1 C 276/2025

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Alešem Bambuškem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně . Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o výživné pro zletilé dítě

I. Výživné, které je otec povinen platit na žalobkyni , Jméno žalobkyně, , narozenou , Datum narození žalobkyně, . 2023, č. j. , spisová značka, , ve spojení s usnesením Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, a usnesením Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, č. j. , spisová značka, , se zvyšuje na , částka, měsíčně, tj. o , částka, měsíčně, od září 2024 s tím, že je splatné vždy do 20. dne každého měsíce předem k rukám žalobkyně.

II. Dlužné výživné za dobu od , datum, do , datum, včetně, tj. ve výši , částka, , je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni nejpozději do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši , částka, k rukám zástupkyně žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně (nyní již zletilá) se domáhala zvýšení výživného po žalovaném z důvodu, že od posledního stanovení výživného se změnily její poměry (v žalobě specifikované), přičemž se změnily i poměry na straně žalovaného (jejího otce).

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud již zde poznamenává, že pokud jde o vývoj cenové hladiny v čase, je obecně známou zkušeností, že s každým rokem se inflace ve svém důsledku projevuje zvýšením cen, tedy, že se zvyšují i náklady na živobytí. Současně lze mít i za notorietu, že obecně náklady na živobytí mladého člověka spíše s během času rostou, nikoli, že by se zmenšovaly. V tomto směru tedy soud nepovažuje žalobu na zvýšení výživného za „účtenkový“ spor mezi rodičem a jeho (byť zletilým) dítětem.

4. Soud zjistil, že dosavadní výše výživného, ke kterému byl žalovaný povinen vůči žalobkyni, bylo , částka, (zjištěno z rozsudku okresního soudu v , adresa, , č. j. , spisová značka, , opravného usnesení Krajského soudu v , adresa, , č. j. , spisová značka, , rozsudek Okresního soudu v , adresa, , č. j. , spisová značka, ). Z posledně uvedeného rozhodnutí soud též zjistil, že výživné pro bratra žalobkyně (, Jméno žalovaného, ) bylo stanoveno od , datum, na částku , částka, měsíčně. Soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobkyně je dcerou žalovaného.

5. Z výpisu ISIR soud zjistil, že žalovaný byl v insolvenci, která je již skončena, z vyčíslení zůstatku dluhu pro oprávněné soud zjistil, že povinný (žalovaný) má uhradit ke dni , datum, dlužné výživné ve výši , částka, , a to ve prospěch žalobkyně a jejího bratra , Jméno žalovaného, (prokázáno listinou Exekutorského úřadu , adresa, ; rozúčtováním, soudní exekutor , tituly před jménem, , jméno FO, ).

6. Soud zjistil, že žalobkyně studuje 4. ročník Akademie , adresa, , střední škola a vyšší odborná škola (prokázáno potvrzeními o studiu ze dne , datum, a ze dne , datum, ), platí denní jízdné do školy okolo , částka, , žalobkyně měla náklady s kartou ISIC (prokázáno příjmovým dokladem), žalobkyně nakupuje bezlepkovou stravu pro její potřeby (prokázáno dokladem z obchodu Albert), z tvrzení žalobkyně (kterému žalovaný neodporoval) soud vzal za zjištěné, že žalobkyně žije s matkou a jejím nezletilým bratrem, matka kompenzuje svou vyživovací povinnost bydlením žalobkyně u matky. Co se týče ostatních nákladů žalobkyně, volný čas řeší studiem a prací, nemá žádné speciální náklady (krom bezlepkové diety); soud měl v kontextu ostatních důkazů tato tvrzení za přesvědčivá, žalovaný proti těmto tvrzením a důkazům nikterak nebrojil.

