1 C 206/2025

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Alešem Bambuškem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Petrem Maškem sídlem Boušova 792, 190 14 Praha 9 - Klánovice proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 93 675,06 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 59 401,65 Kč,a) úrok 19,9 % ročně z částky 16 323,46 Kč od 28. 5. 2024 do 12. 6. 2024,b) úrok 19,9 % ročně z částky 13 323,46 Kč od 13. 6. 2024 do 13. 6. 2024 (jeden den),c) úrok 19,9 % ročně z částky 12 314,86 Kč od 14. 6. 2024 do 30. 6. 2024,d) úrok 22,9 % ročně z částky 12 314,86 Kč od 1. 7. 2024 do 16. 7. 2024,e) úrok 22,9 % ročně z částky 10 314,86 Kč od 17. 7. 2024 do 18. 7. 2024,f) úrok 22,9 % ročně z částky 7 363,44 Kč od 19. 7. 2024 do 1. 9. 2024,g) úrok 22,9 % ročně z částky 5 213,44 Kč od 2. 9. 2024 do 8. 10. 2024,h) úrok 22,9 % ročně z částky 2 215,02 Kč od 9. 10. 2024 do 12. 11. 2024,a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Ve zbylém rozsahu se žaloba zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 4 150,53 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 93 675,06 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč, a to bezhotovostně na bankovní účet žalované. Vzhledem ke skutečnosti, že se žalovaná dostala do prodlení s úhradou splátek, přistoupila žalobkyně k prohlášení celé dlužné částky za splatnou, o čemž žalovanou informovala. Žalobkyně žalované opakovaně zaslala výzvu k zaplacení dluhu a upomínku.

2. Žalovaná se i přes výzvu soudu k žalobou uplatněnému nároku nijak nevyjádřila.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:

4. Z žádosti o založení osobního účtu ze dne 13. 12. 2013 vč. záznamu o podpisu má soud za prokázané, že žalovaná měla u žalobkyně vedený bankovní účet.

5. Z dokumentu předsmluvní informace ke kreditní kartě (č. žádosti , Anonymizováno, ) + záznam o podpisu klienta, vč. obchodních podmínek a sazebníku (a z navazujících dokumentů: žádost o poskytnutí úvěru č. , hodnota, ze dne 27. 11. 2023 + záznam o podpisu klienta, smlouva o úvěru ke kreditní kartě ze dne 27. 11. 2023 + informace o pojištění ochrany nákupu a prodloužené záruce, žádost o změnu + záznam o podpisu klienta 2x, žádost o navýšení původního úvěru na 40 000 Kč z 26. 4. 2024 + záznam o podpisu klienta (2x) ze dne 26. 4. 2024, žádost o navýšení původního úvěru na 60 000 Kč z 18. 5. 2024, žádost o navýšení původního úvěru na 85 000 Kč z 23. 5. 2024, záznam o podpisu klienta ze dne 18. 5. 2024 (2x), záznam o podpisu klienta ze dne 23. 5. 2024 (2x), záznam o podpisu klienta ze dne 01. 6. 2024 (2x), dodatek ke smlouvě o úvěru na navýšení 40 000 Kč ze dne 26. 4. 2024, dodatek ke smlouvě o úvěru na navýšení 60 000 Kč ze dne 18. 05. 2024, dodatek ke smlouvě o úvěru na částku 85 000 Kč ze dne 23. 5. 2024, dodatek ke smlouvě o úvěru na částku 100 000 Kč ze dne 1. 6. 2024) soud zjistil, že :

6. Žalovaná si sjednala se žalobkyní úvěr, který byl postupně v rámci dodatků navyšován. První úvěrový limit byl ve výši 21 000 Kč, druhý úvěrový limit v pořadí (ze dne 26. 4. 2024) byl sjednán ve výši 40 000 Kč, třetí úvěrový limit(ze dne 18. 5. 2024) byl sjednán ve výši 60 000 Kč, čtvrtý úvěrový limit (ze dne 23. 5. 2024) byl sjednán ve výši 85 000 Kč a konečně poslední sjednaný úvěrový limit dosáhl výše 100 000 Kč dne 1. 6. 2024.

