1 C 278/2025

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Alešem Bambuškem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. Markem Indrou sídlem Čechyňská 361/16, 602 00 Brno proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 17 981,42 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 9 981,42 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % z částky 8 158,88 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 8 000 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhá po žalované zaplacení částky ve výši 17 981,42 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že uzavřela s žalovanou smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru. Žalovaná čerpala úvěr částkou ve výši 8 000 Kč, avšak žalobkyni ničeho neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:

4. Z listiny datované ke dni 28. 9. 2024 nazvané smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (včetně listin: souhlas se zpracováním osobních údajů, informace pro spotřebitele, údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, autorizace ověření totožnosti) soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, s revolvingovým rámcem ve výši 39 300 Kč. Žalovaná čerpala úvěr částkou ve výši 8 000 Kč dne 28. 9. 2024 (prokázáno též sdělením , Anonymizováno, , Anonymizováno, ze dne 7. 10. 2025). Žalovaná měla úvěr splácet v pravidelných splátkách (prokázáno předpisem denních splátek). Z oznámení o výpovědi smlouvy o půjčce soud zjistil, že smlouva byla vypovězena dnem 27. 1. 2025. Z předžalobní výzvy (a podacího lístku) soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána, aby zaplatila dlužnou částku.Dále soud provedl dokazování ke skutečnostem zjišťovaným z úřední povinnosti (soud neměl důvod pochybovat o skutečnosti, že ve věci jde o spotřebitelský úvěr), tj. zda a jakým způsobem žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru:Soud zjistil (v rámci sledovaného účelu dokazování) z výpisu o posouzení úvěruschopnosti, že tvrzený příjem žalované je 40 878 Kč měsíčně, tvrzené měsíční výdaje žalované na půjčky jsou ve výši 6 000 Kč, tvrzené měsíční výdaje žalované na bydlení jsou 0 Kč.Soud zjistil z výpis z účtu z , Anonymizováno, , Anonymizováno, za období 06/2024-08/2024 (před poskytnutím úvěru):a) pokud jde o měsíc červen 2024: z dalšího úvěru (6. 6. 2024) ve výši 5 000 Kč, 26 503 Kč mzdu ze dne 12. 6. 2024 od , právnická osoba, , 31 463 Kč platbu od , Anonymizováno, (17. 6. 2024), vklad na bankomatu 120 000 Kč ze dne 28. 6. 2024 (bez charakteristiky). Celkové příjmy: 183 672,80 Kč, celkové výdaje: 115 103,42 Kč, počáteční zůstatek: 5 552,33 Kč, konečný zůstatek: 74 121,71 Kč.b) pokud jde o měsíc červenec 2024: mzdu ze dne 12. 6. 2024 ve výši 26 503 Kč od , právnická osoba, , platba od , Anonymizováno, 14 784 Kč, nové úvěry: 15. 7. 2024 , právnická osoba, 10 840 Kč, 29. 7. 2024 , právnická osoba, 10 000 Kč, výdaje: bankovní převody 57 676 Kč, platby kartou 57 143,96 Kč (výdaje běžné), inkasa (, Anonymizováno, ) 1 947 Kč, výběry v hotovosti 15 100 Kč,c) pokud jde o měsíc červen: mzda od , právnická osoba, ve výši 24 356 Kč, načerpání nových úvěrů: 9. 8. 2024 od , právnická osoba, 49 000 Kč, 22. 8. 2024 od , Anonymizováno, 6 000 Kč, celkové výdaje: platby kartou 42 465 Kč (z toho splátky na jiné úvěry – mimo , Anonymizováno, v celkové výši 13 883 Kč), odchozí převody 23 483 Kč, výběry z bankomatu 14 200 Kč, a další stokorunové inkasa a splátky , Anonymizováno, . Zde se objevila i platba za nájem 8 000 Kč, pojištění 1 493 Kč, telekomunikace 885 Kč,Z listiny: BankID výpis, z listiny obecné principy posuzování a filozofie společnosti, všeobecné obchodní podmínky, soud nezjistil pro věc rozhodné skutečnosti.

