7 C 72/2026

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudkyní Mgr. Janou Ivánkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno bytem Adresa žalovaného o zaplacení 47 520 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 30 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 30 000 Kč od , datum, do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 5 520 Kč, a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba, dle které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 12 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 12 000 Kč od , datum, do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 364,12 Kč, a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právní zástupkyně žalobkyně , Jméno advokátky, .

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Kroměříži se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částek uvedených ve výroku I. a II. tohoto rozhodnutí z titulu uzavřené smlouvy o úvěru, na základě, které poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za poskytnutí úvěru úrok ve výši 12 000 Kč. Kromě jistiny a úroku (42 000 Kč) s úrokem z prodlení se žalobkyně domáhá úhrady smluvní pokuty ve výši 5 520 Kč.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, žaloba, vz. 69 a vz. 73 bylo žalovanému doručeno do vlastních rukou prostřednictvím pošty na adresu shora uvedenou dle ust. § 49 o. s. ř. Jedná se o adresu dle ISZR, adresa úřadu. Jedná se o adresu, uvedenou ve smlouvě. Žalovaný nemá datovou schránku. Soudu se nepodařila zjistit jiná adresa žalovaného.

3. Okresní soud v Kroměříži usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, (vz.73) vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených důkazů. Soud žalovaného poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání souhlasí, když ve věci samé lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalovaný se nevyjádřil, žalobkyně souhlas s tímto postupem vyjádřila již v žalobě. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř., bez nařízení jednání.

4. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle ust. § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

6. Podle ust. § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle odst. 2 úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

7. Podle ust. § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

8. Podle ust. § 2049 občanského zákoníku, zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

9. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

10. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Právní závěr k posouzení úvěru schopnosti žalovaného. Soud se zabýval otázkou, zda mezi žalobkyní a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, . Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno absolutní neplatností (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, ). Nová úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. ve znění účinném do , datum, navozovala dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele je sankcionováno pouhou relativní neplatností (srov. doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona ve znění účinném do , datum, ). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu ze dne , datum, sp. zn. Pl. ÚS 21/96, „… soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci …“. Přijetím zákona č. 257/2016 Sb. sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl naplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl „posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne , datum, rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C-679/18 tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti, a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008/48/ES. Na závěry Evropského soudního dvora ostatně reagoval i český zákonodárce, když novelou obsaženou v zákoně č. 96/2022 Sb. došlo s účinností od , datum, ke změně § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru tak, že dle nového znění tohoto ustanovení soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

16. Žalobkyně sdělila, že před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě jím sdělených údajů, které ověřila z výpisů z jeho účtu a lustracemi ve veřejně dostupných databázích. Na základě zjištěných a ověřených informací dospěla žalobkyně k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Na základě tohoto vyhodnocení věřitele byla teprve s žalovaným uzavřena předmětná smlouva.

17. Soud má tedy za prokázané na základě tvrzených skutečností, že žalobkyně dostatečným způsobem prověřila schopnost žalovaného splácet finanční částku, která mu byla poskytnuta na základě předmětné smlouvy o úvěru, a to v souladu s ust. § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

18. Skutková zjištění a právní závěry:

19. Soud má za prokázané, že žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě, které poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 30 000 Kč, a to převody na účet žalovaného č. , č. účtu, uskutečněnými , datum, , v obou případech byla převedena částka 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté prostředky včetně úroku ve výši 40 % měsíčně, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši přirostlého úroku za předchozí období, jistinu mohl žalovaný splatit kdykoli. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně neuhradil ničeho, v řízení byl nečinný a netvrdil, že by na úvěr něčeho uhradil. Žalobkyně úvěr zesplatnila, o čemž žalovaného informovala dopisem ze dne , datum, , kterým jej vyzvala k úhradě celé dlužné částky do 3 dnů. Smlouvou byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a za období od vzniku prodlení do data odeslání předžalobní výzvy (, datum, - , datum, ) činí 5 520 Kč. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka.

20. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné jistiny ve výši 30 000 Kč a úroku za poskytnutí úvěru ve výši 12 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 5 520 Kč a úroku z prodlení v zákonné výši 12 % ročně z částky 42 000 Kč od , datum, do zaplacení.

21. Právní závěr. Smlouva o úvěru byla platně uzavřena v části zapůjčení jistiny 30 000 Kč a v části sjednání smluvní pokuty. Finanční prostředky byly žalovanému žalobkyní poskytnuty. Úvěr byl zesplatněn ke dni , datum, , žalovanému byla poskytnuta lhůta 3 dnů k zaplacení. Do prodlení se tak dostal dnem , datum, .

22. K části nároku na zaplacení úroku za poskytnutí úvěru, který procentuálně představuje výši 40 % p. m. z jistiny, soud shledává takové ujednání za v rozporu s dobrými mravy, neboť jeho výše je zcela nepřiměřená, neboť několikanásobně převyšuje obvyklou úrokovou míru. V této části byla smlouva v rozporu s dobrými mravy, a tedy neplatná.

23. K části žaloby o zaplacení smluvní pokuty (ve výši 5 520 Kč) soud uvádí následující: Smluvní pokuta byla ve smlouvě sjednána ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, za dobu prodlení do odeslání předžalobní výzvy (tj. od , datum, do , datum, ) činí tato smluvní pokuta 5 520 Kč. Výše smluvní pokuty je v souladu s právními předpisy i dobrými mravy, ujednání o ní je tedy platné.

24. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem a právnímu závěru tedy žalovaný je povinen vrátit žalobkyni jistinu ve výši 30 000 Kč a uhradit smluvní pokutu ve výši 5 520 Kč. Úrok za poskytnutí úvěru není žalovaný povinen žalobkyni vrátit z důvodu absolutně neplatného ujednání. Za tohoto stavu soud proto vyhověl co do žalované částky ve výši 30 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení, tedy ode dne následujícího po dni splatnosti, a to ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a dále co do smluvní pokuty ve výši 5 520 Kč. Výrok I. tohoto rozhodnutí.

25. V části nároku ve výši 12 000 Kč, která představuje úrok za poskytnutí úvěru s úrokem z prodlení byla žaloba pro neplatnost dle § 580 občanského zákoníku zamítnuta. Výrok II. tohoto rozhodnutí.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení z větší části úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 364,12 Kč, přičemž tato částka představuje 49,5 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 74,75 % a úspěchu žalované v rozsahu 25,25 %), tj. z částky 4 776 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 376 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 47 520 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. Výrok III. tohoto rozhodnutí.

27. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř., zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi.

28. Lhůta k plnění je pak v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.