1 C 160/2024

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Alešem Bambuškem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 10 301,04 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, úrok 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce částka, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši částka s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným smlouvu o kontokorentním úvěru. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši částka. Žalovaný měl splatit úvěr ve splátkách do jednoho roku. Žalobkyně prohlásila celý úvěr za splatný ke dni datum z důvodu prodlení žalovaného se splátkami. Žalobkyně uvedla, že ani na výzvu žalovaný dluh zcela neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním [také z hlediska dokazování ke skutečnostem zjišťovaným z úřední povinnosti (soud neměl důvod pochybovat o skutečnosti, že ve věci jde o spotřebitelský úvěr], tj. zda a jakým způsobem právní předchůdkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru:

4. Z listiny datované ke dni datum nazvané smlouva o úvěru soud zjistil, že téhož dne podepsali žalobkyně a žalovaný smlouvu o úvěru znějící na částku částka. Ve smlouvě se zavázal žalovaný splatit úvěr do jednoho roku, zaplatit žalobkyni úrok ve výši 18,90 % p. a. Soud zjistil z listiny „Stav úvěru v minulosti“ předložené žalobkyní výši jistiny (částka), a výpočet úroků (částka, částka). Z výpisů z účtu č. č. účtu vedeného na žalovaného pro období 9/2019 – 9/2020 a ze základního účtu č. č. účtu vedeného na žalovaného pro období 1/2020 – 9/2020, soud zjistil jednotlivé transakce žalovaného za období před sjednáním smlouvy o úvěru (včetně pravidelných příjmů od KAVALIERGLASS, právnická osoba. (cca částka), a právnická osoba (cca 6 000Kč); a též pravidelné platby: pojištění, vodafone, fond oprav, v souhrnné výši cca částka, z listiny Posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil způsob a zdroje, které žalobkyně použila ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, z listiny Podklady pre súdne konanie soud zjistil jednotlivé účetní podezřelý výraz předmětného kontokorentního účtu za období od datum do datum, a zůstatkovou hodnotu dluhu v žalované výši. Z listiny Zoznam splátok úveru soud zjistil počet a výši splátek úvěru ze strany žalovaného a jejich úročení. Soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu (prokázáno listinami výzvy a připomenutí, předžalobní výzvou, společně s dodejkami).

5. Z listiny výpisy ze základního účtu č. č. účtu vedeného na žalovaného, za období od 5/2022 do 8/2023, soud nezjistil nad rámec již učiněných zjištění další rozhodné informace. Na základě výše uvedených zjištění soud učinil závěr o pro rozhodnutí rozhodném skutkovém stavu věci: Žalobkyně dne datum poskytla žalovanému kontokorentní úvěr částka úročený sazbou 18,90 % p. a., a to na základě smlouvy o úvěru mezi ní a žalovaným. Žalovaný vrátil (uhradil) žalobkyni pouze část dluhu. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného.

6. Soud zjištěný skutkový stav právně posoudil následovně:

7. Žalobkyně uzavírala smlouvu v postavení podnikatele [§ 420 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.)], jednalo se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v občanském zákoníku, ale i úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (v rozhodném znění).

8. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

11. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

12. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebitel rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 13. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná.

14. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatelky spotřebitelských úvěrů, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného řádně. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně má za žalovaným pohledávku, která má svůj právní základ ve smlouvě o úvěru uzavřené mezi ní a žalovaným. Žalovaný však své smluvní povinnosti nedostál a úvěr včetně smluvního úroku v termínu splatnosti nezaplatil (tj. do datum). Tím se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dluhu. Úrok z prodlení (z jistiny částka) ve smyslu § 1970 o. z. přiznal soud žalobkyni zákonný ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., od data zesplatnění úvěru (resp. od převedení pohledávky na evidenční účet/zablokování debetních karet), jak žalobkyně požadovala. Dále soud přiznal žalobkyni právo také na smluvní úrok za poskytnutí úvěru, který žalobkyně požadovala ve výši 15 % ročně (z jistiny částka), taktéž od data převedení pohledávky na evidenční účet. Z důvodů uvedených shora soud vyhověl žalobě co do částka a žalovanému příslušenství (výrok I.).

15. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná a náleží ji náhrada nákladů řízení ve výši částka sestávající se ze zaplaceného soudního poplatku ve výši částka a paušální náhrady za dva úkony (výzva k plnění, podání žaloby) po částka učiněné nezastoupeným účastníkem podle § 151 odst. 1 o.s.ř. a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kutné Hoře. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.