1 C 16/2024

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Alešem Bambuškem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 , Ph.D. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 138 701,54 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný zaplatil částku 36 892,20 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5 235,54 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 138 701,54 Kč od 2. 7. 2023 do zaplacení ve výši 15 %, úrok 18,99 % ročně z částky 133 336,44 Kč od 2. 7. 2023 do zaplacení, úrok 18,99 % ročně z částky 5 365,1 Kč od 2. 7. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 101 809,34 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč vždy nejpozději k 15. dni každého měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabyl právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek, jež by nastala prodlením se splátkou v trvání nejméně 30 dnů.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 12 108,91 Kč, tj. 25 % z 48 435,62 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč vždy nejpozději k 15. dni každého měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabyl právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek, jež by nastala prodlením se splátkou v trvání nejméně 30 dnů.

1. Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 138 701,54 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně , právnická osoba, ., IČO , IČO, , (dále jen „právní předchůdkyně“) uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému bezhotovostně úvěr ve výši 150 000 Kč. Žalovaný měl splácet úvěr společně s úroky ve výši 18,99 % ročně ve splátkách po 5 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně prohlásila celý úvěr za splatný dne 29. 3. 2023 z důvodu prodlení žalovaného se splátkami. Pohledávka za žalovaným byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni dne 1. 7. 2023. Žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky a byl vyzván k zaplacení dluhu. Žalobkyně uvedla, že žalovaný na dluh uhradil částku 48 190,66 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena před jednáním, vyjádřil až při jednání tak, že je seznámen s tím, že má nedoplatek. Přišel o práci a nemá prostředky, aby mohl dluh splatit. Žalovaný dále uvedl, že byl po nějaký čas veden na Úřadu práce jako nezaměstnaný, poté byl z evidence vyřazen.