7. Soud zjistil z následujících dokumentů: 1. upomínka, výzva k zaplacení dluhu (1. výzva), opakovaná výzva k zaplacení dluhu (2. výzva), poslední výzva k zaplacení dluhu ze dne 28. 3. 2025 + doručenka, oznámení o zesplatnění úvěru + doručenka, oznámení o právním zastoupení (předžalobní výzva + podací arch ze dne 2. 6. 2025), že žalovaná se dostala do prodlení se splácením dluhu a žalobkyní byla několikrát vyzývána k jeho zaplacení, přičemž z uvedeného důvodu žalobkyně celý úvěr zesplatnila ke dni 31. 3. 2025.

8. Soud nepochyboval o tom, že jde o spotřebitelský úvěr, proto činil zjištění ke skutečnosti zda a jakým způsobem zkoumala žalobkyně úvěruschopnost žalované před tím, než byl jednal sjednán první úvěrový limit, ale též, zda byla zkoumána řádně úvěruschopnost žalované před každým navýšení úvěrového limitu.

9. Soud zjistil z následujících listin (vnitřní scoringové modely žalobkyně, informace z , právnická osoba, ), že žalovaná ke dni zjišťování neměla žádný aktivní úvěrový kontrakt – , právnická osoba, score 350, byla evidována jen rozdělaná žádost na úvěrový limit 20 000 Kč, výše splátky 5 % bez automatické plné splátky. Žalované byl žalobkyní schválen úvěrový limit 21 000 Kč k žádosti ze dne 27. 11. 2023, přičemž žalobkyně evidovala k osobě žalované tyto údaje: platební kapacita 13 513,40 Kč, čistý měsíční příjem 26 000 Kč, pravidelné měsíční výdaje bez splátek úvěrů 7 000 Kč, rodinný stav svobodná, výdaje 12 486,60 Kč. K úvěrovému limitu 40 000 Kč se podává z , právnická osoba, , že platební kapacita žalované je 13 163,40 Kč, score 353, čistý měsíční příjem 27 000 Kč, výdaje 7 600 Kč, splátka přes 2 000 Kč. K úvěrovému limitu 85 000 Kč se podává z , právnická osoba, , že platební kapacita žalované je 20 028,52 Kč, score 353, čistý měsíční příjem 35 700 Kč, výdaje 6 000 Kč, splátka přes 4 900 Kč. K úvěrovému limitu 100 000 Kč se podává z , právnická osoba, , že platební kapacita žalované je 18 696,32 Kč, score 353, čistý měsíční příjem 35 700 Kč, výdaje 6 000 Kč, splátka přes 8 000 Kč.

10. Soud zjistil z následujících listin [výpisy z účtu (ke kreditní kartě) č. , č. účtu, za období 12/2024–08/2025, výpisy z účtu (osobního) č. , č. účtu, za období 08/2023–09/2023, výpis z účtu (osobního) č. , č. účtu, za období 10/2023, výpis z úvěrového účtu k úvěrové kartě za období 06/2024-04/2025, výpis z účtu (ke kreditní kartě) č. , č. účtu, za období 12/2023-12/2024, výpis z úvěrového účtu žalované ke kreditní kartě v období od 14. 1. 2024 až 3/2025] jednak běh úvěrového účtu (platby na účet, výše úroků) a jednak platební bilanci žalované evidovanou na osobním (běžném) účtu. Z tohoto běžného účtu soud zjistil, že za období srpen až říjen 2023 byl medián příjmu žalované cca 35 000 Kč a výdaje umožňující žalované se zavázat k úvěrovému limitu 21 000 Kč. Již zde soud konstatuje, že při každém dalším navýšení úvěru až na limit 100 000 Kč již žalobkyně soudu nepředložila výpisy z běžného účtu žalované (ani netvrdila, že by takové výpisy žalovaná nevedla).

11. Soud dále zjistil, že přestože byl při prvním limitu sjednán úrok 19,9 % ročně, dle výpisu z kreditního účtu byl tento úrok uplatněn až teprve od 27. 5. 2024 (jinak byl 0 %), dále byla úroková sazba zvýšena z 19,9 % na 22,90 % dnem 1. 7. 2024. Soud nepřehlédl, že tyto pohyby úrokové sazby korespondují se zjištěním (vyplývajícím z účtu), že oběma zvýšením úrokové sazby předcházel pohyb na účtu, tj. rychlé a rozsáhlé čerpání úvěru spojené s platbami na , Anonymizováno, a opakovanými převody s poplatky, což následně vedlo k vyčerpání limitu a následné eskalaci delikvence (dluhu po splatnosti v druhé polovině roku 2024 a v roce 2025). Dnem 14. 3. 2025 došlo ke změně úrokové sazby z 22,90 % p.a. na 8,05 % p.a.

12. Pokud jde o platby žalované (zjištěno z kreditního účtu), hladina úvěru 21 000 Kč (smlouvu o úvěru před prvním navýšení/dodatkem má soud za platně uzavřenou; viz níže) byla jednotlivými splátkami splacena ke dni 12. 11. 2024 (od tohoto data dále již nebyla žalovaná se splacením 21 000 Kč v prodlení). Obchodní úrok (vztaženo k úvěrovému limitu 21 000 Kč – další navýšení až do 100 000 Kč soud má již za bezdůvodné obohacení žalované; viz níže) tedy bude počítán na hladinách od 23. 11. 2023 do 26. 5. 2024 ve výši 0 % p.a., od 27. 5. 2024 do 30. 6. 2024 ve výši 19,90 % p.a., od 1. 7. 2024 do 13. 3. 2025 ve výši 22,90 % p.a., dále ve výši 8,05 % p.a.

13. Soud z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně prokázala posuzování úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalované (za období od prvního až do posledního navýšení úvěrového limitu). Zvláště, pokud vycházela jen výpisů za období 8-10/2023 pro všechna další masívní navýšení úvěrových limitů (jiné zdroje příjmů a výdajů soudu nepředložila), a současně ve skórování žalované uváděla různé částky příjmů a výdajů. Soud také do svých úvah zahrnul zcela zjevnou známost žalobkyně (a to z úvěrového výpisu) o charakteru rozsáhlého čerpání úvěru (což se nakonec projevilo delikvencí žalované ve splácení nejvyššího limitu se splátkou okolo 9 000 Kč).

14. Po právní stránce soud hodnotil věc dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti, neboť žalobkyně smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o. z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru (v rozhodném znění).

15. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

16. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

17. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

18. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebitel rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“19. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem, podle odst. 2 písm. b) poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1, podle odst. 4 poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

21. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

24. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

25. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně, coby poskytovatelka spotřebitelských úvěrů, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalované.

26. Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované řádně jen v případě první hladiny úvěrového limitu (21 000 Kč), při každém dalším navýšení úvěrového limitu (40 000 Kč, 60 000 Kč, 85 000 Kč, 100 000 Kč) žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované nikoli řádně a nikoli dostatečně, tedy bez odborné péče (jak bude dále vysvětleno), měla mít důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Soud věc posuzoval i s ohledem na smysl § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, který ukládá poskytovateli úvěrů, aby zohledňoval práva a zájmy spotřebitele. Žalobkyně měla blíže zkoumat výši (a v tomto zjevném případě i druh) výdajů, žalobkyně však nedoložila, že by reálné výdaje (nyní myšleno na živobytí) zkoumala řádně. Žalobkyně před jednotlivými navýšeními (z 21 000 Kč až na 100 000 Kč) ani příjmy ani výdaje žalované již nezkoumala. Žalobkyně nežádala aktualizované výpisy z běžného bankovního účtu žalované (ani netvrdila, že by žalovaná účet neměla, ostatně dříve posuzovala běžný účet žalované).

27. Současně oproti smluvenému úrokovému režimu bylo mezi žalobkyní a žalovanou úročeno odlišně (je to zcela zjevné z výpisu ke kreditnímu účtu), prvně na hladině 0 % p.a. do 27. 5. 2024, dále na hladině 19,90 % p.a. do 30. 6. 2024, poté 22,90 % od 1. 7. 2024 dále. Z této reálné výše a reálných datací obchodního úroku tedy soud bude vycházet.

28. Krajský soud v Praze uvedl ve svém rozhodnutí ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, že „ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Odvolací soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně, pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou především již zmíněné náklady na bydlení. Neověření uváděných výdajů implikuje účelovost ze strany žalobkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.“29. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uložená poskytovateli, přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a to absolutně, tedy soud k ní dle § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2019, č. j. 27 Co 81/2019 – 71, ve kterém dospěl k závěru, „že v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.“). Dále je namístě také uvést, že ačkoliv znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru podmiňuje neplatnost smlouvy námitkou učiněnou spotřebitelem v promlčecí lhůtě, takové ustanovení je v rozporu s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, které mají být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž stejná ustanovení směrnice zároveň brání tomu, aby sankce (neplatnost smlouvy) spojená s porušením této povinnosti byla podmíněna uplatněním námitky spotřebitele v promlčecí lhůtě (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance s.r.o. proti GK). Soud tedy k nesplnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost žalované splácet úvěr přihlédl z úřední povinnosti (srovnej § 588 o. z.).

30. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně má za žalovanou pohledávku složenou s obchodních úroků z vyčerpaného ale splaceného úvěrového limitu 21 000 Kč (potud má soud smlouvu o úvěru za platnou i z hlediska zkoumání úvěruschopnosti, viz zjištění v bodech 11 a 12 tohoto odůvodnění), jak jsou definovány ve výroku I.

31. Žalobkyně však nemá za žalovanou pohledávku, která by měla svůj právní základ v dodatcích ke smlouvě o úvěru uzavíraných postupně mezi žalobkyní a žalovanou (úvěrové limity 40 000 Kč, 60 000 Kč, 85 000 Kč, 100 000 Kč), neboť smlouva ve znění dodatků je, pro výše uvedené důvody, absolutně neplatná. Žalobkyně se může po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy (v rozsahu dodatků) poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Žalobkyní nárokované příslušenství (v rozsahu dodatků) sdílí osud absolutně neplatné smlouvy (akcesoricky), tj. protože příslušenství má v takové smlouvě svůj právní základ, nelze v tomto rozsahu žalobě vyhovět. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované bezhotovostně peněžní prostředky ve výši až 100 000 Kč. Žalovaná ke dni rozhodnutí soudu uhradila částku ve výši 40 598,35 Kč (přičemž 21 000 Kč z prvního úvěrového limitu již bylo splaceno ke dni 12. 11. 2024 (další splátky úvěrů následovaly), její bezdůvodné obohacení tak činí 59 401,65 Kč.

1. Z důvodů uvedených shora soud vyhověl žalobě co do 59 401,65 Kč a co do obchodního úroku z částky 21 000 Kč v hladinách postupného splácení dluhu a zvyšujících se úroků, ve zbývajícím žalovaném rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok I.).

2. V rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, Nejvyšší soud uvedl, že projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy…Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Žalovaná byla v řízení úspěšnější o 10 % [žalobkyně požadovala včetně příslušenství 109 305,57 Kč, bylo jí přiznáno včetně příslušenství (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08) 60 179,55 Kč], od úspěchu žalobkyně 55 % soud odečetl úspěch žalované 45 %, rozdíl činí 10 %, což je 4 150,53 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 684 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 93 675,06 Kč sestávající z částky 4 860 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 30. 5. 2025, z částky 4 860 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 2. 6. 2025, z částky 4 860 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 4. 7. 2025, z částky 4 860 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 25. 9. 2025 a z částky 4 860 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 22. 10. 2025 včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a, cestovní náhrada v celkové výši 3 880,82 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 25. 9. 2025 náhrada 1 940,41 Kč za 144 ujetých km v částce 1 340,41 Kč (35,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 9,8 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 22. 10. 2025 náhrada 1 940,41 Kč za 144 ujetých km v částce 1 340,41 Kč (35,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 9,8 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 30 430,82 Kč ve výši 6 390,47 Kč.

33. Soud neměl za účelné dva úkony právní služby, a to ze dnů 1. 8. 2025 a 30. 9. 2025. Je tomu proto, že v obou případech šlo o vyjádření, které sice bylo zasláno na výzvu soudu, soud však vyzýval žalobkyni k předložení (označení) skutečností, u kterých je i pro žalobkyni zřejmé, že budou žádány (že je tedy soud po žalobkyni vyžaduje i v jiných řízeních), a že je nanejvýš vhodné (povinnost ve smyslu § 101 o. s. ř.) předkládat je soudu již se žalobou (nic tomu žalobkyni nebránilo, jde to tedy na její vrub). Šlo o důkazy o zkoumání úvěruschopnosti žalované, jejích platbách; některé předložené listiny byly zcela nesrozumitelné – šlo konkrétně o kopii přílohy č. 4 z podání , č. účtu, , předložené listiny neodpovídaly žalobním tvrzením žalobkyně – šlo o zcela chybějící listiny prokazující postupné navyšování úvěrových limitů až do částky 100 000 Kč a důkazy stran zkoumání úvěruschopnosti při navyšování limitů.