1 C 5/2024

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Alešem Bambuškem ve věci žalobkyně: Česká kancelář pojistitelů, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 3 745 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni , částka, a zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Rozhodnutí obsahuje zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení , částka, s příslušenstvím představující příspěvek dosud nezaplacený vlastníkem, popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v rozporu se zákonem, a nárok na náhradu nákladů mimosoudního uplatnění pohledávky.

3. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o pro věc rozhodném skutkovém stavu věci.

4. Žalovaná jako žalobkyní tvrzená vlastnice i provozovatelka vozidla registrovaného v registru vozidel pod registrační značkou , SPZ, , VIN , VIN kód, , se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, neměla mít (dle tvrzení žalobkyně) v období od , datum, do , datum, uzavřeno pojištění odpovědnosti. Žalobkyně předala výzvu žalované k úhradě příspěvku do garančního fondu k poštovní přepravě dne , datum, . Z žalobkyní předloženého záznamu „Pošta online“ se podává, že zásilka s výzvou registrovaná pod podacím číslem RR6760846043F byla přijata k přepravě, ale nikoliv, že byla doručena. Na výzvu soudu, aby žalobkyně doložila doručení výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu žalované, žalobkyně podáním ze dne , datum, odpověděla, avšak doručení výzvy (dojití výzvy do sféry žalované) nijak nedoložila (neprokázala).

5. Takto zjištěný skutkový stav věci soud posoudil podle § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále též „zákon o pojištění odpovědnosti“), stanovící, že nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. Podle § 4 citovaného zákona vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno; dle odst. 4 tohoto paragrafu osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, podle odst. 6 povinnost zaplatit příspěvek a náklady Kanceláře podle odstavce 4 zaniká, pokud Kancelář do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se Kancelář prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla. Podle § 4 odst. 7 citovaného zákona výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů Kanceláře, lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit Kanceláři okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti Kanceláře uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů Kanceláře u soudu.

6. Soud uzavřel, že žalované by za splnění ostatních podmínek zákona o pojištění odpovědnosti (jejichž naplnění však není pro nynější závěr soudu v této věci rozhodující) mohla vzniknout povinnost úhrady žalobkyní požadovaného příspěvku do garančního fondu za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2 tohoto zákona a také povinnost nahradit náklady mimosoudního uplatnění pohledávky. Pokud měla žalobkyně za to, že žalované tato povinnost vznikla, bylo nezbytné, aby vyzvala žalovanou kvalifikovanou výzvou k zaplacení příspěvku (nezbytné nejen pro vlastní zaplacení příspěvku, ale i pro případné úspěšné uplatnění nároku na jeho zaplacení u soudu, to se týká i nároku na náhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek). Kvalifikovaná výzva má totiž v jejím obsahu (krom uvedení dalších náležitostí) stanovit i lhůtu k plnění, která má počátek jejího běhu ode dne doručení výzvy žalované (potenciální dlužnici), a konec jejího trvání nejdříve s koncem třicátého dne lhůty. Žalobkyně však ani přes výzvu soudu doručení kvalifikované výzvy žalované neprokázala (důkazní břemeno přitom leželo na žalobkyni). Nebylo tedy prokázáno ke dni rozhodnutí soudu, že lhůta k plnění pro žalovanou vůbec počala běžet, natož aby uběhla marně. Soudu tak nezbylo, než žalobu v rozsahu obou nároků (na příspěvek a na náhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek; včetně žalovaného příslušenství) zamítnout pro neunesení důkazního břemene, a to tzv. „pro tentokrát“. Nebylo tak ani rozhodné, zda žalobkyní tvrzená povinnost žalované zaplatit příspěvek vůbec existuje, neboť i kdyby existovala, na důvodech vedoucích soud k zamítnutí žaloby by to nemělo vliv. Soud tedy existenci povinnosti žalované zaplatit příspěvek a náhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek pro nadbytečnost blíže nezkoumal.

7. Již jen nad rámec řečeného soud dodává, že lhůta k plnění daná výzvou je obecně určena i k obraně vyzvané osoby, která může být přesvědčena o tom, že její povinnost (Českou kanceláří pojistitelů předpokládaná) vůbec neexistuje, i z tohoto důvodu nestačí výzvu odeslat, ale je třeba ji doručit. Sluší se též dodat, že soud nesdílí právní argumentaci žalobkyně, že stačilo žalované odeslat kvalifikovanou výzvu v jednoroční lhůtě ve smyslu § 4 odst. 6 zákona o pojištění odpovědnosti. Odeslání výzvy by mohlo mít (má) vliv na odvrácení marného uplynutí prekluzivní roční lhůty ve smyslu § 4 odst. 6 zákona o pojištění odpovědnosti s důsledky v podobě zániku povinnosti osoby platit příspěvek, nikoliv však vliv na vznik a běh lhůty k plnění obsažené ve výzvě samé, která se aktivuje doručením výzvy. Konečně ani jednostranné stanovení fikce doručení kvalifikované výzvy žalované ze strany žalobkyně nemá oporu v platném právu, a nejde ani o domněnku doby dojití již „došlé“ zásilky ve smyslu § 573 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Přestože žalovaná měla ve věci plný úspěch, soud jí nepřiznal náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, neboť jí žádné náklady nevznikly.