1 C 330/2025

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Alešem Bambuškem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 304 958,53 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, ve zbylém rozsahu se žaloba zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně společnost , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , (dále jen „právní předchůdkyně“) uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalovanému , částka, . Žalovaný měl splatit úvěr ve 120 splátkách po , částka, (včetně sjednaného pojištění). Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku ve výši , částka, .

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:

4. Soud zjistil z listiny úvěrová smlouva, že právní předchůdkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru znějící na částku , částka, . Soud zjistil z listiny platební historie a úvěrového účtu, že žalovanému byla právní předchůdkyní bezhotovostně poskytnuta dne , datum, částka , částka, . Z předžalobní výzvy ze dne , datum, (a podacího lístku ze dne , datum, a doručenky České Pošty) soud zjistil, že žalovaný byl vyzván, aby zaplatil dlužnou částku. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný na úvěr hradil částkou , částka, , čemuž žalovaný neodporoval. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena a žalovanému bylo postoupení oznámeno (prokázáno listinami o oznámení o postoupení pohledávky, podacím lístkem ze dne , datum, , doručenkou České Pošty s doručením dnem , datum, , seznamem pohledávek).Dále soud provedl dokazování ke skutečnostem zjišťovaným z úřední povinnosti (soud neměl důvod pochybovat o skutečnosti, že ve věci jde o spotřebitelský úvěr), tj. zda a jakým způsobem právní předchůdkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru:Soud zjistil (v rámci sledovaného účelu dokazování) z listiny Žádost o úvěr ze dne , datum, podepsané žalovaným, že žalovaný uvedl (do kolonek) jako svůj rodinný stav: ženatý, formu bydlení: vlastní dům/byt, příjem: technik u společnosti ARRIVA VÝCHODNÍ ČECHY a.s. s průměrným měsíčním čistým příjmem ve výši , částka, , dokončené vzdělání: střední, splátky úvěrů: neuvedeny, měsíční výdaje: , částka, , počet vyživovaných osob:

2. Ve vyjádření na výzvu soudu žalobkyně předložila výpis právní předchůdkyně o výši závazků žalovaného (č. l. 18) v souhrnné výši , částka, (měsíční závazky ke splácení jiných úvěrů), přičemž splátka nyní projednávaného úvěru měla činit měsíčně , částka, . Zatížení žalovaného tak mělo činit měsíčně téměř , částka, .

5. Na základě výše uvedených zjištění soud učinil závěr o pro rozhodnutí rozhodném skutkovém stavu věci:Právní předchůdkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru znějící na částku , částka, . Žalovanému byla právní předchůdkyní bezhotovostně poskytnuta dne , datum, částka , částka, . Žalovaný byl vyzván, aby zaplatil dlužnou částku. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný na úvěr hradil částkou , částka, .Právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy o úvěru měla k dispozici údaje od žalovaného zachycené v předsmluvní dokumentaci (tj. tvrzení). Tedy následující: rodinný stav: ženatý, formu bydlení: vlastní dům/byt, příjem: technik u společnosti ARRIVA VÝCHODNÍ ČECHY a.s. s průměrným měsíčním čistým příjmem ve výši , částka, , dokončené vzdělání: střední, splátky úvěrů: neuvedeny, měsíční výdaje: , částka, , počet vyživovaných osob:

2. Měsíční zatížení žalovaného předešlými a nyní projednávaným úvěrem (splátkami) mělo činit téměř , částka, . Nebyl prokázán proces, tj. jak se získanými informacemi právní předchůdkyně nakládala, zdali vůbec (například s nevěrohodnou informací od žalovaného, že má nulové výdaje). K tvrzením nebyla doložena ani pracovní smlouva, mzdový výpis, SIPO apod., případně jiný tvrzení prokazující důkaz.

6. Soud zjištěný skutkový stav právně posoudil následovně:

7. Právní předchůdkyně uzavírala smlouvu v postavení podnikatele [§ 420 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.)], jednalo se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v občanském zákoníku, ale i úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (v rozhodném znění).

8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

9. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

10. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

11. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebitel rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“12. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem, podle odst. 2 písm. b) poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1, podle odst. 4 poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatelky spotřebitelských úvěrů, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného.

18. Žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) posuzovala úvěruschopnost žalovaného nikoli řádně a nikoli dostatečně, tedy bez odborné péče (jak bude dále vysvětleno), měla mít důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Soud věc posuzoval i s ohledem na smysl § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, který ukládá poskytovateli úvěrů, aby zohledňoval práva a zájmy spotřebitele. Žalobkyně nedoložila, že by právní předchůdkyně jakkoliv zkoumala reálné výdaje a příjmy žalovaného uvedené v žádosti o spotřebitelský úvěr.

19. Právní předchůdkyně žalobkyně pracovala jen s vybranými informacemi, nežádala výpisy z bankovního účtu žalovaného (ani netvrdila, že by žalovaný účet neměl), což též svědčí o laxním přístupu právní předchůdkyně nejen k zájmům svým, ale zejména k zájmům (spotřebitele) žalovaného.

20. Krajský soud v Praze uvedl ve svém rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , že „ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Odvolací soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně, pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou především již zmíněné náklady na bydlení. Neověření uváděných výdajů implikuje účelovost ze strany žalobkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.“21. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uložená poskytovateli, přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a to absolutně, tedy soud k ní dle § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve kterém dospěl k závěru, „že v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.“). Dále je namístě také uvést, že ačkoliv znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru podmiňuje neplatnost smlouvy námitkou učiněnou spotřebitelem v promlčecí lhůtě, takové ustanovení je v rozporu s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, , o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, které mají být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž stejná ustanovení směrnice zároveň brání tomu, aby sankce (neplatnost smlouvy) spojená s porušením této povinnosti byla podmíněna uplatněním námitky spotřebitele v promlčecí lhůtě (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne , datum, ve věci C-679/18, OPR-, právnická osoba, . proti GK).

22. Na podkladě shora uvedených skutečností a úvah soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá za žalovaným pohledávku, která by měla svůj právní základ ve smlouvě o úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní a žalovaným, neboť tato smlouva je, pro výše uvedené důvody, absolutně neplatná. Žalobkyně se může po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy právní předchůdkyně poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Žalobkyní nárokované příslušenství sdílí osud absolutně neplatné smlouvy (akcesoricky), tj. protože příslušenství má v takové smlouvě svůj právní základ, nelze v tomto rozsahu žalobě vyhovět. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně poskytla žalovanému bezhotovostně peněžní prostředky ve celkové výši , částka, . Žalovaný na dluh uhradil částku ve výši , částka, , jeho bezdůvodné obohacení tak činí , částka, .

23. Z důvodů uvedených shora soud vyhověl žalobě co do , částka, a co do zákonného úroku z prodlení od , datum, , kdy bylo k , datum, žalobkyní prokázáno, že vyzvala žalovaného k úhradě dluhu současně s oznámením o postoupení pohledávky (výrok I.), ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok I.).

24. V rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , Nejvyšší soud uvedl, že projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy…Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Žalovaný však v řízení neprokazoval jeho ne/schopnost vrátit poskytnutou jistinu „v době přiměřené jeho možnostem“.

25. V poměrech nynější věci soud neprovedl dokazování k majetkové či sociální situaci žalovaného časově blízké ke dni rozhodnutí soudu, neboť žalovaný soudu ničeho netvrdil ani nepředložil (byl nekontaktní). Soud tedy vyšel ze spisu, ze kterého se podávalo, že žalovaný na úvěr uhradil částku ve výši , částka, . Proto soud rozhodl o povinnosti žalovaného uhradit žalobkyni dlužnou částku bez splátek s obvyklou pariční lhůtou, jak je uvedeno ve výroku I, a to včetně úroků z prodlení (viz výše).

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Žalovaný byl v řízení úspěšnější (srov. výrok I.). Žalovanému však náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II.