1 C 20/2024

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Alešem Bambuškem ve věci žalobkyně: Anonymizováno IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , LL.M. sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 119 127,71 Kč s příslušenstvím, konečným rozsudkem

I. Žaloba, aby žalovaný zaplatil částku 42 196,92 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 16 647,13 Kč, úrok 15 % ročně z částky 115 927,71 Kč od 20. 2. 2024 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 008,03 Kč od 30. 11. 2023 do 19. 2. 2024, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 119 127,71 Kč od 20. 2. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 119 127,71 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému bezhotovostně úvěr ve výši 120 000 Kč. Žalobkyně prohlásila celý úvěr za splatný dne 15. 11. 2023 z důvodu prodlení žalovaného se splátkami.

2. Žalovaný podal ve věci odpor, ve kterém zejména neměl za řádné zkoumání jeho úvěruschopnosti ze strany žalobkyně při sjednávání úvěru. Současně však uvedl (výslovně uznal), že mu byla ze strany žalobkyně poskytnuta částka 136 523,79 Kč, a také, že uhradil nazpět žalobkyni 59 593 Kč.

3. Ve věci soud již rozhodl částečným rozsudkem pro uznání ze dne 31. 5. 2024, č. j. 1 C 20/2024-76, ve kterém soud uložil žalovanému povinnost vrátit žalobkyni jistinu úvěru 76 930,79 Kč (žalovanému byla ze strany žalobkyně poskytnuta částka 136 523,79 Kč a žalovaný uhradil nazpět žalobkyni 59 593 Kč). Soud přitom vyšel z nesporných tvrzení stran o vzájemných plněních. Již v komentovaném rozsudku soud též konstatoval, že jde o spor vyplývající ze vztahu podnikatele a spotřebitele při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Nebylo tak jen postaveno najisto, zda zbylé žalobkyní nárokované smluvní a zákonné příslušenství k poskytnuté jistině soud žalobkyni v budoucnu přizná jako nároky důvodné, neboť v řízení se bude dále zkoumat z úřední povinnosti jak žalobkyně posuzovala schopnost žalovaného splácet úvěr.

4. Po provedeném dokazování (a s ohledem na nesporná tvrzení stran) dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:Z listiny datované ke dni 12. 3. 2022 nazvané , hodnota, soud zjistil, že téhož dne podepsali žalobkyně a žalovaný smlouvu o bezúčelovém revolvingovém úvěru znějící na částku 60 000 Kč. Ve smlouvě se zavázal žalovaný splácet úvěr s úrokovou sazbou 26,28 % ročně ve splátkách po 4 % z dlužné částky. Z listiny Dohledání informací o klientovi soud zjistil identifikaci/dokumentaci k elektronickému podepisování smlouvy. Z předžalobní výzvy ze dne 5. 12. 2023 (a podacího lístku ze dne 6. 12. 2023) soud zjistil, že žalovaný byl vyzván, aby zaplatil dlužnou částku do 12. 12. 2023. Z listiny Výzva ke splacení celého úvěru ze dne 15. 11. 2023 a podacího archu ze dne 16. 11. 2023 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k uhrazení 128 069,44 Kč do 29. 11. 2023. Žalovanému byla ze strany žalobkyně poskytnuta částka 136 523,79 Kč a žalovaný uhradil nazpět žalobkyni 59 593 Kč.Dále soud provedl dokazování již jen ke skutečnostem zjišťovaným z úřední povinnosti, tj. zda a jakým způsobem žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru:Soud zjistil (v rámci sledovaného účelu dokazování) z listiny Úvěrová zpráva přehled úvěrů žalovaného, které byly jednak již splaceny, ale zejména těch, které před podpisem nynější smlouvy byly stále živé, přičemž celkový součet těchto závazků byl ve výši přesahující 2 600 000 Kč, se splátkovým zatížením žalovaného z úvěrů vycházejícím 17 941 Kč měsíčně. Ze smlouvy „, Anonymizováno, účet“ soud zjistil údaje, že žalovaný žije s družkou, má dvě děti, vzdělání učňovské, bydlí u rodičů, má zaměstnanecký čistý měsíční příjem 34 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti je 8 000 Kč. Z listiny Potvrzení o provedení ověření bonity klienta ze dne 19. 2. 2024, krom již zjištěných skutečností ze smlouvy, soud zjistil, že měsíční výdaje domácnosti byly ve výši 20 000 Kč (soud nepřehlédl, že na č. l. 25 byla tato informace předložená soudu v tabulce žalobkyní přeškrtnuta bez vysvětlení).Z listin předložených žalovaným (dodatky č. 5, č. 6, č. 7 ke smlouvám o úvěru žalovaného u , Anonymizováno, soud zjistil, že v roce 2021 žalovaný navyšoval úvěr u zmíněné banky, a současně vyplácel oním úvěrem předešlý úvěr.Z listiny Přehled pohybů na účtu žalovaného (č. l. 31-36) za období od 9. 12. 2021 do 12. 3. 2022 (před sepsáním smlouvy) soud zjistil, že:a) počáteční a konečné zůstatky na účtu nebyly uvedenyb) 23. 1. 2022, 23. 2. 2022 odešly platby bance , Anonymizováno, ve výši 1 213 Kč s poznámkou Půjčka 5c) 23. 1. 2022, 23. 2. 2022, 25. 2. 2022 odešly platby bance , Anonymizováno, , Anonymizováno, ve výších 2 538 Kč, 761 Kč, 1 776 Kč s poznámkou Půjčka 6d) Mezi 10. 2. a 17.2. 2022, dále 25. 2. 2022, 4. 3. 2022, 7. 3. 2022, 11. 3. 2022 přišly platby v řádech jednotek tisíců, vyjma dvou plateb 10 000 Kč a 31 000 Kč, s poznámkou: , jméno FO, , , jméno FO, .e) 22. 2. 2022 odešla platba bance , Anonymizováno, , Anonymizováno, ve výši 6 412 Kč s poznámkou Půjčka 4Soud z listin: přípis od , právnická osoba, , exekuční příkaz, smlouva k službě , Anonymizováno, (nepodepsaná), rodný list dítěte , Anonymizováno, , dohoda o změně obsahu pracovní smlouvy, nezjistil pro věc rozhodné skutečnosti. Soud pro nadbytečnost neprováděl dokazování listinou Úvěrové podmínky společnosti , právnická osoba, .

