1 C 149/2024

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Alešem Bambuškem ve věci žalobkyně: Lifton a.s., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 62 291,62 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, , kapitalizovaný úrok ve výši , částka, od , datum, do , datum, , kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, od , datum, do , datum, , úrok 19 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 14,75 %, se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, , a to v pravidelných měsíčních splátkách po , částka, vždy nejpozději k 15. dni každého měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabyl právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek, jež by nastala prodlením se splátkou v trvání nejméně 30 dnů.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce , částka, , a to k rukám zástupkyně žalobkyně v pravidelných měsíčních splátkách po , částka, vždy nejpozději k 15. dni každého měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabyl právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek, jež by nastala prodlením se splátkou v trvání nejméně 30 dnů.

1. Žalobkyně se domáhá po žalované zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, , , adresa, , (dále též „právní předchůdkyně“) uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru „Optimální splátka“. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované bezhotovostní úvěr ve výši , částka, . Právní předchůdkyně žalobkyně prohlásila celý úvěr za splatný z důvodu prodlení žalované se splátkami. Žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky a byla vyzvána k zaplacení dluhu.

2. Žalovaná se k žalobě, ač jí byla řádně doručena, nevyjádřila.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:Z listiny Oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, (současně s předžalobní výzvou), Vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne , datum, , soud zjistil, že žalované bylo postoupení pohledávky z právní předchůdkyně na žalobkyni oznámeno. Z fotokopie občanského průkazu soud zjistil identifikaci žalované.Z listiny datované ke dni , datum, nazvané Návrh na uzavření smlouvy o Optimální splátce č. , hodnota, a listiny Akceptace návrhu Smlouvy o Optimální splátce (včetně dokladu o podepsání návrhu a certifikátů) soud zjistil, že téhož dne podepsali právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná listinu o úvěru znějící na částku , částka, . Ve smlouvě se zavázala žalovaná splácet úvěr s úrokem 19 % p. a. ve splátkách po , částka, . Z listiny oznámení o ukončení čerpání úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná čerpala úvěr dle úvěrové smlouvy č. , hodnota, ve výši , částka, . Z listiny Prohlášení o okamžité splatnosti zajišťovaného závazku a výzva k uhrazení dluhu ze dne , datum, soud zjistil, že právní předchůdkyně ke stejnému dni závazek ze smlouvy zesplatnila. Žalobkyně uvedla, že ze strany žalované bylo uhrazeno , částka, , proti čemuž žalovaná nebrojila.Z listin Akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. , hodnota, ze dne , datum, , č. , hodnota, ze dne , datum, , č. , hodnota, ze dne , datum, , soud zjistil, že dříve žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní tři samostatné smlouvy o úvěru, přičemž závazky žalované k plnění z těchto smluv se staly předmětem konsolidace [což se podává z nyní projednávané smlouvy o úvěru, ve které je uvedeno: „Optimální splátka je poskytována výhradně za účelem úhrady dluhů Klienta vůči Bance z následujících závazků (dále