1 C 39/2024

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Alešem Bambuškem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno - Anonymizováno zastoupená advokátem Mgr. Markem Indrou sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 12 980,89 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku 12 980,89 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 980,89 Kč od 18. 10. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 12 980,89 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , jméno FO, (dále jen „právní předchůdce“), uzavřel s žalovanou dne 21. 3. 2022 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky v žalované výši, a to bezhotovostně na účet žalované. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobkyní a jejím právním předchůdcem dne 27. 1. 2020.

2. Žalovaná se k žalobou uplatněnému nároku nijak nevyjádřila.

3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně prostřednictvím svého zástupce svou neúčast u jednání omluvila a žalovaná, ač řádně předvolána, se k jednání bez omluvy nedostavila.

4. Z listiny nazvané smlouva o opakovaném postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020, z listiny nazvané „dodatek č. 2 ke smlouvě o pokračující koupi pohledávek ze dne 27. 1. 2020“ ze dne 18. 11. 2021, a ze seznamu pohledávek bylo zjištěno, že na žalobkyni měla přejít pohledávka za žalovanou z v žalobě tvrzené smlouvy o revolvingovém úvěru.

5. Z nepodepsané listiny nazvané „, právnická osoba, ÚVĚROVÁ SMLOUVA VZTAHUJÍCÍ SE NA KLIENTY S TRVALÝM BYDLIŠTĚM V ČESKÉ REPUBLICE UZAVŘENÁ S KLIENTEM DNE 21.03.2022“ soud zjistil, že v listině byly uvedeny osobní údaje žalované a mimo jiné informace i věta „Klient tímto souhlasí s uzavřením Úvěrové smlouvy se společností , Anonymizováno, která bude upravovat revolvingový úvěr v souladu se Standardními podmínkami a příslušným standardním evropským dokumentem o spotřebitelských úvěrech (Standard European Consumer Credit Information; SECCI). Úvěrová smlouva se uzavírá na dobu neurčitou“. Dále bylo v listině uvedeno, že má jít o úvěrový limit 5 000 Kč s termínem splatnosti do patnácti dnů od data Výpisu, a výpůjční úroková sazba je 0,4026 % za den; 146,949 % ročně z nesplaceného úvěru.

6. Z listiny nazvané „vyčíslení“ soud nezjistil ani dataci této listiny, a ani z mnoha tam uvedených čísel, datumů a jiných hodnot, soud nezjistil žádnou smysluplnou informaci vztahující se zřejmým způsobem k projednávané věci.

7. Z listiny nazvané „Loan application info“ soud nezjistil dataci této listiny, a z mnoha tam uvedených čísel, datumů a jiných hodnot, soud zjistil pouze osobní údaje žalované, číslo , č. účtu, jako číslo bankovního účtu vztahujícího se v logice seznamu k osobě žalované jako žadatelky. Z ostatních údajů uvedených na listině soud nezjistil žádnou smysluplnou informaci vztahující se zřejmým způsobem k projednávané věci.

8. Z listiny nazvané , Anonymizováno, soud zjistil, že jsou v ní uvedeny údaje uvozené osobními údaji žalované, dlužné částky různé výše (6 110,09 Kč, 13 020,63 Kč), informace o třech náhradách účelně vynaložených nákladů ve výši 250 Kč, výše úroků za období čerpání (bez datace; pozn. soudu) 1 887,65 Kč, neuhrazená částka z minulého období (bez bližší datace; pozn. soudu) ve výši 4 417,41 Kč, celková částka k úhradě 6 110,09 Kč s datem splatnosti k 17. 10. 2023.

9. Z listin nazvaných „výzva k úhradě před podáním žaloby“, „oznámení o postoupení pohledávky“ a dodacího lístku, soud zjistil, že informace o postoupení pohledávky a předžalobní výzva (obojí ze dne 12. 11. 2023) byly žalované odeslány stejného dne na adresu , adresa, .

10. Soud učinil následující pro věc rozhodný skutkový závěr:tvrzení žalobkyně, že její právní předchůdce uzavřel se žalovanou smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru a že jí převedl peněžní prostředky v žalované výši na její účet, nebylo prokázáno.

11. Soud neprováděl dokazování listinami: „, Anonymizováno, Standardní podmínky Úvěrové smlouvy vztahující se na Klienty v České republice“ a „STANDARDNÍ INFORMACE O SPOTŘEBITELSKÉM ÚVĚRU“, neboť pro níže uvedený právní závěr byly předložené dokumenty nadbytečné (viz níže).

12. Soud též neprovedl dotaz u banky i přes obecný návrh žalobkyně „aby byl učiněn dotaz na banku žalovaného tj. , právnická osoba, ., kdo byl majitelem a disponentem účtu č. , č. účtu, k datu uzavření smlouvy 2022-03-21“, neboť obecné pátrání po informaci o vlastnictví zmiňovaného účtu (a o osobě disponenta) by mohlo být nejen neodůvodněným zásahem do práv jiné osoby (s projednávanou věcí nesouvisející), ale i při přeformulování dotazu, tj. zda vlastnicí či disponentkou zmiňovaného účtu byla k datu uzavření smlouvy 2022-03-21 žalovaná, by takový dotaz na banku byl nadbytečný (přeformulování otázky by nadto hraničilo s nepřípustným aktivismem soudu, zvlášť pokud sama žalobkyně ničeho dalšího ani na výzvu nedokládala). Tedy nadbytečný za situace, kdy nebylo žalobkyní ani prokazováno, že právní předchůdce vůbec nějaké peněžní prostředky na zmiňovaný účet odeslal [jednak žádný důkaz dokazující převod peněžních prostředků nebyl žalobkyní navržen (předložen), a ani nebylo navrženo, aby se soud dotazoval na pohyb prostředků z účtu právního předchůdce žalobkyně na účet č. , č. účtu, ]. Jinak řečeno, i kdyby se dokazováním prokázalo vlastnictví žalované k dotčenému bankovnímu účtu ke dni 21. 3. 2022 (vlastnictví jako takové), byla by to informace stále nadbytečná za situace, kdy žalobkyně nenavrhovala žádné důkazy ke skutečnosti, že prostředky byly žalované vůbec odeslány z účtu právního předchůdce. Žalobkyně přitom ani netvrdila, že by její právní předchůdce neměl k jeho vlastnímu bankovnímu účtu přístup.

13. Po právní stránce soud hodnotil věc dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

14. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 2 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce, chtěla smlouvu uzavírat v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a žalovaná by ji uzavírala v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), jednalo by se tedy o spotřebitelskou smlouvu. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o. z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, kdy úvěr je spotřebitelským úvěrem.

17. V části 6. Hlavě I. (zejména v § 78 odst. 1) zákona o spotřebitelském úvěru, je uvedeno, že poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem, v § 75 je potom uvedeno, že poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

18. Soud se především zabýval otázkou, zda mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru a zda byly žalované poskytnuty peněžní prostředky.

19. Soud ve věci nařídil jednání mj. za tím účelem, aby mohl žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. poskytnout poučení, že dosud nebyla prokázána její tvrzení o tom, že její právní předchůdce skutečně tvrzenou smlouvu se žalovanou uzavřel a peněžní prostředky žalované poskytl. Nutno dodat, že poučení dle shora citovaného ustanovení o. s. ř. se poskytuje pouze účastníku, který je přítomen u jednání, při jiném úkonu soud takové poučení neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být takové poučení poskytnuto účastníku, který se k jednání nedostavil a nepožádal o odročení jednání z důležitého důvodu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Je-li jednáno v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zmocněnce či zástupce), je to účastník, jenž svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 29 Odo 832/2006). Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci v její nepřítomnosti. I s ohledem na výše uvedené judikaturní závěry soud dospěl k závěru, že žalobkyně se tak sama připravila o dobrodiní soudu ve formě poučovací povinnosti dle § 118a o. s. ř.

20. Soud přiměřeně podle § 41a odst. 2 o. s. ř. nepřihlédl k podání žalobkyně ze dne 20. 5. 2024 (omluva z jednání) v tom smyslu, kterým navrhovala podmíněný postup soudu. Pokud tedy žalobkyně navrhovala, aby…“v případě, že by nadepsaný soud na jednání konaném v nepřítomnosti žalobce nemohl žalobě v plném rozsahu vyhovět, … … žádá žalobce v souladu s principem předvídatelnosti postupu a rozhodnutí soudu zdvořile nadepsaný soud, aby byl před konáním jednání vyzván zejména pro doplnění tvrzení a důkazních návrhu, resp. aby mu byla k tomuto na jednání poskytnuta přiměřená lhůta“, soud k takové žádosti nepřihlédl.

21. Na podkladě všech shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že má nárok na požadované (či částečné) plnění od žalované, které by vycházelo z platné a účinné smlouvy o úvěru nebo z bezdůvodného obohacení. Z provedených důkazů (zejména z existence zapsaných osobních údajů žalované v dokumentech předložených žalobkyní) pouze vyplývá, že mohlo probíhat předsmluvní jednání mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou, to však pro vyhovění žalobě není dostatečné. Žalobkyně tedy neunesla důkazní břemeno jak co do uzavření smlouvy o úvěru, tak i co do poskytnutí peněžních prostředků žalované.

22. Pro soud bylo také mnoho předložených důkazů nesrozumitelných v tom smyslu, že nebylo možné přiřadit smysluplným způsobem tam vepsané informace k jednotlivým fázím tvrzeného smluvního vztahu obou stran, což žalobkyně neobjasnila ani na výzvu soudu písemně, ani při jednání.

23. Při tom všem soud nepřehlédl ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, která ukládají poskytovatelům takových úvěrů povinnosti, např. uschovávat dokumenty a záznamy po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta; nebo že poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem (§ 78). Bylo by tedy spravedlivé požadovat i po žalobkyni, aby disponovala smysluplnými dokumenty vázanými k žalovanému nároku. Pokud je nepředložila, jde to k její tíži.

24. Soudu tak nezbylo, než z důvodů uvedených shora žalobu jako nedůvodnou zamítnout, jak je uvedeno ve výroku I.

25. Žalovaná byla ve věci zcela úspěšná, avšak náklady řízení jí nevznikly, proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II.