5. Na základě výše uvedených zjištění soud učinil závěr o pro rozhodnutí rozhodném skutkovém stavu věci:Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr na základě mezi stranami uzavřené smlouvy o úvěru nazvané , Anonymizováno, účet č. , hodnota, , a to ke dni 12. 3. 2022. Žalovanému byla ze strany žalobkyně poskytnuta částka 136 523,79 Kč a žalovaný uhradil nazpět žalobkyni 59 593 Kč.Soud učinil dále závěr o skutkovém stavu věci (tj. z výše uvedených zjištění) z hlediska procesu zkoumání úvěruschopnosti žalovaného (tj. pro účely konečného rozsudku ve věci):Žalobkyně při uzavírání smlouvy o úvěru pracovala s údaji od žalovaného o jeho formě bydlení: u rodičů, o výši výdajů domácnosti (avšak bez bližšího rozlišení), kterou měla tvořit: družka, dvě děti (bez uvedení jejich věku) a rodiče (u nichž tedy uvedl, že bydlí), s údaji o jeho příjmu od zaměstnavatele (avšak bez bližších informací) ve výši 34 000 Kč, pracovala s příjmem domácnosti 8 000 Kč, avšak bez rozlišení, kdo příjem tvoří (viz jednotlivá skutková zjištění), pracovala s informacemi z registrů (při zkoumání bonity klienta), naproti tomu nepracovala s údaji o příjmových úhradách žalovanému na jeho účet od osoby , jméno FO, , nepracovala se strukturou výdajů domácnosti (tj. jakou část výdajů tvoří výdaje žalovaného), nevyžádala si pracovní smlouvu.

6. Soud zjištěný skutkový stav právně posoudil následovně:

7. Žalobkyně uzavírala smlouvu v postavení podnikatele [§ 420 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.)], jednalo se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v občanském zákoníku, ale i úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (v rozhodném znění).

8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

9. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

10. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

11. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebitel rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k následujícímu závěru:

15. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně, coby poskytovatelky spotřebitelských úvěrů, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného.

16. Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného nikoli řádně a nikoli dostatečně, tedy bez odborné péče (jak bude dále vysvětleno), měla mít důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Soud věc posuzoval i s ohledem na smysl § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, který ukládá poskytovateli úvěrů, aby zohledňoval práva a zájmy spotřebitele (v nynější věci otce dvou dětí). Žalobkyně zejména nemohla přehlédnout zásadní skutečnost, že výdaj žalovaného popsaný jako výdaj domácnosti je 20 000 Kč a výdaj žalovaného na již běžící 4 úvěry je 17 941 Kč, v součtu tedy výdaje přesahují 37 000 Kč (bez započítání nové splátky nynějšího úvěru), přičemž příjem žalovaného byl deklarovaný (avšak nedoložený) ve výši 34 000 Kč. Již jen z tohoto prostého výpočtu je zřejmé, že zatížení žalovaného dalším úvěrem je nereálné (pokud by měl být úvěr skutečně řádně splácen).