jen společně či jednotlivě „konsolidovaný dluh“ nebo „konsolidované dluhy)“]. Z listiny Prohlášení ze dne , datum, soud zjistil, že právní předchůdkyně informovala žalobkyni k nyní projednávané smlouvě, že pokud jde o tuto smlouvu, ta nepředstavuje poskytnutí nového úvěru, a nemusela tak být posouzena úvěruschopnost žalované, přesto telefonicky zjišťovala „klíčové údaje týkající se úvěruschopnosti klienta“, a že spolu s tímto Prohlášením posílá podklady pro posouzení úvěruschopnosti ke konsolidovaným závazkům.Dále soud provedl dokazování ke skutečnostem zjišťovaným z úřední povinnosti (soud neměl důvod pochybovat o skutečnosti, že ve věci jde o spotřebitelský úvěr), tj. zda a jakým způsobem právní předchůdkyně posuzovala úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru:Soud zjistil (v rámci sledovaného účelu dokazování) z výše již uvedené listiny nazvané Návrh na uzavření smlouvy o Optimální splátce č. , hodnota, , že žalovaná o sobě uvedla: stav svobodná, bydlení pronajatý dům/byt, vzdělání úplné střední, zaměstnanec společnosti LAS ADELIAS, s.r.o. v oboru pohostinství, čistý měsíční příjem , částka, , nezbytné měsíční výdaje , částka, , splátky úvěrů , částka, (sic!; avšak z již předchozích smluv soud zjistil, že v součtu byla žalovaná zavázána ke splátkám ve výši , částka, ), limity kontokorentů , částka, , dále z listiny Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, (včetně listiny Zpracování osobních údajů pro účely registrů SOLUS, BRKI, NRKI), krom obecných informací o náležitostech spotřebitelského úvěru, též z čl. 4, že právní předchůdkyně informovala žalovanou o tom, že „Banka bude ověřovat Vaši schopnost splatit spotřebitelský úvěr v těchto databázích:“.Z Rámcové smlouvy o poskytování bankovních, platebních a investičních služeb ze dne , datum, , Z listiny Souhrnný výpis pohybů na účtu č. , č. účtu, (pro období od , datum, do , datum, ), Z výpisu z účtu č. , č. účtu, vedeného na jméno žalované (pro období od , datum, do , datum, ), soud nezjistil pro věc rozhodné skutečnosti.Soud neprováděl dokazování listinami ohledně postoupení pohledávky, potvrzení úplaty, VOP právní předchůdkyně, Žádost o poskytnutí informací o úvěru č. , hodnota, , a to pro nadbytečnost.Na základě výše uvedených zjištění soud učinil závěr o pro rozhodnutí rozhodném skutkovém stavu věci:Právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , ke dni , datum, načerpala ve prospěch žalované úvěr ve výši , částka, na základě smlouvy o Optimální splátce č. , hodnota, ze dne , datum, tak, že touto částkou uhradila závazky žalované z předešlých smluv o spotřebitelských úvěrech č. , hodnota, ze dne , datum, , č. , hodnota, ze dne , datum, , č. , hodnota, ze dne , datum, . Žalovaná vrátila (uhradila) žalobkyni pouze částku ve výši , částka, .Soud učinil také závěr o skutkovém stavu věci (tj. z výše uvedených zjištění) z hlediska procesu zkoumání úvěruschopnosti žalované:Právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy o úvěru měla k dispozici údaje od žalované zachycené v dokumentaci (tj. tvrzení z návrhu na uzavření smlouvy o Optimální splátce) o její formě bydlení v pronájmu, o výši jejích (nezbytných) měsíčních výdajů , částka, , o výdajích na splátky jiných úvěrů , částka, a limitu kontokorentů , částka, , informace o čistém příjmu žalované , částka, - viz jednotlivá skutková zjištění. Nebyl prokázán proces, tj. jak se získanými informacemi právní předchůdkyně nakládala, zdali vůbec. Žalobkyně soudu neprokázala existenci podkladů pro posuzování úvěruschopnosti žalované.

4. Soud zjištěný skutkový stav právně posoudil následovně:

5. Žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně uzavírala smlouvu v postavení podnikatele [§ 420 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.)], jednalo se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v občanském zákoníku, ale i úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (v rozhodném znění).

6. Podle § 5 odst. 4) zákona o spotřebitelském úvěru na dohodu, kterou se za účelem odvrácení řízení o nárocích věřitele odkládá v důsledku prodlení spotřebitele platba nebo mění způsob splácení, přičemž smluvní ujednání jsou ve svém souhrnu pro spotřebitele alespoň stejně výhodná jako v původní smlouvě, se použijí pouze § 1 až 4, § 84, § 88 až 91, § 94, 97, § 99 odst. 3, 4 a 6, § 100 odst. 1 písm. b), odst. 2 až 4, § 101 odst. 2, § 102 odst. 1 a 4, § 104, 105, 108, 109, § 112 až 117a a § 120 až 177.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

8. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

9. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

10. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebitel rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“11. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem, podle odst. 2 písm. b) poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1, podle odst. 4 poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

17. Soud se především zabýval otázkou, zda na nyní projednávanou smlouvu o úvěru dopadá § 5 odst. 4) zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda jde o dohodu, kterou se za účelem odvrácení řízení o nárocích věřitele odkládá v důsledku prodlení spotřebitele platba nebo mění způsob splácení. Pokud by tomu tak bylo, nastoupila by výjimka z povinnosti poskytovatelky úvěru zkoumat úvěruschopnost žalované před poskytnutím takového úvěru (včetně výjimky z možného následku v podobě absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru/dohody). Ustanovení § 5 odst. 4) zákona o spotřebitelském úvěru je transpozicí čl. 2 bodu 6 SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „Směrnice“). V tomto článku (bodu) je uvedeno, že členské státy mohou stanovit, že pro úvěrové smlouvy, které stanoví možnost ujednání mezi věřitelem a spotřebitelem o odložení platby nebo metodách splácení, pokud je spotřebitel již v prodlení podle původní úvěrové smlouvy, se použijí pouze články 1 až 4, 6, 7 a 9, čl. 10 odst. 1, odst. 2 písm. a) až i), l) a r) a odst. 4 a články 11, 13, 16 a 18 až 32, jestližea) je pravděpodobné, že by tato ujednání mohla odvrátit případné soudní řízení týkající se tohoto prodlení, ab) spotřebitel by tím nepodléhal méně výhodným podmínkám, než byly stanoveny v původní úvěrové smlouvě.Soud konstatuje, že smyslem § 5 odst. 4) zákona o spotřebitelském úvěru a čl. 2 bodu 6 Směrnice je modifikace/změna stávajících ujednání původní úvěrové smlouvy k odvrácení rizika soudního řízení z příčiny prodlení dlužníka (případně již reálně hrozícího prodlení dlužníka), a to formou dohody/ujednání, které však neruší původní smlouvu o spotřebitelském úvěru jako takovou, ale doplňuje práva a povinnosti stran za účelem řešení problematické situace dlužníka. Pokud tato dohoda/ujednání splňuje podmínky § 5 odst. 4) zákona o spotřebitelském úvěru, lze též uplatnit výjimku z povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost úvěrovaného.Soud v nynější věci posoudil smlouvu o úvěru o Optimální splátce č. , hodnota, ze dne , datum, nikoliv jako modifikaci původních smluv ve smyslu citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru a Směrnice, ale jako novou na předchozích smlouvách nezávislou smlouvu o úvěru, na kterou vyloučení povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované nedopadá. Na věci nic nemění ani tvrzení žalobkyně, že podmínky nové smlouvy jsou ve svém souhrnu pro spotřebitele alespoň stejně výhodné jako v původní smlouvě, ani že účelem nové smlouvy byla konsolidace předchozích dluhů žalované. Jde totiž o to, že nová smlouva nebyla modifikací/dodatkem původních smluv (které by byly nadále platné), ale zcela samostatnou smlouvou, po jejímž plnění se vyplatily předchozí úvěry (a tedy předchozí závazky/smlouvy zcela zanikly splněním).Ustanovení Směrnice je založeno na předpokladu, že původní úvěrové smlouvy (vůbec) stanoví možnost ujednání mezi věřitelem a spotřebitelem o odložení platby nebo metodách splácení, pokud je spotřebitel již v prodlení podle původní smlouvy, ve stejném smyslu (tedy že jde o modifikaci původní smlouvy) je třeba vyložit i § 5 odst. 4) zákona o spotřebitelském úvěru (byť ten již neobsahuje výslovně, že jde o úvěrové smlouvy již stanovící možnost ujednání mezi věřitelem a spotřebitelem o odložení platby nebo metodách splácení). Jinak řečeno, pokud jde o smlouvu zcela nezávislou na předchozí smlouvě/smlouvách (přičemž účel nové smlouvy konsolidovat předešlé dluhy na tom nic nemění), nelze ji podřadit pod § 5 odst. 4) zákona o spotřebitelském úvěru, a tedy vyloučení povinnosti zkoumat úvěruschopnost budoucího dlužníka se u ní neuplatní.Nad rámec řečeného soud dodává, že smyslem citovaných ustanovení § 5 odst. 4) zákona o spotřebitelském úvěru a čl. 2 bodu 6 Směrnice ani nebylo snížit ochranu budoucího dlužníka spočívající v povinnosti úvěrujícího zkoumat předem dlužníkovu úvěruschopnost, ale spíše nezatěžovat strany smlouvy novým zkoumáním úvěruschopnosti (při stávající smlouvě, kde již měla být úvěruschopnost zkoumána) za podmínky, že spotřebitel by podle dohody nepodléhal méně výhodným podmínkám, než byly stanoveny v původní (nemodifikované) úvěrové smlouvě. Pokud by chtěl zákonodárce § 5 odst. 4) zákona o spotřebitelském úvěru (s jeho dopady do zkoumání úvěruschopnosti) vztáhnout na jakoukoliv v budoucnu uzavřenou samostatnou konsolidační smlouvu, jistě by tak učinil výslovně.

