1 C 89/2024

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Alešem Bambuškem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 , Ph.D. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 81 369,20 Kč s příslušenstvím

I. Nárok 1: Žaloba, aby žalovaný zaplatil částku , částka, , kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaný úrok , částka, , zákonný úrok z prodlení ve výši 15,00 % z částky , částka, od , datum, do zaplacení, úrok 20,79 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.

II. Nárok 2: Žaloba, aby žalovaný zaplatil částku , částka, , kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaný úrok , částka, , zákonný úrok z prodlení ve výši 15,00 % z částky , částka, od , datum, do zaplacení, úrok 22,38 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.

III. Nárok 3: Žaloba, aby žalovaný zaplatil částku , částka, , kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaný úrok , částka, , zákonný úrok z prodlení ve výši 15,00 % z částky , částka, od , datum, do zaplacení, úrok 23,28 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni souhrnnou částku , částka, (nárok 1: , částka, + nárok 2: , částka, + nárok 3: , částka, ), a to v pravidelných měsíčních splátkách po , částka, vždy nejpozději k 15. dni každého měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabyl právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek, jež by nastala prodlením se splátkou v trvání nejméně 30 dnů.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím. Svůj nárok (nároky) odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně , právnická osoba, , IČ: , IČO, , (dále též „právní předchůdkyně“) uzavřela se žalovaným smlouvy o úvěru. Na základě smluv poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému v hotovosti úvěry ve výši 3 x , částka, . Právní předchůdkyně žalobkyně prohlásila celé úvěry za splatné z důvodu prodlení žalovaného se splátkami. Pohledávky za žalovaným byly postoupeny z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávek a byl vyzván k zaplacení dluhu. Žalobkyně uvedla, že ze strany žalovaného bylo uhrazeno , částka, , , částka, a , částka, .

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:K nárokům 1, 2 a 3: z oznámení o postoupení pohledávek (a podacího lístku) soud zjistil, že u soudu uplatněné pohledávky za žalovaným i s jejím příslušenstvím byly postoupeny na žalobkyni a žalovanému tato skutečnost byla oznámena. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, (a podacího lístku ze dne , datum, ) soud zjistil, že žalovaný byl vyzván, aby zaplatil dlužné částky.K nárokům 1 a 2: z předložených výplatních pásek nelze zjistit zaměstnavatele žalovaného, za období 11/2020 je deklarován příjem žalovaného , částka, , za období 12/2020 potom , částka, , oba jdoucí na účet č. , tel. číslo, /0100., právnická osoba, k jednotlivým nárokům:a) Nárok 1: Z listiny datované ke dni , datum, nazvané smlouva o úvěru č. , tel. číslo, soud zjistil, že téhož dne podepsali právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný smlouvu o úvěru znějící na částku , částka, . Ve smlouvě se zavázal žalovaný splácet úvěr s pevným úrokem , částka, (88 % p. a.) ve splátkách po , částka, , zaplatit právní předchůdkyni , částka, za zpracování úvěru, za komfortní a flexibilní splácení , částka, . Z listiny tabulka umoření ze dne , datum, ke smlouvě č. , tel. číslo, soud zjistil, že žalovaný uhradil jen , částka, , což sama žalobkyně potvrdila.Dále soud provedl dokazování ke skutečnostem zjišťovaným z úřední povinnosti (soud neměl důvod pochybovat o skutečnosti, že ve věci jde o spotřebitelský úvěr), tj. zda a jakým způsobem právní předchůdkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru:Soud zjistil (v rámci sledovaného účelu dokazování) z listiny Žádost o úvěr ze dne , datum, podepsané žalovaným, že žalovaný uvedl (do kolonek) jako svůj rodinný stav: partner/ka, formu bydlení: nájemník, počet vyživovaných osob: 0, majitel auta: ano, příjem: , částka, (ze zaměstnání, pozice: odborný dělník), příjem domácnosti: , částka, , dosažené vzdělání: učňovské, ostatní příjem: 0, splátky úvěrů: , částka, , interní splátky: , částka, , odhadované měsíční výdaje: , částka, , dále bylo uvedeno, že byly poskytnuty dokumenty: výplatní pásky 2,3/2021, pracovní smlouva, SIPO. Z listiny Standardní informace o spotřebitelském úvěru soud nezjistil nad rámec již zjištěných informací ničeho dalšího rozhodného pro věc.Na základě výše uvedených zjištění soud učinil závěr o pro rozhodnutí rozhodném skutkovém stavu věci:Právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , právnická osoba, , IČ: , IČO, , dne , datum, předala žalovanému částku , částka, , a to na základě smlouvy o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Žalovaný vrátil (uhradil) žalobkyni pouze částku ve výši , částka, .Soud učinil také závěr o skutkovém stavu věci (tj. z výše uvedených zjištění) z hlediska procesu zkoumání úvěruschopnosti žalovaného:Právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy o úvěru měla k dispozici údaje od žalovaného zachycené v předsmluvní dokumentaci (tj. tvrzení) o jeho formě bydlení nájemním, o výši jeho měsíčních výdajů , částka, , deklarovaný příjem , částka, jako odborný dělník, potvrzený příjem za měsíce 11. a 12. 2020: necelých , částka, , již běžící povinnost ke splácení částky , částka, - viz jednotlivá skutková zjištění. Nebyl prokázán proces, tj. jak se získanými informacemi právní předchůdkyně nakládala, zdali vůbec. Nebyly soudu předloženy podklady k informacím uvedených v žádosti (např. nájemní smlouva, jako zdroj výdajů žalovaného).b) Nárok 2: Z listiny datované ke dni , datum, nazvané smlouva o úvěru č. , tel. číslo, soud zjistil, že téhož dne podepsali právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný smlouvu o úvěru znějící na částku , částka, . Ve smlouvě se zavázal žalovaný splácet úvěr s pevným úrokem , částka, (69 % p. a.) ve splátkách po , částka, , zaplatit právní předchůdkyni , částka, za zpracování úvěru, za komfortní a flexibilní splácení , částka, . Z listiny tabulka umoření ze dne , datum, ke smlouvě č. , tel. číslo, soud zjistil, že žalovaný uhradil jen , částka, , což sama žalobkyně potvrdila.Dále soud provedl dokazování ke skutečnostem zjišťovaným z úřední povinnosti (soud neměl důvod pochybovat o skutečnosti, že ve věci jde o spotřebitelský úvěr), tj. zda a jakým způsobem právní předchůdkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru:Soud nebyla předložena zákaznická karta (jak je z úřední činnosti soudu známo, že žalobkyně tak pravidelně činí). Soud měl za potvrzený příjem žalovaného za měsíce 11. a 12. 2020: necelých , částka, .Na základě výše uvedených zjištění soud učinil závěr o pro rozhodnutí rozhodném skutkovém stavu věci:Právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , právnická osoba, , IČ: , IČO, , dne , datum, předala žalovanému částku , částka, , a to na základě smlouvy o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Žalovaný vrátil (uhradil) žalobkyni pouze částku ve výši , částka, .Soud učinil také závěr o skutkovém stavu věci (tj. z výše uvedených zjištění) z hlediska procesu zkoumání úvěruschopnosti žalovaného:Nebyl prokázán proces, jak právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost, zdali vůbec. Ani jak pracovala s údajem o příjmu žalovaného. Soud nemohl více učinit o závěru o skutkovém stavu z hlediska procesu zkoumání úvěruschopnosti žalované, protože v tomto ohledu nebylo žalobkyní krom příjmu ničeho prokazováno.c) Nárok , právnická osoba, listiny datované ke dni , datum, nazvané smlouva o úvěru č. , tel. číslo, soud zjistil, že téhož dne podepsali právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný smlouvu o úvěru znějící na částku , částka, . Ve smlouvě se zavázal žalovaný splácet úvěr s pevným úrokem , částka, (69 % p. a.) ve splátkách po , částka, , zaplatit právní předchůdkyni , částka, za zpracování úvěru, za komfortní a flexibilní splácení , částka, . Z listiny tabulka umoření ze dne , datum, ke smlouvě č. , tel. číslo, soud zjistil, že žalovaný uhradil jen , částka, , což sama žalobkyně potvrdila.Dále soud provedl dokazování ke skutečnostem zjišťovaným z úřední povinnosti (soud neměl důvod pochybovat o skutečnosti, že ve věci jde o spotřebitelský úvěr), tj. zda a jakým způsobem právní předchůdkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru:Soud zjistil (v rámci sledovaného účelu dokazování) z listiny Žádost o úvěr ze dne , datum, podepsané žalovaným, že žalovaný uvedl (do kolonek) jako svůj rodinný stav: svobodný, formu bydlení: s rodiči, počet vyživovaných osob: 0, majitel auta: ano, příjem: , částka, (ze zaměstnání, pozice: dělník), příjem domácnosti: , částka, , dosažené vzdělání: učňovské, ostatní příjem: 0, splátky úvěrů: , částka, , interní splátky: 0, odhadované měsíční výdaje: , částka, , dále bylo uvedeno, že byly poskytnuty dokumenty: výplatní pásky 9,10/2020, pracovní smlouva, SIPO.Na základě výše uvedených zjištění soud učinil závěr o pro rozhodnutí rozhodném skutkovém stavu věci:Právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , právnická osoba, , IČ: , IČO, , dne , datum, předala žalovanému částku , částka, , a to na základě smlouvy o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Žalovaný vrátil (uhradil) žalobkyni pouze částku ve výši , částka, .Soud učinil také závěr o skutkovém stavu věci (tj. z výše uvedených zjištění) z hlediska procesu zkoumání úvěruschopnosti žalovaného:Právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy o úvěru měla k dispozici údaje od žalovaného zachycené v předsmluvní dokumentaci (tj. tvrzení) o jeho formě bydlení s rodiči, o výši jeho měsíčních výdajů , částka, , deklarovaný příjem , částka, jako dělník, již běžící povinnost ke splácení částky , částka, - viz jednotlivá skutková zjištění. Nebyl prokázán proces, tj. jak se získanými informacemi právní předchůdkyně nakládala, zdali vůbec. Nebyly soudu předloženy podklady k informacím uvedených v žádosti (pracovní smlouva, výplatní pásky, SIPO).

