1 C 240/2024

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Alešem Bambuškem ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o vydání věci, eventuálně o zaplacení částky 34 316 Kč

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna vydat žalobci MacBook Air 13“ M2 CZ 2022 stříbrný (kód NL245b1d), se zamítá.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci , částka, , se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci , částka, , a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhal po žalované vydání v žalobě specifikované věci, a pro případ, že žalovaná nebude moci movitou věc vydat, se domáhal zaplacení částky , částka, . Žalobce věc poskytl žalované pod podmínkou, že žalovaná bude žalobci hradit pravidelné měsíční splátky, ke kterým se žalobce zavázal ve smlouvě o úvěru, který byl sjednán žalobcem za účelem nákupu věci. Žalobce má za to, že žalovaná užívá věc bez jakéhokoliv právního titulu a movitou věc zadržuje.

2. Žalovaná se k žalobě, ač jí byla řádně doručena, nevyjádřila.

3. Po dokazování soud učinil tato skutková zjištění:

4. Soud zjistil z listiny faktura – daňový doklad č. , hodnota, , že žalobce koupil dne , datum, MacBook Air 13“ M2 CZ 2022 stříbrný (kód NL245b1d; dále též „movitá věc“) za částku , částka, , přičemž úhrada kupní ceny byla smluvena formou splátek u společnosti HomeCredit.

5. Ze splátkového kalendáře k úvěrové smlouvě č. , hodnota, soud zjistil, že od , datum, do , datum, měl žalobce splácet , částka, měsíčně, což v součtu znamenalo zaplacení částky , částka, .

6. Z kopie záznamu pohybu na účtu žalobce, ze dne , datum, , soud zjistil, že žalovaná zaplatila žalobci částku , částka, (tuto skutečnost považoval žalobce za nespornou).

7. Soud zjistil, že žalobce zaslal žalované předžalobní výzvu dne , datum, , ve které žalovanou vyzval buď k navrácení movité věci, případně k zaplacení splátek (prokázáno předžalobní výzvou a podacím lístkem ze stejného dne, doručenou ze dne , datum, ).

8. Z emailové korespondence v období od , datum, do , datum, mezi žalobcem (při konverzaci zastoupeným jeho právní zástupkyní) a žalovanou soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení částky , částka, nebo k vydání výše specifikované movité věci. Žalovaná reagovala: „každopádně, pošlu částku která činí za sjednané splátky“. Právní zástupkyně žalobce reagovala dotazem, zda rozumí správně, že si žalovaná nechá movitou věc ve svém držení, a pokud ano, tak že má žalovaná zaplatit , částka, do , datum, , případně, že je možné uhradit dlužné splátky ve výši , částka, a co do zbylé částky uzavřít splátkový kalendář. Na to žalovaná odpověděla: „A dohoda byla na splátky ve výši , částka, cca. Takže 5000 je opravdu nesmysl.“ (přepsáno i s chybami; pozn. soudu).

9. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci:

10. Žalobce předal žalované do užívání jím vlastněnou movitou věc v dubnu 2024. Žalovaná věc převzala a souhlasila se splátkami v minimální výši , částka, měsíčně. Žalovaná dne , datum, uhradila žalobci , částka, . Žalobce vyzval žalovanou ať vydá movitou věc nebo ať zaplatí částku , částka, do , datum, . Nebylo prokázáno, že by si strany sporu sjednaly dobu konce splátek, kterým konkrétním dnem byla movitá věc předána žalobcem žalované v měsíci dubnu 2024, zda-li žalobce jednal se žalovanou co do možné výpovědi soudem uvažovaného nájemního vztahu (viz níže).

11. Soud věc právně posoudil následovně:

12. Podle § 545 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), právní jednání vyvolává právní následky, které jsou v něm vyjádřeny, jakož i právní následky plynoucí ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran.

13. Podle § 555 odst. 1 o. z. právní jednání se posuzuje podle svého obsahu.

14. Podle § 556 odst. 1 a 2 o. z. co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen. Při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají.

15. Podle § 2201 o. z., nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

16. Podle § 2202 odst. 1 o. z. pronajmout lze věc nemovitou i nezuživatelnou věc movitou. Pronajmout lze i část nemovité věci; co se dále stanoví o věci, použije se i pro nájem její části.

