úvěru) a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 800 Kč (představující dalších 18 % z jistiny úvěru). Celkové náklady na úvěr činily 8 592 Kč (představující 85,92 % z jistiny). Celkově se žalovaný zavázal původnímu věřiteli uhradit částku ve výši 18 592 Kč, a to formou 14 ti měsíčních splátek ve výši 1 328 Kč. Splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku pak připadala na den , datum, .

17. Žalovaný na úvěr zaplatil celkem částku ve výši 9 276 Kč, a to splátkami:dne , datum, ve výši 1 328 Kč,dne , datum, ve výši 1 328 Kč,dne , datum, ve výši 1 330 Kč,dne , datum, ve výši 2 660 Kč,dne , datum, ve výši 1 330 Kč,dne , datum, ve výši 1 300 Kč.Po započtení všech splátek ze strany žalovaného a částečném zpětvzetí žaloby v rozsahu smluvní pokuty ve výši 1 557,30 Kč žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení následujících částek:- a) na jistině úvěru 5 116,26 Kč- b) na úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 157,34 Kč- c) na úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy 2 450 Kč- d) na úhradě za vyhodnocení úvěrového případu 692,40 Kč- e) úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště 900 Kč- f) na smluvní pokutě částku ve výši 3 442,70 Kč- g) na úroku od , datum, do , datum, částku ve výši 413,19 Kč a dále ve výši 8 % ročně z dlužné jistiny od , datum, do zaplacení- h) na úroku z prodlení do , datum, částku ve výši 801,35 Kč. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátek vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně také právo požadovat zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení. V důsledku porušení smluvních povinností žalovaného hradit splátky řádně a včas vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně právo na úhradu smluvní pokuty sjednané přímo ve Smlouvě ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, tj za období od , datum, do , datum, ve výši 3 442,70 Kč. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní písemně vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Na výzvu žalovaná nereagovala.

18. Právní závěr. Pokud se týká uzavřené smlouvy o úvěru, soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru byla platně sjednána pouze v části poskytnutí finanční částky ve výši 10 000 Kč (když hotovost byla žalovanému předána dle smlouvy v místě jejího bydliště). Žalovaný neprokázal, že by mu uvedená částka nebyla předána. Dále smlouva byla platně uzavřena v části pevně sjednaného úroku (představující 5,07 % z jistiny úvěru), poplatku za vyhodnocení úvěru (představující 13,85 % z jistiny úvěru) a smluvní pokuty (sjednané ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny). Výše takto sjednaného úroku, poplatku za vyhodnocení úvěru a smluvní pokuty není v rozporu s ust. § 580 občanského zákoníku. Viz odůvodnění níže. Tyto výše jsou zcela přiměřené a soudem akceptovatelné. V části poplatku za poskytnutí úvěru ve výši odpovídající 49 % z jistiny a poplatku za hotovostní inkaso splátek odpovídající 18 % z jistiny soud shledal smlouvu za absolutně neplatnou (viz odůvodnění níže).

19. K části nároku na pěvně stanovený úrok z úvěru, soud dospěl k závěru, že výše takto sjednaného úroku odpovídá zákonným ustanovením občanského zákoníku, procentuálně je výše úroku vyjádřena 5,07 % z jistiny, tedy se nepříčí dobrým mravům, úrok je cenou za poskytnutí finanční částky. Na úrok má žalobkyně nárok, platby žalované mohly být započteny na tento úrok.

20. K části nároku na zaplacení poplatku za vyhodnocení úvěru, který procentuálně představuje výši 13,85 % z jistiny, soud uvádí: Pokud se týká tohoto poplatku, v této části byla smlouva platně uzavřena, neboť poplatek slouží k úhradě nákladů spojených s uzavřením smlouvy o úvěru, prošetřením i úvěruschopnosti žalované úvěr splácet. Tuto výši poplatku lze ještě akceptovat.

21. K nároku na poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 900 Kč představující dalších 49 % z úvěru jistiny soud uvádí: Celková výše tohoto poplatku činí ze zapůjčené jistiny 10 000 Kč dalších 49 %. Tato část představuje další náklady na úvěr, vedle poplatku za vyhodnocení úvěru. Za tohoto stavu, s přihlédnutím ke skutečnosti, že žalobkyně si sjednala poplatek za vyhodnocení úvěru ve výši 13,85 % z jistiny úvěru, soud proto dospěl k závěru, že v části tohoto poplatku za poskytnutí úvěru je smlouva absolutně neplatná, žalobkyni proto nevznikl nárok tento poplatek požadovat.

