8 C 130/2025

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivou Opletalovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované Anonymizováno sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 14 000 Kč s příslušenstvím o vzájemné žalobě na zaplacení 7 001 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba žalobkyně o zaplacení 14 000 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 7 001 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 7 001 Kč od , datum, do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Vzájemná žaloba žalované se částečně zamítá pro požadovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 7 001 Kč od , datum, do , datum, .

IV. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení o žalobě i o vzájemné žalobě ve výši 15 115,39 Kč k rukám právního zástupce žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet č. , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, .

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 14 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovanou jako úvěrovanou. Tvrdila, že poskytla žalované úvěr 14 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr spolu s úrokem splácet v měsíčních splátkách po 3 500 Kč. Žalovaná úvěr nesplácela, přestože byla opakovaně upomínána. Žalobkyně dále požadovala úrok z prodlení 11,5 % ročně z částky 14 000 Kč od , datum, do zaplacení a náklady na upomínání 1 000 Kč (za upomínky č. , hodnota, a 2). Žalobkyně dále tvrdila, že před poskytnutím úvěru posoudila úvěruschopnost žalované, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů, a dále na základě výpisů z insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, výpisu z databáze neplatných dokladů, výpisu z registru SOLUS. Předžalobní výzva byla žalované odeslána , datum, .

2. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu žalobkyně zamítl. Žalovaná potvrdila, že smlouvu s žalobkyní uzavřela a že jí žalobkyně poskytla úvěr 14 000 Kč. Namítala však, že smlouva je absolutně neplatná, protože žalobkyně před jejím uzavřením řádně neověřila její úvěruschopnost a protože sjednané úroky 3 300 % ročně jsou v rozporu s dobrými mravy. Dále tvrdila, že žalobkyni již vrátila celkem 21 000 Kč, a žalobkyně tak nemá ani právo na vydání bezdůvodného obohacení.

3. Žalovaná se vzájemnou žalobou po žalobkyni domáhala zaplacení částky 7 001 Kč s příslušenstvím jako bezdůvodného obohacení. Jedná se o částku, kterou žalobkyni zaplatila nad rámec poskytnuté jistiny, včetně ověřovací platby 1 Kč. Žalovaná vyzvala žalobkyni k vydání bezdůvodného obohacení výzvou ze dne , datum, .

4. Žalobkyně navrhla, aby soud vzájemnou žalobu zamítl a setrvala na svém tvrzení, že úvěruschopnost žalované posoudila řádně.

5. Žalobkyně se k jednání nedostavila a souhlasila s tím, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti, proto bylo v souladu s § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), jednáno v její nepřítomnosti.

6. Soud z provedených důkazů zjistil následující skutkový stav:

7. Žalobkyně a žalovaná si dne , datum, prostředky komunikace na dálku potvrdily uzavření smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky 14 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit úrok 25 % měsíčně do 12 měsíců. Úroky byly splatné v měsíčních splátkách po 3 500 Kč a jistina byla splatná spolu s poslední splátkou úroku. RPSN činilo 1 356 % (smlouva o úvěru). V červenci až říjnu 2024 byl počáteční i konečný zůstatek na účtu žalované záporný, přestože měsíční obrat byl cca 100 – 200 tis. Kč (výpisy z účtu), žalovaná měla za červenec příjem 29 644 Kč, , datum, čerpala úvěr 5 000 Kč od , právnická osoba, (výpis z účtu ze dne , datum, ), dne , datum, čerpala úvěr 3 000 Kč od , právnická osoba, (výpis z účtu ze dne , datum, ). Žalovaná dne , datum, odeslala žalobkyni 1 Kč ze svého bankovního účtu uvedeného ve smlouvě o úvěru (detail pohybu – okamžitá příchozí platba, smlouva o úvěru). Žalobkyně poskytla žalované 14 000 Kč dne , datum, (shodné tvrzení účastníků, detail pohybu – bezhotovostní platba). Žalovaná dosud na smlouvu uhradila 21 000 Kč (výpis transakcí z účtu). Žalobkyně zaslala žalované dvě upomínky (upomínka č. , hodnota, , upomínka č. , hodnota, ). Žalované byla dne , datum, zaslána předžalobní výzva (předžalobní výzva ze dne , datum, vč. podacího lístku). Žalovaná vyzvala žalobkyni k zaplacení 7 001 Kč do 7 dnů od zaslání výzvy s tím, že jinak bude podána žaloba, dopisem odeslaným dne , datum, a doručeným dne , datum, (předžalobní výzva z , datum, vč. doručenky datové zprávy).

8. Z výstupu z CEE a přílohy č. , hodnota, Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele soud nezjistil žádné skutečnosti, neboť se jedná o interní záznamy žalobkyně, které neprokazují, že žalobkyně před uzavřením smlouvy lustrovala žalovanou v příslušných registrech ani že zjistila a ověřila konkrétní údaje o jejích příjmech, výdajích, zadluženosti a platební morálce.

9. Z výstupu JSON dat z bankovního účtu žalované nebylo možné zjistit žádné skutečnosti, neboť se jedná o surová a nestrukturovaná data v nečitelném formátu.

10. Jiné důkazy k prokázání skutečností rozhodných pro posouzení, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalované, žalobkyně nenavrhla. Na jednání se nedostavila, a zbavila se tak práva na poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně proto v tomto směru neunesla důkazní břemeno. Soud tak dospěl ke skutkovému závěru, že žalobkyně před uzavřením smlouvy žalovanou nelustrovala v příslušných registrech a že nezjistila a neověřila konkrétní údaje o jejích příjmech, výdajích, zadluženosti a platební morálce.

11. Z ostatních provedených důkazů (předsmluvní informace, souhlas se zpracováním osobních údajů, zásady zpracování osobních údajů, kopie občanského průkazu, rozsudek Okresního soudu v , Anonymizováno, , rozhodnutí ČNB a rozhodnutí o rozkladu) soud nezjistil žádné skutečnosti podstatné pro rozhodnutí.

12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni , datum, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

18. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvlášť ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto:

21. Žalobkyně jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2395 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

22. Žalobkyně porušila povinnosti vyplývající z § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, protože před uzavřením smlouvy řádně neposoudila úvěruschopnost žalované, nezjistila a neověřila její příjmy a výdaje, způsob plnění dosavadních dluhů ani jiné údaje o její finanční a ekonomické situaci. Smlouva o úvěru je proto podle § 87 odst. 1 věty první a druhé zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná.

23. Soud nezpochybňuje užitečnost statistických a strojově učených modelů, případně analýzu za použití tzv. umělé inteligence, avšak tyto metody mohou poskytovali spotřebitelských úvěrů sloužit pouze jako doplněk standardního posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel je dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru povinen zjistit konkrétní údaje o příjmech a výdajích žalovaného, jeho finanční a ekonomické situaci, způsobu plnění dosavadních dluhů, případně jeho majetku. Tyto údaje si musí v mezích citovaného ustanovení ověřit a musí být schopen je doložit i v soudním řízení [srov. nynější úpravu v čl. 18 bod 4 alinea 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2023/2225 ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice 2008/48/ES (dále jen „směrnice 2023“)]. Postup posouzení úvěruschopnosti musí být transparentní a replikovatelný tak, aby si i soud mohl v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ověřit postup poskytovatele, učinit si o něm vlastní závěr a své rozhodnutí konkrétně a srozumitelně odůvodnit (srov. bod 56 preambule směrnice 2023). Pouhý výstup automatizovaných modelů nebo souhrnná data, o nichž není známo, jak k nim poskytovatel dospěl, z tohoto hlediska nejsou dostatečné.

