1 C 33/2025

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Alešem Bambuškem ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zdržení se zásahů do pozemků

I. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zdržet se dalších zásahů do pozemku žalovaného p. č. 310/128 v k.ú. , adresa, , obec , adresa, , na němž se nachází studna žalobce tím, že se žalované zakazuje vnikat na tento pozemek, jakýmikoli prostředky a pozemek p. č. 310/128 v k.ú. , adresa, , obec , adresa, užívat k čerpání vody, se zamítá.

II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna ze studny nacházející na pozemku p. č. 310/128 v k.ú. , adresa, , obec , adresa, a pozemku žalovaného p. č. 310/128 v k.ú. , adresa, , obec , adresa, vyklidit čerpací zařízení, elektrickou přípojku a rozvodné trubky, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce.

1. Žalobce se domáhal toho, aby se žalovaná zdržela užívání studny na pozemku ve vlastnictví žalobce, neboť žalovaná nemá soukromoprávní titul k užívání této studny ve formě souhlasu žalobce, ani jiný právní titul. Dále se žalobce domáhal toho, aby žalovaná vyklidila jeho pozemek, na kterém žalovaná má instalováno zařízení k čerpání vody, což v minulosti hojně využívala (čerpací zařízení se sestává z čerpadla, rozhodných trubek a přípojky elektrické energie), i tímto žalovaná zasahuje do práva žalobce.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že žalobu neuznává ani zčásti, současně měla za to, že by měla být žaloba považována za šikanózní výkon práva žalobce. Dodala, že stavba předmětné studny byla postavena na pozemku, ke kterému měl v době stavby investor, JZD „Družba“ , adresa, , právo družstevního užívání. Toto právo družstevního užívání vzniklo v roce 1956, kdy se rodiče žalobce stali členy Jednotného zemědělského družstva , adresa, , právního předchůdce , právnická osoba, a sdružili své pozemky do JZD , adresa, . Právnímu předchůdci tím vzniklo právo stavby, a důsledky této skutečnosti přešly i na žalovanou. Studna je dle žalované samostatnou nemovitou věcí, přičemž nadzemní zařízení a podzemní vedení k odebírání vody ze studny je jejím příslušenstvím.

3. Soud zjistil z výpisu z Katastru nemovitostí ze dne , datum, , že pozemek 310/128 patří žalobci – vlastnictví pozemku je mezi stranami nesporné (mezi stranami není ani sporné, že došlo k přečíslování pozemků a nyní pozemek dříve vedený pod par. č. PK 304, je pozemek nyní vedený pod par. č. 310/128), pozemky par. č. 310/132, 310/126 – jsou pozemky vedle sebe taktéž vlastněny žalobcem, žalovaná strana nesporuje vlastnictví těchto dalších dvou pozemků, přičemž předmětná studna je na pozemku č. 310/128 – i tato skutečnost je mezi stranami nesporná (včetně detailu pozemku č. 310/128, č. 310/132 s ručně zakresleným výkresem studny)

4. Na fotografii na č. l. 6-7 je studna – mezi účastníky je nesporné, že na fotografii se nachází předmětná studna, o jejíž užívání je mezi stranami spor. Dále je mezi stranami nesporná celková situace v lokalitě (i dle výpisu z katastrální mapy ; č. l. 8, a fotografií), tj., že okolní pozemky jsou ve vlastnictví žalovaného. Soud zjistil z otisku ortomapy pozemků č. 310/128, 310/132 (č. l. 9) a z odpovědi k dotazu soudu ohledně užívání části pozemku, že drtivá většina pozemku je užívána žalobcem.

5. Soud zjistil z rozhodnutí MÚ , adresa, ze dne , datum, , že žalovaná získala povolení k odběru podzemní vody mimo jiné i ze studny na pozemku PK 304 v k. ú. , adresa, udělené dne , datum, s odběrem 5 372,8 m3 za rok. Ze zprávy MÚ , adresa, ze dne , datum, (včetně vyjádření ze dne , datum, ) soud zjistil, že úřad nebyl schopen s přesností určit, kdo je vlastníkem studny na pozemku p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , a kdo vlastní povolení pro nakládání s vodami, a to z důvodu stáří studny, nejednoznačného určení studny ve starých povoleních a nejistého vlastnictví dotčeného pozemku. Úřad zprávou reagoval na podnět (nynějšího) žalobce.