22. K části nároku na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny soud dospěl k závěru, že výše smluvní pokuty sjednána v souladu s občanským zákoníkem, ujednání není v rozporu s ust. § 580 a ů 588 občanského zákoníku. Za tohoto stavu soud proto žalobě v části smluvní pokuty shledal žalobu taktéž za důvodnou. Kapitalizovaná smluvní pokuta byla shledána za důvodnou v celém rozsahu.

23. K části žaloby o zaplacení poplatku za hotovostní výběr splátek soud uvádí následující: Sjednání dalšího poplatku soud shledává za ujednání v rozporu s dobrými mravy, v rozporu se zákonem na ochranu spotřebitele z následujících důvodů: Na výši odměny za hotovostní inkaso splátek je nezbytné pohlížet a hodnotit ve vztahu k celkovým okolnostem případu. Žalovaný si půjčil částku ve výši 10 000 Kč a byl povinen vrátit tuto částku spolu s příslušenstvím, tedy i úroky, které byly sjednány v daném případě pevnou částkou, poplatkem za vyhodnocení úvěru. Vedle toho měl ještě žalovaný povinnost svému věřiteli zaplatit částku představující náklady věřitele za hotovostní inkaso splátek představujících dalších 18 % z jistiny úvěru. Úvěry z tzv. nebankovního sektoru využívají lidé, kteří ve většině případů nejsou schopni pro svojí tíživou sociální situaci získat peněžní prostředky formou úvěru od banky. Mnohdy tito lidé nemají ani vlastní účty právě z důvodu nedostatku finančních prostředků. Splácení úvěru právě hotovostní formou je pro ně přijatelnější a tuto formu splácení nebankovní sektor právě hojně využívá. V těchto případech také lidé získávají finanční částku bezprostředně po uzavření samotné smlouvy, nikoliv s prodlením určité doby, tak jako u bankovního sektoru. Věřitel de facto ani nenabízí jinou možnost splácení úvěru než právě formou hotovostní. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem soud proto dospěl k závěru, že ujednání o odměně za hotovostní inkaso splátek je v rozporu s dobrými mravy, ujednání absolutně neplatným.

24. Žalovaný byl tak dle smlouvy povinen vrátit žalobkyni jistinu ve výši 10 000 Kč, pevně sjednaný úrok ve výši 507 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěru ve výši 1 385 Kč. Žalovaný na úvěr zaplatil částku ve výši 9 276 Kč.

25. Za tohoto stavu soud proto vyhověl žalobě:- v části dosud nesplacené jistiny ve výši 5 116,26 Kč se zákonným úrokem z prodlení ročně z této částky od , datum, do zaplacení,- kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 801,35 Kč vypočteného do , datum, ,- kapitalizovaného úroku ve výši 413,19 Kč od , datum, do , datum, a ve výši 157,34 Kč za sobu poskytnutí úvěru,- úroku ve výši 8 % ročně z dlužné jistiny 5 116,26 Kč a přirostlému úroku za dobu poskytnutí úvěru ve výši 157,34 Kč (tedy z částky 5 273,60 Kč) od , datum, do zaplacení,- poplatku za vyhodnocení úvěru ve výši 692,40 Kč,- nároku na smluvní pokutu ve výši 3 442,70 Kč. Výrok II. tohoto rozhodnutí.

26. Ve zbývajícím nároku odpovídající zbývající poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 450 Kč a poplatku za hotovostní inkaso ve výši 900 Kč, byla žaloba zamítnuta. Výrok III. tohoto rozhodnutí.

27. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně byla v řízení úspěšná v části jistiny, ve smluvní pokutě a v části příslušenství, neúspěšná pouze v části příslušenství, proto soud považuje za spravedlivé s přihlédnutím k délce prodlení se zbývající jistinou, aby žalovaný nahradil žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení ve výši 2 815 Kč. Náklady řízení jsou tvořeny soudním poplatkem ve výši 1 000 Kč, odměnou za právní zastoupení advokátem za 3 úkony právní služby po 400 Kč (předžalobní výzva se skutkovým a právní rozborem věci, převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu v platném znění, náhradou hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a 21 % DPH. Výrok IV. tohoto rozhodnutí.

28. Lhůta k plnění je pak v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.

29. Povinnost hradit náklady řízení k rukám právního zástupce je dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.