8 C 149/2025

Plný text

Okresní soud v Kroměříži rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivou Opletalovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 20 669,02 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 44 314,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 20 669,02 Kč od , datum, do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 20 669,02 Kč (jistina 19 751,20 Kč + poplatek za vyplacení tranší úvěru 306,51 Kč + poplatek za službu „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “ 80,52 Kč + poplatek za službu „, Anonymizováno, “ 510,63 Kč + poplatek za službu „informační SMS servis“ 20,16 Kč), smluvní úroku 23 645,78 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 20 669,02 Kč od , datum, do zaplacení z titulu smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, uzavřené distančním způsobem na adrese www., Anonymizováno, ., Anonymizováno, , na jejímž základě měl žalovaný možnost čerpat úvěr jiný než na bydlení do limitu 60 200 Kč s možností postupného čerpání a zavázal se poskytnuté prostředky splácet v pravidelných denních splátkách. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše a smluvní úrok ve výši 1,02 % denně z nesplacené části jistiny. Žalovaný si dále zvolil volitelné služby k úvěru – „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “ za poplatek 80,52 Kč, „, Anonymizováno, “ za poplatek 660 Kč a „informační SMS servis“ za poplatek 45,12 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že vyšla z údajů, které uvedl žalovaný, a ověřila jeho příjem ve výši 257 576 Kč měsíčně z výpisu z bankovního účtu. Dále tvrdila, že nahlédla do centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku, NRKI a BRKI, registru neplatných dokladů MVČR, registru hledaných osob PČR, registru politicky aktivních osob, provedla kontrolu platnosti adresy a nahlédla do sankčních seznamů s interních registrů historie dlužníka. Převodem na účet č. , č. účtu, žalobkyně žalovanému poskytla dne , datum, částku 3 400 Kč, dne , datum, částku 4 600 Kč, dne , datum, částku 8 000 Kč a dne , datum, částku 3 700 Kč a částku 316 Kč. Žalovaný dosud zaplatil 25 807,06 Kč. Pro prodlení žalovaného žalobkyně smlouvu vypověděla, což žalovanému oznámila e-mailem. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas již v návrhu. Žalovaný byl vyzván k vyjádření, zda s tímto postupem souhlasí, na výzvu však nereagoval. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládal a rozhodl bez nařízení jednání.

4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Dne , datum, si účastníci prostředky dálkové komunikace potvrdili smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení s možností postupného i opakovaného čerpání splacené části úvěru (revolvingový úvěr) až do výše 60 200 Kč a žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit v měsíčních splátkách spolu s pevným úrokem 1,016 % denně a poplatkem za vyplacení tranše úvěru 1,99 % z čerpané částky nejpozději do , datum, . RPSN činilo 1 848,98 % (viz smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru). K poměrům žalovaného před sjednáním smlouvy žalobkyně zjistila, že jeho ověřený čistý měsíční příjem je 257 576 Kč (ačkoli sám spotřebitel uvedl příjem 50 000 Kč), žije sám, výdaje na splátky půjček činí 7 000 Kč, výdaje na bydlení jsou 16 000 Kč měsíčně, další nezbytné výdaje činí 8 000 Kč a ostatní zbytné výdaje jsou 9 000 Kč. Žalobkyně zjistila, že žalovaný má disponibilní příjem 18 500 Kč, a je tedy schopen úvěr splácet, tak, že od příjmu 50 000 Kč odečetla výdaje na půjčky 7 000 Kč, na bydlení 16 000 Kč, další nezbytné výdaje 8 000 Kč a rezervu 500 Kč (viz výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobkyně, .). Žalobkyně přiložila výpis z běžného účtu žalovaného za období od , datum, do , datum, , výpis z podnikatelského účtu žalovaného za období od , datum, do , datum, , výpis z kontokorentního a výpis z poštovního účtu za období od , datum, do , datum, (výpis ze systému , Anonymizováno, ). Zůstatek na běžném účtu se ve sledovaném období pohyboval kolem nuly a na účtu bylo provedeno pouze 14 transakcí. Na podnikatelském účtu byly poměrně vysoké obraty a žalovaný jej používal i pro své osobní potřeby. Žalovaný z podnikatelského účtu platil nájem 13 000 Kč a energie 3 000 Kč a výživné na dceru 8 000 Kč. Žalovaný pravidelně sázel vysoké částky prostřednictvím , Anonymizováno, ., Anonymizováno, (v řádu desetitisíc až statisíc měsíčně) a nezřídka i vyhrával (např. , datum, mu , Anonymizováno, ., Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . vyplatila 690 000 Kč, dne , datum, částku 190 000 Kč a dne , datum, částku 310 000 Kč). U jednotlivých plateb je nelze identifikovat, zda se skutečně jedná o osobní příjem žalovaného, nebo zda jde pouze o příjem jeho podnikání, případně prostředky společnosti , právnická osoba, (příchozí i odchozí platby bývají označeny jako „vklad jednatele“). Na účtu kontokorentu měl žalovaný záporný zůstatek 2 000 Kč. Drtivá většina transakcí na poštovním účtu byla s jiným účtem žalovaného. I tento účet žalovaný používal k sázení. Pravidelný příjem z výpisu z poštovního účtu nevyplývá (výpis ze systému , Anonymizováno, ). Žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky v celkové výši 20 016 Kč (viz přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli). Žalovaný uhradil žalobkyni částku 25 807,06 Kč (tvrzení žalobkyně, které je v zájmu žalovaného a kterému žalovaný neodporoval). Dne , datum, žalobkyně sdělila žalovanému, že smlouvu o půjčce vypovídá s okamžitou platností, a vyzvala jej k uhrazení celé dlužné částky (záznam interního systému žalobkyně). Dopisem ze dne , datum, (viz výzva k úhradě před podáním žaloby), odeslaným dne , datum, (viz potvrzení o podání zásilky) vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby.