3. Ve věci se konalo jednání dne 17. 4. 2024 za přítomnosti právního zástupce žalobkyně a žalovaného. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:Z listiny datované ke dni 27. 5. 2022 nazvané smlouva o úvěru soud zjistil, že téhož dne podepsali právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný smlouvu o úvěru znějící na částku 150 000 Kč. Ve smlouvě se zavázal žalovaný splácet úvěr s úrokovou sazbou 18,99 % ročně ve splátkách po 5 000 Kč. Soud vzal za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků, že předložená smlouva o úvěru byla právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným sjednána a dále, že žalovaný zaplatil právní předchůdkyni žalobkyně v souvislosti se smlouvou 48 190,66 Kč. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, vedeného právní předchůdkyní žalobkyně znějícího na majitele účtu , Jméno zainteresované osoby 0/0, (žalovaný) za období od 1. 4. 2022 do 30. 6. 2022 soud zjistil (mimo dále též uvedené), že žalovaný načerpal od právní předchůdkyně dnem 27. 5. 2022 částku 150 000 Kč (při jednání i tuto skutečnost obě strany označily za nespornou). Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.6.2023, ze seznamu pohledávek, dohody o úplatě, oznámení o postoupení pohledávky a doručenky ze dne 19. 7. 2023 soud zjistil, že u soudu uplatněná pohledávka za žalovaným i s jejím příslušenstvím byla postoupena na žalobkyni a žalovanému byla tato skutečnost oznámena dnem 18. 7. 2023. Z předžalobní výzvy ze dne 12. 9. 2023 (a podacího lístku ze stejného dne) soud zjistil, že žalovaný byl vyzván, aby zaplatil dlužnou částku do 27. 9. 2023.Dále soud provedl dokazování ke skutečnostem zjišťovaným z úřední povinnosti (soud neměl důvod pochybovat o skutečnosti, že ve věci jde o spotřebitelský úvěr), tj. zda a jakým způsobem právní předchůdkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru:Soud zjistil (v rámci sledovaného účelu dokazování) z listiny Záznam o poskytnutí předsmluvních informací ze dne 27. 5. 2022 podepsané oběma stranami, že žalovanému byla dána informace o skutečnosti, že může být lustrován v úvěrovém registru (databázi) a případně informován o výsledku lustrace a použité databáze. Z listiny Žádost o úvěr ze dne 27. 5. 2022 podepsané oběma stranami soud zjistil, že žalovaný uvedl (do kolonek) jako svůj rodinný stav: svobodný/svobodná, formu bydlení: u rodičů, počet členů domácnosti včetně žalovaného: 1, druh hlavního zdroje příjmu: zaměstnanec, nejvyšší dosažené vzdělání: vyučení, počet členů domácnosti bez pravidelného příjmu: 0, jako zaměstnavatele: , právnická osoba, IČO: , IČO, , pracovní poměr na dobu určitou: ne, hlavní měsíční čistý příjem: 20 160,67 Kč, ostatní příjem: 0 Kč, příjem z pronájmu: 0 Kč, splátky úvěrů: automaticky načteme (sic!; pozn. soudu), splátky klienta mimo ČS (, právnická osoba, , tak i dále; pozn. soudu), včetně nebankovních společností: 0 Kč, nájem (pouze pokud bydlíte v nájmu u cizí osoby): 0 Kč, ostatní pravidelné výdaje (např. výživné, srážky ze mzdy, léky): 0 Kč.Z listiny Posouzení úvěruschopnosti klienta (nedatované) soud zjistil (informace/tvrzení), že:a) pracovník banky kontroloval průměrný příjem žalovaného v měsících předcházejících poskytnutí úvěru s výsledkem 20 161 Kč,b) že banka mimo jiné ověřila: pomocí interního napojení na Insolvenční rejstřík, že klient nebyl v době úvěrové žádosti v aktivním insolvenčním řízení, že zaměstnavatel klienta nebyl v době úvěrové žádosti v aktivním insolvenčním řízení, z informací z CBCB ověřila předchozí splátkovou morálku klienta, z historie v interní evidenci klientů ověřila, že klient neměl žádné relevantní negativní informace, např. záznam o podvodném jednání či kriminálních aktivitách, záznam v souvislosti s AML pravidly, záznam o exekučním řízení,c) Klient na žádosti uvedl výdaje ve výši 0 Kč,d) Banka stanovila životní výdaje klienta na základě dat sdělených klientem v kombinaci s interními informacemi banky, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na 7 292 Kč, zároveň banka při výpočtu disponibilního příjmu klienta stanovila maximální hranici poměru splátkového zatížení k průměrnému příjmu: ukazatel splátkového zatížení 39,05 %,e) Klient na žádosti uvedl splátky ve výši 0 Kčf) Banka dotazem do CCB a vlastních systémů zjistila, že klient měl v době úvěrové žádosti následující poskytnuté úvěry: Kontokorentní úvěr v ČS s limitem 15 000 Kč a s orientační splátkou 450 Kč, osobní úvěr mimo ČS (úvěrový limit 30 000 Kč) se splátkou 2 422 Kč.g) Splátka nového úvěru činila 5 000 Kč. Nové splátkové zatížení tedy činilo 7 872 Kč.h) Příjem klienta byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů. Po odečtení nového splátkového zatížení od příjmů klientovi zbylo 12 289 Kč k pokrytí životních nákladů klienta.Z výpisu z účtu vedeného právní předchůdkyní žalobkyně znějícího na majitele účtu , Jméno zainteresované osoby 0/0, (žalovaný) za období od 1. 1. 2022 do 31. 3. 2022 soud zjistil, že:i) Počáteční kladný zůstatek na účtu byl 18,86 Kčj) 11. 1. 2022 šla na účet platba mzdy od , právnická osoba, ve výši 19 838 Kčk) 8. 2. 2022 šla na účet platba mzdy od , právnická osoba, ve výši 18 240 Kčl) 9. 3. 2022 na účet šla platba mzdy od , právnická osoba, ve výši 17 693 Kčm) Za uvedené období probíhaly platby výběrem z bankomatu, platby kartou, od 30. 3. 2022 s řádným čerpáním kontokorentu s rámcem 15 000 Kč.n) Konečný záporný zůstatek na účtu byl – 5 128,88 Kč (se započítáním kontokorentu)Z výpisu z účtu vedeného právní předchůdkyní žalobkyně znějícího na majitele účtu , Jméno zainteresované osoby 0/0, (žalovaný) za období od 1. 4. 2022 do 30. 6. 2022 soud zjistil, že:o) Počáteční záporný zůstatek na účtu byl – 5 128,88 Kč (se započítáním kontokorentu)p) 11. 4. 2022 šla na účet platba mzdy od , právnická osoba, ve výši 21 345 Kčq) 11. 4. 2022 odešla z účtu úhrada s názvem fond oprav ve výši 3 000 Kčr) 12. 4. 2022 šla na účet platba od , Anonymizováno, , , právnická osoba, . ve výši 13 879 Kčs) 13. 4. 2022 odešla z účtu úhrada s názvem doplatek elektřiny ve výši 4 000 Kčt) 13. 4. 2022 odešla z účtu úhrada s názvem , Anonymizováno, ve výši , právnická osoba, Kču) 30. 4. 2022 odešla z účtu úhrada s názvem přečerpaný kontokorent ve výši 187,33 Kčv) 9. 5. 2022 šla na účet platba mzdy od , právnická osoba, ve výši 21 444 Kčw) 11. 5. 2022 šla na účet platba od , Anonymizováno, , , právnická osoba, . ve výši 11 756 Kčx) 11. 5. 2022 odešla z účtu úhrada s názvem fond oprav ve výši 3 000 Kčy) Za uvedené období též probíhaly platby výběrem z bankomatu, platby kartou, od 30. 3. 2022 s řádným čerpáním kontokorentu s rámcem 15 000 Kč.z) 27. 5. 2022 byl načerpán projednávaný úvěr ve výši 150 000 Kč; k dalším platbám z předloženého účtu soud nepřihlédl, neboť proběhly již po dni sjednání úvěru tj. po 27. 5. 2022.Soud dále zjistil z listin předložených žalovaným při jednání:Z Potvrzení o době vedení uchazečů o zaměstnání a o poskytování podpory v nezaměstnanosti a podpory při rekvalifikaci, že byl žalovaný veden v evidenci uchazečů o zaměstnání v době od 29. 1. 2024 do 18. 2. 2024, podpora v nezaměstnanosti žalovanému nebyla poskytována,Z Rozhodnutí ÚP ČR – Krajská pobočka v Příbrami (listina je datována k 29. 1. 2024), že žalovanému nebyla přiznána podpora v nezaměstnanosti,Z Rozhodnutí ÚP ČR – Krajská pobočka v Příbrami ze dne 20. 3. 2024, že ÚP vyřazuje žalovaného z evidence uchazečů o zaměstnání ode dne 19. 2. 2024,Z Potvrzení o době vedení uchazečů o zaměstnání a o poskytování podpory v nezaměstnanosti a podpory při rekvalifikaci, že žalovaný byl v evidenci uchazečů o zaměstnání veden v době do 1. 1. 2023 do 4. 5. 2023, podpora mu byla poskytována v době od 1. 1. 2023 do 4. 5. 2023,Soud neprováděl dokazování žalobkyní předloženými listinami: VOP, Sazebník, Podklady pre súdne konanie, Zesplatnění dluhu, Poslední výzva k úhradě dlužné částky, neboť již byly pro rozhodnutí soudu důkazy nadbytečnými. Vzhledem k níže uvedenému závěru soudu nemohly přinést žádnému z účastníků příznivější rozhodnutí ve věci.