18. Soud tedy dále zkoumal, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatelky spotřebitelských úvěrů, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalované.

19. Žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) posuzovala úvěruschopnost žalované nikoli řádně a nikoli dostatečně, tedy bez odborné péče (jak bude dále vysvětleno), měla mít důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přesněji řečeno, právní předchůdkyně při postoupení smlouvy žalobkyni referovala, že »pokud jde o tuto smlouvu, ta nepředstavuje poskytnutí nového úvěru, a nemusela tak být posouzena úvěruschopnost žalované, přesto telefonicky zjišťovala „klíčové údaje týkající se úvěruschopnosti klienta“, a že spolu s tímto Prohlášením posílá podklady pro posouzení úvěruschopnosti ke konsolidovaným závazkům«, a současně žalobkyně nepředložila žádné důkazy o skutečnosti, že by úvěruschopnost žalované byla zkoumána.

20. Soud věc posuzoval i s ohledem na smysl § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, který ukládá poskytovateli úvěrů, aby zohledňoval práva a zájmy spotřebitele, a s ohledem na § 78 odst. 1 téhož zákona, který ukládá povinnosti poskytovateli úvěru uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.

21. Konečně odkaz žalobkyně na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , není přiléhavý, neboť skutkovou podstatou pro právní posouzení v odkazované věci bylo, že úvěrovaný, jež zcela řádně splatil úvěr, se teprve po splacení úvěru zpětně dožadoval (resp. jeho právní nástupkyně) absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru pro neřádné zkoumání jeho vlastní úvěruschopnosti ze strany poskytovatelky úvěru. Tyto okolnosti v nyní projednávané věci nenastaly.

22. Krajský soud v Praze uvedl ve svém rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , že „ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Odvolací soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně, pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou především již zmíněné náklady na bydlení. Neověření uváděných výdajů implikuje účelovost ze strany žalobkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.“23. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uložená poskytovateli, přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a to absolutně, tedy soud k ní dle § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve kterém dospěl k závěru, „že v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.“). Dále je namístě také uvést, že ačkoliv znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru podmiňuje neplatnost smlouvy námitkou učiněnou spotřebitelem v promlčecí lhůtě, takové ustanovení je v rozporu s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, , o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, které mají být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž stejná ustanovení směrnice zároveň brání tomu, aby sankce (neplatnost smlouvy) spojená s porušením této povinnosti byla podmíněna uplatněním námitky spotřebitele v promlčecí lhůtě (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne , datum, ve věci C-679/18, OPR-, právnická osoba, . proti GK). Soud tedy k nesplnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost žalované splácet úvěr přihlédl z úřední povinnosti (srovnej § 588 o. z.).

24. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá za žalovanou pohledávku, která by měla svůj právní základ ve smlouvě o úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou, neboť tato smlouva je, pro výše uvedené důvody, absolutně neplatná. Žalobkyně se může po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy právní předchůdkyně poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Žalobkyní nárokované příslušenství sdílí osud absolutně neplatné smlouvy (akcesoricky), tj. protože příslušenství má v takové smlouvě svůj právní základ, nelze v tomto rozsahu žalobě vyhovět. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované (v její prospěch) bezhotovostně peněžní prostředky ve výši , částka, . Žalovaná ke dni rozhodnutí soudu uhradila částku ve výši , částka, , její bezdůvodné obohacení tak činí , částka, .

25. Z důvodů uvedených shora soud vyhověl žalobě co do , částka, (výrok II), ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok I.).

26. V rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , Nejvyšší soud uvedl, že projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy…Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z.

27. V poměrech nynější věci soud neprovedl dokazování k majetkové či sociální situaci žalované (pro její nekontaktnost), ale vyšel ze spisu, ze kterého se podává, že žalovaná nebyla dlouhodobě schopná splácet více jak , částka, . Proto soud rozhodl o povinnosti žalované uhradit žalobkyni , částka, v měsíčních splátkách po , částka, a náhradu nákladů řízení po , částka, .

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, (42 % z , částka, ; žalobkyně žádala celkem , částka, a úspěšná byla co do , částka, – tj. ze 71 %, od jejího úspěchu soud odečetl úspěch žalované – 29 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .