7 C 66/2024

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Janou Ivánkovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 82 410,60 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni jistinu ve výši 49 000 Kč a poplatek ve výši 13 132,60 Kč,kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 9 024,17 Kč,kapitalizovaný úrok ve výši 9 094,40 Kč,zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 49 000 Kč od , datum, do zaplacení,úrok ve výši 20,88 % ročně z částky 49 000 Kč od , datum, do zaplacení,a to vše do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba, dle které se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení poplatku ve výši 20 278 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 21 254,60 Kč, a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně , tituly před jménem, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , tituly za jménem 1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Kroměříži ve znění doplnění ze dne , datum, č. l. 41 se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 82 410,60 Kč, skládající se z jistiny 49 000 Kč a poplatku 33 410,60 Kč, dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 9 024,17 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9 094,40 Kč, zákonného úroku z prodlení z jistiny 49 000 Kč od , datum, do zaplacení, úroku ve výši 20,88 % ročně z jistiny 49 000 Kč od , datum, do zaplacení. Nárok z titulu uzavřené Smlouvy o úvěru ze dne , datum, č. , tel. číslo, s původním věřitelem společností , právnická osoba, , IČ , IČO, .

2. Žalovaný se k podané žalobě a k doplnění nevyjádřil, žaloba, vz. 69 a vz. 73 bylo žalovanému doručeno do vlastních rukou prostřednictvím pošty na adresu dle CEO, fikcí dle ust. § 49 o. s. ř. Jedná se také o adresu uvedenou ve smlouvě. Jiná adresa žalovaného se soudu nepodařila zjistit. Žalovaný nemá datovou schránku.

3. Okresní soud v Kroměříži usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, (vz. 73) vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených důkazů. Soud žalovanou poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání souhlasí, když ve věci samé lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně v návrhu uvedla, že souhlasí s postupem dle ust. § 115a o. s. ř. Žalovaný se nevyjádřil. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř., bez nařízení jednání.

4. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

5. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3, změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

6. Posouzení úvěruschopnosti žalované. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi smluvními stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, . Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno neplatností absolutní (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ). Nová úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (viz doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 21/96, „Soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci“. Přijetím zákona č. 257/2016 Sb. sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl neplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl „posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne , datum, rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C-679/18 tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008/48/ES.

7. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného ze dne , datum, a byly ověřeny doklady uvedenými v části „Ověřené dokumenty“. Právní předchůdce žalobkyně ověřil před uzavřením Smlouvy o úvěru majetkovou situaci žalovaného z výplatních pásek za 11,12/2020. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Průměrný měsíční příjem žalovaného činil 22 194 Kč, žalovaný pracoval jako řidič.

8. Soud tedy dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně, a to společnost , právnická osoba, , jako poskytovatel úvěru, splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu ust. § 84 – § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné Smlouvy o úvěru.

9. Soud má tedy v projednávané věci za to, že původní věřitelka postupovala dle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když dostatečně posoudila úvěruschopnost žalované, a proto je předmětná Smlouva o úvěru ze dne , datum, , č. , tel. číslo, č. l. 14 platně uzavřena, avšak jen v části týkající se poskytnutí finanční částky představující jistinu ve výši 49 000 Kč, když částka byla žalovanému vyplacena a pojištění. Pokud se však týká tzv. celkového poplatku ve výši 36 478 Kč (odpovídající 74,5 % z jistiny), který se skládá z pevně sjednaného úroku ve výši 25 761 Kč odpovídající 52,6 % z jistiny, poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč (odpovídající 3,1 % z jistiny), za doplňkovou službu komfortní a flexibilní splácení ve výši 9 217 Kč odpovídající 18,8 % z jistiny (tento se skládá z poplatku za komfortní poskytnutí ve výši 4 586 Kč a poplatku za flexibilní splácení ve výši 4 631 Kč), soud shledal v této části Smlouvu za absolutně neplatnou dle ust. § 580 a § 588 občanského zákoníku co do pevně sjednaného úroku a poplatku za komfortní a flexibilní splácení. K důvodům a rozsahu neplatnosti soud uvádí právní hodnocení níže, a to v odst. 20., 22. odůvodnění.

10. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle ust. § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

12. Podle ust. § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

13. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Toto platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

16. Skutková zjištění a právní závěry: Pohledávka vyplývající z níže uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti , právnická osoba, postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, č. l. 16 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Tímto je založena aktivní legitimace žalobkyně v řízení.

17. Mezi právním předchůdcem žalobkyně, a to společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, a žalovaným došlo dne , datum, k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, (smlouva č. l. 14, dále jen „Smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru otištěné na zadní straně Smlouvy (dále jen „Podmínky“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 49 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 36 478 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 25 761 Kč, tj. 52,6 % z jistiny, jinak s úrokovou sazbou ve výši 20,88 % ročně, částky za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč (3,1 % z jistiny) a částky za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 9 217 Kč odpovídající 18,8 % z jistiny skládající se z poplatku za komfortní splácení ve výši 4 586 Kč a poplatku za flexibilní splácení ve výši 4 631 Kč (dále jen „poplatek“). Doplňkové pojištění ve výši 2 709 Kč.

18. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru a poplatku se žalovaný ve Smlouvě zavázal uhradit v hotovosti ve 21 měsíčních splátkách ve výši 4 200 Kč, přičemž poslední splátka Kč byla stanovena ve výši 4 187 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne , datum, . Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván v souladu s ust. § 142a o. s. ř. k zaplacení dlužné částky. Na výzvu nereagoval.

19. Kapitalizovaný úrok ve výši 9 094,40 Kč je úrok ve výši 20,88 % ročně počítaný z dlužné jistiny 49 000 Kč za období od , datum, , tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, tedy do dne , datum, . Kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 9 024,17 Kč je zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně počítaný z dlužné jistiny 49 000 Kč od , datum, , tj. od marného uplynutí měsíční lhůty pro úhradu zbývající dlužné částky do dne , datum, .

20. K části nároku na pěvně stanovený úrok z úvěru ve výši 25 761 Kč soud dospěl k závěru, že výše takto sjednaného pevného úroku neodpovídá zákonným ustanovením občanského zákoníku, procentuálně je výše úroku vyjádřena 52,6 % z jistiny, tedy tato výše se příčí dobrým mravům. Dle názoru soudu, však úrok představuje cenu za poskytnutí úvěru, soud proto považuje za spravedlivé, aby žalobkyni náležel tento úrok maximálně do výše 30 % z jistiny, tedy ve výši 14 700 Kč místo sjednané částky ve výši 25 761 Kč. Pokud se týká jdoucího úroku z úvěru, který byl sjednán ve výši 20,88 %, je tato výše zcela přiměřená, v souladu s ust. občanského zákoníku.

21. K části nároku na zaplacení poplatku za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, procentuálně 3,1 % z půjčené jistiny, soud uvádí: Pokud se týká této části poplatku, v této části byla smlouva částečně platně uzavřena, neboť poplatek slouží k úhradě nákladů spojených se smlouvou o úvěru po celou dobu trvání smlouvy, tedy do doby, než je dlužná částka zaplacena. Výše takto sjednaného poplatku je v tomto konkrétním případě zcela přiměřená k výši zapůjčené jistiny. V tomto rozsahu tedy považuje ujednání o poplatku za platné.

22. K části žaloby o zaplacení poplatku za komfortní a flexibilní splácení ve výši dalších 18,8 % z dlužné jistiny soud uvádí následující: Sjednání dalšího poplatku, a to za komfortní a flexibilní splácení, soud shledává takové ujednání za v rozporu s dobrými mravy, v rozporu se zákonem na ochranu spotřebitele z následujících důvodů: Vedle úroku, poplatku za zpracování úvěru, byl sjednán další poplatek souhrnně nazván za komfortní a flexibilní splácení. Soud považuje takové ujednání za ujednání v rozporu s dobrými mravy, neboť dochází de facto k duplicitě poplatků.

23. Za tohoto stavu soud tedy dospěl k závěru, že žalovaný je povinen žalobkyni vrátit jistinu ve výši 49 000 Kč, dále pevně sjednaný úrok ve výši 14 700 Kč, poplatek za zpracování ve výši 1 500 Kč, tedy celkovou částku 65 200 Kč. Dále za pojištění částku ve výši 2 709 Kč. V části rozdílu poplatku odpovídající rozdílu pevně sjednaného úroku 25 761 Kč – 14 700 Kč = 11 061 Kč a poplatku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 9 217 Kč (celkem tedy částku ve výši 20 278 Kč), není žalovaný povinen žalobkyni vrátit.

24. Žalobou žalobkyně uplatnila jistinu ve výši 49 000 Kč se zákonným úrokem z prodlením a s úrokem (příslušenství zčásti kapitalizované, zčásti jdoucí). Vzhledem ke shora uvedeným právním závěrům je v této části žaloba důvodná, proto bylo žalobě vyhověno. Výrok I. tohoto rozhodnutí. V části požadovaného poplatku ve výši 33 410,60 Kč, má žalobkyně nárok na zaplacení částky ve výši 13 132,60 Kč, proto v tomto rozsahu bylo taktéž žalobě výrokem I. vyhověno. Ve zbývající části odpovídající rozdílu mezi žalobou uplatněnou částkou 33 410,60 Kč – 13 132,60 Kč = 20 278 Kč (která odpovídá součtu zbytku pevně sjednaného úroku ve výši 11 061 Kč a poplatku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 9 217 Kč), nemá žalovaný povinnost žalobkyni vrátit z důvodu absolutní neplatnosti těchto ujednání. Za tohoto stavu soud proto v rozsahu poplatku ve výši 20 078 Kč žalobu zamítl. Výrok II. tohoto rozhodnutí.

25. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla z větší části úspěšná (neúspěšná byla jen v rozsahu příslušenství), proto soud považuje za spravedlivé, a to i vzhledem k výši nákladů řízení, aby bylo žalobkyni přiznáno právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Náklady řízení spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 4 121Kč, odměně advokáta ve výši 4 420 Kč za jeden úkon právní služby dle vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění za 3 úkony, a to přípravu a převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní upomínky, 3 x RP ve výši á 300 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, když právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení ve výši 21 254,60 Kč. Důvody hodné zvláštního zřetele dle ust. § 150 o. s. ř. soudem nebyly zjištěny tak, aby soud nepřiznal výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti některému z účastníků. Výrok III. tohoto rozhodnutí.

26. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi.

27. Lhůta k plnění je pak v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.