4. Na základě výše uvedených zjištění soud učinil závěr o pro rozhodnutí rozhodném skutkovém stavu věci:Právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , právnická osoba, ., IČO , IČO, , dnem 27. 5. 2022 převedla žalovanému na jeho účet č. , č. účtu, částku 150 000 Kč, a to na základě smlouvy o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Žalovaný vrátil (uhradil) žalobkyni pouze částku ve výši 48 190,66 Kč. Žalobkyně a její právní předchůdkyně uzavřely dne 29.6.2023 smlouvu o postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně (pohledávky vycházející ze smlouvy o úvěru) za žalovaným.Soud učinil také závěr o skutkovém stavu věci (tj. z výše uvedených zjištění) z hlediska procesu zkoumání úvěruschopnosti žalovaného:Právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy o úvěru stanovila v rámci posuzování úvěruschopnosti žalovaného výši jeho životních nákladů a normativních nákladů na bydlení 7 292 Kč, posléze po započítání zjištěných úvěrů u dalších společností (se splátkami 2 422 Kč a 450 Kč) 7 872 Kč. Pracovala s údaji od žalovaného o jeho formě bydlení, o výši a struktuře jeho výdajů, které jí poskytl v předsmluvní dokumentaci, s údaji o jeho příjmu od zaměstnavatele , právnická osoba, , v průměrné výši 20 161 Kč (viz jednotlivá skutková zjištění), naproti tomu nepracovala s údajem o příjmu žalovaného od společnosti , Anonymizováno, ,, právnická osoba, ., nepracovala s údaji zaznamenanými ve výpisech z běžného účtu žalovaného (opakované výdaje žalovaného nazvané: fond oprav, , Anonymizováno, , doplatek elektřiny), nezohledňovala rozpor mezi informacemi od samotného žalovaného (nulové výdaje a nulové náklady na bydlení oproti informaci o bydlení žalovaného u rodičů současně s uvedeným počtem členů domácnosti 1 osoba, a současně i oproti informaci o výdajích: fond oprav, doplatek elektřiny, , Anonymizováno, ) a informacemi zjištěnými vlastním pátráním (jiné úvěry).