6. Z notářského zápisu , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne , datum, a stanov soud zjistil, že šlo o rozhodnutí jediného akcionáře při výkonu působnosti valné hromady společnosti , Jméno žalované, ., o zvýšení základního jmění úpisem akcií. Upisování akcií bylo provedeno Zemědělským obchodním družstvem , adresa, , IČO , IČO, , jako jediným akcionářem, přičemž emisní kurz upisovaných akcií byl splacen nepeněžitým vkladem. V notářském zápisu bylo dále uvedeno, že do vkládané části podniku náleží (tam) vyjmenovaný soubor věcí, nebylo však ze zápisu zřejmé, že by se týkal i předmětné studny. Žalovaná k tomu uvedla, že studny se v těchto dokumentech neuvádí, protože nejsou samostatně evidované v KN, výslovně se tedy neuvádí ani v dalších běžných textech, smlouvách. Z kopie části znaleckého posudku ze dne , datum, č. 2612/82 (č.l. 103-107), který byl podkladem pro notářský zápis, soud zjistil, že předmětem vkladu majetku byly mimo jiné „především“ (sic!) i položky 0009 a 0010 (nezapisované do katastru nemovitostí) obě s poznámkou „studna u por. Prasat v Dobřeni“. Soud učinil dílčí skutkový závěr, že jde o studny nikoliv „pro“ porodnu prasat, ale o lokalizaci místa výskytu studní „u porodny prasat“.

7. Soud zjistil z výpis z katastru nemovitostí ke dni , datum, z LV č. , hodnota, , mapy – stavební plán stavby komunikace + technické zprávy, existenci komunikace (dle žalované jde o součást stavby seníku, která je na pozemku žalobce jako oprávněná stavba, kdy seník je zemědělská stavba na pozemku parc. č. 154/1 a 154/, právnická osoba, žalobní žádání však toto zjištění není rozhodné.

8. Z kopie listiny: přehledná situace měřítko 1:2880 – soud nezjistil pro věc rozhodnou skutečnost. K listině žalobce uvádí, že tímto chce prokázat, že rozhodnutí úřadu z roku 1976 se týká úplně jiné studny.

9. Soud nezjistil z navrženého důkazu částí spisu , spisová značka, pro věc rozhodné skutečnosti.

10. Soud zjistil z úplného výpisu z obchodního rejstříku ke dni , datum, právní nástupnictví žalované od roku 1953 do rok 2012 (č.l. 108-113), současně bylo mezi stranami nesporné, že předci žalobce byli členy právního předchůdce žalované.

11. Soud zjistil z výpisu z pozemkového katastru – srovnávací sestavení parcel z roku 1994 (č.l. 114-116), že ZOD , adresa, užívalo pozemek par. č. , hodnota, , ostatně mezi stranami nebylo sporné, že tento pozemek (nyní veden pod par. č. 310/128) užíval právní předchůdce žalované.

12. Soud zjistil z fotografií – letecký měřící snímek z 1972, z 1963 a z 2019 (č.l. 117-119) existenci dvou studní, alespoň v rozlišení, jaké fotografie umožňovaly, a v celkovém kontextu věci se jevilo spíše pravděpodobné, že v daném místě jsou studny v roce 1972 a jedna z nich je předmětná studna. Ze snímku však je spíše pravděpodobné (nikoli však zcela jisté), že v roce 1963 studny v inkriminovaných místech nebyly.

13. Ze zákresů a technické zprávy (č. l. 120 – 123) soud nezjistil pro rozhodnutí rozhodné skutečnosti.

14. Ze sdělení Okresního národního výboru v Kutné Hoře č.j. 5432/76 ze dne , datum, (č. l. 130) soud zjistil, že JZD „Družba“ , adresa, (právní předchůdce žalované) byla povolena stavba studny a vodovodu pro kravín v Dobřeni rozhodnutím ze dne , datum, (to bylo konstatováno), a dřívější rozhodnutí bylo doplněno o povolení odběru vody (do té doby chybějící) s množstvím odebírané vody jako u povolení k odběru podzemní vody mimo jiné i ze studny na pozemku PK 304 v k. ú. , adresa, udělené rozhodnutím MÚ , adresa, ze dne , datum, , tedy s odběrem 5 372,8 m3 za rok.

