1 C 209/2024

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Alešem Bambuškem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 14 269,08 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku částka, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši částka, kapitalizovaný úrok částka, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku částka, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka, a to v pravidelných měsíčních splátkách po částka vždy nejpozději k 15. dni každého měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabyl právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek, jež by nastala prodlením se splátkou v trvání nejméně 30 dnů.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhá po žalované zaplacení částky ve výši částka s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně právnická osoba., IČ: IČO, (dále též „právní předchůdkyně“) uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované hotovostní úvěr ve výši částka. Právní předchůdkyně žalobkyně prohlásila celý úvěr za splatný z důvodu prodlení žalované se splátkami. Žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky a byla vyzvána k zaplacení dluhu. Žalobkyně uvedla, že ze strany žalované bylo uhrazeno částka.

2. Žalovaná se k žalobě, ač jí byla řádně doručena, nevyjádřila.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Z listiny datované ke dni datum nazvané smlouva o úvěru č. hodnota soud zjistil, že téhož dne podepsaly právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná smlouvu o úvěru znějící na částku částka. Ve smlouvě se žalovaná zavázala splácet úvěr s pevným úrokem částka ve splátkách po částka, zaplatit právní předchůdkyni částka za poskytnutí úvěru, částka za vyhodnocení úvěrového případu, částka za inkaso v bydlišti dlužníka. Z tvrzení žalobkyně (jemuž žalovaná neodporovala) vzal soud za svoje skutkové zjištění, že žalovaná uhradila žalobkyni částka. Z oznámení o postoupení pohledávky (a podacího archu právnická osoba) soud zjistil, že u soudu uplatněná pohledávka za žalovanou i s jejím příslušenstvím byla postoupena na žalobkyni a žalované tato skutečnost byla oznámena. Z předžalobní výzvy ze dne datum (a podacího lístku ze dne datum) soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána, aby zaplatila dlužnou částku. Dále soud provedl dokazování ke skutečnostem zjišťovaným z úřední povinnosti (soud neměl důvod pochybovat o skutečnosti, že ve věci jde o spotřebitelský úvěr), tj. zda a jakým způsobem právní předchůdkyně posuzovala úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru: Soud zjistil (v rámci sledovaného účelu dokazování) z listiny Žádost o úvěr ze dne datum podepsané žalovanou, že žalovaná uvedla (do kolonek) jako svůj rodinný stav: svobodná, formu bydlení: u rodičů, počet vyživovaných osob: 0, příjem: částka (zaměstnavatel: Albert ČR, s.r.o.), dosažené vzdělání: střední, ostatní příjem: neuveden, splátky úvěrů: částka, odhadované měsíční výdaje (doprava, jídlo, bydlení, energie): částka, dále bylo uvedeno, že byly poskytnuty dokumenty: pracovní smlouva, výplatní pásky. Z listiny: výplatní páska (Lepší práce s.r.o.) za srpen 2021 soud zjistil příjem žalované: částka, za září 2021 příjem částka (po odečtení platby za ubytování částka), za říjen 2021 příjem částka (po odečtení platby za ubytování částka). Z pracovní smlouvy ze dne datum soud zjistil, že pracovní agentura Lepší práce s.r.o. přidělila žalovanou k uživateli: Daikin Industries Czech republic do datum, místo výkonu práce adresa. Z Dohody o pracovní činnosti uzavřené dne datum mezi žalovanou a právnická osoba soud zjistil, že dohoda byla uzavřena na období od datum do datum s hrubým příjmem částka/hod, na nejvýše 20 hod týdně. Z čestného prohlášení žalované ze dne datum soud zjistil, že žalovaná žila v domácnosti rodičů sama. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne datum a z listiny: KIEC/6/438 soud nezjistil nad již zjištěné informace další pro věc rozhodné skutečnosti. Na základě výše uvedených zjištění soud učinil závěr o pro rozhodnutí rozhodném skutkovém stavu věci: Právní předchůdkyně žalobkyně, tj. právnická osoba., IČ: IČO, dne datum předala žalované hotovostně částku částka, a to na základě smlouvy o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou. Žalovaná vrátila (uhradila) žalobkyni pouze částku ve výši částka. Soud učinil také závěr o skutkovém stavu věci (tj. z výše uvedených zjištění) z hlediska procesu zkoumání úvěruschopnosti žalované: Právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy o úvěru měla k dispozici údaje od žalované zachycené v předsmluvní dokumentaci (tj. tvrzení) o její formě bydlení u rodičů - sama, o výši jejích (běžných) měsíčních výdajů částka, o výdajích na interní splátky jiných úvěrů částka, informace o nejvyšším příjmu žalované ze zaměstnání předcházejícího uzavření smlouvy (právnická osoba) částka hrubého - viz jednotlivá skutková zjištění. Nebyl prokázán proces, tj. jak se získanými informacemi právní předchůdkyně nakládala, zdali vůbec.