5. Soud zjištěný skutkový stav právně posoudil následovně:

6. Žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně uzavírala smlouvu v postavení podnikatele [§ 420 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.)], jednalo se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v občanském zákoníku, ale i úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (v rozhodném znění).

7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

8. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

9. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

10. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebitel rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

16. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatelky spotřebitelských úvěrů, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného.

17. Žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) posuzovala úvěruschopnost žalovaného nikoli řádně a nikoli dostatečně, tedy bez odborné péče (jak bude dále vysvětleno), měla mít důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Soud věc posuzoval i s ohledem na smysl § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, který ukládá poskytovateli úvěrů, aby zohledňoval práva a zájmy spotřebitele. Právní předchůdkyně žalobkyně nemohla přehlédnout, že informace od budoucího dlužníka jsou přinejmenším zavádějící (i nelogické), zvláště pokud v předsmluvní dokumentaci uvedl, že nemá žádné výdaje, že bydlí u rodičů - ale sám, že nemá žádné pravidelné výdaje, a výslovně, že nemá žádné jiné splátky mimo , právnická osoba, , přičemž interní informace právní předchůdkyně svědčila o opaku. , právnická osoba, si byla vědoma tvrzených nesrovnalostí ze strany jejího „budoucího klienta“, jak uvádí na listině „Posouzení úvěruschopnosti klienta“.

18. Právní předchůdkyně žalobkyně pracovala při svém skórování klienta jen s vybranými informacemi, přestože přinejmenším z výpisů z běžného účtu bylo „viditelné“, že žalovaný má pravidelné výdaje (fond oprav, nedoplatek elektřiny, , Anonymizováno, ), což svědčí i o závazcích dlouhodobého charakteru, které není možné při posouzení schopnosti žalovaného „unést budoucí splátky“, pominout. Zarážející pro soud je i skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně vůbec nezohlednila (v tomto směru žalobkyně ničeho netvrdila) ve svých úvahách opakovaný příjem žalovaného od společnosti , Anonymizováno, , , právnická osoba, . To, že s takovou informací nebylo naloženo (a to ani ve prospěch žalobkyně), též svědčí o laxním přístupu právní předchůdkyně k zájmům svým, ale zejména k zájmům (spotřebitele) žalovaného.

19. Konečně soud nepřehlédl, že statistický model skórování klientů, který byl právní předchůdkyní žalobkyně použit (přičemž sám o sobě jde o praktický nástroj), zahrnující životní minimum a normativní náklady na bydlení žalovaného, sloužil jako „argument“ dostatečné schopnosti klienta splácet úvěr, neboť hranice statistické únosnosti (kdy ještě lze zatížit klienta splátkami) „prý“ nebyla dosažena. Takovému přístupu však soud nemůže poskytovat ochranu, neboť hranice životního minima spotřebitele není místem, ke kterému se ještě lze „přibližovat“, ale naopak blízkost této hranice je signálem pro úvěrujícího, že úvěr by poskytnut být neměl, nebo zcela v jiných parametrech. V poměrech dané věci šlo tedy o to, že žalovanému by po započítání výdajů včetně sjednávané splátky nového úvěru zbylo nad hranicí životního minima jen „pár tisíc“. Nelze přijmout ani argumentaci právního zástupce, že by se do schopnosti žalovaného úvěr splácet (rozuměj do kladné majetkové bilance žalovaného) měl promítnout právě sjednávaný úvěr, tj. že by na splátky žalovaný měl právě díky tomu, že získal úvěr. Bez významu (v okolnostech této věci) není ani skutečnost, že výše úvěru byla 150 000 Kč, tedy výše nikoli zanedbatelná, a též okolnost právní předchůdkyni žalobkyně známá z bankovního výpisu žalovaného, tedy, že žalovaný přinejmenším ke dni 1. 4. 2022 měl záporný zůstatek na účtu přes 5 000 Kč.