15. Z dalších sdělení Okresního národního výboru v Kutné Hoře č.j. 5431/76 ze dne , datum, a č. j. 5430/76 ze dne , datum, soud zjistil potvrzení o souladu faktického odebírání vody s (tehdejší) právní úpravou zákona o vodách.

16. Ze soupisu majetku ZOD , adresa, z roku 1999 (č. l. 133) bylo zjištěno, že jsou sice (žalovanou) zvýrazněné dvě studny minimálně ze čtyř uvedených, avšak u nich je datum zařazení v roce 1959 a vyřazení v roce 1999. Jako další v řadě je však uvedena studna s datem zařazení , datum, ; položka A 5 14 (bez následného vyřazení), což by spíše odpovídalo dosud zjištěným okolnostem při povolování předmětné studny na (nynějším) pozemku žalobce a odběru vody z ní.

17. Soud nezjistil z výkazu o chovu skotu pro věc rozhodné skutečnosti.

18. Z leteckého snímku z evidence ELPIS (č. l. 135) a geometrického plánu s vyznačením PK 303 a PK 304+leteckého snímku situace obou studní + snímku studny, soud nezjistil nad rámec již zjištěných skutečností nové (ani rozporné) skutečnosti19. Z konceptu rozhodnutí odboru vodního hospodářství a energetiky ze dne , datum, (č.l. 141) soud zjistil, že se jednalo o kolaudační rozhodnutí pro stavbu vodovodu pro teletník na farmě , adresa, .

20. Z výslechu svědka , tituly před jménem, , jméno FO, , soud zjistil, že jednak svědek si většinu událostí spojených s prací na znaleckém posudku nepamatoval, neboť to bylo před 26 lety, poukázal však na skutečnost, že nebyl znalec pro oceňování nemovitostí.

21. Soud konstatuje, že se svědek , jméno FO, sice bez omluvy nedostavil k dnešnímu jednání, ale provedení tohoto důkazu (okolnosti práce na znaleckém posudku před 26 lety) soud považoval (po zvážení dosavadních důkazů) za nadbytečné, z tohoto důvodu soud znalce znovu nepředvolával.

22. Soud zjistil z karty hmotného majetku (č. l. 189), že se v kartě evidují dvě studny „STUDNA POR. PRAS. DO“ – obě zařazení 1. 1. 59, vyřazení: bez záznamu. Na polohové určení studní lze soudit jen z názvu, z vysvětlení žalované se podávalo, že studny (proti námitce žalobce, že povolení ke stavbě předmětné studny je pozdějšího data) jsou datovány k roku 1959 proto, že je to vztaženo ke stavbě porodny prasat. Současně soud nepřehlédl nesoulad záznamů, kdy na soupisu majetku ZOD , adresa, z roku 1999 (č. l. 133) je datum vyřazení studní pod čísly 09 a 010 k datu 17. 9. 99 a na zde komentované kartě majetku jsou studny vedené pod stejnými čísly, ale bez data vyřazení ještě v roce 2009.

