11 C 13/2023
č. j. 11 C 13/2023-66
V PLATNOSTIOkresní soud v Kutné Hoře rozhodl ve prospěch žalobkyně o zaplacení částky 4 235 Kč s příslušenstvím, která zahrnuje nájemné a náklady na odvod fekálu a odpadních vod. Soud uznal, že žalovaný se zavázal k úhradě těchto částek podle smlouvy o nájmu služebního bytu, avšak je v prodlení. Soud opřel rozhodnutí o § 2297 a § 1968 občanského zákoníku, a to i o zákonný úrok z prodlení. Náhrada nákladů řízení ve výši 9 228,16 Kč byla přiznána částtou, která odpovídala účelně vynaloženým výdajům za právní služby.
Plný text
Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Martínkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 4 235 Kč s příslušenstvím
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 235 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 061 Kč od datum do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, se zákonným úrokem z prodlení z částky 587 Kč od datum do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, se zákonným úrokem z prodlení z částky 587 Kč od datum do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 9 228,16 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Toto rozhodnutí obsahuje zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
2. Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení částky 4 235 Kč s příslušenstvím přestavující součet částky dlužného nájemného (3 061 Kč) a dlužných částek za vývoz fekálu a umístění odpadních vod na čističku (2x 587 Kč), to vše z titulu smlouvy o nájmu služebního bytu ze dne datum, uzavřené mezi žalovaným a žalobcem, ve které se žalovaný zavázal hradit žalobci nájemné za užívání služebního bytu a služby spojené s nájmem.
3. Žalovaný se k věci nevyjádřil.
4. Ve věci dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
5. Soud na základě předložených důkazů (smlouvy o nájmu služebního bytu, výzvy k úhradě dlužné částky, předžalobní upomínky, faktury č. 2020 číslo, faktury č. 2020 číslo, faktury č. 2021 číslo, faktury č. 2021), vzal za prokázané, že žalobce a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o nájmu služebního bytu na dobu určitou, tj. na dobu od datum do datum, na základě které se žalovaný zavázal hradit žalobci měsíční nájemné v částce 3 221 Kč, a to vždy nejpozději do 12. dne následujícího kalendářního měsíce (čl. IV bod 1 ve spojení s čl. I smlouvy o nájmu služebního bytu). Žalovaný se dále zavázal k úhradě dalších služeb spojených s užíváním bytu, mimo jiné k úhradě odvozu a odvádění odpadních vod, včetně čištění jímek (čl. IV bod 2 smlouvy o nájmu služebního bytu). Fakturou č. 2021 číslo na částku 3 061 Kč, se splatností ke dni datum, vyfakturoval žalobce žalovanému nájemné za období od 1. 1. do datum. Fakturou č. 2020 číslo na částku 587 Kč, se splatností ke dni datum, a fakturou č. 2020 číslo na částku 587 Kč se splatností ke dni datum, vyfakturoval žalobce žalovanému vývoz fekálu a umístění odpadních vod na čističku. Žalovaný žalobci i přes výzvu neuhradil ničeho. Žalobci tak vzniklo právo na úhradu dlužné částky v souhrnné výši 4 235 Kč. Dále má soud za prokázané, že žalovanému byla zaslána předžalobní výzva k plnění; v řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný něčeho uhradil.
6. Zjištěný skutkový stav soud posoudil následujícím způsobem po stránce právní:
7. Mezi účastníky byla ve smyslu ust. § číslo a na ust. § 2297 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), uzavřena nájemní smlouva, na základě které se žalobce jako pronajímatel zavázal přenechat žalovanému jako nájemci za nájemné byt do užívání, a žalovaný se zavázal hradit žalobci sjednané nájemné a plnění spojené s užíváním bytu. Žalovaný však nájemné a plnění spojená s užíváním bytu v celkové výši 4 235 Kč i přes opakované výzvy neuhradil. Soud proto žalobě vyhověl v plném rozsahu.
8. Vzhledem k tomu, že se žalovaný ocitl v prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1968, 1970 OZ), náleží žalobci též požadovaný zákonný úrok z prodlení z nárokované jistiny dle prováděcího předpisu (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).
9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal plně úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení v celkové výši 9 228,16 Kč, která se sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z odměny za zastupování účastníka advokátem podle § 7 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) z tarifní hodnoty ve výši za 4 235 Kč sestávající z částky 1 000 Kč za každý ze čtyř úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d), g) advokátního tarifu (příprava a převzetí věci, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, sepis žaloby, účast na jednání soudu dne datum), z částky 1 200 Kč, představující paušální náhradu hotových výdajů za 4 úkony právní služby podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu po 300 Kč, náhrada za promeškaný čas ve výši 600 Kč za 6 započatých půlhodin po 100 Kč (cesta obec – obec a zpět) dle § 14 odst. 1 a 3 advokátní tarifu, náhrada cestovného ve výši 1 492 Kč za použití osobního automobilu tov. zn. Mercedes Benz dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., za cestu na jednání soudu dne datum na trase obec – obec a zpět (2 x 77,3 km) při průměrné spotřebě 10,1 l číslo km, ceně nafty 44,10 Kč a základní sazbě náhrady 5,20 Kč za 1 km jízdy a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 292 Kč ve výši 1 531,32 Kč, neboť zástupce žalobce je plátcem DPH.
10. Soud nepřiznal žalobci náhradu nákladů řízení za 3 úkony právní služby – písemné podání ze dne datum a ze dne datum, neboť podstatou těchto podání bylo pouhé dotvrzení skutečností, jež měl žalobce tvrdit již v samotném žalobním návrhu, a nejedná se tak o účelně vynaložené výdaje směřující k vyřešení sporu. Soud dále žalobci nepřiznal náhradu nákladů řízení za účast na jednání soudu dne datum, když dle názoru soudu byla, s ohledem na předmět řízení, účast žalobce na jednání nadbytečnou, a nejednalo se tak o úkon svou povahou a účelem nejbližší úkonům právní služby vymezeným v ustanovení § 11 odst. 1 a 2 advokátního tarifu a nejedná se tak o úkon právní služby, za který přísluší náhrada odměny za zastoupení.
11. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nebude-li dobrovolně plněna povinnost uložená tímto rozhodnutím, má oprávněná osoba možnost domáhat se svého práva návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.