4. Soud zjištěný skutkový stav právně posoudil následovně:

5. Žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně uzavírala smlouvu v postavení podnikatele [§ 420 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.)], jednalo se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v občanském zákoníku, ale i úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (v rozhodném znění).

6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

7. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

8. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

9. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebitel rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

10. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem, podle odst. 2 písm. b) poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1, podle odst. 4 poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

16. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatelky spotřebitelských úvěrů, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného.

17. Žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) posuzovala úvěruschopnost žalovaného nikoli řádně a nikoli dostatečně, tedy bez odborné péče (jak bude dále vysvětleno), měla mít důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. Soud věc posuzoval i s ohledem na smysl § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, který ukládá poskytovateli úvěrů, aby zohledňoval práva a zájmy spotřebitele.a) K nároku 1: Právní předchůdkyně žalobkyně nemohla přehlédnout, že jí byly předloženy rozporné údaje o výši příjmu – z výplatních pásek se podává průměrný příjem , částka, za měsíce 11 a 12/2020, ze žádosti , částka, – kterými se žalobkyně nezabývala. Dále měla právní předchůdkyně blíže zkoumat výši výdajů, jež v součtu za dopravu/jídlo/osobní náklady činila jen , částka, (což neodpovídá očekávaným výdajům průměrné osoby), a posoudit vliv závazku splácet , částka, na předchozí úvěry. Soud též nepřisvědčil žalobkyni v tom, že by se do příjmů žalovaného měl započítat příjem domácnosti. Jednak není zřejmé, kdo jej tvoří, ale nijak nebylo ani tvrzeno, že by ten, kdo jej tvoří, byl zavázán žalovanému k úhradě budoucího dluhu, tedy, že by tato okolnost mohla posilovat „úvěruschopnost“ žalovaného, tj. schopnost splácet úvěr. Již jen z prostého vzájemného součtu příjmů a výdajů žalovaného (které zřetelně nebyly dostatečně zjištěny) lze racionální úvahou dojít k závěru, že úvěr být poskytnut neměl, nebo ve zcela jiných parametrech. Konečně právní předchůdkyně žalobkyně pracovala jen s vybranými informacemi, nežádala výpisy z bankovního účtu žalovaného (dnes již standardní zdroj informací o výdajích osoby), přičemž měla známost o existenci jeho účtu č. , tel. číslo, /0100 z výplatních pásek. Právní předchůdkyně žalobkyně ani nepředložila podklady, ze kterých měla vycházet, přičemž zákon o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli úvěru uchovávat dokumenty a záznamy po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly (§ 78 zákona o spotřebitelském úvěru).b) K nároku 2: Právní předchůdkyně žalobkyně nemohla přehlédnout, že jí byly předloženy (krom tvrzení žalovaného) jen výplatní pásky s příjmem žalovaného za měsíce 11. a 12. 2020: necelých , částka, . To je pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného prima vista nedostačující. Právní předchůdkyně žalobkyně pracovala jen s vybranými informacemi, nežádala výpisy z bankovního účtu žalovaného (dnes již standardní zdroj informací o výdajích osoby), přičemž měla známost o existenci jeho účtu č. , tel. číslo, /0100 z výplatních pásek. Právní předchůdkyně žalobkyně ani nepředložila podklady, ze kterých měla vycházet, přičemž zákon o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli úvěru uchovávat dokumenty a záznamy po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly (§ 78 zákona o spotřebitelském úvěru).c) K nároku 3: Právní předchůdkyně žalobkyně nemohla přehlédnout, že jí měly být předloženy výplatní pásky 9/10 2020, pracovní smlouva, SIPO – nebylo prokázáno, že by se jimi zabývala . Dále měla právní předchůdkyně žalobkyně blíže zkoumat výši výdajů, jež v součtu za dopravu/jídlo/osobní náklady činila jen , částka, (což neodpovídá očekávaným výdajům průměrné osoby), a posoudit vliv závazku splácet , částka, na předchozí úvěry. Soud též nepřisvědčil žalobkyni v tom, že by se do příjmů žalovaného měl započítat příjem domácnosti. Jednak není zřejmé, kdo jej tvoří, ale nijak nebylo ani tvrzeno, že by ten, kdo jej tvoří, byl zavázán žalovanému k úhradě budoucího dluhu, tedy, že by tato okolnost mohla posilovat „úvěruschopnost“ žalovaného, tj. schopnost splácet úvěr. Již jen z prostého vzájemného součtu příjmů a výdajů žalovaného (které zřetelně nebyly dostatečně zjištěny) lze racionální úvahou dojít k závěru, že úvěr být poskytnut neměl, nebo ve zcela jiných parametrech. Konečně právní předchůdkyně žalobkyně pracovala jen s vybranými informacemi, nežádala výpisy z bankovního účtu žalovaného (dnes již standardní zdroj informací o výdajích osoby). Právní předchůdkyně žalobkyně ani nepředložila podklady, ze kterých měla vycházet, přičemž zákon o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli úvěru uchovávat dokumenty a záznamy po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly (§ 78 zákona o spotřebitelském úvěru).

18. Krajský soud v Praze uvedl ve svém rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , že „ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Odvolací soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně, pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou především již zmíněné náklady na bydlení. Neověření uváděných výdajů implikuje účelovost ze strany žalobkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.“.

19. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uložená poskytovateli, přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a to absolutně, tedy soud k ní dle § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve kterém dospěl k závěru, „že v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.“). Dále je namístě také uvést, že ačkoliv znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru podmiňuje neplatnost smlouvy námitkou učiněnou spotřebitelem v promlčecí lhůtě, takové ustanovení je v rozporu s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, , o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, které mají být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž stejná ustanovení směrnice zároveň brání tomu, aby sankce (neplatnost smlouvy) spojená s porušením této povinnosti byla podmíněna uplatněním námitky spotřebitele v promlčecí lhůtě (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne , datum, ve věci C-679/18, OPR-, právnická osoba, . proti GK). Soud tedy k nesplnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost žalované splácet úvěr přihlédl z úřední povinnosti (srovnej § 588 o. z.).

20. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá za žalovaným pohledávky, které by měly svůj právní základ ve smlouvách o úvěru uzavřených mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, neboť tyto smlouvy jsou, pro výše uvedené důvody, absolutně neplatné. Žalobkyně se může po žalovaném domáhat úhrady finanční částky (v součtu), kterou mu prokazatelně na základě neplatných smluv právní předchůdkyně poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Žalobkyní nárokované příslušenství sdílí osud absolutně neplatné smlouvy (akcesoricky), tj. protože příslušenství má v takové smlouvě svůj právní základ, nelze v tomto rozsahu žalobě vyhovět. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostně peněžní prostředky ve výši 3 x , částka, . Žalovaný ke dni rozhodnutí soudu uhradil částky ve výši , částka, , , částka, a , částka, , jeho bezdůvodné obohacení tak činí v součtu , částka, .

21. Z důvodů uvedených shora soud vyhověl žalobě co do , částka, (výrok IV), ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl (výroky I, II, III.).

22. V rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , Nejvyšší soud uvedl, že projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy…Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z.

23. V poměrech této věci soud neprovedl dokazování k nynější majetkové či sociální situaci žalovaného (nebyl kontaktní), ale vyšel z obsahu spisu. Proto soud rozhodl o povinnosti žalovaného uhradit žalobkyni , částka, ve splátkách po , částka, , tj. ve splátkách pokrývajících dobu přiměřenou předpokládaným možnostem žalovaného.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. Žalovaný byl v řízení výrazně úspěšnější (žalobkyně požadovala včetně příslušenství více než , částka, /bylo jí přiznáno , částka, ), avšak náklady řízení žalovanému nevznikly.