17. Podle § 2204 odst. 1 o. z. neujednají-li strany dobu trvání nebo den skončení nájmu, platí, že se jedná o nájem na dobu neurčitou.

18. Podle § 2205 písm. c) o. z. nájemní smlouva pronajímatele zavazuje zajistit nájemci nerušené užívání věci po dobu nájmu.

19. Podle § 2217 odst. 1 o. z. nájemné se platí v ujednané výši, a není-li ujednána, platí se ve výši obvyklé v době uzavření nájemní smlouvy s přihlédnutím k nájemnému za nájem obdobných věcí za obdobných podmínek.

20. Podle § 2218 o. z. nájemné se platí měsíčně pozadu.

21. Podle § 2225 odst. 1 věty před středníkem o. z. při skončení nájmu odevzdá nájemce pronajímateli věc v místě, kde ji převzal, a v takovém stavu, v jakém byla v době, kdy ji převzal, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení při řádném užívání, ledaže věc zanikla nebo se znehodnotila.

22. Podle § 2231 odst. 1 a 2 o. z. nájem ujednaný na dobu neurčitou skončí výpovědí jednou ze stran. Jedná-li se o věc movitou, je výpovědní doba jednoměsíční, jedná-li se o věc nemovitou, je tříměsíční. Výpověď nemusí být odůvodněna; to neplatí, má-li strana právo vypovědět nájem bez výpovědní doby.

23. Soud vyšel ze skutkového stavu, který nebyl zcela jednoznačný co do výslovného pojmenování úplatného právního jednání stran, které se vázalo k předání movité věci ze strany žalobce do užívání žalované. Z obsahu následné emailové korespondence, též ze žalobního návrhu (žalovaná se k žalobnímu návrhu a v něm tvrzeným skutečnostem nevyjádřila), soud provedl výklad právního jednání mezi stranami a uzavřel, že mezi stranami došlo k nikoli písemnému uzavření nájemní smlouvy na výše specifikovanou movitou věc, a to od dubna 2024.

24. Soud tak učinil na základě převažujících úmyslů žalobce a žalované, že půjde nikoli o prodej věci žalobcem žalované [nebyl totiž zjištěn souladný úmysl stran převést vlastnické právo k movité věci ze strany žalobce na žalovanou a nebyla zjištěna vůle žalované věc převzít (myšleno do vlastnictví) a zaplatit prodávajícímu kupní cenu (byť ve splátkách)]. Ostatně i žalobní návrh zní na vydání věci, žalobce se v návrhu odkazoval na § 1040 o. z., tedy, že kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. Přestože žalobce není povinován soudu sdělovat v žalobě jeho právní posouzení skutkového stavu, tam uvedené však vypovídá o dřívějším úmyslu žalobcově (ve smyslu § 556 o. z.; při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají), nepřevádět jeho vlastnické právo.

25. Pokud jde dále o konkretizaci práv a povinností v nájemním vztahu stran sporu (jde o úplatné převedení věci do dočasného užívání jinému), nebylo prokázáno, že by si strany ujednaly délku trvání nájemního vztahu, ani nebylo prokázáno, že by žalobce či žalovaná nájem vypověděli. Nájem tedy i ke dni rozhodnutí soudu trvá (jde o nájem na dobu neurčitou), čímž není možné vyhovět žalobě na vydání pronajaté věci (výrok I).

26. Bylo však prokázáno, že se žalovaná zavázala za užívání movité věci platit žalobci měsíční nájem v minimální výši , částka, , a to od dubna 2024. Pokud se tedy žalovaná zavázala platit měsíčně , částka, (podle § 2218 o. z. se nájemné platí měsíčně pozadu), dospělo nájemné za duben až listopad 2024, přičemž žalovaná zaplatila pouze , částka, . Žalovaná tedy žalobci ke dni rozhodnutí soudu dluží 6 nájmů (květen až říjen 2024; nájem za listopad 2024 mohla žalovaná uhradit ještě ke konci prosince 2024). Z výše uvedeného důvodu soud uložil žalované povinnost zaplatit , částka, (výrok III) a ve zbylém rozsahu žalobu zamítl (výrok II).

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. Žalovaná byla v řízení úspěšnější o 48 % (žalobce požadoval , částka, /bylo mu přiznáno , částka, ; od úspěchu žalované 74 % soud odečetl úspěch žalobce 26 %, rozdíl činí 48 %). Žalované však náklady řízení nevznikly.