5. Z ostatních listin soud nezjistil žádné skutečnosti podstatné pro rozhodnutí.

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni , datum, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto:

12. Vůlí stran bylo uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2395 a násl. o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

13. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Podle výše citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyšla z údajů, které zaznamenala do výpisu o posouzení úvěruschopnosti. Soud však dospěl k závěru, že tyto údaje nebyly úplné ani dostatečně spolehlivé. Žalobkyně sice měla k dispozici výpisy z účtu žalovaného, avšak údaji, které z nich vyplývaly, se zřejmě nezabývala a spokojila se toliko se souhrnným údajem o výši příchozích plateb (které označila jako „ověřený“ příjem). Žalobkyně za příjem vzala žalovaným tvrzených 50 000 Kč. Přestože z výpisů z účtu žalovaného nevyplývá stálý příjem, jeví se vzhledem k obratu zejména na podnikatelském účtu jako pravděpodobné, že žalovaný tohoto příjmu mohl dosahovat. K tomu je třeba uvést, že ne veškeré příchozí platby na podnikatelském účtu lze hodnotit jako osobní příjem žalovaného, neboť lze předpokládat, že se jedná pouze o „hrubé“ příjmy podnikání, respektive výnosy, případně jiné prostředky. Výše žalovanou zjištěných nákladů na bydlení 16 000 Kč vyplývá i z výpisu z podnikatelského účtu. Z ostatních výdajů žalobkyně zohlednila splátky jiných půjček 7 000 Kč, jiné nezbytné výdaje 8 000 Kč a rezervu 500 Kč. Tyto výdaje si nijak neověřila a pravidelné výdaje nelze zjistit ani z výpisu z účtu (resp. není zřejmé, jaké konkrétní výdaje vyplývající z účtu žalobkyně zohlednila). Žalobkyně pochybila, když při výpočtu disponibilního příjmu, ze kterého měl žalovaný splácet úvěr, nezohlednila, že žalovaný platil výživné pro dceru ve výši 8 000 Kč. Pokud by mělo být výživné zohledněno v nezbytných výdajích, potom by zase v úvaze žalobkyně absentovaly výdaje na živobytí (jídlo apod.). Žalobkyně ale především pochybila v tom, že si neověřila dluhové zatížení žalovaného. V tomto směru byla žalobkyně povinna postupovat zvlášť opatrně, neboť z výpisu z účtu žalovaného vyplývá, že žalovaný pravidelně sázel velmi vysoké, až statisícové částky. Žalobkyně proto měla k posuzování úvěruschopnosti přistoupit s vyšší mírou opatrnosti a potřebné údaje zjistit a ověřit i z jiných zdrojů.

15. Soud nezpochybňuje užitečnost statistických a strojově učených modelů, případně analýzu za použití tzv. umělé inteligence, avšak tyto metody mohou poskytovali spotřebitelských úvěrů sloužit pouze jako doplněk standardního posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel je dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru povinen zjistit konkrétní údaje o příjmech a výdajích žalovaného, jeho finanční a ekonomické situaci, způsobu plnění dosavadních dluhů, případně jeho majetku. Tyto údaje si musí v mezích citovaného ustanovení ověřit a musí být schopen je doložit i v soudním řízení [srov. nynější úpravu v čl. 18 bod 4 alinea 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2023/2225 ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice 2008/48/ES (dále jen „směrnice 2023“)]. Postup posouzení úvěruschopnosti musí být transparentní a replikovatelný tak, aby si i soud mohl v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ověřit postup poskytovatele, učinit si o něm vlastní závěr a své rozhodnutí konkrétně a srozumitelně odůvodnit (srov. bod 56 preambule směrnice 2023). Pouhý výstup automatizovaných modelů nebo souhrnná data, o nichž není známo, jak k nim poskytovatel dospěl, z tohoto hlediska nejsou dostatečné.

