1 C 297/2025

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Alešem Bambuškem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 31 461,87 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, a úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, ve zbylém rozsahu se žaloba zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhá po žalované zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že uzavřela s žalovanou dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru. Žalovaná čerpala úvěr částkou ve výši , částka, . Žalovaná měla úvěr splácet v minimálních měsíčních splátkách ve výši , částka, . Žalovaná žalobkyni uhradila celkem částku ve výši , částka, .

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:Z listiny datované ke dni , datum, nazvané smlouva o spotřebitelském úvěru (včetně sazebníku, z kopií občanského průkazu žalované) soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru. Jistina úvěru byla sjednána ve výši , částka, . Žalovaná měla úvěr splácet v minimálních měsíčních splátkách ve výši , částka, . žalobkyně odstoupila od smlouvy o úvěru oznámením ze dne , datum, a současně vyzvala žalovanou k úhradě celého dluhu (doručeno dnem , datum, viz doručenka České Pošty). Z předžalobní výzvy ze dne , datum, a podacího archu ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně žalované odeslala předžalobní výzvu. Dle tvrzení žalobkyně žalovaná na úvěr uhradila částku ve výši , částka, , čemuž žalovaná neodporovala.Dále soud provedl dokazování ke skutečnostem zjišťovaným z úřední povinnosti (soud neměl důvod pochybovat o skutečnosti, že ve věci jde o spotřebitelský úvěr), tj. zda a jakým způsobem žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru:Soud zjistil (v rámci sledovaného účelu dokazování) z výpisu z účtu žalované že žalované přišla na její účet č. , hodnota, dne , datum, mzda ve výši , částka, , dne , datum, mzda ve výši , částka, , dne , datum, platba od finančního úřadu pro Středočeský kraj ve výši , částka, a dne , datum, žalovaná načerpala blíže nespecifikovaný úvěr ve výši , částka, (UniCredit Bank CZ). Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalovaná uvedla nulové náklady na bydlení, splátky úvěrů ve výši , částka, , jiné závazky , částka, , zůstatek na účtu , částka, . Z výpisu je dále zřejmé, že žalovaná splácela jiné úvěry (, datum, , právnická osoba, ve výši , částka, ).

4. Na základě výše uvedených zjištění soud učinil závěr o pro rozhodnutí rozhodném skutkovém stavu věci:

5. Žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru. Jistina úvěru byla sjednána ve výši , částka, . Žalovaná měla úvěr splácet v minimálních měsíčních splátkách ve výši , částka, . RPSN bylo sjednáno ve výši , částka, . Žalobkyně žalované odeslala předžalobní výzvu. Dle tvrzení žalobkyně žalovaná na úvěr uhradila částku ve výši , částka, .Soud učinil také závěr o skutkovém stavu věci (tj. z výše uvedených zjištění) z hlediska procesu zkoumání úvěruschopnosti žalované:Žalobkyně předložila soudu jediný důkaz způsobilý prokázat zkoumání úvěruschopnosti žalované, a to výpis z účtu žalované za měsíc srpen a září 2022, ze kterého plyne, že žalované přišla na její účet č. , hodnota, dne , datum, mzda ve výši , částka, , dne , datum, mzda ve výši , částka, , dne , datum, platba od finančního úřadu pro Středočeský kraj ve výši , částka, a dne , datum, žalovaná načerpala blíže nespecifikovaný úvěr ve výši , částka, u UniCredit Bank CZ. Nebyly prokázány výdaje žalované na bydlení, byla zjištěna splátka úvěru u společnosti , právnická osoba, ve výši , částka, .Soud zjištěný skutkový stav právně posoudil následovně:

6. Žalobkyně uzavírala smlouvu v postavení podnikatele [§ 420 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.)], jednalo se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v občanském zákoníku, ale i úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (v rozhodném znění).

7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

8. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

9. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

10. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebitel rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“11. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem, podle odst. 2 písm. b) poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1, podle odst. 4 poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

14. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně, coby poskytovatelky spotřebitelských úvěrů, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalované.

15. Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované nikoli řádně a nikoli dostatečně, tedy bez odborné péče (jak bude dále vysvětleno), měla mít důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Soud věc posuzoval i s ohledem na smysl § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, který ukládá poskytovateli úvěrů, aby zohledňoval práva a zájmy spotřebitele. Žalobkyně nedoložila, že by ověřovala výdaje žalované takovým způsobem, aby bylo zřejmé, jaký měly výdaje uvedené v bankovním výpisu vliv na úvěruschopnost žalované, nevysvětlila vliv zápůjčky/úvěru žalované ve výši , částka, (který byl z výpisu zjevný), vliv jiného úvěru u , právnická osoba, , vliv absence výdajů na bydlení, ani důsledek záporného zůstatku na účtu (při nezapočítání nového úvěru ve výši , částka, ).

16. Z výpisu z účtu žalované za měsíce srpen a září roku 2022 plynou příjmy žalované (mzda), přičemž u platby od finančního úřadu není zřejmé, o jakou platbu se jedná. Z výpisu je dále zřejmé, že žalovaná načerpala minimálně jeden další úvěr, což nehovoří ve prospěch její úvěruschopnosti (s touto informací žalobkyně vůbec nepracovala). Co se týče mzdy žalované, pak jediným jejím podkladem, který měla žalobkyně k dispozici, byla mzda na účet žalované v srpnu a září roku 2022. Soud z této mzdy nemohl uzavřít, že by žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, neboť žalobkyně neprokázala, že by měla jakékoliv další informace o mzdě žalované (respektive o pracovním závazku žalované), tedy nevěděla, zda se jedná o příjem do budoucna stabilní, tedy zda její pracovní poměr trvá/bude trvat, zvláště s ohledem na informace o dalších závazcích žalované. Co se týče výdajů, pak soud z předloženého výpisu z účtu zjistil splátku úvěru , právnická osoba, (s touto informací žalobkyně nikterak nepracovala), dále jen běžné provozní výdaje a nikoliv například výdaje žalované na bydlení, což rovněž nesvědčí o řádném zkoumání úvěruschopnosti žalované. Z výpisu je také zřejmé, že nebýt mimořádného příjmu z úvěru ve výši , částka, , byl by její zůstatek na úču v záporných hodnotách. Žádný další důkaz svědčící o úvěruschopnosti žalované žalobkyně nepředložila.

17. Krajský soud v Praze uvedl ve svém rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , že „ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Odvolací soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně, pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou především již zmíněné náklady na bydlení. Neověření uváděných výdajů implikuje účelovost ze strany žalobkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.“18. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uložená poskytovateli, přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a to absolutně, tedy soud k ní dle § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve kterém dospěl k závěru, „že v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.“). Dále je namístě také uvést, že ačkoliv znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru podmiňuje neplatnost smlouvy námitkou učiněnou spotřebitelem v promlčecí lhůtě, takové ustanovení je v rozporu s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, , o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, které mají být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž stejná ustanovení směrnice zároveň brání tomu, aby sankce (neplatnost smlouvy) spojená s porušením této povinnosti byla podmíněna uplatněním námitky spotřebitele v promlčecí lhůtě (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne , datum, ve věci C-679/18, OPR-, právnická osoba, . proti GK). Soud tedy k nesplnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr přihlédl z úřední povinnosti (srovnej § 588 o. z.).

19. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá za žalovanou pohledávku, která by měla svůj právní základ ve smlouvě o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou, neboť tato smlouva je, pro výše uvedené důvody, absolutně neplatná. Žalobkyně se může po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Žalobkyní nárokované příslušenství sdílí osud absolutně neplatné smlouvy (akcesoricky), tj. protože příslušenství má v takové smlouvě svůj právní základ, nelze v tomto rozsahu žalobě vyhovět. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši , částka, . Žalovaná ke dni rozhodnutí soudu žalobkyni uhradila částku ve výši , částka, , její bezdůvodné obohacení tak činí , částka, .

20. Z důvodů uvedených shora soud vyhověl žalobě co do , částka, , ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok I.).

21. V poměrech nynější věci soud neprovedl dokazování k majetkové či sociální situaci žalované časově blízké ke dni rozhodnutí soudu, neboť žalovaná soudu ničeho netvrdila ani nepředložila (byla nekontaktní). Soud proto soud rozhodl o povinnosti žalované uhradit žalobkyni dlužnou částku bez splátek s obvyklou pariční lhůtou spolu s úrokem z prodlení od , datum, , jak je uvedeno ve výroku I.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. Žalovaná byla v řízení úspěšnější (srov. výrok I. rozsudku). Žalované však náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II.