1 C 219/2024

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Alešem Bambuškem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 10 664,50 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, , úrok 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení , částka, k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhá po žalované zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že uzavřela se žalovanou smlouvu o zřízení a vedení běžného účtu č. 1153436250207/0100 a smlouvu o povoleném debetu. Žalovaná povolený debet překročila a žalobkyně ukončila smlouvu z důvodu přečerpání prostředků do nepovoleného debetu. V důsledku převedení debetu na úvěrový účet vznikla pohledávka, která byla ke dni , datum, vyčíslena celkem na částku ve výši , částka, (s jistinou ve výši , částka, ).

2. Žalovaná se k žalobě, ač jí byla řádně doručena, nevyjádřila.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:Z listin: smlouva o bankovních službách ze dne , datum, , smlouva o povoleném debetu ze dne , datum, + výňatek ze sazebníku, žádost o poskytnutí povoleného nezajištěného debetu, kopie OP, návrh na rozhodnutí o poskytnutí Povolený zajištěný debet, listina – legenda přechodu úvěru na účet nepovoleného debetu + oznámení o zrušení účtu a zřízení zvláštního účtu pohledávek, odstoupení od smlouvy ze dne , datum, , soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná sjednaly dne , datum, smlouvu o bankovních službách a dne , datum, smlouvu o povoleném debetu ve výši , částka, na dobu 360 dnů se zápůjční úrokovou sazbou 12 %, jejíž součástí je ustanovení, že při překročení úvěru (povoleného debetu), je celý záporný zůstatek považován za nepovolený debet. Žalobkyně dopisem Odstoupení od smlouvy ze dne , datum, oznámila žalované, že ke dni doručení tohoto dopisu odstupuje od smlouvy o bankovních službách a že zaniká závazek ze smlouvy o úvěru. Z předžalobní upomínky ze dne , datum, (a podacího lístku ze dne , datum, ) soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána, aby zaplatila dlužnou částku.Dále soud provedl dokazování ke skutečnostem zjišťovaným z úřední povinnosti (soud neměl důvod pochybovat o skutečnosti, že ve věci jde o spotřebitelský úvěr), tj. zda a jakým způsobem žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru:Soud zjistil (v rámci sledovaného účelu dokazování) z listiny Žádost o poskytnutí povoleného nezajištěného debetu ze dne , datum, podepsané žalovanou, že žalovaná uvedla (do kolonek) jako svůj rodinný stav: svobodná, formu bydlení: nájemník, počet vyživovaných osob: 0, příjem: , částka, (z 1 zaměstnání), dosažené vzdělání: SŠ, externí splátky úvěrů: 0, měsíční výdaje s bydlením: , částka, , ostatní výdaje: , částka, . Z listiny čestné prohlášení o výši příjmu soud zjistil, že žalovaná uvedla jednoho zaměstnavatele společnost Randstat s.r.o., příjem , částka, (bez uvedení doby, ze které je příjem vypočítán, a bez uvedení doby, na kterou byla uzavřena pracovní smlouva). Z tvrzení žalobkyně vyplynulo, že nemá (neměla) k dispozici podklady (pracovní smlouvu žalované, nájemní smlouvu žalované).Z výpisu z účtu na jméno , jméno FO, za období 3/2018-9/2018 (č. l. 22 a č. l. 76 – doplněná hlavička) soud zjistil, že jde o výňatek dokumentace, ze které se podávají platby ve prospěch účtu od RANDSTAT S.R.O. (okolo , částka, ) a od , jméno FO, , právnická osoba, . (okolo , částka, ; jednou ve výši , částka, ) za uvedené měsíce, bez bližší identifikace ve prospěch koho platby proběhly a z jakého právního titulu.Z listiny návrh na rozhodnutí o poskytnutí Povolený zajištěný debet, soud zjistil, že žalobkyně pracovala s tvrzenými údaji o příjmu žalované , částka, , náklady na bydlení , částka, a jinými náklady , částka, , a též že lustrace v registrech byla negativní (tj. ve smyslu nezatížení žalované).Z výpisu z účtu č. , č. účtu, vedený na jméno , jméno FO, , za období 2/2024 soud zjistil převod dluhu ve výši , částka, na zvláštní účet (tím se běžný účet dostal na 0 zůstatek), a z výpisu za období 12/2023-2/2024, soud zjistil, že z tohoto účtu odešlo v měsíci listopadu 2023 celkem , hodnota, plateb v celkové výši přes , částka, na exekuční účely.Ze sazebníku , právnická osoba, a z listiny Odpověď z externích registrů soud nezjistil pro věc rozhodné skutečnosti, přičemž z listiny standardní informace o spotřebitelském úvěru soud nezjistil pro věc rozhodné skutečnosti již na rámec zjištěných.Na základě výše uvedených zjištění soud učinil závěr o pro rozhodnutí rozhodném skutkovém stavu věci:Žalobkyně ode dne , datum, umožnila žalované čerpat povolený debet ve výši , částka, , a to na základě smlouvy o úvěru mezi žalobkyní a žalovanou. Žalovaná tento rámec povoleného debetu překročila a tím se stalo jak čerpání povoleného debetu, tak částka vyčerpaná nad povolený rámec (celkem , částka, ), čerpáním nepovoleného debetu s následkem odstoupení žalobkyně od smlouvy o účtu a od smlouvy od úvěru (tj. od povoleného debetu). Žalovaná neprokázala, že by dluh žalobkyni uhradila.Soud učinil také závěr o skutkovém stavu věci (tj. z výše uvedených zjištění) z hlediska procesu zkoumání úvěruschopnosti žalované:Žalobkyně při uzavírání smlouvy o úvěru (o povoleném debetu) měla k dispozici údaje od žalované zachycené v předsmluvní dokumentaci (tj. tvrzení) o její formě bydlení: v nájmu, o výši jejích (běžných) měsíčních výdajů , částka, , o výdajích na bydlení: , částka, , informace o příjmu žalované , částka, , o negativní lustraci žalované v registrech NRKI, SOLUS, o jejím score - viz jednotlivá skutková zjištění. Nebylo prokázáno, že žalobkyně vycházela přímo z podkladů, které by tvrzení žalované o jejích poměrech prokazovaly. Ostatně sama žalobkyně tvrdila, že takové podklady nemá. Pokud jde o příjem žalované, zůstalo nejisté, zda tvrzený příjem evidovaný na listině výpis z účtu [č. l. 22 a č. l. 76 – doplněná hlavička; tj. od RANDSTAT S.R.O. (okolo , částka, ) a od , jméno FO, , právnická osoba, . (okolo , částka, ; jednou ve výši , částka, )], je příjmem žalované (i když na kompilátu výpisu bylo tvrzeno, že účet patří žalované).

