11 C 106/2025

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Martínkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Petrem Maškem sídlem Boušova 792, 190 14 Praha 9 - Klánovice proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 71 561,38 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 67 963,24 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od , datum, do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 558,60 Kč za období od , datum, do , datum, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do:a) částky 3 598,14 Kč;b) kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 6 890,84 Kč od , datum, do , datum, ;c) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 807,85 Kč od , datum, do , datum, ;d) úroku 16,11 % ročně z částky 71 561,38 Kč od , datum, do zaplacení;e) zákonného úroku z prodlení z částky 3 598,14 Kč ve výši 12 % ročně od , datum, do zaplaceníIII. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 16 939,99 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit ČR– Okresnímu soudu v Kutné Hoře do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku doplatek soudního poplatku ve výši 716 Kč.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 71 561,38 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne , datum, uzavřela s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo smlouvy, , na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 70 000 Kč, a to bezhotovostně na bankovní účet žalované. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky splácet v pravidelných měsíčních splátkách spolu se sjednanou úrokovou sazbou ve výši 16,11 % ročně. Vzhledem ke skutečnosti, že se žalovaná dostala do prodlení s úhradou splátek, přistoupila žalobkyně k prohlášení celé dlužné částky za splatnou, o čemž žalovanou informovala. Žalobkyně žalované opakovaně zaslala výzvu k zaplacení dluhu a upomínku, čímž vznikla žalované povinnost uhradit žalobkyni poplatky spojené s vymáháním v částce 1 800 Kč. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala po žalované úhrady jistiny ve výši 69 761,38 Kč, poplatků ve výši 1 800 Kč, smluvního kapitalizovaného úroku ve výši 6 890,84 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 366,45 Kč, smluvního úroku ve výši 16,11 % ročně z částky 71 561,38 Kč od , datum, do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 71 561,38 Kč od , datum, do zaplacení. Ke dni podání žaloby uhradila žalovaná na svůj dluh částku 2 036,76 Kč.

2. Žalovaná se i přes výzvu soudu k žalobou uplatněnému nároku nijak nevyjádřila.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:

4. Z žádosti o založení osobního účtu ze dne , datum, vč. záznamu o podpisu má soud za prokázané, že žalovaná měla u žalobkyně vedený bankovní účet.

5. Z dokumentu předsmluvní informace, z dokumentu s názvem smlouva o úvěru č. , číslo smlouvy, , vč. obchodních podmínek a sazebníku, ze záznamů o podpisu klienta, že žalobkyně chtěla s žalovanou uzavřít smlouvu o úvěru č. , číslo smlouvy, . Ve smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezhotovostně částku ve výši 70 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala žalobkyni vrátit spolu s úrokem ve výši 16,11 % ročně v 108měsíčních splátkách po 1 235 Kč splatných ke každému 14. dni v měsíci. Splatnost první splátky byla stanovena na , datum, a splatnost poslední splátky na , datum, .

6. Z dokumentu s názvem žádost o úvěr, ze schvalovacího protokolu žalobkyně, z informací z Credit Bureau a z informací z registrů žalobkyně má soud za prokázané, že žalobkyně se pokusila zkoumat úvěruschopnost žalované a posoudit její schopnost splácet. Žalovaná ve své žádosti o úvěr uvedla, že má čistý měsíční příjem ve výši 34 700 Kč a pravidelné měsíční výdaje ve výši 6 000 Kč a 1 184 Kč měsíční splátky. Soud dále zjistil, že žalovaná byla dle svých tvrzení zaměstnaná.

7. Z výpisu z účtu žalované má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované dne , datum, částku 70 000 Kč.

8. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, vč. dokladu o odeslání, z oznámení o zesplatnění vč. dokladu o odeslání, z dokumentů výzva, poslední výzva a upomínka, vše vč. dokladů o odeslání má soud za prokázané, že před podáním žaloby byl žalovaná žalobkyní písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky.

9. Ze sdělení žalobkyně a přehledu splácení má soud za prokázané, že žalovaná žalobkyni před podáním žaloby uhradila částku 2 036,76 Kč.

10. Soud dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdce žalobkyně řádně provedl posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalované s odbornou péčí.

11. Po právní stránce soud hodnotil věc dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

12. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce, smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o. z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, kdy peněžitá zápůjčka je ve smyslu § 2 odst. 1 citovaného zákona spotřebitelským úvěrem.

13. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

17. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

18. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

19. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

21. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

23. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

24. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

25. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je z části důvodná.

26. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany právního předchůdce, coby poskytovatele úvěru jakožto spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované.

27. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala, neboť přes výzvu soudu předložila pouze vlastní smlouvu o úvěru, žádost žalované o poskytnutí úvěru, protokol o schvalování a výpisy z registrů. Soud konstatuje, že žalobkyně náležitě neprokázala, že by ověřovala tvrzení žalované uvedené v žádosti o úvěr, tedy že by dostatečně ověřovala výši příjmů, a zejména výdajů žalované. V žádosti o úvěr (smlouvě) je pouze žalovanou toliko konstatována výše jejích příjmů a výdajů, tvrzení žalobkyně však není doloženo žádným relevantním důkazem, např. předložením kopií výplatních pásek či nájemní smlouvy. Takový postup žalobkyně soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru za situace, kdy o správnosti uvedených údajů lze mít důvodné pochyby.