23. Soud uzavírá skutkový stav následovně: Na pozemku žalobce nyní vedeným pod parc. č. 310/128 v k. ú. , adresa, se nachází studna, která má jednak příslušenství druhu: přípojné ovládací elektrické zařízení (tzv. antoníček), čerpadlo, ale také příslušenství druhu: propojovací trubky pod zemí (nejpravděpodobněji v nezámrzné hloubce), které vedou vodu z předmětné studny pod zemí do další studny na jiném pozemku), přičemž účel předmětné studny byl bez pochybností zjištěn jako zdroj vody pro zemědělskou činnost (zejména pro chov dobytka). Pokud jde o vodoprávní povolení k nakládání s vodami, to bylo deklarováno průběžně od roku 1963 právě pro potřeby nynější žalované a jejího právního předchůdce. Existence předmětné studny jako takové a její lokace na pozemku žalobce (v rámci období od roku cca 1963 do současnosti) sice byla (místy) zpochybňována samotným žalobcem, ale v souhrnu všech předložených (byť i nepřímých) důkazů se jeví nejpravděpodobnějším závěr, že od ranných dob (od roku 1963) tato studna existovala (tedy jak v období před změnou státního socialistického režimu na demokratický, tak i po ní až do současnosti), a že ji vybudoval právní předchůdce žalované. Již zde soud poznamenává, že žalobce soudu předložil jen tvrzení o tom, že studnu vytvořili předci žalobce (spolu s teorií o možném prvotním vyhloubení a jednoduché výdřevě), přestože současně potvrdil, že zakružování studny a výstavbu podzemního vodovodu k odvádění vody ze studny žalobce ani neprováděl, ale nikterak tvrzení o vybudování studny nedoložil, dlužno říci, že pro důkazní nouzi. Žalobce sice zvažoval navrhnout k prokázání vybudování studny výslech rodinného příslušníka účastníka (nikoliv však stavitele studny), avšak takový výslech by musel být brán za nepřesvědčivý, již vzhledem k vazbám na žalobce, a i žalobce konstatoval, že by šlo jen o tvrzení založené nikoliv na přímém pozorování (vzhledem ke stáří studny), soud jej měl tedy takový důkaz za nadbytečný.

24. Soud se zabýval též tím, zda žalovaná je pasivně legitimována ve věci. Uzavřel, že tomu tak je, neboť tvrdila, že studnu nejen vlastní, ale i používá. Pokud jde tedy o samotné vlastnictví studny (šlo o předběžnou otázku potřebnou k posouzení žalobních žádání), soud vyšel jednak z řetězce prokázaných skutečností a jejich vzájemné koherence (tedy, že žalovaná, resp. její právní předchůdce, v minulosti studnu (s vysokou mírou pravděpodobnosti) vystavěl/zhotovil, ale též vyšel z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, který uzavřel, že pokud byla stavba na cizím pozemku vystavěna v souladu s tehdejším právním řádem, i po změně politického režimu, jde o stavbu oprávněnou a nelze ani žádat její odstranění (viz níže). Pokud jde o právní nástupnictví žalované, ani zde soud neměl pochybnosti o tom, že by žalovaná nebyla oprávněnou právní nástupkyní.

25. Soud skutkový stav posoudil právně takto:

26. Právní předchůdce žalované Jednotné zemědělské družstvo „Družba“ , adresa, (posléze šlo o , právnická osoba, ; nástupnictví žalované bylo prokázáno z obchodního rejstříku a upsání akcií – viz notářský zápis , tituly před jménem, , jméno FO, ), jehož členy se staly předci žalobce, mělo právo družstevního užívání pozemku (ve smyslu § 24 zákona č. 49/1959 Sb.; později dle zákona č. 122/1975 Sb., zákona č. 90/1988 Sb.) nyní ve vlastnictví žalobce, ale i tehdy ve vlastnictví předků žalobce (žalovaná měla tedy i právo provádět na něm stavby ve smyslu odst. 3 komentovaného předpisu). S tímto koresponduje rozhodnutí ze dne , datum, , kterým byla právnímu předchůdci žalované povolena stavba předmětné studny, naproti tomu nebylo prokázáno budování studny předchůdci žalobce. Vkladem části podniku (, právnická osoba, ) na žalovanou přešla vlastnická práva stavebníka předmětných staveb (včetně studny) a je tak singulárním sukcesorem stavebníka ve všech právech týkajících se stavby studny.

27. Žalobce ani netvrdil, že by uplatnil v minulosti úpravu vlastnických vztahů dle § 22 odst. 7 zákona č. 229/1991 Sb.

28. Z judikatury vyplývá závěr, že pokud v době vzniku stavby jako věci v právním slova smyslu nejde o tzv. neoprávněnou stavbu, skutečnosti, které nastaly později, již aplikaci ustanovení § 135c zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, o tzv. neoprávněné stavbě, nemohou založit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , a přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

29. Ze všeho výše uvedeného soud uzavírá, že žalovaná jako právní nástupce stavitele (a vlastníka) studny je současně jejím vlastníkem (včetně nadzemního a podzemního příslušenství studny).

30. Pokud jde o to, zda studna je studnou ve smyslu § 55 odst. 1 písm. j) zákona č. 254/2001 Sb., vodní zákon, tedy vodním dílem, soud o tom nemá pochybnosti. Fotodokumentace (i povolení ke stavbě studny ze dne , datum, ) předložená v tomto řízení dokládá, že jde o studnu i ve smyslu občanskoprávním (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Ostatně status studny jako vodního díla nebyl mezi stranami sporný.

31. Jestliže soud uzavřel, že žalovaná je vlastníkem studny (vodního díla) vybudované před , datum, , která je umístěna na pozemku ve vlastnictví žalobce, dopadá na věc ustanovení vodního zákona. Podle § 59a vodního zákona je vlastník pozemku povinen strpět za jednorázovou náhradu na svém pozemku vodní dílo vybudované před 1. lednem 2002 a jeho užívání. Tato povinnost vázne na pozemku jako služebnost ve prospěch vodního díla, a není-li to možné, tak ve prospěch osoby, která je vlastníkem stavby vodního díla podle § 55 odst. 1 tohoto zákona (srov. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , II. ÚS 1067/22).

32. V rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , Nejvyšší soud s odkazy na svou dřívější judikaturu připomenul, že ke vzniku zákonného věcného břemene (při naplnění hypotézy § 59a vodního zákona) dochází dnem účinnosti zákona, kterým byla daná právní norma včleněna do právního řádu, tedy k , datum, . K tomuto datu vzniká omezení vlastníka pozemku zákonným věcným břemenem (s účinky ex nunc, pro futuro) a dochází taktéž ke vzniku nároku na náhradu za omezení vlastnického práva. Dále uvedl (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ), že § 59a vodního zákona tak legalizuje vodní díla zbudovaná před , datum, na cizích pozemcích proto, že zákonodárce zjevně spatřuje významný veřejný zájem na jejich dalším zachování, přičemž kompenzace je pak pouze nutným důsledkem omezení vlastnického práva, ke kterému (nově) legalizací vodních děl na cizích pozemcích dochází. Doba vzniku vodního díla, jeho právní povaha v době vzniku, ani případné historické nároky právních předchůdců na náhradu za omezení vlastnického práva proto nejsou pro posouzení nároku na náhradu podle § 59a vodního zákona relevantní; jde o náhradu za omezení vlastnického práva vzniklé vlastníku pozemku ke dni , datum, , a to uložením (do té doby neexistující) povinnosti vodní dílo na svém pozemku strpět.

33. Jestliže tedy žalovaná vlastní samostatnou nemovitou věc – studnu (byť na pozemku žalobce), nelze po právu žádat, aby soud uložil žalované povinnost nevnikat na pozemek žalobce (za účelem užívání studny), neboť je k tomu oprávněna na základě zákonného věcného břemene, jež tíží žalobce dle vodního zákona. Stejně tak nelze uložit žalované povinnost vyklidit pozemek od zařízení, které tvoří příslušenství studny, neboť jednak jeho užívání bezprostředně (a nikoliv nad potřebnou míru) souvisí s praktickým čerpáním vody, ale zejména žalovaná příslušenství užívá oprávněně. Ze všech těchto důvodů soud zamítl žalobu v obou jejích částech (výroky I a II).

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý z devíti úkonů (převzetí zastoupení, 3x právní rozbor věci – podání soudu, účast na jednáních 5 x každé započaté 2 hodiny (účast na jednáních , datum, , , datum, , , datum, ), uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně devíti paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši , částka, , a to v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada , částka, za 90 ujetých km v částce , částka, (, částka, za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,4 l/100 km a , částka, /km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce , částka, podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada , částka, za 90 ujetých km v částce , částka, (, částka, za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,4 l/100 km a , částka, /km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce , částka, podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada , částka, za 90 ujetých km v částce , částka, (, částka, za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,4 l/100 km a , částka, /km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce , částka, podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .

35. Přestože svědek uvedl, že bude žádat svědečné a že vyúčtování zašle do tří dnů soudu, neučinil tak. Soud jej tedy nezahrnul do náhrady nákladů řízení.