1 C 69/2024

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Alešem Bambuškem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 , Ph.D. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 72 492 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný zaplatil částku , částka, , kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 10 %, úrok 18,84 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, , a to v pravidelných měsíčních splátkách po , částka, vždy nejpozději k 15. dni každého měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabyl právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek, jež by nastala prodlením se splátkou v trvání nejméně 30 dnů.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně , právnická osoba, , IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně“) uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému bezhotovostně úvěr ve výši , částka, . Žalovaný měl splácet úvěr společně s pevným úrokem ve výši , částka, a odměnou za administrativní činnost , částka, v měsíčních splátkách po , částka, . Právní předchůdkyně žalobkyně prohlásila celý úvěr za splatný dne , datum, z důvodu prodlení žalovaného se splátkami. Pohledávka za žalovaným byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni dne , datum, . Žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky a byl vyzván k zaplacení dluhu. Žalobkyně uvedla, že žalovaný na dluh ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena před jednáním, nevyjádřil.

3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně prostřednictvím svého zástupce svou neúčast u jednání omluvila a žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil.

4. Z listiny datované nejpozději ke dni , datum, nazvané smlouva o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali smlouvu o úvěru znějící na částku , částka, . Ve smlouvě se zavázal žalovaný splácet úvěr s pevným úrokem ve výši , částka, (úroková sazba 60,73 % p. a.) a odměnou za administrativní činnost , částka, ve 24měsíčních splátkách po , částka, . Z listiny „Potvrzení o provedení transakce“ soud zjistil, že z účtu právní předchůdkyně žalobkyně odešla dne , datum, částka , částka, na účet č. , č. účtu, . Z listiny předložené žalobkyní soud zjistil, že žalovaný na dluh ničeho neuhradil. Z listin Smlouva o postoupení pohledávek, potvrzení o úhradě, seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, (a podacího lístku ze dne , datum, ), soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s její právní předchůdkyní smlouvu o postoupení pohledávky za žalovaným. Z předžalobní upomínky ze dne , datum, (podacího lístku ze dne , datum, ) soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu.Dále soud provedl dokazování ke skutečnostem zjišťovaným z úřední povinnosti (soud neměl důvod pochybovat o skutečnosti, že ve věci jde o spotřebitelský úvěr), tj. zda a jakým způsobem právní předchůdkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru:z listiny Karta zákazníka soud zjistil informace uvedené v kolonkách formuláře: rodinný stav: svobodný, Nejvyšší dosažené vzdělání: učňovské, typ bydlení: Nájem-od soukromé osoby, zdroj příjmů: z pracovního poměru na dobu neurčitou, zaměstnavatel: ISS Facility , právnická osoba, ., měsíční příjem: , částka, , osobní výdaje: , částka, , výdaje na bydlení: , částka, , ostatní výdaje: , částka, , použitelný příjem: , částka, .Z kopie listiny s hlavičkou ISS FACILIY SERVICE soud zjistil, že byla žalovanému vyplacena mzda ve výši , částka, za duben 2019, ve výši , částka, za květen 2019. Z listiny nazvané REPI Credit Report+ soud nezjistil krom osobních údajů žalovaného žádné další smysluplné informace.Z výpisu z účtu č. , č. účtu, znějícího na majitele účtu , Jméno zainteresované osoby 0/0, (žalovaný) soud zjistil, že:a) za období od , datum, do , datum, žalovaný přijal dne , datum, platbu od ISS FACILIY SERVICE ve výši , částka, , zbytek transakcí tvořily výběry a platby platební kartou.b) za období za období od , datum, do , datum, soud zjistil, že žalovaný přijal dne , datum, platbu od ISS FACILIY SERVICE ve výši , částka, , zbytek transakcí tvořily výběry a platby platební kartou.

5. Z listin: Výzva k úhradě spotřebitelského úvěru před jeho zesplatněním, uvítací dopis, oznámení o zesplatnění spotřebitelského úvěru, soud nezjistil pro rozhodnutí ve věci podstatné informace.

6. Na základě výše uvedených zjištění soud učinil závěr o pro rozhodnutí rozhodném skutkovém stavu věci:Právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , právnická osoba, , dnem , datum, převedla žalovanému na jeho účet č. , č. účtu, částku , částka, , a to na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Žalovaný ničeho neuhradil. Na žalobkyni byla postoupena pohledávka její právní předchůdkyně za žalovaným vycházející ze smlouvy o úvěru.Soud učinil také závěr o skutkovém stavu věci (tj. z výše uvedených zjištění) z hlediska procesu zkoumání úvěruschopnosti žalovaného:Právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy o úvěru vyznačila na Kartě zákazníka výši použitelného příjmu žalovaného , částka, . Pracovala s údaji od žalovaného o jeho formě bydlení, o výši a struktuře jeho výdajů, které jí poskytl v předsmluvní dokumentaci, s údaji o jeho příjmu od zaměstnavatele ISS Facility , právnická osoba, ., v průměrné výši , částka, (viz jednotlivá skutková zjištění). Nepředložila dokumentaci k tvrzené nájemní smlouvě žalovaného znějící na nájem , částka, (výdaje na bydlení), ostatní výdaje (osobní, doprava, telefon) bez dalšího vyznačila částkou , částka, .

