1 C 37/2025

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Alešem Bambuškem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 12 854,64 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, , kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, , zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % z částky , částka, od , datum, do zaplacení, úrok 29 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně , právnická osoba, . (, IČ: , IČO, , (dále též „právní předchůdkyně“) uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému kontokorentní úvěr Flexikredit s limitem , částka, . Právní předchůdkyně žalobkyně prohlásila celý úvěr za splatný z důvodu překročení povoleného úvěrového limitu žalovaným. Pohledávka za žalovaným byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni dne , datum, . Žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky a byl vyzván k zaplacení dluhu.

2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:Z oznámení o postoupení pohledávek (a podacího lístku) soud zjistil, že u soudu uplatněná pohledávka za žalovaným i s jejím příslušenstvím byla postoupena na žalobkyni a žalovanému tato skutečnost byla oznámena (postoupení zjištěno i ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu pohledávek). Z předžalobní výzvy ze dne , datum, (a podacího lístku ze stejného dne) soud zjistil, že žalovaný byl vyzván, aby zaplatil dlužnou částku.Z listiny datované , datum, soud zjistil, že zákonná zástupkyně žalovaného uzavřela (na jméno žalovaného) Smlouvu o bankovních produktech a službách s právní předchůdkyní žalobkyně. Z listiny datované ke dni , datum, nazvané DISPOZICE SE SJEDNANÝMI PARAMETRY KONTOKORENTNÍHO ÚVĚRU FLEXIKREDIT (a z listiny zvláštní ujednání ke kontokorentnímu úvěru Flexikredit) soud zjistil, že téhož dne podepsali právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný smlouvu o kontokorentním úvěru s povoleným limitem , částka, . Ve smlouvě se zavázal žalovaný splácet úvěr s úrokem 21,99 % p. a. Z výpisu z úvěrového účtu za období od 11/2022 do 9/2023 soud zjistil, že žalovaný uhradil , částka, na úrocích z kontokorentního úvěru. Z důkazu o převedení dluhu ve výši , částka, na debetní zůstatek po zrušení kontokorentu soud zjistil výši dluhu žalovaného (výpis z úvěrového účtu žalovaného, a to za období od 7/2023 – 6/2024), přičemž dále bylo zjištěno, že se žalovaný dostal po převedení debetního zůstatku do nepovoleného debetu ve výši , částka, (zjištěno z výpisu z běžného účtu za období 6/2023 až 5/2024). Současně bylo z výpisu zjištěno, že důvodem překročení povoleného debetu bylo odčerpání částky vázané na Flexikredit (překročení limitu Flexikredit). Z listiny oznámení o zesplatnění ze dne , datum, soud zjistil, že tato skutečnost byla žalovanému oznámena.Dále soud provedl dokazování ke skutečnostem zjišťovaným z úřední povinnosti (soud neměl důvod pochybovat o skutečnosti, že ve věci jde o spotřebitelský úvěr), tj. zda a jakým způsobem právní předchůdkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru:Soud zjistil (v rámci sledovaného účelu dokazování) z listiny vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne , datum, , z tabulky charakteristika klienta (žalovaného), z tabulky (běžný účet , jméno FO, ), že tvrzený čistý měsíční příjem žalovaného měl být ve výši , částka, , typ povolání klienta: Na dobu neurčitou, rodinný stav: svobodný, bydlení u rodičů, podíl klienta na nákladech bydlení: 100 %, dluh , částka, . Z výpisu z účtu žalovaného za období 7/2022 – 11/2022 (před poskytnutím úvěru) soud zjistil, že příjem žalovaného byl sporadický, řádově v nižších tisících měsíčně, nejvíce od matky a jiných soukromých osob, z brigády (od , právnická osoba, – za 11/2022 nejvíce , částka, , za 10/2022 jen , částka, , za 8 a 9/2022 žádná částka).Z prohlášení zástupce nezletilého ze dne , datum, , z listin: vysvětlení některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru + formulář, informace o pojištění vkladu + informační přehled o systému pojištění + změny smluvní dokumentace od , datum, , změny smluvní dokumentace od , datum, + tabulka č. , hodnota, , soud nezjistil pro věc rozhodné skutečnosti.

4. Na základě výše uvedených zjištění soud učinil závěr o pro rozhodnutí rozhodném skutkovém stavu věci:Právní předchůdkyně žalobkyně dne , datum, uzavřela se žalovaným smlouvu o kontokorentním úvěru Flexikredit s limitem , částka, , přičemž žalovaný po zesplatnění úvěru dlužil právní předchůdkyni žalobkyně , částka, . Žalovaný vrátil (uhradil) žalobkyni částku ve výši , částka, , a to formou úroků k úvěru.Soud učinil také závěr o skutkovém stavu věci (tj. z výše uvedených zjištění) z hlediska procesu zkoumání úvěruschopnosti žalovaného:Právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy o úvěru měla k dispozici údaje od žalovaného zachycené v předsmluvní dokumentaci (tj. tvrzení) o jeho formě bydlení u rodičů (bez bližší identifikace nákladů, ale s tvrzením o 100% podílu na nákladech na bydlení), o výši jeho příjmu , částka, , o výši jeho měsíčních výdajů , částka, (sic!), příjem žalovaného se skládal z příjmu z brigády (, právnická osoba, ) a z částek, které na účet žalovaného byly zasílány jak jeho matkou, tak i třetími osobami - viz jednotlivá skutková zjištění. Nebyl prokázán proces, tj. jak se získanými informacemi právní předchůdkyně nakládala, zdali vůbec (například se zjištěnými platbami od , Jméno žalovaného, nazvanými jako výživné). Jiné doklady (výplatní pásky, pracovní smlouva) žalobkyně soudu nepředložila. Nepředložila ani jiný doklad o příjmu, ani (vůbec) o výdajích žalovaného (např. k tvrzenému 100% podílu na úhradách za bydlení).

5. Soud zjištěný skutkový stav právně posoudil následovně:

6. Žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně uzavírala smlouvu v postavení podnikatele [§ 420 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.)], jednalo se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v občanském zákoníku, ale i úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (v rozhodném znění).

7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

8. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

9. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

10. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebitel rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“11. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem, podle odst. 2 písm. b) poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1, podle odst. 4 poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je zčásti nedůvodná.

17. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatelky spotřebitelských úvěrů, byla před vlastním uzavřením smluv splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného.

18. Žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) posuzovala úvěruschopnost žalovaného nikoli řádně a nikoli dostatečně, tedy bez odborné péče (jak bude dále vysvětleno), měla mít důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. Soud věc posuzoval i s ohledem na smysl § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, který ukládá poskytovateli úvěrů, aby zohledňoval práva a zájmy spotřebitele. Právní předchůdkyně žalobkyně měla blíže zkoumat strukturu výdajů žalovaného (krátce zletilého). Konečně právní předchůdkyně žalobkyně pracovala jen s vybranými (neověřenými) informacemi, nežádala pracovní smlouvu k tvrzenému příjmu , částka, . Právní předchůdkyně žalobkyně nepředložila podklady (pracovní smlouva, výplatní pásky), ze kterých (snad) měla vycházet, přičemž zákon o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli úvěru uchovávat dokumenty a záznamy po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly (§ 78 zákona o spotřebitelském úvěru). Soud proto nepřisvědčil argumentaci žalobkyně, že by na věc dopadaly závěry rozsudku Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , neboť tam uvedené závěry vycházejí ze zákona č. 145/2010 Sb., v nyní účinném zákoně má poskytovatel povinnost uchovávat podklady, tedy z logiky věci je má k dispozici i pro soudní přezkum. Žalobkyně však předkládá soudu (co do zkoumání úvěruschopnosti žalovaného) jen tvrzení bez patřičných důkazů.

19. Krajský soud v Praze uvedl ve svém rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , že „ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Odvolací soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně, pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou především již zmíněné náklady na bydlení. Neověření uváděných výdajů implikuje účelovost ze strany žalobkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.“20. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uložená poskytovateli, přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a to absolutně, tedy soud k ní dle § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve kterém dospěl k závěru, „že v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.“). Dále je namístě také uvést, že ačkoliv znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru podmiňuje neplatnost smlouvy námitkou učiněnou spotřebitelem v promlčecí lhůtě, takové ustanovení je v rozporu s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, , o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, které mají být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž stejná ustanovení směrnice zároveň brání tomu, aby sankce (neplatnost smlouvy) spojená s porušením této povinnosti byla podmíněna uplatněním námitky spotřebitele v promlčecí lhůtě (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne , datum, ve věci C-679/18, OPR-, právnická osoba, . proti GK). Soud tedy k nesplnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr přihlédl z úřední povinnosti (srovnej § 588 o. z.).

21. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá za žalovaným pohledávku, která by měla svůj právní základ ve smlouvě o úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, neboť tato smlouva je, pro výše uvedené důvody, absolutně neplatná. Žalobkyně se může po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy právní předchůdkyně poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Žalobkyní nárokované příslušenství sdílí osud absolutně neplatné smlouvy (akcesoricky), tj. protože příslušenství má v takové smlouvě svůj právní základ, nelze v tomto rozsahu žalobě vyhovět; uvedené platí i pro částku nepovoleného debetu ve výši , částka, (a příslušenství), která má svůj základ též v absolutně neplatné smlouvě (jednání založené na úvěrové smlouvě vedlo ke vzniku této částky nepovoleného debetu). Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, . Žalovaný ke dni rozhodnutí soudu uhradil částku ve výši , částka, , a to formou úroků k úvěru, jeho bezdůvodné obohacení tak bylo shledáno.

22. Z důvodů uvedených shora soud zčásti žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok I), přičemž žalobkyni vyhověl co do částky , částka, (výrok II).

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Žalovaný byl v řízení úspěšnější o 10 % (žalobkyně požadovala včetně příslušenství , částka, /bylo jí přiznáno , částka, ; od úspěchu žalovaného 55 % soud odečetl úspěch žalobkyně 45 %, rozdíl činí 10 %). Žalovanému však náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III.