7. Soud zjistil, že žalobkyně v době prázdnin vykonávala brigádu u České Pošty (prokázáno dohodou o provedení práce a dohodou o změně dohody o provedení práce), a to za hodinovou hrubou mzdu , částka, a později za , částka, ,8. Soud zjistil z vysvědčení za školní rok 2024/2025, že žalobkyně prospívala výborně až chvalitebně (prokázáno vysvědčením, výpisem známek, rozvrhem), dále soud zjistil, že za celé pololetí školního roku 2025/2026 měla žalobkyně zameškaných 21 hodin (řádně omluvených), je studentkou bez jakýchkoliv kázeňských přestupků či problémů, žalobkyně je dlouhodobě řazena mezi nejlépe hodnocené žáky školy a opakovaně prospěla s vyznamenáním (prokázáno vyjádřením , tituly před jménem, , jméno FO, , zástupce ředitele pro teoretické vyučování/třídní učitel).

9. Závěr o skutkovém stavu věci je následující:

10. Žalobkyně (dcera žalovaného) je studentkou Akademie , adresa, , kde studuje s vyznamenáním 4 ročník a připravuje se na maturitu, patří mezi nejlépe hodnocené žáky, soustavně se připravuje na výkon povolání, do školy jezdí hromadnou dopravou, kterou si hradí částkou okolo , částka, denně, z důvodu bezlepkové diety nakupuje dražší potraviny speciální výživy, většinu času jí zabere cestování do školy a příprava na studium, pokud jde o letní prázdniny, přivydělávala si brigádou u , právnická osoba, . Bydlení má zajištěné u matky, kde žije i s bratrem. Žalovaný soudu nesdělil žádné informace, soudu je známo pouze to, že dluží na výživném jak na žalobkyni, tak i na jejího bratra, dosavadní výživné na žalobkyni bylo stanoveno rozsudkem soudu na částku , částka, měsíčně. Se žalovaným bylo v minulosti vedeno insolvenční řízení (2x), ale obě řízení již byla skončena. Nebylo v řízení tvrzeno, ani prokázáno (ze strany žalovaného) jak povinný (žalovaný) o oprávněného (žalobkyni) osobně pečuje (krom placení výživného, byť s dluhy), soud nemohl přihlédnout ani k případné péči žalovaného o rodinnou domácnost, neboť v tomto směru nebylo soudu ničeho předloženo.

11. Soud věc posoudil právně následujícím způsobem:

12. Podle § 855 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), rodiče a dítě mají vůči sobě navzájem povinnosti a práva. Těchto vzájemných povinností a práv se nemohou vzdát; učiní-li tak, nepřihlíží se k tomu; (odst. 2) účelem povinností a práv k dítěti je zajištění morálního a hmotného prospěchu dítěte.

13. Podle § 859 o. z. vyživovací povinnost a právo na výživné nejsou součástí rodičovské odpovědnosti; jejich trvání nezávisí na nabytí zletilosti ani svéprávnosti.

14. Podle § 910 odst. 2 o. z. vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací povinnosti prarodičů a dalších předků vůči dítěti.

15. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

16. Podle § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného; (odst. 2) při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

17. Podle § 915 odst. 1 o. z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

18. Podle 916 o. z. neprokáže-li v řízení o vyživovací povinnosti rodiče k dítěti nebo o vyživovací povinnosti jiného předka k nezletilému dítěti, které nenabylo plné svéprávnosti, osoba výživou povinná soudu řádně své příjmy předložením všech listin a dalších podkladů pro zhodnocení majetkových poměrů a neumožní soudu zjistit ani další skutečnosti potřebné pro rozhodnutí zpřístupněním údajů chráněných podle jiného právního předpisu, platí, že průměrný měsíční příjem této osoby činí pětadvacetinásobek částky životního minima jednotlivce podle jiného právního předpisu.

19. Podle § 2 zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu (ve znění do , datum, ), částka životního minima jednotlivce činí měsíčně , částka, . Za jednotlivce se pro účely tohoto zákona považuje osoba, která není společně posuzována s jinými osobami uvedenými v § 4.

