1 C 278/2025

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Alešem Bambuškem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. Markem Indrou sídlem Čechyňská 361/16, 602 00 Brno proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 17 981,42 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 9 981,42 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % z částky 8 158,88 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 8 000 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhá po žalované zaplacení částky ve výši 17 981,42 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že uzavřela s žalovanou smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru. Žalovaná čerpala úvěr částkou ve výši 8 000 Kč, avšak žalobkyni ničeho neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:

4. Z listiny datované ke dni 28. 9. 2024 nazvané smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota (včetně listin: souhlas se zpracováním osobních údajů, informace pro spotřebitele, údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, autorizace ověření totožnosti) soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o revolvingovém úvěru č. hodnota s revolvingovým rámcem ve výši 39 300 Kč. Žalovaná čerpala úvěr částkou ve výši 8 000 Kč dne 28. 9. 2024 (prokázáno též sdělením Anonymizováno Anonymizováno ze dne 7. 10. 2025). Žalovaná měla úvěr splácet v pravidelných splátkách (prokázáno předpisem denních splátek). Z oznámení o výpovědi smlouvy o půjčce soud zjistil, že smlouva byla vypovězena dnem 27. 1. 2025. Z předžalobní výzvy (a podacího lístku) soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána, aby zaplatila dlužnou částku. Dále soud provedl dokazování ke skutečnostem zjišťovaným z úřední povinnosti (soud neměl důvod pochybovat o skutečnosti, že ve věci jde o spotřebitelský úvěr), tj. zda a jakým způsobem žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru: Soud zjistil (v rámci sledovaného účelu dokazování) z výpisu o posouzení úvěruschopnosti, že tvrzený příjem žalované je 40 878 Kč měsíčně, tvrzené měsíční výdaje žalované na půjčky jsou ve výši 6 000 Kč, tvrzené měsíční výdaje žalované na bydlení jsou 0 Kč. Soud zjistil z výpis z účtu z Anonymizováno Anonymizováno za období 06/2024-08/2024 (před poskytnutím úvěru): a) pokud jde o měsíc červen 2024: z dalšího úvěru (6. 6. 2024) ve výši 5 000 Kč, 26 503 Kč mzdu ze dne 12. 6. 2024 od právnická osoba, 31 463 Kč platbu od Anonymizováno (17. 6. 2024), vklad na bankomatu 120 000 Kč ze dne 28. 6. 2024 (bez charakteristiky). Celkové příjmy: 183 672,80 Kč, celkové výdaje: 115 103,42 Kč, počáteční zůstatek: 5 552,33 Kč, konečný zůstatek: 74 121,71 Kč. b) pokud jde o měsíc červenec 2024: mzdu ze dne 12. 6. 2024 ve výši 26 503 Kč od právnická osoba, platba od Anonymizováno 14 784 Kč, nové úvěry: 15. 7. 2024 právnická osoba 10 840 Kč, 29. 7. 2024 právnická osoba 10 000 Kč, výdaje: bankovní převody 57 676 Kč, platby kartou 57 143,96 Kč (výdaje běžné), inkasa (Anonymizováno) 1 947 Kč, výběry v hotovosti 15 100 Kč, c) pokud jde o měsíc červen: mzda od právnická osoba ve výši 24 356 Kč, načerpání nových úvěrů: 9. 8. 2024 od právnická osoba 49 000 Kč, 22. 8. 2024 od Anonymizováno 6 000 Kč, celkové výdaje: platby kartou 42 465 Kč (z toho splátky na jiné úvěry – mimo Anonymizováno v celkové výši 13 883 Kč), odchozí převody 23 483 Kč, výběry z bankomatu 14 200 Kč, a další stokorunové inkasa a splátky Anonymizováno. Zde se objevila i platba za nájem 8 000 Kč, pojištění 1 493 Kč, telekomunikace 885 Kč, Z listiny: BankID výpis, z listiny obecné principy posuzování a filozofie společnosti, všeobecné obchodní podmínky, soud nezjistil pro věc rozhodné skutečnosti.

