1 C 33/2024

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Alešem Bambuškem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 88 558 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení, úrok ve výši 31,93 % p. a. z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši , částka, , úrok ve výši 15 % p. a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky , částka, , se zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni , částka, , a to v pravidelných měsíčních splátkách po , částka, vždy nejpozději k 15. dni každého měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabyl právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek, jež by nastala prodlením se splátkou v trvání nejméně 30 dnů.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy poskytla žalovanému bezhotovostně úvěr ve výši , částka, . Žalovaný měl splácet úvěr společně s úroky ve výši 31,93 % ročně ve splátkách po , částka, . Žalobkyně prohlásila celý úvěr za splatný dnem , datum, z důvodu prodlení žalovaného se splátkami. Žalobkyně uvedla, že žalovaný na dluh uhradil částku , částka, .

2. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti za situace, kdy žalovaný je subjektem cizího práva (státním příslušníkem Slovenské republiky), když tato skutečnost zakládá cizí prvek ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012 (dále jen „nařízení Brusel I bis“), a dospěl k závěru, že zdejší soud je s ohledem na úpravu obsaženou v čl. 18 odst. 2 i v čl. 4 odst. 1 nařízení Brusel I bis mezinárodně příslušným ve věci rozhodnout, neboť žalovaný má bydliště na území České republiky.

3. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena před jednáním, nevyjádřil.

4. Ve věci se konalo jednání dne , datum, za přítomnosti právního zástupce žalobkyně. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:Z listiny datované ke dni , datum, nazvané návrh na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, a jeho dodatku ze stejného dne (včetně listiny oznámení o schválení úvěru) soud zjistil, že téhož dne podepsali žalobkyně a žalovaný smlouvu o úvěru znějící na částku , částka, . Ve smlouvě se zavázal žalovaný splácet úvěr s úrokovou sazbou 31,93 % ročně ve splátkách po , částka, . Soud vzal za svá skutková zjištění tvrzení žalobkyně na kartě klienta (kterému žalovaný neodporoval), že žalovaný zaplatil žalobkyni v souvislosti se smlouvou , částka, . Z dokladu o vyplacení úvěru z účtu č. , č. účtu, soud zjistil, že žalovaný načerpal na účet č. , č. účtu, dnem , datum, částku , částka, . Ze splátkového kalendáře soud zjistil, že žalovaný měl splácet 48 splátek po , částka, .Dále soud provedl dokazování ke skutečnostem zjišťovaným z úřední povinnosti (soud neměl důvod pochybovat o skutečnosti, že ve věci jde o spotřebitelský úvěr), tj. zda a jakým způsobem žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru:Soud zjistil (v rámci sledovaného účelu dokazování) z listiny předsmluvní formulář, že žalovanému byla dána informace o skutečnosti, že může být lustrován v databázi a případně informován o výsledku lustrace a použité databáze. Z výpisu z databáze NRKI soud zjistil score žalovaného 473 – nízké riziko, z výpisu z databáze SOLUS soud zjistil jen jméno a adresu žalovaného a číslo žádosti. Z výpisu z účtu žalovaného za období 2/2021 soud zjistil, že z účtu žalovaného odešla , datum, částka , částka, a částka , částka, . Z listiny prohlášení klienta soud zjistil jen potvrzení o obecné informovanosti žalovaného o skutečnostech souvisejících s úvěrem. Z listiny Základní informace o klientovi soud zjistil číslo bankovního účtu žalovaného č. , č. účtu, .Z listiny Hodnocení klienta soud zjistil (mimo již zjištěné) pravidelný měsíční příjem klienta , částka, (tj. celkové příjmy), životní minimum , částka, , splátky Profi Credit , částka, , bydlení (nájemné, inkaso) , částka, , Ostatní (doprava, kurzy, záliby) , částka, , celkem výdaje , částka, , rezerva , částka, , rodinný stav: ženatý, formu bydlení: jiné, druh pracovního poměru: hlavní na dobu neurčitou, nejvyšší dosažené vzdělání: maturita, jako zaměstnavatele: , jméno FO, . Z listiny Přiznání k dani z příjmů žalovaného za období 2020 soud zjistil, že dílčí základ daně , částka, byl počítán ze samostatné činnosti (nikoli ze závislé činnosti), že manželkou žalovaného je , jméno FO, , která je současně osobou oprávněnou k podpisu takového přiznání.Soud nezjistil z listin: oznámení o prodlení ze dne , datum, , dodejky, výzvy k placení, předžalobní výzvy podacího archu, informace rozhodné pro závěr soudu o věci.Soud neprováděl dokazování žalobkyní předloženými listinami: Úplný výpis ze seznamu subjektů finančního trhu, podpis na dálku, informace o vyplacení – zaslaná SMS, důkaz o přijaté SMS, e-mailová korespondence, výpis z živnostenského rejstříku, neboť již byly pro rozhodnutí soudu důkazy nadbytečnými. Vzhledem k níže uvedenému závěru soudu nemohly přinést žádnému z účastníků příznivější rozhodnutí ve věci.

5. Na základě výše uvedených zjištění soud učinil závěr o pro rozhodnutí rozhodném skutkovém stavu věci:Žalobkyně převedla žalovanému dnem , datum, na jeho účet č. , č. účtu, částku , částka, , a to na základě smlouvy o úvěru mezi žalobkyní a žalovaným. Žalovaný vrátil (uhradil) žalobkyni pouze částku ve výši , částka, .Soud učinil také závěr o skutkovém stavu věci (tj. z výše uvedených zjištění) z hlediska procesu zkoumání úvěruschopnosti žalovaného:Žalobkyně při uzavírání smlouvy o úvěru stanovila v rámci posuzování úvěruschopnosti žalovaného výši jeho životních nákladů , částka, a nákladů na bydlení , částka, . Pracovala s údaji od žalovaného o jeho formě bydlení, o výši již existujících měsíčních splátek z úvěru u žalobkyně v souhrnné výši , částka, , o výši jeho osobních výdajů (nulových!), které jí poskytl v předsmluvní dokumentaci, s údaji o jeho příjmu od zaměstnavatele, kterým měla být jeho manželka, v průměrné výši , částka, (viz jednotlivá skutková zjištění), naproti tomu nezohledňovala rozpor mezi informacemi od samotného žalovaného o příjmu ze závislé činnosti (zaměstnání) a dokládaným přiznáním k dani za rok 2020, tj. příjmem ze samostatné činnosti.

6. Soud zjištěný skutkový stav právně posoudil následovně:

7. Žalobkyně uzavírala smlouvu v postavení podnikatele [§ 420 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.)], jednalo se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v občanském zákoníku, ale i úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (v rozhodném znění).

8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

9. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

10. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

11. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

17. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně, coby poskytovatelky spotřebitelských úvěrů, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného.

18. Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného nikoli řádně a nikoli dostatečně, tedy bez odborné péče (jak bude dále vysvětleno), měla mít důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Soud věc posuzoval i s ohledem na smysl § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, který ukládá poskytovateli úvěrů, aby zohledňoval práva a zájmy spotřebitele. Žalobkyně nemohla přehlédnout, že informace od budoucího dlužníka jsou přinejmenším zavádějící (i nelogické), zvláště pokud v předsmluvní dokumentaci uvedl, že nemá žádné výdaje, že má příjem ze zaměstnání, přičemž žalobkyní předložené listiny svědčily o skutečnosti, že (jediný!) příjem pochází ze samostatné činnosti. Žalobkyně si tedy byla (měla být) vědoma tvrzených nesrovnalostí ze strany jejího „budoucího klienta“. Žalobkyně pracovala při svém skórování klienta jen s vybranými informacemi, nezajímala se, zda žalovaný má pravidelné výdaje (závazky dlouhodobého charakteru), které není možné při posouzení schopnosti žalovaného „unést budoucí splátky“, pominout.

19. Konečně soud nepřehlédl, že statistický model skórování klientů, který byl žalobkyní použit (přičemž sám o sobě jde o praktický nástroj), zahrnující životní minimum žalovaného, sloužil (spolu s tvrzenými ale nedoloženými náklady na bydlení) jako „argument“ dostatečné schopnosti klienta splácet úvěr, neboť hranice statistické únosnosti (kdy ještě lze zatížit klienta splátkami) „prý“ nebyla dosažena (viz rezerva , částka, ze které by měla být hrazena splátka , částka, ). Takovému přístupu však soud nemůže poskytovat ochranu, neboť hranice životního minima spotřebitele není místem, ke kterému se ještě lze „přibližovat“, ale naopak blízkost této hranice je signálem pro úvěrujícího, že úvěr by poskytnut být neměl, nebo zcela v jiných parametrech. V poměrech dané věci šlo tedy o to, že žalovanému by po započítání již běžících splátek (měsíčně , částka, ), osobních výdajů (a to nulových!) včetně sjednávané splátky nového úvěru, zbylo jen „pár tisíc“. Bez významu (v okolnostech této věci) není ani skutečnost, že výše úvěru byla , částka, , tedy výše nikoli zanedbatelná.

20. Krajský soud v Praze uvedl ve svém rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , že „ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Odvolací soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně, pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou především již zmíněné náklady na bydlení. Neověření uváděných výdajů implikuje účelovost ze strany žalobkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.“21. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uložená poskytovateli, přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a to absolutně, tedy soud k ní dle § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve kterém dospěl k závěru, „že v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.“). Dále je namístě také uvést, že ačkoliv znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru podmiňuje neplatnost smlouvy námitkou učiněnou spotřebitelem v promlčecí lhůtě, takové ustanovení je v rozporu s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, , o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, které mají být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž stejná ustanovení směrnice zároveň brání tomu, aby sankce (neplatnost smlouvy) spojená s porušením této povinnosti byla podmíněna uplatněním námitky spotřebitele v promlčecí lhůtě (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne , datum, ve věci C-679/18, OPR-, právnická osoba, . proti GK). Soud tedy k nesplnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr přihlédl z úřední povinnosti (srovnej § 588 o. z.).

22. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá za žalovaným pohledávku, která by měla svůj právní základ ve smlouvě o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným, neboť tato smlouva je, pro výše uvedené důvody, absolutně neplatná. Žalobkyně se může po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Žalobkyní nárokované příslušenství sdílí osud absolutně neplatné smlouvy (akcesoricky), tj. protože příslušenství má v takové smlouvě svůj právní základ, nelze v tomto rozsahu žalobě vyhovět. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostně peněžní prostředky ve výši , částka, . Žalovaný ke dni rozhodnutí soudu uhradil částku ve výši , částka, , jeho bezdůvodné obohacení tak činí , částka, .

23. Z důvodů uvedených shora soud vyhověl žalobě co do , částka, (výrok II), ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok I.). Soud uložil žalovanému povinnost zaplatit ve výroku II uvedenou částku ve splátkách (pod ztrátou výhody splátek) s ohledem na povahu bezdůvodného obohacení vycházejícího z okolností souvisejících se sjednáváním spotřebitelského úvěru (§ 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru), a též s ohledem na účel takového zákona, tj. ochránit spotřebitele jako slabší stranu.

24. V rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , Nejvyšší soud uvedl, že konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy…Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad).

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. Žalovaný byl v řízení úspěšnější o 22 % (žalobkyně požadovala včetně příslušenství , částka, /bylo jí přiznáno , částka, ; od úspěchu žalovaného 61 % soud odečetl úspěch žalobkyně 39 %, rozdíl činí 22 %), náklady však žalovanému nevznikly.