7. Soud zjištěný skutkový stav právně posoudil následovně:

8. Žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně uzavírala smlouvu v postavení podnikatele [§ 420 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.)], jednalo se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v občanském zákoníku, ale i úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (v rozhodném znění).

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

11. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

12. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebitel rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

18. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatelky spotřebitelských úvěrů, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného.

19. Žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) posuzovala úvěruschopnost žalovaného nikoli řádně a nikoli dostatečně, tedy bez odborné péče (jak bude dále vysvětleno), měla mít důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Soud věc posuzoval i s ohledem na smysl § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, který ukládá poskytovateli úvěrů, aby zohledňoval práva a zájmy spotřebitele.

20. Právní předchůdkyně žalobkyně pracovala při svém hodnocení klienta jen s tvrzeními žalovaného (vyjma informací o mzdě a z běžného účtu žalovaného). Zejména z hlediska výdajů se spokojila s tvrzením, že nájem žalovaného je ve výši , částka, , aniž by si vyžádala nájemní smlouvu (ničeho v tomto směru nepředložila). Všechny ostatní životní výdaje jsou opět jen tvrzeními žalovaného, přičemž pokud by tomu tak bylo, žalovaný by (nepočítaje náklady na hrazení nájmu) na vše ostatní (včetně jídla) vydal jen , částka, denně. Právní předchůdkyně žalobkyně „spočítala“, že použitelný příjem žalovaného (tj. umožňující zadlužení úvěrem) je , částka, , tedy po uzavření smlouvy o úvěru se splátkami ve výši , částka, by žalovanému „zbylo“ měsíčně pouze 1 645Kč na ostatní výdaje včetně jídla (tj. , částka, denně).

21. Výpočet použitelného příjmu žalovaného (nadto ohledně výdajů vycházející jen z tvrzení), který byl právní předchůdkyní žalobkyně použit, sloužil jako „argument“ dostatečné schopnosti klienta splácet úvěr, neboť hranice únosnosti (kdy ještě lze zatížit klienta splátkami) „prý“ nebyla dosažena. Takovému přístupu však soud nemůže poskytovat ochranu, neboť hranice stanovená právní předchůdkyní není místem, ke kterému se ještě lze „přibližovat“, ale naopak blízkost této hranice měla být signálem pro úvěrujícího, že úvěr by poskytnut být neměl, nebo zcela v jiných parametrech. V poměrech dané věci šlo tedy o to, že žalovanému by po započítání výdajů včetně sjednávané splátky nového úvěru zbylo pro život jen „pár korun“. Bez významu (v okolnostech této věci) není ani skutečnost, že výše úvěru byla , částka, , tedy výše pro žalovaného nikoli zanedbatelná.

22. Krajský soud v Praze uvedl ve svém rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , že „ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Odvolací soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně, pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou především již zmíněné náklady na bydlení. Neověření uváděných výdajů implikuje účelovost ze strany žalobkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.“23. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uložená poskytovateli, přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a to absolutně, tedy soud k ní dle § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve kterém dospěl k závěru, „že v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.“). Dále je namístě také uvést, že ačkoliv znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru podmiňuje neplatnost smlouvy námitkou učiněnou spotřebitelem v promlčecí lhůtě, takové ustanovení je v rozporu s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, , o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, které mají být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž stejná ustanovení směrnice zároveň brání tomu, aby sankce (neplatnost smlouvy) spojená s porušením této povinnosti byla podmíněna uplatněním námitky spotřebitele v promlčecí lhůtě (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne , datum, ve věci C-679/18, OPR-, právnická osoba, . proti GK). Soud tedy k nesplnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr přihlédl z úřední povinnosti (srovnej § 588 o. z.).

24. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá za žalovaným pohledávku, která by měla svůj právní základ ve smlouvě o úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, neboť tato smlouva je, pro výše uvedené důvody, absolutně neplatná. Žalobkyně se může po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy právní předchůdkyně poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Žalobkyní nárokované příslušenství sdílí osud absolutně neplatné smlouvy (akcesoricky), tj. protože příslušenství má v takové smlouvě svůj právní základ, nelze v tomto rozsahu žalobě vyhovět. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostně peněžní prostředky ve výši , částka, . Žalovaný ke dni rozhodnutí soudu ničeho neuhradil, jeho bezdůvodné obohacení tak činí , částka, .

25. Z V rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , Nejvyšší soud uvedl, že konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy…Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad).

26. Z důvodů uvedených shora soud vyhověl žalobě co do , částka, (výrok II), ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok I.). Soud uložil žalovanému povinnost zaplatit ve výroku II uvedenou částku ve splátkách (pod ztrátou výhody splátek) s ohledem na povahu bezdůvodného obohacení a povahu okolností za kterých vzniklo. Proto má soud za spravedlivé uložit žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni zbylou část jistiny ve splátkách po , částka, měsíčně.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., o. s. ř. Žalovaný byl v řízení úspěšnější o 22 % (žalobkyně požadovala včetně příslušenství , částka, /bylo jí vyhověno co do , částka, ; od úspěchu žalovaného 61 % soud odečetl úspěch žalobkyně 39 %, rozdíl činí 22 %). Žalovanému však náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III.