4. Soud zjištěný skutkový stav právně posoudil následovně:

5. Žalobkyně uzavírala smlouvu v postavení podnikatele [§ 420 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.)], jednalo se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v občanském zákoníku, ale i úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (v rozhodném znění).

6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

7. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

8. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

9. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebitel rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“10. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem, podle odst. 2 písm. b) poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1, podle odst. 4 poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

16. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně, coby poskytovatelky spotřebitelských úvěrů, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalované.

17. Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované nikoli řádně a nikoli dostatečně, tedy bez odborné péče (jak bude dále vysvětleno), měla mít důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitelky spotřebitelský úvěr splácet (šlo o mladou ženu čerstvě po dosažení plnoletosti bez úvěrové historie). Soud věc posuzoval i s ohledem na smysl § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, který ukládá poskytovateli úvěrů, aby zohledňoval práva a zájmy spotřebitele. Žalobkyně měla blíže zkoumat výši výdajů žalované, jež v součtu za dopravu/jídlo/osobní náklady činila (tvrzeně) jen , částka, na měsíc. Jde o velmi nízkou částku (cca , částka, na den). Též měla žalobkyně blíže zkoumat výši výdajů žalované na nájemné, tvrzené náklady na bydlení žalované ve výši , částka, měsíčně jsou nedůvěryhodné (nikoliv tedy nemožné, ale pochybné bez doložení), i právě s ohledem na tvrzení žalované, že její ostatní náklady za měsíc jsou jen , částka, . Současně tvrzení žalované o příjmu , částka, neodpovídá záznamu o platbě od jí samotnou uvedeného zaměstnavatele RANDSTAT S.R.O. (pokud by soud přistoupil na tvrzení žalobkyně, že jde o záznam příjmů žalované) okolo , částka, , ale zejména další příjem od , jméno FO, ČR (okolo , částka, ; jednou ve výši , částka, ) uvedený ve výpisu sama žalovaná vůbec neuváděla (ani co do výše celkového jejího příjmu), avšak žalobkyně s oběma příjmy pracovala (viz vyjádření žalobkyně č. l. 17). Soud neuvěřil žalobkyni v tom, že objektivním příjmem žalované byl součet finančních prostředků uvedených na komentovaném kompilátu výpisu z účtu žalované. Žalobkyně si tedy byla vědoma žalovanou tvrzených rozporů, ale již dané rozpory mezi tvrzeními žalované a předloženými údaji nijak nezohlednila přinejmenším co do důvěryhodnosti ostatních tvrzení žalované (tedy v jejich celkovém vyznění). Posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně postavila převážně jen na tvrzeních žalované (nikoli na prokázaných základních skutečnostech co do příjmů a výdajů žalované; viz níže) a také na obecných statistických datech. Pokud jde o čisté úvěrové lustrum žalované, není to záznam o jejím řádném plnění jiných úvěrů, ale záznam o tom, že jako čerstvě plnoletý člověk ještě svoji úvěrovou historii neměla. Takové informace však o úvěruschopnosti budoucího dlužníka ničeho nevypovídají, i zde tedy měla poskytovatelka zachovat vyšší míru obezřetnosti. Konečně žalobkyně pracovala jen s vybranými informacemi, nepředložila výpisy z bankovního účtu žalované za dobu před sjednáním úvěru, které by dokládaly reálné výdaje žalované (a dokreslovaly její úvěruschopnost) oproti tvrzeným , částka, .

18. Krajský soud v Praze uvedl ve svém rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , že „ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Odvolací soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně, pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou především již zmíněné náklady na bydlení. Neověření uváděných výdajů implikuje účelovost ze strany žalobkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.“19. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uložená poskytovateli, přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a to absolutně, tedy soud k ní dle § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve kterém dospěl k závěru, „že v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.“). Dále je namístě také uvést, že ačkoliv znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru podmiňuje neplatnost smlouvy námitkou učiněnou spotřebitelem v promlčecí lhůtě, takové ustanovení je v rozporu s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, , o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, které mají být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž stejná ustanovení směrnice zároveň brání tomu, aby sankce (neplatnost smlouvy) spojená s porušením této povinnosti byla podmíněna uplatněním námitky spotřebitele v promlčecí lhůtě (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne , datum, ve věci C-679/18, OPR-, právnická osoba, . proti GK). Soud tedy k nesplnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost žalované splácet úvěr přihlédl z úřední povinnosti (srovnej § 588 o. z.).

20. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá za žalovanou pohledávku, která by měla svůj právní základ ve smlouvě o úvěru (o povoleném debetu) uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou, neboť tato smlouva je, pro výše uvedené důvody, absolutně neplatná. Žalobkyně se může po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Žalobkyní nárokované příslušenství sdílí osud absolutně neplatné smlouvy (akcesoricky), tj. protože příslušenství má v takové smlouvě svůj právní základ, nelze v tomto rozsahu žalobě vyhovět. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované bezhotovostně peněžní prostředky ve výši , částka, (umožnila žalované překročit debet až do této výše). Žalovaná ke dni rozhodnutí soudu ničeho neuhradila, její bezdůvodné obohacení tak činí , částka, .

21. Z důvodů uvedených shora soud vyhověl žalobě co do , částka, (výrok II), ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok I.).

22. V rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , Nejvyšší soud uvedl, že projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy…Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal úspěšnější žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši , částka, . Žalobkyně byla v řízení úspěšnější o 64 % (žalobkyně požadovala včetně příslušenství , částka, /bylo jí přiznáno , částka, ; od úspěchu žalobkyně 82 % soud odečetl úspěch žalované 18 %, rozdíl činí 64 % z částky , částka, ). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky , částka, za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši , částka, dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .