1 C 227/2024

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Alešem Bambuškem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. René Příhodou, Ph.D. sídlem Škroupova 471/14, 500 02 Hradec Králové proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Mgr. Janem Novákem sídlem Havlíčkovo náměstí 512/16, 284 01 Kutná Hora - Vnitřní Město o příspěvek na výživu a některé náklady neprovdané matky

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 36 999,60 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 36 535,70 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kutné Hoře soudní poplatek 616,70 Kč.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplatit částku 61 666 Kč jako výživné pro neprovdanou matku. Dne , datum, se žalobkyni a žalovanému narodil společný syn , jméno FO, . Žalobkyně a žalovaný vedou soudní řízení o stanovení péče, kontaktu a výživného na společného nezletilého, které je vedeno u Okresní soudu v Pardubicích pod sp. zn. , spisová značka, , který veškerou příjmovou stránku obou účastníků již dopodrobna zkoumal. Žalobkyně a žalovaný spolu sdíleli společnou domácnost až do , datum, . Žalobkyně neměla s žalobcem společný účet. Žalobkyně nyní žije u své matky s jejím manželem a její jediný příjem je v současnosti rodičovská dovolená, neboť na mateřskou dovolenou nevznikl žalobkyni nárok. Žalovaný po vzájemném rozchodu s žalobkyní nikterak výrazně nepřispěl na zvýšené výdaje spojené s těhotenstvím a porodem. Otec (žalovaný) je svobodný, pracuje jako voják z povolání, jeho čistý příjem osciluje okolo částky 50 000 Kč měsíčně. Žalobkyně v návaznosti na výše uvedené navrhuje, aby nadepsaný soud rozhodl o příspěvku na výživu matku za dobu od , datum, , kdy byla ukončena společná domácnost, do 2 let věku nezletilého tedy, do , datum, , když situace žalobkyně zůstala po uvedené období nezměněna. Žalobkyni podporuje finančně její rodina, kdy žalobkyně nebyla po předmětnou dobu finančně soběstačná. Žalobkyně považuje s ohledem na příjmy žalovaného, vlastní výdaje a náklady částku 10 000 Kč za každý měsíc od , datum, do , datum, , jako minimální a přiměřenou. Tedy celkem částku 61 666 Kč.

2. Žalovaný předně uvedl, že byl vyzván k plnění předžalobní výzvou zaslanou dne , datum, do datové schránky zástupce žalovaného. Žaloba byla podána dne , datum, , tedy předčasně před uplynutím sedmidenní lhůty, což by měl soud zohlednit při stanovení povinnosti k hrazení nákladu řízení. Žalovaný se domnívá, že nárok žalobkyně na příspěvek na výživu ve výši 10 000 Kč je značně nepřiměřený. Žalovaný je ochoten přispívat na výživu matky přiměřenou částkou, která odpovídá jeho možnostem a potřebám matky. Vzhledem k příjmům žalovaného a s ohledem na judikaturu soudu navrhuje, aby soud přiznal žalobkyni příspěvek na výživu ve výši 4 000 Kč měsíčně. Žalovaný dne , datum, uhradil dlužný příspěvek za období od , datum, do , datum, ve výši odpovídající 4.000 Kč měsíčně, tedy celkem 24 666,40 Kč. Žalovaný nerozumí osobním útokům žalobkyně na jeho osobu, když žalobkyně v návrhu uvádí, že se musela sama o sebe postarat, že se žalovaný ničím nepřičinil a ona zůstala odkázána na sebe a svoji rodinu. Z opatrovnického spisu vedeného u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. , spisová značka, se podává, že žalovaný po celou dobu těhotenství žalobkyně a následně i po dobu společného soužití hradil veškeré náklady spojené s bydlením, stravou a potřebami dítěte i matky. Žalovaný navrhl, aby soud vydal rozsudek pro uznání co do částky 4 000 Kč/měsíc, tj. na částku celkem 24.666,40 Kč, za žalované období, neboť toto je dle žalovaného částka, která odpovídá poměrům stran v návaznosti na potřeby žalobkyně a možnosti žalovaného.

3. Soud rozhodnutím ze dne , datum, zčásti zastavil řízení, tj. co do částky 24 666,40 Kč, neboť žalovaný v této výši plnil a žalobkyně vzala žalobu v tomto rozsahu zpět.

4. Pokud jde o žalované období, žalobkyně žádala příspěvek na výživu neprovdané matky od , datum, do dovršení dvou let nezletilého , jméno FO, , tj. do , datum, . Nežádala úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem, byť v žalobě tímto směrem argumentovala, ale v návrhu (ale ani v pozdějších fázích řízení, či závěrečném návrhu) tento nárok nikterak neuplatnila. Zde soud poukazuje na skutečnost, že jde o dva zákonem aprobované, ale rozdílné, nároky.

5. Soud z provedeného dokazování učinil následující skutková zjištění:

6. Z nesporných tvrzení účastníků soud vzal za svá skutková zjištění, že žalobkyně nebyla provdána za žalovaného, a ani nyní není provdána, byť za třetí osobu. Účastníkům se dnem , datum, narodil nezletilý , jméno FO, (žalovaný je jeho otcem), žalobkyně se od žalovaného odstěhovala v prosinci 2023, předtím bydleli účastníci společně. Dále žalovaný zaplatil na výživu neprovdané matce dne , datum, část žalované částky ve výši 24 666,40 Kč. Žalovaný platil v předmětném období 4 000 Kč jako výživné na nezletilého , jméno FO, (tyto skutečnosti byly současně doloženy listinnými důkazy).

7. Z rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , soud zjistil, že žalovaný přispíval na nezletilého v měsících 12/23 až 5/2024 a ještě v červenci 2024 měsíčně 4 000 Kč. Žalobkyně nepobírala žádné dávky hmotné nouze a na dávkách státní sociální podpory jí byl vyplácen rodičovský příspěvek, který od ledna 2023 činil 8 108 Kč měsíčně. Zprávami Air bank a.s. měl tamější soud prokázáno, že matka zde má založen jak běžný účet, na kterém byl stav ke dni , datum, 3 932,18 Kč a ke dni , datum, 1 655,10 Kč, tak i spořící účet, na kterém byl stav ke dni , datum, 0 Kč a ke dni , datum, 11 836,51 Kč. Zprávou ČSOB a.s. měl tamější soud prokázáno, že matka zde má založen jak běžný účet, na kterém byl stav ke dni , datum, 46,20 Kč a ke dni , datum, 46,20 Kč, tak i termínovaný vklad, na kterém byl stav ke dni , datum, 0 Kč a ke dni , datum, 0 Kč.

8. Žalovaný dále učinil nespornými skutková zjištění učiněná ve výše uvedeném řízení, a to, že: žalovaný nepobírá žádné dávky státní sociální podpory. Zprávami , právnická osoba, , výpisy z účtu otce u Raiffeisenbank bank a vyžádanými výplatními páskami otce, měl tamější soud za prokázáno, že průměrný čistý měsíční příjem otce ze zaměstnání činil za rok 2023 51 595 Kč a od ledna do konce září 2024 48 520 Kč. Dále soud v komentovaném řízení učinil skutková zjištění (která žalovaný v nynějším řízení výslovně nesporoval), že hodnota cenných papírů žalovaného ke dni , datum, činila 14 838,56 Kč. Hodnota penzijního pojištění ke dni , datum, činila 58 200,38 Kč. Zprávami Raiffeisenbank bank a.s. měl tamější soud prokázáno, že otec (žalovaný) má založen běžný účet, na kterém byl stav ke dni , datum, 52 187,33 Kč a ke dni , datum, 2 907,40 Kč. Zprávami ČSOB a.s. měl tamější soud prokázáno, že otec zde má založeny dva běžné účty, na kterých byl stav ke dni , datum, 398 048,65 Kč a 304,68 EUR a ke dni , datum, 7 596,05 Kč a 297,30 EUR. Zprávou Partners Banky a.s. měl tamější soud prokázáno, že otec zde má založen jak běžný účet, na kterém byl stav ke dni , datum, 0 Kč a ke dni , datum, 40,53 Kč, tak i spořící účet, na kterém byl stav ke dni , datum, 281 980,78 Kč a ke dni , datum, 1 200 000 Kč.

9. Soud vzal za svá skutková zjištění žalovaným nesporovaná tvrzení žalobkyně, že v období 7/2021 až 11/2021 žalobkyně pracovala jako zaměstnankyně v květinářství, kde měla příjem cca 18 000 Kč měsíčně, poté již byla ženou v domácnosti (přičemž tohle období představuje cca 7 měsíců gravidity žalobkyně před narozením nezletilého , jméno FO, ), kde dle tvrzení žalovaného životní úroveň žalobkyně (tehdy partnerky žalovaného) zajišťoval právě žalovaný (a to i nad rámec běžně vnímaných životních potřeb).

10. Ostatní důkazy předložené žalobkyní, již do věci nemohly přinést rozhodné skutečnosti, které by měly potenciál ovlivnit právní závěr soudu ve věci samé, proto je soud považoval za nadbytečné. Pokud jde o další důkazy žalovaného, které demonstrovaly jeho majetkovou situaci, soud je též neprováděl pro jejich nadbytečnost, neboť již prokázaná výše majetkové (konkrétně peněžní) disponibility žalovaného byla pro závěr soudu dostačující. Šlo zejména o listinné důkazy výpisy z účtů a účty za výdaje jako takové. Soud již zde deklaruje, že spory o nároky na výživu neprovdané matce nejsou v žádném případě „účtenkové spory“ bývalých partnerů, či rodičů nezletilého dítěte (pokud partnery ani nebyli). Právě v tomto typu sporů vystupuje do popředí spíše krom přiměřenosti nároku i celkový obraz situace obou účastníků, slušné uvážení, a neméně i spravedlivý požadavek na důstojné respektování zásadně (tedy s výjimkami) slabšího postavení neprovdané matky. Tak tomu má být ve vyspělé společnosti.

11. Soud učinil pro rozhodnutí rozhodný skutkový závěr: Účastníkům se dnem , datum, narodil nezletilý , jméno FO, . Žalované období bylo od , datum, do dovršení dvou let nezletilého , jméno FO, , tj. do , datum, . Žalobkyně cca 7 měsíců před porodem opustila zaměstnání s příjmem cca 18 000 kč měsíčně, životní úroveň žalobkyně zajišťoval žalovaný. Na dávkách státní sociální podpory byl žalobkyni vyplácen rodičovský příspěvek, který od ledna 2023 činil 8 108 Kč měsíčně. Krom pomoci od rodiny žalobkyně neměla (po odstěhování se od žalovaného) jiný příjem, žalovaný v žalovaném období disponoval (a i nadále disponuje) jednak pravidelným příjmem minimálně v rozmezí 51 000 Kč – 48 000 Kč, a jednak měl (má) úspory, které v součtu dosahovaly cca 1 500 000 Kč.

12. Podle § 920 odst. 1 věty prvé zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) není-li matka dítěte provdána za otce dítěte, poskytne jí otec dítěte výživu po dobu dvou let od narození dítěte a přispěje jí v přiměřeném rozsahu na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem.

13. Podle § 922 odst. 2 o. z. Výživné pro neprovdanou matku a úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem lze přiznat i nazpět, nejdéle však dva roky ode dne porodu.

14. Soud věc posoudil právně následovně. Je zjevné, že u žalobkyně v souvislosti s narozením nezletilého , jméno FO, došlo v žalovaném období k (minimálně k dočasnému) snížení příjmů. A to z cca 18 000 Kč, které získala jako mzdu z posledního zaměstnání, na úroveň cca 8 000 Kč poskytovaného příspěvku od státu. Soud vyšel z přesvědčivé úvahy, že poté, co žalobkyně odešla v listopadu 2021 z posledního zaměstnání, neboť v této době otěhotněla, žalovaný zajišťoval při společném bydlení „výživu“ žalobkyně. Tedy úroveň živobytí, která odpovídala nejen vlastním majetkovým možnostem žalovaného, ale logicky zajišťoval žalobkyni jako jeho partnerku, nadto dříve nosící jeho dítě, poté jako matku jejich společného narozeného dítěte. Současně si žalovaný byl vědom skutečnosti, že v prvních měsících po porodu byla matka odkázána (zatížená intenzivní péčí o syna), na zajištění (zde) od žalovaného, neboť majetková situace žalobkyně to vyžadovala, a že ani v druhém roce dítěte nelze zásadně (tedy s výjimkami) očekávat od neprovdané matky, že bude plně soběstačná. Nejde o to, aby matka dosahovala životní úrovně otce (jako například v manželství, či ve vztahu rodič-dítě; zákon totiž preferuje více ochranu manželství a příbuzenské vztahy), ale nelze přehlédnout, že v partnerství žalobkyně a žalovaného existovala nepsaná dohoda (po dobu, kdy spolu žili), že se žalovaný bude podílet na důstojné životní úrovni žalobkyně, a bylo tomu tak. Soud tedy pro potřebu „výpočtu“ rozsahu výživy pro neprovdanou matku (pro inkriminované období) nevyšel z pravidla „zásadně stejné životní a majetkové úrovně“, ale z posledního zjištěného příjmu matky ze zaměstnání a z příjmu, který tvořil státní příspěvek. Tento rozsah dostatečně kvantifikuje potřebnou výživu zakotvenou v jejích (matčiných) životních reáliích. Z prokázaných skutečností nadto byla životní úroveň žalovaného o mnoho vyšší, než horní hranice příjmu žalované, kterou vzal soud v úvahu. Další okolnosti, které by mohly mít vliv na uložení povinnosti žalovanému, nedosahovaly takového významu, aby soud přesvědčily o závěru, že ve výroku žalovanému uložená povinnost zaplatit 36 999,60 Kč (i s ohledem na již zaplacenou částkou), je nepřiměřená, či nespravedlivá.