4. Soud zjištěný skutkový stav právně posoudil následovně:

5. Žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně uzavírala smlouvu v postavení podnikatele [§ 420 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.)], jednalo se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v občanském zákoníku, ale i úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (v rozhodném znění).

6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

7. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

8. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

9. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebitel rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 10. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem, podle odst. 2 písm. b) poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1, podle odst. 4 poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

16. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatelky spotřebitelských úvěrů, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalované.

17. Žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) posuzovala úvěruschopnost žalované nikoli řádně a nikoli dostatečně, tedy bez odborné péče (jak bude dále vysvětleno), měla mít důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Soud věc posuzoval i s ohledem na smysl § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, který ukládá poskytovateli úvěrů, aby zohledňoval práva a zájmy spotřebitele. Právní předchůdkyně žalobkyně měla blíže zkoumat výši výdajů mladé ženy (18 let), jež v součtu za dopravu/jídlo/osobní náklady/bydlení/energie činila (tvrzeně) jen částka na měsíc. Jde o velmi nízkou částku (cca částka na den, což je pro soud nepřesvědčivá hladina spotřeby). Po odečtení těchto nákladů a splátek od průměrného příjmu žalované okolo částka (nadto při samostatném bydlení žalované nebyly vůbec doloženy náklady bydlení, byl jen tvrzen výdaj na bydlení a energie ve výši částka měsíčně, bez dalšího též nepřesvědčivě) by žalované zůstalo k živobytí (se započítáním nové splátky nyní projednávaného úvěru ve výši částka) jen doslova „pár korun“.

18. Krajský soud v Praze uvedl ve svém rozhodnutí ze dne datum, sp. zn. spisová značka, že „ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Odvolací soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně, pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou především již zmíněné náklady na bydlení. Neověření uváděných výdajů implikuje účelovost ze strany žalobkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.“ 19. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uložená poskytovateli, přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a to absolutně, tedy soud k ní dle § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, č. j. spisová značka či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne datum, č. j. spisová značka, ve kterém dospěl k závěru, „že v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.“). Dále je namístě také uvést, že ačkoliv znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru podmiňuje neplatnost smlouvy námitkou učiněnou spotřebitelem v promlčecí lhůtě, takové ustanovení je v rozporu s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, které mají být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž stejná ustanovení směrnice zároveň brání tomu, aby sankce (neplatnost smlouvy) spojená s porušením této povinnosti byla podmíněna uplatněním námitky spotřebitele v promlčecí lhůtě (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci C-679/18, OPR-právnická osoba. proti GK). Soud tedy k nesplnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost žalované splácet úvěr přihlédl z úřední povinnosti (srovnej § 588 o. z.).

20. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá za žalovanou pohledávku, která by měla svůj právní základ ve smlouvě o úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou, neboť tato smlouva je, pro výše uvedené důvody, absolutně neplatná. Žalobkyně se může po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy právní předchůdkyně poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Žalobkyní nárokované příslušenství sdílí osud absolutně neplatné smlouvy (akcesoricky), tj. protože příslušenství má v takové smlouvě svůj právní základ, nelze v tomto rozsahu žalobě vyhovět. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované hotovostně peněžní prostředky ve výši částka. Žalovaná ke dni rozhodnutí soudu uhradila částku ve výši částka, její bezdůvodné obohacení tak činí částka.

21. Z důvodů uvedených shora soud vyhověl žalobě co do částka (výrok III), ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok I a II).

22. V rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka, Nejvyšší soud uvedl, že projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy…Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z.

23. V poměrech nynější věci soud neprovedl dokazování k majetkové či sociální situaci žalované (pro její nekontaktnost), ale vyšel ze spisu, ze kterého se podává, že žalovaná byla osoba s velmi nízkými příjmy a nebyla dlouhodobě schopná splácet cca částka měsíčně. Proto soud rozhodl o povinnosti žalované uhradit žalobkyni částka ve splátkách po částka.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. Žalovaná byla v řízení úspěšnější o 44 % (žalobkyně požadovala včetně příslušenství částka/bylo jí přiznáno částka; od úspěchu žalované 72 % soud odečetl úspěch žalobkyně 28 %, rozdíl činí 44 %). Žalované však náklady řízení nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kutné Hoře. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.