1 C 323/2024

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Alešem Bambuškem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 88 715,57 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku částka, úrok 16,9 % ročně z pohledávky částka od datum do datum, úrok 14,75 % ročně z pohledávky částka od datum do zaplacení, úrok 14,75 % ročně z pohledávky částka od datum do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši částka od datum do datum, částku částka, se zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši částka s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že uzavřela se žalovaným Rámcovou smlouvu o zřízení a vedení běžného účtu č. č. účtu a dodatek ke smlouvě ze dne datum, na základě kterého poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr č. IBAN. Žalovaný neplnil splátky řádně a včas, proto žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni datum.

2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Z listin: rámcová smlouva č. hodnota, dodatek č. hodnota k rámcové smlouvě č. hodnota, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, splátkový kalendář, soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena dnem datum Rámcová smlouva o číslo hodnota „o našich službách včetně platebních“, zřízen běžný účet č. č. účtu, dnem datum žalobkyně se žalovaným uzavřela k Rámcové smlouvě dodatek, kterým si strany mezi sebou sjednaly spotřebitelský úvěr ve výši částka. Úvěr měl být úročen základní roční sazbou 16,9 %, bonusovou roční sazbou 14,9 %, přičemž byly dohodnuty měsíční splátky v počtu 120 každá ve výši částka, a to formou inkasa z běžného účtu č. č. účtu. RPSN byla stanovena v rozmezí 16 % - 18,3 %. Soud zjistil, že žalobkyně dopisem Výzva k zaplacení dluhu ze dne datum vyzvala žalovaného ke splacení všech jeho dluhů, což měla současně za předžalobní upomínku. Žalovaný zaplatil na splátkách (dle splátkového kalendáře) celkem částka. Soud měl za nadbytečné provádět dokazování listinami: Obchodní podmínky účinné od datum a od datum, podmínky pro používání úvěru, ceníky (s účinností od datum a od datum), telefonní hovor se zaměstnavatelem žalovaného. Dále soud provedl dokazování ke skutečnostem zjišťovaným z úřední povinnosti (soud neměl důvod pochybovat o skutečnosti, že ve věci jde o spotřebitelský úvěr), tj. zda a jakým způsobem žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru: Soud zjistil (v rámci sledovaného účelu dokazování) z odpovědi žalobkyně na výzvu soudu její tvrzení, že deklarovaný hlavní příjem žalovaného měl být ve výši částka, vedlejší příjem ve výši částka, výdaje žalovaného (dle něj) měly být ve výši částka + částka a výdaje domácnosti a žalovaného dle „expertní analýzy“ žalobkyně každý částka. Žalobkyně dále tvrdila, že žalovaný zaplatil na úvěr 28 splátek. Z pracovní smlouvy uzavřené mezi společností právnická osoba a žalovaným ze dne datum soud zjistil, že pracovní poměr žalovaného měl být na dobu určitou. Z úvěrové zprávy vytvořené datum soud zjistil, že ve stejný den jako byla uzavřena předmětná smlouva o úvěru žalovaný žádal u žalobkyně o úvěr ve výši částka (dle vyjádření žalobkyně úvěr nebyl realizován). Oproti tvrzení žalobkyně soud nezjistil, že by v úvěrové zprávě byly záznamy z registrů NRKI a BRKI (žalobkyně soudu při jednání nedokázala prokázat z úvěrové zprávy, které údaje jsou z kterého registru, pokud vůbec). Z výpisů z běžného účtu za období od 8/2021 do 10/2021 soud zjistil, že dne datum byl založen účet žalovaného u žalobkyně, a dne datum přišla žalovanému platba částka. Z mzdového výměru zaměstnavatele žalovaného soud zjistil, že měsíční mzda žalovaného měla být ve výši částka brutto. Z listiny: přehled žádostí o úvěr – aplikační data soud zjistil, že žalovanému byla z mnoha žádostí u žalobkyně schválená půjčka ve výši částka dnem datum, že žalovaný žije sám, má maturitu a jeho výdaje jsou částka/částka (bez konkrétní identifikace částek co do povahy výdajů), dále, že má pracovní poměr na dobu určitou datum do datum, a že je zaměstnán (co do vedlejšího příjmu) od datum právě s vedlejším příjmem částka, k dotazu soudu žalobkyně uvedla, že tyto informace neověřovala. Z výpisu z běžného účtu žalovaného ze dne datum soud zjistil načerpání úvěru žalovaným ve výši částka. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za období 04/2024-07/2024 soud zjistil, že dnem datum odešla z účtu částka částka a dnem datum též částka částka, obě platby s poznámkou: účelně vynaložené náklady na vymáhání. Na základě výše uvedených zjištění soud učinil závěr o pro rozhodnutí rozhodném skutkovém stavu věci: Žalobkyně uzavřela dnem datum se žalovaným rámcovou smlouvu o vedení běžného účtu a dnem datum dodatek k rámcové smlouvě, kterým žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši částka, který byl žalovaným načerpán datum. Soud učinil také závěr o skutkovém stavu věci (tj. z výše uvedených zjištění) z hlediska procesu zkoumání úvěruschopnosti žalovaného: Žalobkyně při uzavírání smlouvy o úvěru měla k dispozici údaje od žalovaného zachycené v předsmluvní dokumentaci (tj. tvrzení) o jeho formě bydlení: v nájmu, o výši jeho (běžných) měsíčních výdajů částka [z toho jen tvrzeně na bydlení částka (bez ověření nájemní smlouvou) a na vše ostatní částka], dále měla žalobkyně jí dále neověřovanou informaci o výši vedlejšího příjmu žalovaného částka, také měla informace o příjmu žalovaného částka brutto z platového výměru [pokud jde o čistý příjem, ten by vycházel (propočtem) v rozmezí částek částka – částka]. Žalovanému tedy zbývalo před uzavřením smlouvy o úvěru částka měsíčně, po započtení uvažované splátky tak žalobkyně již před uzavřením smlouvy měla znalost, že žalovanému by zbylo (po započtení splátky částka) měsíčně částka na neočekávané (jiné než tvrzené) výdaje. Žalobkyně neprokázala, že by zkoumala úvěruschopnost i na základě registrů NRKI a BRKI (jak sama tvrdila). Nebylo prokázáno, že žalobkyně vycházela přímo z podkladů, které by tvrzení žalovaného o jeho poměrech prokazovaly (krom pracovní smlouvy).

4. Soud zjištěný skutkový stav právně posoudil následovně:

5. Žalobkyně uzavírala smlouvu v postavení podnikatele [§ 420 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.)], jednalo se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v občanském zákoníku, ale i úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (v rozhodném znění).

6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

7. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

8. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

9. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebitel rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 10. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem, podle odst. 2 písm. b) poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1, podle odst. 4 poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

16. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně, coby poskytovatelky spotřebitelských úvěrů, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného.

17. Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného nikoli řádně a nikoli dostatečně, tedy bez odborné péče (jak bude dále vysvětleno), měla mít důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (šlo o spotřebitele bez úvěrové historie u žalobkyně, současně nebylo prokázáno lustrum nejběžnějších registrů BRKI a NRKI). Soud věc posuzoval i s ohledem na smysl § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, který ukládá poskytovateli úvěrů, aby zohledňoval práva a zájmy spotřebitele. Žalobkyně měla blíže zkoumat výši výdajů žalovaného (na nájemné, běžné výdaje) právě s ohledem na skutečnost, že při započítání uvažované splátky úvěru by žalovanému zbylo měsíčně jen částka na neočekávané (jiné než tvrzené) výdaje. V takovém případě tedy měla poskytovatelka zachovat vyšší míru obezřetnosti. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně postavila převážně (krom příjmu z pracovního poměru) jen na tvrzeních žalovaného, a také na obecných statistických datech. Nebyl prokázán tvrzený příjem žalovaného ve výši částka (nad rámec prokázané mzdy). Žalobkyně pracovala jen s vybranými informacemi, nepředložila ani výpisy z bankovního účtu žalovaného za dobu před sjednáním úvěru, které by dokládaly reálné výdaje žalovaného (a dokreslovaly jeho úvěruschopnost), což je již zavedenou praxí poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

18. Krajský soud v Praze uvedl ve svém rozhodnutí ze dne datum, sp. zn. spisová značka, že „ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Odvolací soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně, pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou především již zmíněné náklady na bydlení. Neověření uváděných výdajů implikuje účelovost ze strany žalobkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.“ 19. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uložená poskytovateli, přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a to absolutně, tedy soud k ní dle § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, č. j. spisová značka či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne datum, č. j. spisová značka, ve kterém dospěl k závěru, „že v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.“). Dále je namístě také uvést, že ačkoliv znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru podmiňuje neplatnost smlouvy námitkou učiněnou spotřebitelem v promlčecí lhůtě, takové ustanovení je v rozporu s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, které mají být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž stejná ustanovení směrnice zároveň brání tomu, aby sankce (neplatnost smlouvy) spojená s porušením této povinnosti byla podmíněna uplatněním námitky spotřebitele v promlčecí lhůtě (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci C-679/18, OPR-právnická osoba. proti GK). Soud tedy k nesplnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr přihlédl z úřední povinnosti (srovnej § 588 o. z.).

20. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá za žalovaným pohledávku, která by měla svůj právní základ ve smlouvě o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným, neboť tato smlouva je, pro výše uvedené důvody, absolutně neplatná. Žalobkyně se může po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Žalobkyní nárokované příslušenství sdílí osud absolutně neplatné smlouvy (akcesoricky), tj. protože příslušenství má v takové smlouvě svůj právní základ, nelze v tomto rozsahu žalobě vyhovět. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostně peněžní prostředky ve výši částka. Žalovaný ke dni rozhodnutí soudu uhradil částka, jeho bezdůvodné obohacení tak činí částka.

21. Z důvodů uvedených shora soud vyhověl žalobě co do částka (výrok II), ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok I.).

22. V rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka, Nejvyšší soud uvedl, že projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy…Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že by přiznal úspěšnějšímu žalovanému náhradu nákladů řízení, neboť byl v řízení úspěšnější o 6 % (žalobkyně požadovala včetně příslušenství částka/bylo jí přiznáno částka; od úspěchu žalovaného 53 % soud odečetl úspěch žalobkyně 47 %, rozdíl činí 6 %). Žalovanému však náklady řízení nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kutné Hoře. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.