16. Ze skutečnosti, že žalovaný úvěr dlouhodobě splácel, nelze zpětně dovozovat, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru splnila svou zákonnou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného ani že žalovaný v době uzavření smlouvy byl schopen úvěr splácet. Takový závěr by byl v rozporu s preventivní funkcí § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci C-755/22, body 33-36, 40, 46 a 49, a tam citované rozsudky ze dne , datum, ve věci C-449/13, bod 35, ze dne , datum, ve věci C-679/18, bod 20, a ze dne , datum, ve věci C-303/20, bod 28). Soudní dvůr Evropské unie naopak ve svém rozhodnutí ze dne , datum, ve věci C-755/22 (zejm. viz bod 37) dospěl k závěru, že spotřebitel může mít v takovém případě dokonce i právo na vrácení již zaplacených úroků.

17. Soud má tedy v projednávané věci za to, že žalobkyně nepostupovala dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když dostatečně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Smlouvu o úvěru soud proto hodnotil jako absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 věty první a druhé zákona o spotřebitelském úvěru.

18. Jelikož žalobkyně poskytla žalovanému 20 016 Kč a žalovaný dosud zaplatil 25 807,06 Kč, tedy více, než činila poskytnutá jistina, povinnost žalovaného vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru zanikla splněním (§ 1908 o. z.). Jelikož nebyla uzavřena platná smlouva, žalobkyni nevzniklo právo na smluvní úrok ani jiné poplatky a sankce. Soud proto žalobu zcela zamítl (výrok I.), a to i co do zákonného úroku z prodlení. Soud se ztotožnil s názorem Nejvyššího soudu z rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , podle kterého právo na úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení s vrácením jistiny v době přiměřené možnostem spotřebitele. Žalovaný by tedy byl v prodlení, až kdyby nevrátil jistinu úvěru v přiměřené lhůtě stanovené tímto rozsudkem. Jelikož žalovaný jistinu vrátil ještě před podáním žaloby, v prodlení se neocitl.

19. Soud nad rámec výše uvedeného uvádí, že smlouva je absolutně neplatná i z dalšího důvodu, a to podle § 580 odst. 1 a § 588 o. z., protože ujednaná výše úroků 1,02 % denně, tj. 372,3 % ročně, je zjevně v rozporu s dobrými mravy. Sjednaná sazba úroku uvedená ve smlouvě představuje mnohonásobně více než čtyřnásobek obvyklé úrokové sazby, proto nelze než v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, konstatovat rozpor sjednané úrokové sazby s dobrými mravy a z toho vyplývající absolutní neplatnost smlouvy o úvěru dle § 588 o. z. K této neplatnosti je přitom soud povinen, ve shodě s uvedeným ustanovením, přihlédnout i bez návrhu. Pokud jde pak o účinky absolutní neplatnosti ujednání o výši úroků na platnost celé smlouvy, tak dle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Ujednání o výši úroků by mohlo být od ostatních částí smlouvy o úvěru oddělitelné (a to zejména i s ohledem na § 1802 o. z., který řeší výši úroků pro případ, že by tyto nebyly sjednány), avšak smlouva o úvěru je podle § 2395 o. z. smlouvou úplatnou. Vzhledem k tomu, že důvod neplatnosti by se vztahoval na ujednání o výši úroků, které jsou v daném případě jedinou úplatou žalobkyně za poskytnutý úvěr, nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o výši úroků vůbec uzavřít, navíc za situace, kdy se žalovaným uzavřela smlouvu s právě takto vysokým úrokem, který odůvodňovala rizikovostí žalovaného. Smlouvu o úvěru by tedy bylo třeba s ohledem na dikci § 576 o. z. posoudit jako neplatnou v celém rozsahu i z důvodu neplatnosti ujednání o výši úroků, i kdyby žalobkyně náležitě úvěruschopnost prověřila. Pokud by výše úrokové sazby měla být odůvodněna rizikovostí spotřebitele, vyplývaly by z toho závažné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet, tedy by úvěr neměl být vůbec poskytnut.

20. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť úspěšnější byl v tomto řízení žalovaný, kterému vzhledem k nečinnosti žádné náklady řízení nevznikly.