15. Soud nepřehlédl oběma stranami předložená rozhodnutí soudů, která se zabývala nároky na výživu neprovdané matky, přičemž lze konstatovat, že judikatura není ustálená a lze nalézt rozhodnutí jak prospívající žalovanému, tak i žalobkyni. Konkrétně žalobkyně předložila rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2020, č. j. 24 Co 29/2020-75, ve kterém soud v podobných skutkových zjištěních potvrdil rozsudek Okresního soudu o uložení povinnosti přispívat na výživu neprovdané matce 10 500 Kč měsíčně. Současně nynější soud nepřisvědčil názoru žalovaného, že příspěvek na výživu neprovdané matce nemůže být nikdy vyšší, než výživné na potomka.

16. Ze všech výše uvedených důvodů soud vyhověl žalobě (s přihlédnutím k částečnému zastavení řízení), jak je uvedeno ve výroku I.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 36 535,70 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 61 666 Kč sestávající z částky 3 580 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3 580 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne, z částky 3 580 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne , datum, , z částky 3 580 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne , datum, a z částky 3 580 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne , datum, včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., z tarifní hodnoty ve výši 36 999,60 Kč sestávající z částky 2 580 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne , datum, a z částky 2 580 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne , datum, včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a., cestovních náhrad v celkové výši 4 734,82 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada 1 449,51 Kč za 124 ujetých km v částce 1 049,51 Kč (38,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 7,4 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t., a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada 1 637,61 Kč za 124 ujetých km v částce 1 037,61 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 7,4 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada 1 647,70 Kč za 124 ujetých km v částce 1 047,70 Kč (35,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 7,4 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t.

18. Soud neměl za účelné dva úkony, které žalobkyně vyúčtovala. Pokud jde o vyjádření ve věci samé z prosince 2024, které se týkalo návrhu na určení procesní lhůty a doplnění důkazů, jednak povinnost předložit soudu důkazy ke tvrzením bylo možné splnit již při předložení žaloby případně při jednání, jednak návrh na určení procesní lhůty byl přinejmenším předčasný. Pokud jde o repliku k vyjádření žalovaného z března 2025, ani tento úkon nebyl nezbytně nutný v písemném styku, ale bylo jej možné soudu předložit i při jednání, nadto soud si jej nevyžádal.

19. Pokud jde o námitku žalovaného, že žaloba byla podána dříve jak po sedmi dnech od předžalobní výzvy, a proto by neměl nahrazovat náklady řízení žalobkyni, z dalšího vývoje věci je zřejmé, že žalovaný neměl v úmyslu nárok žalobkyně uspokojit, a žaloba byla podána po právu.

20. Soud ve výroku III uložil žalovanému povinnost uhradit soudní poplatek za řízení dle položky 7 Sazebníku poplatků, ve spojení s § 2 odst. 3 a § 11 odst. 2 písm. f zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Tento výrok má povahu samostatného usnesení, které soud přiřadil k rozsudku ve věci samé a výroku o náhradě nákladů řízení žalobkyni.