20. Krajský soud v Praze uvedl ve svém rozhodnutí ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, že „ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Odvolací soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně, pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou především již zmíněné náklady na bydlení. Neověření uváděných výdajů implikuje účelovost ze strany žalobkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.“21. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uložená poskytovateli, přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a to absolutně, tedy soud k ní dle § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2019, č. j. 27 Co 81/2019 – 71, ve kterém dospěl k závěru, „že v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.“). Dále je namístě také uvést, že ačkoliv znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru podmiňuje neplatnost smlouvy námitkou učiněnou spotřebitelem v promlčecí lhůtě, takové ustanovení je v rozporu s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, které mají být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž stejná ustanovení směrnice zároveň brání tomu, aby sankce (neplatnost smlouvy) spojená s porušením této povinnosti byla podmíněna uplatněním námitky spotřebitele v promlčecí lhůtě (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance s.r.o. proti GK). Soud tedy k nesplnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr přihlédl z úřední povinnosti (srovnej § 588 o. z.).

22. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá za žalovaným pohledávku, která by měla svůj právní základ ve smlouvě o úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, neboť tato smlouva je, pro výše uvedené důvody, absolutně neplatná. Žalobkyně se může po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy právní předchůdkyně poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Žalobkyní nárokované příslušenství sdílí osud absolutně neplatné smlouvy (akcesoricky), tj. protože příslušenství má v takové smlouvě svůj právní základ, nelze v tomto rozsahu žalobě vyhovět. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostně peněžní prostředky ve výši 150 000 Kč. Žalovaný ke dni rozhodnutí soudu uhradil částku ve výši 48 190,66 Kč, jeho bezdůvodné obohacení tak činí 101 809,34 Kč.

23. Z důvodů uvedených shora soud vyhověl žalobě co do 101 809,34 Kč (výrok II), ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok I.). Soud uložil žalovanému povinnost zaplatit ve výroku II uvedenou částku ve splátkách (pod ztrátou výhody splátek) s ohledem na povahu bezdůvodného obohacení a s přihlédnutím k celkovým sociálním a majetkovým poměrům žalovaného (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

24. V rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, Nejvyšší soud uvedl, že konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy…Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad).

25. V poměrech nynější věci soud provedl dokazování k situaci žalovaného časově blízké ke dni rozhodnutí soudu, zjistil, že žalovaný je nezaměstnaný, bez příspěvku v nezaměstnanosti (soud nepřehlédl, že žalovaný byl vyřazen z evidence uchazečů o zaměstnání ke dni 19. 2. 2024 proto, že mařil součinnost s Úřadem práce tím, že se nedostavil na úřad ve stanoveném termínu. I přes takové zjištění však soud spíše zohlednil „nemajetnost“ žalovaného před jeho „nedisciplinovaností“). Přísnost splátek soud upravil ve ztrátě výhody splátek při jednoměsíčním prodlení žalovaného s placením. Právní zástupce se k úvaze soudu o výši splátek vracené jistiny vyjádřil tak, že ji nebude komentovat, žalovaný s výší splátek vyslovil souhlas. Soud rozhodl o splátkách i u povinnosti žalovaného nahradit žalobkyni náklady řízení, neboť jednorázová platba s obvyklou pariční lhůtou by nezohledňovala právě učiněné závěry o nemajetnosti žalovaného a též okolnosti vzniku bezdůvodného obohacení. Pro výše uvedené soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrocích II. a III.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení úspěšnější o 25 % (žalobkyně požadovala včetně příslušenství 162 407,44 Kč/bylo jí přiznáno 101 809,34 Kč; od úspěchu žalobkyně 62 % soud odečetl úspěch žalovaného 37 %, rozdíl činí 25 %) nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 108,91 Kč (tj. 25 % z 48 435,62 Kč). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 549 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši sestávající z částky 6 660 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci, sepis žaloby, písemné vyjádření k výzvě soudu ze dne 21. 3. 2024, účast na jednání dne 17. 4. 2024) včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou na jednání realizovanou dne 17. 4. 2024 náhrada 643,49 Kč za 28 ujetých km v částce 243,49 Kč (38,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 8 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 35 443,49 Kč ve výši 7 443,13 Kč.

27. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu za vyčíslené náklady na zastoupení advokátem spojené se sepisem podání ze dne 2. 2. 2024 (1/2 úkonu), přestože měl reakci žalobkyně za účelnou (byla odpovědí na výzvu soudu), avšak obsahem nešlo o úkon právní služby ve smyslu § 11 a. t., šlo jen o zopakování vůle žalobkyně (nesouhlas s rozhodnutím věci bez jednání) již vyjádřené v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu.