1 C 323/2024

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Alešem Bambuškem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 88 715,57 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku , částka, , úrok 16,9 % ročně z pohledávky , částka, od , datum, do , datum, , úrok 14,75 % ročně z pohledávky , částka, od , datum, do zaplacení, úrok 14,75 % ročně z pohledávky , částka, od , datum, do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši , částka, od , datum, do , datum, , částku , částka, , se zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že uzavřela se žalovaným Rámcovou smlouvu o zřízení a vedení běžného účtu č. , č. účtu, a dodatek ke smlouvě ze dne , datum, , na základě kterého poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr č. , IBAN, . Žalovaný neplnil splátky řádně a včas, proto žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni , datum, .

2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:Z listin: rámcová smlouva č. , hodnota, , dodatek č. , hodnota, k rámcové smlouvě č. , hodnota, , formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, splátkový kalendář, soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena dnem , datum, Rámcová smlouva o číslo , hodnota, „o našich službách včetně platebních“, zřízen běžný účet č. , č. účtu, , dnem , datum, žalobkyně se žalovaným uzavřela k Rámcové smlouvě dodatek, kterým si strany mezi sebou sjednaly spotřebitelský úvěr ve výši , částka, . Úvěr měl být úročen základní roční sazbou 16,9 %, bonusovou roční sazbou 14,9 %, přičemž byly dohodnuty měsíční splátky v počtu 120 každá ve výši , částka, , a to formou inkasa z běžného účtu č. , č. účtu, . RPSN byla stanovena v rozmezí 16 % - 18,3 %. Soud zjistil, že žalobkyně dopisem Výzva k zaplacení dluhu ze dne , datum, vyzvala žalovaného ke splacení všech jeho dluhů, což měla současně za předžalobní upomínku. Žalovaný zaplatil na splátkách (dle splátkového kalendáře) celkem , částka, .Soud měl za nadbytečné provádět dokazování listinami: Obchodní podmínky účinné od , datum, a od , datum, , podmínky pro používání úvěru, ceníky (s účinností od , datum, a od , datum, ), telefonní hovor se zaměstnavatelem žalovaného.Dále soud provedl dokazování ke skutečnostem zjišťovaným z úřední povinnosti (soud neměl důvod pochybovat o skutečnosti, že ve věci jde o spotřebitelský úvěr), tj. zda a jakým způsobem žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru:Soud zjistil (v rámci sledovaného účelu dokazování) z odpovědi žalobkyně na výzvu soudu její tvrzení, že deklarovaný hlavní příjem žalovaného měl být ve výši , částka, , vedlejší příjem ve výši , částka, , výdaje žalovaného (dle něj) měly být ve výši , částka, + , částka, a výdaje domácnosti a žalovaného dle „expertní analýzy“ žalobkyně každý , částka, . Žalobkyně dále tvrdila, že žalovaný zaplatil na úvěr 28 splátek. Z pracovní smlouvy uzavřené mezi společností , právnická osoba, a žalovaným ze dne , datum, soud zjistil, že pracovní poměr žalovaného měl být na dobu určitou. Z úvěrové zprávy vytvořené , datum, soud zjistil, že ve stejný den jako byla uzavřena předmětná smlouva o úvěru žalovaný žádal u žalobkyně o úvěr ve výši , částka, (dle vyjádření žalobkyně úvěr nebyl realizován). Oproti tvrzení žalobkyně soud nezjistil, že by v úvěrové zprávě byly záznamy z registrů NRKI a BRKI (žalobkyně soudu při jednání nedokázala prokázat z úvěrové zprávy, které údaje jsou z kterého registru, pokud vůbec). Z výpisů z běžného účtu za období od 8/2021 do 10/2021 soud zjistil, že dne , datum, byl založen účet žalovaného u žalobkyně, a dne , datum, přišla žalovanému platba , částka, . Z mzdového výměru zaměstnavatele žalovaného soud zjistil, že měsíční mzda žalovaného měla být ve výši , částka, brutto. Z listiny: přehled žádostí o úvěr – aplikační data soud zjistil, že žalovanému byla z mnoha žádostí u žalobkyně schválená půjčka ve výši , částka, dnem , datum, , že žalovaný žije sám, má maturitu a jeho výdaje jsou , částka, /, částka, (bez konkrétní identifikace částek co do povahy výdajů), dále, že má pracovní poměr na dobu určitou , datum, do , datum, , a že je zaměstnán (co do vedlejšího příjmu) od , datum, právě s vedlejším příjmem , částka, , k dotazu soudu žalobkyně uvedla, že tyto informace neověřovala. Z výpisu z běžného účtu žalovaného ze dne , datum, soud zjistil načerpání úvěru žalovaným ve výši , částka, . Z výpisu z běžného účtu žalovaného za období 04/2024-07/2024 soud zjistil, že dnem , datum, odešla z účtu částka , částka, a dnem , datum, též částka , částka, , obě platby s poznámkou: účelně vynaložené náklady na vymáhání.Na základě výše uvedených zjištění soud učinil závěr o pro rozhodnutí rozhodném skutkovém stavu věci:Žalobkyně uzavřela dnem , datum, se žalovaným rámcovou smlouvu o vedení běžného účtu a dnem , datum, dodatek k rámcové smlouvě, kterým žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, , který byl žalovaným načerpán , datum, .Soud učinil také závěr o skutkovém stavu věci (tj. z výše uvedených zjištění) z hlediska procesu zkoumání úvěruschopnosti žalovaného:Žalobkyně při uzavírání smlouvy o úvěru měla k dispozici údaje od žalovaného zachycené v předsmluvní dokumentaci (tj. tvrzení) o jeho formě bydlení: v nájmu, o výši jeho (běžných) měsíčních výdajů , částka, [z toho jen tvrzeně na bydlení , částka, (bez ověření nájemní smlouvou) a na vše ostatní , částka, ], dále měla žalobkyně jí dále neověřovanou informaci o výši vedlejšího příjmu žalovaného , částka, , také měla informace o příjmu žalovaného , částka, brutto z platového výměru [pokud jde o čistý příjem, ten by vycházel (propočtem) v rozmezí částek , částka, – , částka, ]. Žalovanému tedy zbývalo před uzavřením smlouvy o úvěru , částka, měsíčně, po započtení uvažované splátky tak žalobkyně již před uzavřením smlouvy měla znalost, že žalovanému by zbylo (po započtení splátky , částka, ) měsíčně , částka, na neočekávané (jiné než tvrzené) výdaje. Žalobkyně neprokázala, že by zkoumala úvěruschopnost i na základě registrů NRKI a BRKI (jak sama tvrdila). Nebylo prokázáno, že žalobkyně vycházela přímo z podkladů, které by tvrzení žalovaného o jeho poměrech prokazovaly (krom pracovní smlouvy).

4. Soud zjištěný skutkový stav právně posoudil následovně:

5. Žalobkyně uzavírala smlouvu v postavení podnikatele [§ 420 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.)], jednalo se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v občanském zákoníku, ale i úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (v rozhodném znění).

6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

7. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

8. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

9. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebitel rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“10. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem, podle odst. 2 písm. b) poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1, podle odst. 4 poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

16. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně, coby poskytovatelky spotřebitelských úvěrů, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného.

17. Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného nikoli řádně a nikoli dostatečně, tedy bez odborné péče (jak bude dále vysvětleno), měla mít důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (šlo o spotřebitele bez úvěrové historie u žalobkyně, současně nebylo prokázáno lustrum nejběžnějších registrů BRKI a NRKI). Soud věc posuzoval i s ohledem na smysl § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, který ukládá poskytovateli úvěrů, aby zohledňoval práva a zájmy spotřebitele. Žalobkyně měla blíže zkoumat výši výdajů žalovaného (na nájemné, běžné výdaje) právě s ohledem na skutečnost, že při započítání uvažované splátky úvěru by žalovanému zbylo měsíčně jen , částka, na neočekávané (jiné než tvrzené) výdaje. V takovém případě tedy měla poskytovatelka zachovat vyšší míru obezřetnosti. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně postavila převážně (krom příjmu z pracovního poměru) jen na tvrzeních žalovaného, a také na obecných statistických datech. Nebyl prokázán tvrzený příjem žalovaného ve výši , částka, (nad rámec prokázané mzdy). Žalobkyně pracovala jen s vybranými informacemi, nepředložila ani výpisy z bankovního účtu žalovaného za dobu před sjednáním úvěru, které by dokládaly reálné výdaje žalovaného (a dokreslovaly jeho úvěruschopnost), což je již zavedenou praxí poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

18. Krajský soud v Praze uvedl ve svém rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , že „ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Odvolací soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně, pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou především již zmíněné náklady na bydlení. Neověření uváděných výdajů implikuje účelovost ze strany žalobkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.“19. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uložená poskytovateli, přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a to absolutně, tedy soud k ní dle § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve kterém dospěl k závěru, „že v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.“). Dále je namístě také uvést, že ačkoliv znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru podmiňuje neplatnost smlouvy námitkou učiněnou spotřebitelem v promlčecí lhůtě, takové ustanovení je v rozporu s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, , o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, které mají být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž stejná ustanovení směrnice zároveň brání tomu, aby sankce (neplatnost smlouvy) spojená s porušením této povinnosti byla podmíněna uplatněním námitky spotřebitele v promlčecí lhůtě (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne , datum, ve věci C-679/18, OPR-, právnická osoba, . proti GK). Soud tedy k nesplnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr přihlédl z úřední povinnosti (srovnej § 588 o. z.).

20. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá za žalovaným pohledávku, která by měla svůj právní základ ve smlouvě o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným, neboť tato smlouva je, pro výše uvedené důvody, absolutně neplatná. Žalobkyně se může po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Žalobkyní nárokované příslušenství sdílí osud absolutně neplatné smlouvy (akcesoricky), tj. protože příslušenství má v takové smlouvě svůj právní základ, nelze v tomto rozsahu žalobě vyhovět. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostně peněžní prostředky ve výši , částka, . Žalovaný ke dni rozhodnutí soudu uhradil , částka, , jeho bezdůvodné obohacení tak činí , částka, .

21. Z důvodů uvedených shora soud vyhověl žalobě co do , částka, (výrok II), ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok I.).

22. V rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , Nejvyšší soud uvedl, že projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy…Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že by přiznal úspěšnějšímu žalovanému náhradu nákladů řízení, neboť byl v řízení úspěšnější o 6 % (žalobkyně požadovala včetně příslušenství , částka, /bylo jí přiznáno , částka, ; od úspěchu žalovaného 53 % soud odečetl úspěch žalobkyně 47 %, rozdíl činí 6 %). Žalovanému však náklady řízení nevznikly.