1 C 90/2024

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Alešem Bambuškem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem adresa zastoupená advokátem JUDr. Ing. Karlem Goláněm, Ph.D. sídlem Letenská 121/8, 118 00 Praha proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 12 442,23 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku 2 442,23 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 060 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 000 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 600 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, úrok 30 % ročně z částky 10 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč vždy nejpozději k 15. dni každého měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabyl právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek, jež by nastala prodlením se splátkou v trvání nejméně 30 dnů.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 551,87 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 12 442,23 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně , právnická osoba, , IČ: , IČO, , (dále též „právní předchůdkyně“), uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Právní předchůdkyně prohlásila celý úvěr za splatný z důvodu prodlení žalovaného se splátkami. Žalobkyně uvedla, že ze strany žalovaného nebylo uhrazeno ničeho.

2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:Z listiny datované ke dni 3. 10. 2022 nazvané osobní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru (pod tímto názvem bylo drobným písmem uvedeno „smlouva č. , hodnota, , datum: 3. 10. 2022“), jež byla koncipovaná mezi právní předchůdkyní a žalovaným a zněla na částku 10 000 Kč, soud zjistil, že tato listina nebyla podepsána žalovaným, na listině bylo uvedeno u žalovaného číslo bankovního účtu: , číslo, . Z listiny Potvrzení o provedení transakce (, právnická osoba, ) soud zjistil, že na účet č. , č. účtu, znějící na jméno žalovaného odešla dne 3. 10. 2022 platba (čerpání) ve výši 10 000 Kč, a to z účtu vedeném na majitele - právní předchůdkyni. Soud zjistil z listiny denní historie ze dne 2. 10. 2023, že žalovaný ničeho neuhradil. Soud zjistil z předžalobní výzvy ze dne 15. 2. 2024 a podacího lístku ze dne 16. 2. 2024, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. Z kopií fotografie soud zjistil identifikaci žalovaného. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023 vč. podacího lístku ze dne 27. 10. 2023 soud zjistil, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno.Soud dále z předložených listin: opakovaná výzva k úhradě k úvěru č. , hodnota, ze dne 6. 12. 2022, seznam postoupených pohledávek, smlouvy o postoupení pohledávky, „, název, , nezjistil pro rozhodnutí rozhodující skutečnosti.Dále soud neprovedl dokazování ke skutečnostem obecně zjišťovaným z úřední povinnosti (soud neměl důvod pochybovat o skutečnosti, že ve věci mělo jít o spotřebitelský úvěr), tj. zda a jakým způsobem právní předchůdkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, neboť neměl prokázánu podmínku k takovému dokazování, a to uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. Není-li sjednána smlouva, ztrácí význam dokazovat, zda jejímu „uzavření“ předcházelo řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany právní předchůdkyně.Na základě výše uvedených zjištění soud učinil závěr o pro rozhodnutí rozhodném skutkovém stavu věci:Právní předchůdkyně měla zájem dne 3. 10. 2022 uzavřít se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru ve výši 10 000 Kč, soudu však nebylo prokázáno (bylo jen tvrzeno), že by předložená smlouva byla uzavřena (podepsána žalovaným), bylo však prokázáno, že na základě tvrzené smlouvy žalovaný čerpal dne 3. 10. 2022 částku 10 000 Kč.

4. Soud zjištěný skutkový stav právně posoudil následovně:

5. Právní předchůdkyně chtěla uzavírat smlouvu v postavení podnikatele [§ 420 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.)], jednalo by se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na věc neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v občanském zákoníku, ale i úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (v rozhodném znění).

6. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

7. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

8. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebitel rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“9. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem, podle odst. 2 písm. b) poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1, podle odst. 4 poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

10. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

13. Soud se především zabýval otázkou, zda smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena a dospěl k závěru, že tato skutečnost nebyla prokázána, v tomto směru neunesla žalobkyně důkazní břemeno. Otázka přitom nestojí tak, že by k podpisu nebyl dostatečný kód transferovaný elektronicky (tvrzený kód , hodnota, ), ale rozhodující je skutečnost, že tento způsob podpisu (uzavření smlouvy) žalobkyně jen tvrdila, avšak neprokázala. Žalobkyně nepředložila podklady, ze kterých měla právní předchůdkyně vycházet, přičemž zákon o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli úvěru uchovávat dokumenty a záznamy po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly (§ 78 zákona o spotřebitelském úvěru). Soud má však za prokázané, že právní předchůdkyně umožnila žalovanému načerpat 10 000 Kč.

14. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá za žalovaným pohledávku, která by měla svůj právní základ ve smlouvě o úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní a žalovaným, neboť uzavření této smlouvy nebylo prokázáno. Žalobkyně se může po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně poskytla právní předchůdkyně, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Nelze tedy vyhovět ani nároku na příslušenství vycházejícímu z tvrzené smlouvy. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně poskytla žalovanému bezhotovostně peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný zpět ničeho neuhradil, bezdůvodné obohacení žalovaného tak činí 10 000 Kč.

15. Z důvodů uvedených shora soud vyhověl žalobě co do 10 000 Kč (výrok II), ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok I).

16. V rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, Nejvyšší soud uvedl, že projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy…Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z.

17. Soud má závěry právě zmíněného rozhodnutí Nejvyššího soudu za uplatitelné i v nynější věci nikoliv neplatné, ale neuzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru, na kterou však bylo plněno. V poměrech nynější věci soud neprovedl dokazování k majetkové či sociální situaci žalovaného časově blízké ke dni rozhodnutí soudu, neboť žalovaný soudu ničeho netvrdil ani nepředložil (byl nekontaktní). Soud tedy vyšel ze spisu, ze kterého se podávalo, že žalovaný nebyl s to splácet dlouhodobě jakoukoli částku. Proto soud rozhodl o povinnosti žalovaného uhradit žalobkyni 10 000 Kč v měsíčních splátkách 1 000 Kč, jak je uvedeno ve výroku II. Soud má za to, že tento postup více podpoří zaplacení dluhu, než jednorázová povinnost a možné následné exekuční řízení. Ostatně tento benefit pro žalovaného je vyvážen možnou ztrátou jeho výhody splátek.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení úspěšnější než žalovaný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 551,87 Kč (8 % z 6 898,40 Kč; žalobkyně požadovala včetně příslušenství 18 553,14 Kč/bylo jí přiznáno 10 000 Kč; od úspěchu žalobkyně 54 % soud odečetl úspěch žalovaného 46 %, rozdíl činí 8 %). Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 442,23 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) a z částky 1 620 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. realizovaných po podání návrhu ve věci (účast na jednání ve dnech 26. 7. 2024 a 16. 8. 2024) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 040 Kč ve výši 1 058,40 Kč.

19. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu vyúčtovaných nákladů za dva úkony ve věci, a to za podání ze dnů 29. 5. 2024 a 8. 8. 2024, neboť je neměl za účelné.

20. U prvně zmíněného úkonu (29. 5. 2024) žalobkyně reagovala na výzvu soudu, aby doložila důkazy ke skutečnosti, jak právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a k tomu, že byla smlouva podepsána. Tyto důkazy mohly být žalobkyní přiloženy již k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, skutečnosti byly tvrzeny, ale zprvu nedoloženy – není účelné čekat na výzvu soudu u tak pro věc zásadních skutečností, což je z mnoha jednání žalobkyni známo. Pokud jde o rozšíření žaloby o část úroků, ani zde soud nevidí překážku, proč by tato skutečnost nemohla být reflektována již v počátečním návrhu a měly by být o tyto úkony navyšovány náklady řízení.

21. U druhého z vyúčtovaných úkonů (8. 8. 2024) soud konstatuje, že jde o totéž, jako u prvního úkonu. Výzva soudu směřovala k doložení již dříve žádaných skutečností, přičemž nynější odpověď žalobkyně je jen opakováním již řečeného.