24. Ze skutečnosti, že žalovaná úvěr dlouhodobě splácela, nelze zpětně dovozovat, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru splnila svou zákonnou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované ani že žalovaná v době uzavření smlouvy byla schopna úvěr splácet. Takový závěr by byl v rozporu s preventivní funkcí § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci C-755/22, body 33-36, 40, 46 a 49, a tam citované rozsudky ze dne , datum, ve věci C-449/13, bod 35, ze dne , datum, ve věci C-679/18, bod 20, a ze dne , datum, ve věci C-303/20, bod 28). Soudní dvůr Evropské unie naopak ve svém rozhodnutí ze dne , datum, ve věci C-755/22 (zejm. viz bod 37) dospěl k závěru, že spotřebitel může v takovém případě mít dokonce i právo na vrácení již zaplacených úroků.

25. Žalobkyně tedy poskytla žalované na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru 14 000 Kč. Žalovaná byla povinna vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené svým možnostem podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož žalovaná již uhradila 21 000 Kč, tedy více než byla povinna, její dluh zanikl splněním podle § 1908 odst. 1 o. z.

26. Jelikož nebyla uzavřena platná smlouva, původní věřitelce nevzniklo právo na smluvní úrok ani jiné poplatky a sankce. Žalobkyně nemá právo ani na úrok z prodlení, neboť žalovaná se neocitla v prodlení s vrácením jistiny (§ 1968 věta první o. z.). Soud se ztotožnil s názorem Nejvyššího soudu z rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , podle kterého právo na úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení s vrácením jistiny v době přiměřené možnostem spotřebitele. Žalovaná by tedy byla v prodlení, až kdyby nevrátila jistinu úvěru v přiměřené lhůtě stanovené soudem.

27. Z výše uvedených důvodů soud žalobu žalobkyně zcela zamítl (výrok I.).

28. Žalovaná se vzájemnou žalobou domáhala zaplacení 7 001 Kč, tedy částky, kterou žalobkyni zaplatila nad rámec poskytnuté jistiny. Jelikož žalovaná plnila tuto částku žalobkyni na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru (viz výše), má vůči žalobkyni právo na její vrácení jako bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 o. z. Žalovaná vyzvala žalobkyni k zaplacení této částky do 7 dnů dopisem doručeným dne , datum, . Pro určení splatnosti je rozhodující lhůta k plnění stanovená ve výzvě k plnění, i když je delší než lhůta bez zbytečného odkladu podle § 1958 odst. 2 o. z. (i nadále jsou použitelné závěry z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Lhůta k plnění stanovená ve výzvě uplynula dnem , datum, a tímto dnem se pohledávka žalované na vydání bezdůvodného obohacení stala splatnou dle § 1958 odst. 2 o. z. Od následujícího dne se žalobkyně nachází v prodlení dle § 1968 věty první o. z. Za dobu prodlení, tj. od , datum, do zaplacení, má žalovaná podle § 1970 o. z. právo na zákonný úrok z prodlení, jehož výše dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., činí 12 % ročně. V této části soud proto vzájemné žalobě vyhověl (výrok II.)

29. V části, ve které se žalovaná domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení od , datum, do , datum, , soud vzájemnou žalobu zamítl, neboť žalovaná požadovala úrok z prodlení za dobu, ve které žalobkyně ještě nebyla v prodlení (výrok III.).

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1, odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení až na nepatrnou část (výrok III.) zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 115,39 Kč (výrok IV.). Žalovaná zaslala žalobkyni předžalobní výzvu a žalobkyně dluh nesplnila ani po doručení vzájemné žaloby. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 000 Kč sestávající z částky 1 660 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 7 001 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 1 a. t. včetně paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 21 001 Kč sestávající z částky 1 980 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada 1 462,06 Kč za 108 ujetých km v částce 862,06 Kč (35,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 492,06 Kč ve výši 2 623,33 Kč.

31. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první po středník o. s. ř. Povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vychází z § 149 odst. 1 o. s. ř.

32. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud proto doměřil žalobkyni soudní poplatek podle položky 1 bodu 1 písm. a) Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soudní poplatek činí 1 000 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 800 Kč, zbývá tedy doplatit 200 Kč (výrok V.).