5. Na základě výše uvedených zjištění soud učinil závěr o pro rozhodnutí rozhodném skutkovém stavu věci:

6. Žalobkyně s žalovanou uzavřely dne 28. 9. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem 39 300 Kč, na základě které žalobkyně téhož dne poskytla žalované částku ve výši 8 000 Kč. Žalovaná na úvěr ničeho nezaplatila.Soud učinil také závěr o skutkovém stavu věci (tj. z výše uvedených zjištění) z hlediska procesu zkoumání úvěruschopnosti žalované:Žalovaná (jak prokazovala žalobkyně výpisem z účtu žalované), ke dni sjednání úvěru sice disponovala vyššími příjmy, ale v měsíci předcházejícím čerpání úvěru již měla pravidelný příjem jen ze mzdy, přičemž výdaje tento příjem předčily. Soud nepřehlédl, že žalovaná měla na sebe sjednáno mnoho úvěrů, přičemž v srpnu 2024 její výdaje na tyto splátky činili přes 14 000 Kč, nájem činil 8 000 Kč, což znamená, že před uzavřením nyní projednávané smlouvy měla žalovaná k dispozici ze mzdy na ostatní výdaje (mimo splátky úvěrů a nájem) jen cca 2 500 Kč.

7. Soud zjištěný skutkový stav právně posoudil následovně:

8. Žalobkyně uzavírala smlouvu v postavení podnikatele [§ 420 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.)], jednalo se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v občanském zákoníku, ale i úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (v rozhodném znění).

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

11. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

12. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebitel rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“13. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem, podle odst. 2 písm. b) poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1, podle odst. 4 poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

16. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně, coby poskytovatelky spotřebitelských úvěrů, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalované.

17. Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované nikoli řádně a nikoli dostatečně, tedy bez odborné péče (jak bude dále vysvětleno), měla mít důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Soud věc posuzoval i s ohledem na smysl § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, který ukládá poskytovateli úvěrů, aby zohledňoval práva a zájmy spotřebitele. Přestože žalobkyně z výpisu z účtu žalované zjistila, že je žalovaná významně zaúvěrována jinými společnostmi a celková výše splátek činila cca 14 000 Kč a výdaje na nájemné 8 000 Kč, přičemž příjem žalované byl okolo 25 000 Kč, nikterak se s takovou nepříznivou bilancí žalované nevypořádala. Ani soud žalobkyně nepřesvědčila o řádnosti zkoumání úvěruschopnosti žalované v situaci, kdy jí i do budoucna mělo zbývat okolo 3 000 Kč měsíčně na vše ostatní mimo splátky úvěrů a nájemné, což spíše svědčí o laxním přístupu žalobkyně nejen k zájmům svým, ale zejména k zájmům (spotřebitele) žalované.

18. Krajský soud v Praze uvedl ve svém rozhodnutí ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, že „ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Odvolací soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně, pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou především již zmíněné náklady na bydlení. Neověření uváděných výdajů implikuje účelovost ze strany žalobkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.“19. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uložená poskytovateli, přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a to absolutně, tedy soud k ní dle § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2019, č. j. 27 Co 81/2019 – 71, ve kterém dospěl k závěru, „že v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.“). Dále je namístě také uvést, že ačkoliv znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru podmiňuje neplatnost smlouvy námitkou učiněnou spotřebitelem v promlčecí lhůtě, takové ustanovení je v rozporu s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, které mají být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž stejná ustanovení směrnice zároveň brání tomu, aby sankce (neplatnost smlouvy) spojená s porušením této povinnosti byla podmíněna uplatněním námitky spotřebitele v promlčecí lhůtě (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance s.r.o. proti GK). Soud tedy k nesplnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost žalované splácet úvěr přihlédl z úřední povinnosti (srovnej § 588 o. z.).

20. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá za žalovanou pohledávku, která by měla svůj právní základ ve smlouvě o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou, neboť tato smlouva je, pro výše uvedené důvody, absolutně neplatná. Žalobkyně se může po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Žalobkyní nárokované příslušenství sdílí osud absolutně neplatné smlouvy (akcesoricky), tj. protože příslušenství má v takové smlouvě svůj právní základ, nelze v tomto rozsahu žalobě vyhovět. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované bezhotovostně peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaná ke dni rozhodnutí soudu ničeho neuhradila, její bezdůvodné obohacení tak činí 8 000 Kč.

21. Z důvodů uvedených shora soud vyhověl žalobě co do 8 000 Kč (výrok II), ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok I.).

22. V rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, Nejvyšší soud uvedl, že projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy…Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z.

23. V poměrech nynější věci soud neprovedl dokazování k majetkové či sociální situaci žalované časově blízké ke dni rozhodnutí soudu, neboť žalovaná soudu ničeho netvrdila ani nepředložila (byla nekontaktní). Proto soud rozhodl o povinnosti žalované uhradit žalobkyni dlužnou částku bez splátek s obvyklou pariční lhůtou, jak je uvedeno ve výroku II.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť přestože byla žalovaná v řízení úspěšnější než žalobkyně, náklady řízení jí nevznikly.