5. Na základě výše uvedených zjištění soud učinil závěr o pro rozhodnutí rozhodném skutkovém stavu věci:

6. Žalobkyně s žalovanou uzavřely dne 28. 9. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem 39 300 Kč, na základě které žalobkyně téhož dne poskytla žalované částku ve výši 8 000 Kč. Žalovaná na úvěr ničeho nezaplatila. Soud učinil také závěr o skutkovém stavu věci (tj. z výše uvedených zjištění) z hlediska procesu zkoumání úvěruschopnosti žalované: Žalovaná (jak prokazovala žalobkyně výpisem z účtu žalované), ke dni sjednání úvěru sice disponovala vyššími příjmy, ale v měsíci předcházejícím čerpání úvěru již měla pravidelný příjem jen ze mzdy, přičemž výdaje tento příjem předčily. Soud nepřehlédl, že žalovaná měla na sebe sjednáno mnoho úvěrů, přičemž v srpnu 2024 její výdaje na tyto splátky činili přes 14 000 Kč, nájem činil 8 000 Kč, což znamená, že před uzavřením nyní projednávané smlouvy měla žalovaná k dispozici ze mzdy na ostatní výdaje (mimo splátky úvěrů a nájem) jen cca 2 500 Kč.

7. Soud zjištěný skutkový stav právně posoudil následovně:

8. Žalobkyně uzavírala smlouvu v postavení podnikatele [§ 420 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.)], jednalo se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v občanském zákoníku, ale i úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (v rozhodném znění).

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

11. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

12. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebitel rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 13. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem, podle odst. 2 písm. b) poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1, podle odst. 4 poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

16. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně, coby poskytovatelky spotřebitelských úvěrů, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalované.

17. Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované nikoli řádně a nikoli dostatečně, tedy bez odborné péče (jak bude dále vysvětleno), měla mít důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Soud věc posuzoval i s ohledem na smysl § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, který ukládá poskytovateli úvěrů, aby zohledňoval práva a zájmy spotřebitele. Přestože žalobkyně z výpisu z účtu žalované zjistila, že je žalovaná významně zaúvěrována jinými společnostmi a celková výše splátek činila cca 14 000 Kč a výdaje na nájemné 8 000 Kč, přičemž příjem žalované byl okolo 25 000 Kč, nikterak se s takovou nepříznivou bilancí žalované nevypořádala. Ani soud žalobkyně nepřesvědčila o řádnosti zkoumání úvěruschopnosti žalované v situaci, kdy jí i do budoucna mělo zbývat okolo 3 000 Kč měsíčně na vše ostatní mimo splátky úvěrů a nájemné, což spíše svědčí o laxním přístupu žalobkyně nejen k zájmům svým, ale zejména k zájmům (spotřebitele) žalované.

18. Krajský soud v Praze uvedl ve svém rozhodnutí ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, že „ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Odvolací soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně, pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou především již zmíněné náklady na bydlení. Neověření uváděných výdajů implikuje účelovost ze strany žalobkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.“ 19. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uložená poskytovateli, přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a to absolutně, tedy soud k ní dle § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2019, č. j. 27 Co 81/2019 – 71, ve kterém dospěl k závěru, „že v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.“). Dále je namístě také uvést, že ačkoliv znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru podmiňuje neplatnost smlouvy námitkou učiněnou spotřebitelem v promlčecí lhůtě, takové ustanovení je v rozporu s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, které mají být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž stejná ustanovení směrnice zároveň brání tomu, aby sankce (neplatnost smlouvy) spojená s porušením této povinnosti byla podmíněna uplatněním námitky spotřebitele v promlčecí lhůtě (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance s.r.o. proti GK). Soud tedy k nesplnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost žalované splácet úvěr přihlédl z úřední povinnosti (srovnej § 588 o. z.).

20. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá za žalovanou pohledávku, která by měla svůj právní základ ve smlouvě o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou, neboť tato smlouva je, pro výše uvedené důvody, absolutně neplatná. Žalobkyně se může po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Žalobkyní nárokované příslušenství sdílí osud absolutně neplatné smlouvy (akcesoricky), tj. protože příslušenství má v takové smlouvě svůj právní základ, nelze v tomto rozsahu žalobě vyhovět. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované bezhotovostně peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaná ke dni rozhodnutí soudu ničeho neuhradila, její bezdůvodné obohacení tak činí 8 000 Kč.

21. Z důvodů uvedených shora soud vyhověl žalobě co do 8 000 Kč (výrok II), ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok I.).

22. V rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, Nejvyšší soud uvedl, že projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy…Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z.

23. V poměrech nynější věci soud neprovedl dokazování k majetkové či sociální situaci žalované časově blízké ke dni rozhodnutí soudu, neboť žalovaná soudu ničeho netvrdila ani nepředložila (byla nekontaktní). Proto soud rozhodl o povinnosti žalované uhradit žalobkyni dlužnou částku bez splátek s obvyklou pariční lhůtou, jak je uvedeno ve výroku II.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť přestože byla žalovaná v řízení úspěšnější než žalobkyně, náklady řízení jí nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kutné Hoře. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.