1 C 219/2024

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Alešem Bambuškem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 10 664,50 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni kapitalizovaný úrok ve výši částka, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši částka, úrok 14,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částka k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhá po žalované zaplacení částky ve výši částka s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že uzavřela se žalovanou smlouvu o zřízení a vedení běžného účtu č. 1153436250207/0100 a smlouvu o povoleném debetu. Žalovaná povolený debet překročila a žalobkyně ukončila smlouvu z důvodu přečerpání prostředků do nepovoleného debetu. V důsledku převedení debetu na úvěrový účet vznikla pohledávka, která byla ke dni datum vyčíslena celkem na částku ve výši částka (s jistinou ve výši částka).

2. Žalovaná se k žalobě, ač jí byla řádně doručena, nevyjádřila.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Z listin: smlouva o bankovních službách ze dne datum, smlouva o povoleném debetu ze dne datum + výňatek ze sazebníku, žádost o poskytnutí povoleného nezajištěného debetu, kopie OP, návrh na rozhodnutí o poskytnutí Povolený zajištěný debet, listina – legenda přechodu úvěru na účet nepovoleného debetu + oznámení o zrušení účtu a zřízení zvláštního účtu pohledávek, odstoupení od smlouvy ze dne datum, soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná sjednaly dne datum smlouvu o bankovních službách a dne datum smlouvu o povoleném debetu ve výši částka na dobu 360 dnů se zápůjční úrokovou sazbou 12 %, jejíž součástí je ustanovení, že při překročení úvěru (povoleného debetu), je celý záporný zůstatek považován za nepovolený debet. Žalobkyně dopisem Odstoupení od smlouvy ze dne datum oznámila žalované, že ke dni doručení tohoto dopisu odstupuje od smlouvy o bankovních službách a že zaniká závazek ze smlouvy o úvěru. Z předžalobní upomínky ze dne datum (a podacího lístku ze dne datum) soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána, aby zaplatila dlužnou částku. Dále soud provedl dokazování ke skutečnostem zjišťovaným z úřední povinnosti (soud neměl důvod pochybovat o skutečnosti, že ve věci jde o spotřebitelský úvěr), tj. zda a jakým způsobem žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru: Soud zjistil (v rámci sledovaného účelu dokazování) z listiny Žádost o poskytnutí povoleného nezajištěného debetu ze dne datum podepsané žalovanou, že žalovaná uvedla (do kolonek) jako svůj rodinný stav: svobodná, formu bydlení: nájemník, počet vyživovaných osob: 0, příjem: částka (z 1 zaměstnání), dosažené vzdělání: SŠ, externí splátky úvěrů: 0, měsíční výdaje s bydlením: částka, ostatní výdaje: částka. Z listiny čestné prohlášení o výši příjmu soud zjistil, že žalovaná uvedla jednoho zaměstnavatele společnost Randstat s.r.o., příjem částka (bez uvedení doby, ze které je příjem vypočítán, a bez uvedení doby, na kterou byla uzavřena pracovní smlouva). Z tvrzení žalobkyně vyplynulo, že nemá (neměla) k dispozici podklady (pracovní smlouvu žalované, nájemní smlouvu žalované). Z výpisu z účtu na jméno jméno FO za období 3/2018-9/2018 (č. l. 22 a č. l. 76 – doplněná hlavička) soud zjistil, že jde o výňatek dokumentace, ze které se podávají platby ve prospěch účtu od RANDSTAT S.R.O. (okolo částka) a od jméno FO právnická osoba. (okolo částka; jednou ve výši částka) za uvedené měsíce, bez bližší identifikace ve prospěch koho platby proběhly a z jakého právního titulu. Z listiny návrh na rozhodnutí o poskytnutí Povolený zajištěný debet, soud zjistil, že žalobkyně pracovala s tvrzenými údaji o příjmu žalované částka, náklady na bydlení částka a jinými náklady částka, a též že lustrace v registrech byla negativní (tj. ve smyslu nezatížení žalované). Z výpisu z účtu č. č. účtu vedený na jméno jméno FO, za období 2/2024 soud zjistil převod dluhu ve výši částka na zvláštní účet (tím se běžný účet dostal na 0 zůstatek), a z výpisu za období 12/2023-2/2024, soud zjistil, že z tohoto účtu odešlo v měsíci listopadu 2023 celkem hodnota plateb v celkové výši přes částka na exekuční účely. Ze sazebníku právnická osoba a z listiny Odpověď z externích registrů soud nezjistil pro věc rozhodné skutečnosti, přičemž z listiny standardní informace o spotřebitelském úvěru soud nezjistil pro věc rozhodné skutečnosti již na rámec zjištěných. Na základě výše uvedených zjištění soud učinil závěr o pro rozhodnutí rozhodném skutkovém stavu věci: Žalobkyně ode dne datum umožnila žalované čerpat povolený debet ve výši částka, a to na základě smlouvy o úvěru mezi žalobkyní a žalovanou. Žalovaná tento rámec povoleného debetu překročila a tím se stalo jak čerpání povoleného debetu, tak částka vyčerpaná nad povolený rámec (celkem částka), čerpáním nepovoleného debetu s následkem odstoupení žalobkyně od smlouvy o účtu a od smlouvy od úvěru (tj. od povoleného debetu). Žalovaná neprokázala, že by dluh žalobkyni uhradila. Soud učinil také závěr o skutkovém stavu věci (tj. z výše uvedených zjištění) z hlediska procesu zkoumání úvěruschopnosti žalované: Žalobkyně při uzavírání smlouvy o úvěru (o povoleném debetu) měla k dispozici údaje od žalované zachycené v předsmluvní dokumentaci (tj. tvrzení) o její formě bydlení: v nájmu, o výši jejích (běžných) měsíčních výdajů částka, o výdajích na bydlení: částka, informace o příjmu žalované částka, o negativní lustraci žalované v registrech NRKI, SOLUS, o jejím score - viz jednotlivá skutková zjištění. Nebylo prokázáno, že žalobkyně vycházela přímo z podkladů, které by tvrzení žalované o jejích poměrech prokazovaly. Ostatně sama žalobkyně tvrdila, že takové podklady nemá. Pokud jde o příjem žalované, zůstalo nejisté, zda tvrzený příjem evidovaný na listině výpis z účtu [č. l. 22 a č. l. 76 – doplněná hlavička; tj. od RANDSTAT S.R.O. (okolo částka) a od jméno FO právnická osoba. (okolo částka; jednou ve výši částka)], je příjmem žalované (i když na kompilátu výpisu bylo tvrzeno, že účet patří žalované).

4. Soud zjištěný skutkový stav právně posoudil následovně:

5. Žalobkyně uzavírala smlouvu v postavení podnikatele [§ 420 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.)], jednalo se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v občanském zákoníku, ale i úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (v rozhodném znění).

6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

7. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

8. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

9. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebitel rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 10. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem, podle odst. 2 písm. b) poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1, podle odst. 4 poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

16. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně, coby poskytovatelky spotřebitelských úvěrů, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalované.

17. Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované nikoli řádně a nikoli dostatečně, tedy bez odborné péče (jak bude dále vysvětleno), měla mít důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitelky spotřebitelský úvěr splácet (šlo o mladou ženu čerstvě po dosažení plnoletosti bez úvěrové historie). Soud věc posuzoval i s ohledem na smysl § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, který ukládá poskytovateli úvěrů, aby zohledňoval práva a zájmy spotřebitele. Žalobkyně měla blíže zkoumat výši výdajů žalované, jež v součtu za dopravu/jídlo/osobní náklady činila (tvrzeně) jen částka na měsíc. Jde o velmi nízkou částku (cca částka na den). Též měla žalobkyně blíže zkoumat výši výdajů žalované na nájemné, tvrzené náklady na bydlení žalované ve výši částka měsíčně jsou nedůvěryhodné (nikoliv tedy nemožné, ale pochybné bez doložení), i právě s ohledem na tvrzení žalované, že její ostatní náklady za měsíc jsou jen částka. Současně tvrzení žalované o příjmu částka neodpovídá záznamu o platbě od jí samotnou uvedeného zaměstnavatele RANDSTAT S.R.O. (pokud by soud přistoupil na tvrzení žalobkyně, že jde o záznam příjmů žalované) okolo částka, ale zejména další příjem od jméno FO ČR (okolo částka; jednou ve výši částka) uvedený ve výpisu sama žalovaná vůbec neuváděla (ani co do výše celkového jejího příjmu), avšak žalobkyně s oběma příjmy pracovala (viz vyjádření žalobkyně č. l. 17). Soud neuvěřil žalobkyni v tom, že objektivním příjmem žalované byl součet finančních prostředků uvedených na komentovaném kompilátu výpisu z účtu žalované. Žalobkyně si tedy byla vědoma žalovanou tvrzených rozporů, ale již dané rozpory mezi tvrzeními žalované a předloženými údaji nijak nezohlednila přinejmenším co do důvěryhodnosti ostatních tvrzení žalované (tedy v jejich celkovém vyznění). Posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně postavila převážně jen na tvrzeních žalované (nikoli na prokázaných základních skutečnostech co do příjmů a výdajů žalované; viz níže) a také na obecných statistických datech. Pokud jde o čisté úvěrové lustrum žalované, není to záznam o jejím řádném plnění jiných úvěrů, ale záznam o tom, že jako čerstvě plnoletý člověk ještě svoji úvěrovou historii neměla. Takové informace však o úvěruschopnosti budoucího dlužníka ničeho nevypovídají, i zde tedy měla poskytovatelka zachovat vyšší míru obezřetnosti. Konečně žalobkyně pracovala jen s vybranými informacemi, nepředložila výpisy z bankovního účtu žalované za dobu před sjednáním úvěru, které by dokládaly reálné výdaje žalované (a dokreslovaly její úvěruschopnost) oproti tvrzeným částka.

18. Krajský soud v Praze uvedl ve svém rozhodnutí ze dne datum, sp. zn. spisová značka, že „ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Odvolací soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně, pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou především již zmíněné náklady na bydlení. Neověření uváděných výdajů implikuje účelovost ze strany žalobkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.“ 19. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uložená poskytovateli, přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a to absolutně, tedy soud k ní dle § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, č. j. spisová značka či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne datum, č. j. spisová značka, ve kterém dospěl k závěru, „že v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.“). Dále je namístě také uvést, že ačkoliv znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru podmiňuje neplatnost smlouvy námitkou učiněnou spotřebitelem v promlčecí lhůtě, takové ustanovení je v rozporu s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, které mají být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž stejná ustanovení směrnice zároveň brání tomu, aby sankce (neplatnost smlouvy) spojená s porušením této povinnosti byla podmíněna uplatněním námitky spotřebitele v promlčecí lhůtě (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci C-679/18, OPR-právnická osoba. proti GK). Soud tedy k nesplnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost žalované splácet úvěr přihlédl z úřední povinnosti (srovnej § 588 o. z.).

20. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá za žalovanou pohledávku, která by měla svůj právní základ ve smlouvě o úvěru (o povoleném debetu) uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou, neboť tato smlouva je, pro výše uvedené důvody, absolutně neplatná. Žalobkyně se může po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Žalobkyní nárokované příslušenství sdílí osud absolutně neplatné smlouvy (akcesoricky), tj. protože příslušenství má v takové smlouvě svůj právní základ, nelze v tomto rozsahu žalobě vyhovět. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované bezhotovostně peněžní prostředky ve výši částka (umožnila žalované překročit debet až do této výše). Žalovaná ke dni rozhodnutí soudu ničeho neuhradila, její bezdůvodné obohacení tak činí částka.

21. Z důvodů uvedených shora soud vyhověl žalobě co do částka (výrok II), ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok I.).

22. V rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka, Nejvyšší soud uvedl, že projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy…Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal úspěšnější žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši částka. Žalobkyně byla v řízení úspěšnější o 64 % (žalobkyně požadovala včetně příslušenství částka/bylo jí přiznáno částka; od úspěchu žalobkyně 82 % soud odečetl úspěch žalované 18 %, rozdíl činí 64 % z částky částka). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky částka za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši částka dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kutné Hoře. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.