28. Soud nepostupoval dle § 115a o. s. ř. a ve věci nařídil jednání mj. za tím účelem, aby mohl žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. poskytnout poučení, že dosud nebyla prokázána tvrzení o tom, že žalobkyně skutečně zkoumala úvěruschopnost žalované, a to včetně následků spojených s nesplněním výzvy k jejich dotvrzení a označení. Žalobkyně k poučení soudu nepředložila ničeho, tj. žalobkyně tedy ani přes výzvu soudu nepředložila relevantní doklady stran výdajů a příjmů žalované, kterými by podložila svá tvrzení uvedená v listinách.

29. S ohledem na výše uvedené a na absenci předložení dalších podkladů ze strany žalobkyně soudu proto nezbývalo než uzavřít, že žalobkyně svou povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalované v okamžiku uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru nesplnila. Nutno připomenout, že ve smyslu § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je zákonnou povinností poskytovatele úvěru dokumenty a záznamy týkající se posuzování schopnosti spotřebitele splácet úvěr uchovávat, a to nejméně po dobu pěti let. Takový postup žalobkyně soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru.

30. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, uložená poskytovateli (žalobkyni, resp. právnímu předchůdci), přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a to absolutně, tedy soud k ní dle § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2019, č. j. 27 Co 81/2019 – 71, ve kterém dospěl k závěru, „že v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.“). Ačkoliv znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru podmiňuje neplatnost smlouvy námitkou učiněnou spotřebitelem v promlčecí lhůtě, takové ustanovení je v rozporu s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, které mají být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž stejná ustanovení směrnice zároveň brání tomu, aby sankce (neplatnost smlouvy) spojená s porušením této povinnosti byla podmíněna uplatněním námitky spotřebitele v promlčecí lhůtě (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance s.r.o. proti GK). Soud tedy k nesplnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr přihlédl z úřední povinnosti (srov. § 588 o. z.).

31. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá za žalovanou pohledávku, která by měla svůj právní základ ve smlouvě o úvěru č. , číslo smlouvy, uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou, neboť má tuto smlouvu za neplatnou, a to s účinky ex tunc.

32. Za situace, kdy je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z.

33. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované dne , datum, bezhotovostně částku 70 000 Kč a žalovaná žalobkyni před podáním žaloby uhradila 2 036,76 Kč, její bezdůvodné obohacení tak činí částku 67 963,24 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná dlužnou částku přes výzvu žalobkyně neuhradila, ocitla se v prodlení s úhradou dluhu, a žalobkyni tak vznikl nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení od , datum, do zaplacení ve výši stanovené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.).

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16 939,99 Kč, přičemž tato částka představuje 60,34 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 80,17 % a úspěchu žalované v rozsahu 19,83 %), za současného přihlédnutí k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 579 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „advokátní tarif”), z tarifní hodnoty ve výši 71 561,38 Kč sestávající z částky 3 980 Kč za každý ze čtyř úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d) g) advokátní tarifu (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, písemný návrh ve věci samé, účast na jednání soudu dne , datum, ) včetně čtyřech paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhrada za promeškaný čas ve výši 900 Kč za 6 započatých půlhodin po 150 Kč (cesta Praha – Kutná Hora a zpět) dle § 14 odst. 3 advokátní tarifu, náhrada cestovného ve výši 1 624 Kč za použití osobního automobilu tov. zn. VOLVO , hodnota, dle vyhlášky č. 475/2024 Sb, za cestu na jednání soudu dne , datum, na trase Praha – Kutná Hora a zpět (2 x 85 km) při spotřebě 10,5 l/100 km, ceně benzinu 35,80 Kč/l a základní sazbě náhrady 5,80 Kč za 1 km jízdy, a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 20 244 Kč ve výši 4251,24 Kč, neboť zástupce žalobkyně je plátcem DPH. Pro úplnost soud konstatuje, že v případě náhrady cestovních výdajů právního zástupce žalobkyně počítal soud z cestou právního zástupce žalobkyně k soudu a zpět, nikoliv ze sídla substituce právního zástupce žalobkyně do sídla právního zástupce žalobkyně, neboť takovýto výdaj by soud nemohl považovat za účelně vynaložený s ohledem na skutečnost, že nelze klást žalované k tíži, že si právní zástupce žalobkyně zvolil substituci z České Lípy.

35. Písařská chyba ve výroku III. oproti protokolu o vyhlášení rozsudku, spočívající v uvedení výše náhrady nákladů v částce 15 097,19 Kč na místo částky 16 939,99 Kč, byla opravena opravným usnesením ve smyslu § 164 o. s. ř., jehož písemné vyhotovení bylo zapracováno do písemného vyhotovení tohoto rozsudku uvedením správného údaje.

36. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.). O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

37. Soud dále rozhodl o povinnosti žalobkyně uhradit soudní poplatek v částce 716 Kč, neboť dle položky 1 bod 1) písm. b) zákona č. 549/1991 Sb., Sazebníku soudních poplatků, soudní poplatek za návrh, jehož předmětem je peněžité plnění v částce vyšší než 20 000 Kč do 40 000 000 Kč, činí 5 % z této částky, a žalobkyně uhradila dne , datum, pouze částku 2 863 Kč odpovídající soudnímu poplatku za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu dle položky 2 bod 1) písm. c) Sazebníku soudních poplatků. Vzhledem ke skutečnosti, že ve věci nebylo možno vydat elektronický platební rozkaz, rozhodl soud výrokem IV. tohoto rozsudku o povinnosti žalobkyně doplatit zbývající část soudního poplatku.