17. Neobstojí argumentace žalobkyně, že šlo o výdaje domácnosti (ve smyslu nikoliv jen žalovaného), neboť žalobkyně ani nepovažovala za nutné se strukturou těchto výdajů zabývat, nemohla tedy vědět, čím jsou tvořeny, a také jakou část výdajů nese jiná osoba a jakou část žalovaný. Ani, jakou část výdajů tvoří rodičovské povinnosti žalovaného k jeho dětem, případně jejich bydlení.

18. Pro soud nebyla ani přesvědčivá argumentace žalobkyně, že z výpisu znala výdaje žalovaného. Tato znalost sama o sobě nestačí, pokud není podložena byť triviálním výpočtem vydal/přijal, nehledě k tomu, že žalobkyni nebyly ani známy zůstatky na účtu (které mohly být i záporné). Žalobkyně pracovala při svém skórování klienta jen s vybranými informacemi.

19. Konečně soud nepřehlédl, že statistický model skórování klientů, který byl žalobkyní použit (přičemž sám o sobě jde o praktický nástroj), zahrnující životní minimum a normativní náklady na bydlení žalovaného, sloužil jako „argument“ dostatečné schopnosti klienta splácet úvěr, neboť hranice statistické únosnosti (kdy ještě lze zatížit klienta splátkami) „prý“ nebyla dosažena. Takovému přístupu však soud nemůže poskytovat ochranu, neboť hranice životního minima spotřebitele není místem, ke kterému se ještě lze „přibližovat“, ale naopak blízkost této hranice je signálem pro úvěrujícího, že úvěr by poskytnut být neměl, nebo zcela v jiných parametrech. V poměrech dané věci šlo tedy o to, že žalovanému by po započítání výdajů včetně sjednávané splátky nového úvěru v podstatě nic nezbylo. Bez významu (v okolnostech této věci) není ani skutečnost, že výše úvěru byla 120 000 Kč, tedy výše nikoli zanedbatelná při již výše uvedeném úvěrovém zatížení žalovaného přes 2 500 000 Kč.

20. Krajský soud v Praze uvedl ve svém rozhodnutí ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, že „ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Odvolací soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně, pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou především již zmíněné náklady na bydlení. Neověření uváděných výdajů implikuje účelovost ze strany žalobkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.

21. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uložená poskytovateli, přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a to absolutně, tedy soud k ní dle § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2019, č. j. 27 Co 81/2019 – 71, ve kterém dospěl k závěru, „že v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.“). Dále je namístě také uvést, že ačkoliv znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru podmiňuje neplatnost smlouvy námitkou učiněnou spotřebitelem v promlčecí lhůtě, takové ustanovení je v rozporu s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, které mají být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž stejná ustanovení směrnice zároveň brání tomu, aby sankce (neplatnost smlouvy) spojená s porušením této povinnosti byla podmíněna uplatněním námitky spotřebitele v promlčecí lhůtě (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance s.r.o. proti GK). Soud tedy k nesplnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr přihlédl z úřední povinnosti (srovnej § 588 o. z.).

22. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá za žalovaným pohledávku, která by měla svůj právní základ ve smlouvě o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným, neboť tato smlouva je, pro výše uvedené důvody, absolutně neplatná. Z toho důvodu soud zamítl zbylou část požadované částky, tj. co do 42 196,92 Kč, přičemž jde o rozdíl mezi celkovou žalovanou částkou 119 127,71 Kč (tvořenou neuhrazenou jistinou 115 927,71 Kč, náklady na vymáhání 1 200 Kč, smluvní pokutou 2 000 Kč) a částkou, která již byla vypořádána v této věci vydaným rozsudkem pro uznání [žalobkyni bylo přiznáno 76 930,79 Kč (na jistině), což je částka ve výši bezdůvodného obohacení žalovaného]. Žalobkyní nárokované příslušenství (úroky) a pokuta sdílí osud absolutně neplatné smlouvy (akcesoricky), tj. protože mají v takové smlouvě svůj právní základ, nelze ani v tomto rozsahu žalobě vyhovět. Současně nelze z týchž důvodů vyhovět ani dílčímu nároku na uhrazení nákladů na vymáhání ve výši 1 200 Kč.

23. V rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, Nejvyšší soud uvedl, že konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy…Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad).

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v tomto konečném rozhodnutí podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (žalobkyně požadovala včetně příslušenství 153 692,98 Kč/bylo jí přiznáno 76 930,79 Kč; od úspěchu žalobkyně soud odečetl úspěch žalovaného, přičemž rozdíl ve prospěch žalobkyně je nepatrný; v rámci tisícin procenta).