20. Podle § 921 odst. 1 o. z. výživné se plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak.

21. Podle § 922 o. z. výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného , právnická osoba, i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

22. Žalobkyně prokázala, že jako oprávněná ve smyslu vyživovací povinnosti jejího rodiče není schopna sama se živit. Pokud jde o její sezónní výdělek, o který se zasloužila brigádou v době prázdnin, soud k němu přihlédl jako k jednání, kterým se oprávněná snaží vlastními silami obstarat si živobytí, jak jí to dovoluje soustavná příprava na budoucí povolání studiem na střední škole. Lze jí tuto činnost přičíst k dobru. Byť lze na již zletilé dítě hledět přísněji, než na nezletilé, u kterého se předpokládá, že není (zásadně) schopno se samo živit, tedy, že zletilé dítě by se již samo mělo snažit obstarat si živobytí, v tomto případě soud uzavírá, že v poměrech žalobkyně byl jejími silami dosažen přivýdělek ke studiu, který by bylo lze po ní ještě spravedlivě požadovat. Tím soudu dosvědčila nikoliv zneužívání povinnosti rodiče poskytovat výživu dítěti (nechat se živit), ale naopak snahu převzít odpovědnost (která je objektivně v jejích silách) za vlastní živobytí. Tento (sezónní) přivýdělek však nedostačuje k tomu, aby byla schopna se sama živit. Soud vzal v potaz, že dílem se na uspokojení této její potřeby podílí i její matka (poskytováním obydlí a tvorbou rodinného zázemí).

23. Žalobkyně dále prokázala její zvýšené požadavky na stravování jako důsledek bezlepkové diety, prokázala náklady na cestovné do školy, a bylo přesvědčivé i její tvrzení o tom, že již zbytek volného času (krom jistě nezbytných volnočasových aktivit) věnuje přípravě na studium.

24. Pokud jde o studium, soud neměl pochybnosti o tom, že jde o studium řádné a nezbytné pro výkon budoucího povolání, nikoliv tedy o „studium pro studium“.

25. Pokud jde o poměry žalovaného, ty nebylo možné věrohodně zjistit, neboť žalovaný nikterak nereagoval ani na žalobu, ani na výzvy soudu, konečně se ani nedostavil k soudnímu jednání, kde by aktivně hájil svá práva. Soud tedy vyšel co do příjmu ze zákonné nevyvratitelné domněnky (ve smyslu § 916 o. z.), že za splnění tam uvedených podmínek platí, že průměrný měsíční příjem této osoby (zde žalovaného) činí pětadvacetinásobek částky životního minima jednotlivce podle jiného právního předpisu. Ke dni rozhodování soudu byla tato částka životního minima jednotlivce ve výši , částka, (§ 2 zákona č. 110/2006 Sb.), její pětadvacetinásobek je potom , částka, (25 x , částka, ). Náklady žalovaného, které soud vzal v úvahu (vyplývaly ze spisu) tvoří výživné pro bratra (, částka, měsíčně), soud započítal i v tomto rozhodnutí uloženou povinnost. Ničeho dalšího žalovaný nedoložil. Pokud tedy soud vyjde z příjmu žalovaného , částka, , lze uzavřít, že uložení povinnosti platit žalobkyni výživné ve výši , částka, měsíčně a povinnosti zaplatit dlužné výživné ve výši , částka, (viz výroky I. a II.) odpovídá spravedlivému uspořádání práv a povinností žalobkyně a žalovaného. Z důvodů výše uvedených tedy soud žalobě vyhověl v plném rozsahu.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 2, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .

27. Soud podotýká, že oproti požadavku žalované na stanovení tarifní hodnoty dle § 8 odst. 2 a. t., soud aplikoval (podle úpravy účinné od , datum, ) ustanovení § 9 odst. 2 a. t., kde je uvedena tarifní hodnota „ve věcech výživného zletilých dětí“ ve výši , částka, . Naopak soud vyhověl žalobkyni v tom, že žádala výslovně jen náhradu nákladů za tři úkony právní služby.