1 C 6/2026

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Alešem Bambuškem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 49 602 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku; ve zbylém rozsahu se žaloba zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhá po žalované zaplacení částky ve výši částka s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně právnická osoba., IČ: IČO, (dále jen „právní předchůdkyně“) uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované v hotovosti úvěr ve výši částka. Žalovaná měla splácet úvěr ve 14 splátkách po částka. Právní předchůdkyně žalobkyně prohlásila celý úvěr za splatný z důvodu prodlení žalované se splátkami. Pohledávka za žalovanou byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky a byla vyzvána k zaplacení dluhu. Žalobkyně uvedla, že žalovaná na svou pohledávku dosud uhradila částku ve výši částka.

2. Žalovaná se k žalobě, ač jí byla řádně doručena, nevyjádřila.

3. Ve věci se konalo jednání dne datum za přítomnosti právního zástupce žalobkyně. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Z listiny datované ke dni datum nazvané smlouva o úvěru soud zjistil, že téhož dne podepsali právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná smlouvu o úvěru znějící na částku částka, přičemž tato částka byla žalované poskytnuta v hotovosti. Ve smlouvě se zavázala žalovaná splácet úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši částka, poplatkem za vyhodnocení úvěrového případu ve výši částka, poplatkem za inkaso plateb ve výši částka, a to ve 14 splátkách po částka. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne datum, přílohy č. hodnota smlouvy o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum soud zjistil, že u soudu uplatněná pohledávka za žalovanou i s jejím příslušenstvím byla postoupena na žalobkyni a žalované tato skutečnost měla být oznámena (doručení tohoto oznámení však prokázáno nebylo). Z předžalobní výzvy ze dne datum (včetně podacího lístku a sledování zásilek právnická osoba) soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána, aby zaplatila dlužnou částku částka do datum. Z listiny provedené úhrady žalované ke smlouvě č. hodnota soud zjistil, že žalovaná na úvěr uhradila částku ve výši částka. Dále soud provedl dokazování ke skutečnostem zjišťovaným z úřední povinnosti (soud neměl důvod pochybovat o skutečnosti, že ve věci jde o spotřebitelský úvěr), tj. zda a jakým způsobem právní předchůdkyně posuzovala úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru: Soud zjistil (v rámci sledovaného účelu dokazování) z listiny Žádost o úvěr ze dne datum podepsané žalovanou, že žalovaná uvedla (do kolonek) jako svou formu bydlení: u přítele, příjem: částka, brigáda částka, dokončené vzdělání: střední, splátky úvěrů: neuvedeny, měsíční výdaje za bydlení, energie, dopravu, jídlo a osobní náklady: částka. Z fotokopie pracovní smlouvy soud zjistil, že žalovaná uzavřela dne datum pracovní smlouvu s jméno FO, IČO IČO, a to na dobu určitou do datum. Z fotokopie dohody o provedení práce ze dne datum soud zjistil, že žalovaná dne datum uzavřela dohodu o provedení práce s Nadačním fondem Eduzměna, a to na dobu určitou do datum. Z fotokopie obrazovky mobilního telefonu (č. l. 20-23) soud zjistil, že žalované dne datum přišla od právnická osoba na účet částka ve výši částka, přičemž tato částka byla obratem z účtu převedena na splátku úvěru. Žalované dne datum přišla od právnická osoba na účet částka ve výši částka, přičemž částka částka byla obratem z účtu převedena na splátku úvěru. Dne datum čerpala žalovaná blíže nespecifikovaný úvěr ve výši částka. Dne datum čerpala žalovaná blíže nespecifikovaný úvěr ve výši částka. Od datum do datum měla žalovaná příjem z nemocenské ve výši částka. Na základě výše uvedených zjištění soud učinil závěr o pro rozhodnutí rozhodném skutkovém stavu věci: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná dne datum podepsali smlouvu o úvěru znějící na částku částka, přičemž tato částka byla žalované poskytnuta v hotovosti. Ve smlouvě se zavázala žalovaná splácet úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši částka, poplatkem za vyhodnocení úvěrového případu ve výši částka, poplatkem za inkaso plateb ve výši částka, a to ve 14 splátkách po částka. U soudu uplatněná pohledávka za žalovanou i s jejím příslušenstvím byla postoupena na žalobkyni a žalované tato skutečnost měla být oznámena (doručení tohoto oznámení však prokázáno nebylo). Žalovaná byla vyzvána, aby zaplatila dlužnou částku částka do datum. Žalovaná na úvěr uhradila částku ve výši částka. Soud učinil také závěr o skutkovém stavu věci (tj. z výše uvedených zjištění) z hlediska procesu zkoumání úvěruschopnosti žalované: Právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy o úvěru měla k dispozici údaje od žalované zachycené v předsmluvní dokumentaci (tj. tvrzení). Tedy následující: žalovaná uvedla (do kolonek) jako svou formu bydlení: u přítele, příjem: částka, brigáda částka, dokončené vzdělání: střední, splátky úvěrů: neuvedeny, měsíční výdaje za bydlení, energie, dopravu, jídlo a osobní náklady: částka. Žalovaná uzavřela dne datum pracovní smlouvu s jméno FO, IČO IČO, a to na dobu určitou do datum. Žalovaná dne datum uzavřela dohodu o provedení práce s Nadačním fondem Eduzměna, a to na dobu určitou do datum. Žalované dne datum přišla od právnická osoba na účet částka ve výši částka, přičemž tato částka byla obratem z účtu převedena na splátku úvěru. Žalované dne datum přišla od právnická osoba na účet částka ve výši částka, přičemž částka částka byla obratem z účtu převedena na splátku úvěru. Dne datum čerpala žalovaná blíže nespecifikovaný úvěr ve výši částka. Dne datum čerpala žalovaná blíže nespecifikovaný úvěr ve výši částka. Od datum do datum měla žalovaná příjem z nemocenské ve výši částka. Nebyl prokázán proces, tj. jak se získanými informacemi právní předchůdkyně nakládala, zdali vůbec.

4. Soud zjištěný skutkový stav právně posoudil následovně:

5. Žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně uzavírala smlouvu v postavení podnikatele [§ 420 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.)], jednalo se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v občanském zákoníku, ale i úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (v rozhodném znění).

6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

7. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

8. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

9. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebitel rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

15. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatelky spotřebitelských úvěrů, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalované.

16. Žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) posuzovala úvěruschopnost žalované nikoli řádně a nikoli dostatečně, tedy bez odborné péče (jak bude dále vysvětleno), měla mít důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Soud věc posuzoval i s ohledem na smysl § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, který ukládá poskytovateli úvěrů, aby zohledňoval práva a zájmy spotřebitele. Z listin předložených žalobkyní měl soud ke dni podání žádosti o úvěr za prokázaný toliko jediný příjem žalované, a to od právnická osoba ve výši částka měsíčně, přičemž tento příjem byl žalovanou obratem odesílán na splátky jiných úvěrů. Soud nemohl za příjem žalované uznat příjmy z nemocenské (pro budoucí plnění dluhu, tj. potenciál příjmů – k tomu totiž směřuje posuzování úvěruschopnosti), ani z pracovní smlouvy ze dne datum, neboť z pracovní smlouvy nebyla doložena výplatnice ani jiný důkaz o výši příjmů z tohoto zaměstnání a příjem z nemocenské je z podstaty dočasný, přičemž žalovaná se o tomto příjmu v žádosti o úvěr nezmínila, nadto valnou část pracovního poměru na dobu určitou do konce roku 2023 byla práce neschopná (několik měsíců v řadě).

17. Krajský soud v Praze uvedl ve svém rozhodnutí ze dne datum, sp. zn. spisová značka, že „ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Odvolací soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně, pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou především již zmíněné náklady na bydlení. Neověření uváděných výdajů implikuje účelovost ze strany žalobkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.“ 18. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uložená poskytovateli, přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a to absolutně, tedy soud k ní dle § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, č. j. spisová značka či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne datum, č. j. spisová značka, ve kterém dospěl k závěru, „že v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.“). Dále je namístě také uvést, že ačkoliv znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru podmiňuje neplatnost smlouvy námitkou učiněnou spotřebitelem v promlčecí lhůtě, takové ustanovení je v rozporu s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, které mají být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž stejná ustanovení směrnice zároveň brání tomu, aby sankce (neplatnost smlouvy) spojená s porušením této povinnosti byla podmíněna uplatněním námitky spotřebitele v promlčecí lhůtě (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci C-679/18, OPR-právnická osoba. proti GK). Soud tedy k nesplnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost žalované splácet úvěr přihlédl z úřední povinnosti (srovnej § 588 o. z.).

19. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá za žalovanou pohledávku, která by měla svůj právní základ ve smlouvě o úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou, neboť tato smlouva je, pro výše uvedené důvody, absolutně neplatná. Žalobkyně by se mohla po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy právní předchůdkyně poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované mohlo vzniknout ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Žalobkyní nárokované příslušenství (u obou smluv) sdílí osud absolutně neplatné smlouvy (akcesoricky), tj. protože příslušenství má v takové smlouvě svůj právní základ, nelze v tomto rozsahu žalobě vyhovět. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované hotovostně peněžní prostředky ve výši částka. Žalovaná ke dni rozhodnutí soudu uhradila částku ve výši částka, její bezdůvodné obohacení tak činí částka.

20. Pokud jde o úroky z prodlení, první výzvou k úhradě dluhu žalobkyni, jejíž odeslání žalobkyně prokázala, byla předžalobní výzva ze dne datum, v níž byla žalované stanovena lhůta plnění do datum. Ode dne následujícího je tak žalovaná s úhradou svého dluhu žalobkyni v prodlení. Takto stanovená splatnost dluhu (a následné prodlení) nebyla žalovanou zpochybněna, a ani o určení jiné přiměřené doby plnění, pro případnou změnu ve svých možnostech splácet, žalovaná nikdy nepožádala. V nynější věci ve smyslu § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru tedy nevznikl žádný spor o to, jaká by měla být tato odpovídající doba (viz rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Soud proto uznal žalovanou povinnou uhradit úrok z prodlení v jeho zákonné výši od datum do zaplacení.

21. Z důvodů uvedených shora soud vyhověl žalobě co do částka se zákonným úrokem z prodlení, ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok I.).

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. Žalovaná byla v řízení úspěšnější, avšak náklady řízení jí nevznikly, proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kutné Hoře. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.