1 C 63/2025

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Alešem Bambuškem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Mgr. Martou Ondačkovou sídlem Thunovská 192/27, 118 00 Praha proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované , Anonymizováno o zaplacení částky 131 553 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobkyni:- částku 36 749,66 Kč,- částku 42 003 Kč,- kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 15 386,21 Kč,- zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 89 550 Kč od 3. 9. 2024 do zaplacení,- kapitalizovaný úrok ve výši 3 742,32 Kč,- úrok ve výši 15 % ročně z částky 84 935,33 Kč od 22. 8. 2023 do zaplacení,se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 52 800,34 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kutné Hoře soudní poplatek za podání žaloby ve výši 6 578 Kč.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhá po žalované zaplacení částky ve výši 131 553 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že dne 8. 12. 2022 uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované 87 000 Kč. Žalovaná měla splatit úvěr ve 48 splátkách po 5 360 Kč (celkem tedy částkou 257 280 Kč). Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem částku ve výši 34 199,66 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:

4. Soud zjistil z listiny smlouva o úvěru, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 8. 12. 2022 smlouvu o úvěru č. , hodnota, znějící na částku 87 000 Kč s tím, že žalovaná úvěr vrátí s úrokem ve výši 68,85 % ročně. Žalovaná měla úvěr splatit ve 48měsíčních splátkách po 5 360 Kč. Soud zjistil z výpisů ze zprávy , právnická osoba, . a z dokladu o vyplacení úvěru na č. l. 23, že žalobkyně dne 9. 12. 2022 zaslala na účet žalované č. , č. účtu, částku ve výši 87 000 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne 19. 2. 2025 (a poštovního podacího archu ze stejného dne) soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána, aby zaplatila dlužnou částku. Soud zjistil, že žalobkyně připravila upomínky ze dnů: 24. 7. 2023, 27. 3. 2023, 23. 2. 2023 27. 7. 2023, kterými chtěla vyzvat žalovanou k zaplacení dluhu.Dále soud provedl dokazování ke skutečnostem zjišťovaným z úřední povinnosti (soud neměl důvod pochybovat o skutečnosti, že ve věci jde o spotřebitelský úvěr), tj. zda a jakým způsobem žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru:Soud zjistil (v rámci sledovaného účelu dokazování) z výpisu z registru SOLUS, že žalovaná měla k 26. 11. 2022 revolvingový úvěr, ale nebyla v prodlení se splácením žádné částky, z registru NRKI soud zjistil, že skóre žalované bylo hodnoceno číslem 205, přičemž je v pásmu vyššího rizika. Z potvrzení o příjmu žalované a výplatních pásek na č. l. 29, 28, 33-34 soud zjistil, že průměrný čistý měsíční příjem žalované ze zaměstnání u společnosti , právnická osoba, byl za období od září 2022 do listopadu 2022 ve výši 24 728 Kč. Z listiny nazvané hodnocení klienta soud zjistil, že příjmy žalované jsou uvedeny ve výši 24 728 Kč, splátky dalších úvěrů ve výši 2 979 Kč, náklady na bydlení jsou ve výši 3 568 Kč, žalovaná je vdaná a bydlí u rodičů, životní minimum je 4 620 Kč a rezerva žalované je 12 561 Kč měsíčně.Ačkoli byly v řízení provedeny další důkazy, soud z nich nezjistil žádné pro rozhodnutí ve věci rozhodné skutečnosti.

5. Na základě výše uvedených zjištění soud učinil závěr o pro rozhodnutí rozhodném skutkovém stavu věci:Žalobkyně dne 9. 12. 2022 poskytla žalované úvěr ve výši 87 000 Kč (a žalovaná ji načerpala), a to na základě smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou ze dne 8. 12. 2022, ve které byl sjednán úrok ve výši 68,85 %. Žalovaná měla úvěr splatit ve 48měsíčních splátkách po 5 360 Kč. Žalovaná byla předžalobní výzvou ze dne 9. 12. 2022 vyzvána, aby zaplatila dlužnou částku. Soud zjistil, že žalobkyně připravila upomínky ze dnů: 24. 7. 2023, 27. 3. 2023, 23. 2. 2023 27. 7. 2023, kterými chtěla vyzvat žalovanou k zaplacení dluhu.Soud učinil také závěr o stavu věci z hlediska procesu zkoumání úvěruschopnosti žalované:Žalobkyně při uzavírání smlouvy o úvěru měla k dispozici následující údaje o žalované: žalovaná měla k 26. 11. 2022 revolvingový úvěr, ale nebyla v prodlení se splácením žádné částky. Průměrný čistý měsíční příjem žalované ze zaměstnání u společnosti , právnická osoba, byl za období od září 2022 do listopadu 2022 ve výši 24 728 Kč. Žalobkyně vycházela jen z tvrzených nákladů na bydlení ve výši 3 568 Kč, ačkoliv nedisponovala dokladem, který by objektivně nízkou částku potvrzoval, dále vycházela ze statistických údajů, konkrétně životního minima ve výši 4 620 Kč, a konečně z ostatních výdajů v nulové výši. Zatížení žalované jinými splátkami bylo uvedeno ve výši 2 979 Kč.

6. Soud zjištěný skutkový stav právně posoudil následovně:

7. Žalobkyně uzavírala smlouvu v postavení podnikatele [§ 420 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.)], jednalo se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v občanském zákoníku, ale i úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (v rozhodném znění).

8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

9. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

10. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

11. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebitel rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“12. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem, podle odst. 2 písm. b) poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1, podle odst. 4 poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

18. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně, coby poskytovatelky spotřebitelských úvěrů, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalované.

19. Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované nikoli řádně a nikoli dostatečně, tedy bez odborné péče (jak bude dále vysvětleno), měla mít důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Soud věc posuzoval i s ohledem na smysl § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, který ukládá poskytovateli úvěrů, aby zohledňoval práva a zájmy spotřebitele. Žalobkyně předně nijak neprokázala, že by jakkoliv fakticky ověřovala výdaje žalované. Uvedené výdaje žalované (životní minimum) ve výši 4 620 Kč neodpovídají společenské realitě a jedná se o částku z podstaty nekonkrétní a nepersonalizovanou. Konečně žalobkyně pracovala jen s vybranými informacemi, nežádala výpisy z bankovního účtu žalované (ani netvrdila, že by žalovaná účet neměla; v dnešní době je výpis z účtu standardním zdrojem informací o výdajích osob). Žalobkyně ani nepředložila podklady, ze kterých měla vycházet, přičemž zákon o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli úvěru uchovávat dokumenty a záznamy po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly (§ 78 zákona o spotřebitelském úvěru). Žalobkyně soudu ani neprezentovala proces jejího zkoumání úvěruschopnosti žalované. Nezohlednila při posuzování ani vysoké riziko žalované (skóre NRKI 205). Laxní přístup žalobkyně ohledně zkoumání výdajové stránky žalované svědčí o účelovém navyšování bonity žalované.

20. Krajský soud v Praze uvedl ve svém rozhodnutí ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, že „ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Odvolací soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně, pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou především již zmíněné náklady na bydlení. Neověření uváděných výdajů implikuje účelovost ze strany žalobkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.“21. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uložená poskytovateli, přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a to absolutně, tedy soud k ní dle § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2019, č. j. 27 Co 81/2019 – 71, ve kterém dospěl k závěru, „že v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.“). Dále je namístě také uvést, že ačkoliv znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru podmiňuje neplatnost smlouvy námitkou učiněnou spotřebitelem v promlčecí lhůtě, takové ustanovení je v rozporu s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, které mají být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž stejná ustanovení směrnice zároveň brání tomu, aby sankce (neplatnost smlouvy) spojená s porušením této povinnosti byla podmíněna uplatněním námitky spotřebitele v promlčecí lhůtě (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance s.r.o. proti GK).

22. Na podkladě shora uvedených skutečností a úvah soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá za žalovanou pohledávku, která by měla svůj právní základ ve smlouvě o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou, neboť tato smlouva je, pro výše uvedené důvody, absolutně neplatná. Žalobkyně se může po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Žalobkyní nárokované příslušenství sdílí osud absolutně neplatné smlouvy (akcesoricky), tj. protože příslušenství má v takové smlouvě svůj právní základ, nelze v tomto rozsahu žalobě vyhovět. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované bezhotovostně peněžní prostředky ve celkové výši 87 000 Kč. Žalobkyně na dluh uhradila částku v celkové výši 34 199,66 Kč, její bezdůvodné obohacení tak činí 52 800,34 Kč.

23. Z důvodů uvedených shora soud vyhověl žalobě co do 52 800,34 Kč (výrok II), ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok I.).

24. V rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, Nejvyšší soud uvedl, že projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy…Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnější žalované žádné náklady nevznikly (výrok IV.).

26. Soud uložil žalobkyni povinnost zaplatit soudní poplatek dle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, neboť dosud poplatek zaplacen nebyl. Podle § 7 téhož zákona je poplatek splatný do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.