11 C 142/2025

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Martínkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Mgr. Šimonou Maškovou sídlem Boušova 792, 190 14 Praha 9 - Klánovice proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 81 156,40 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 46 548,60 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 46 548,60 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 12,75 % ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 34 607,80 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 713,70 Kč od , datum, do , datum, , kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 669,45 Kč od , datum, do , datum, , úroku 12,75 % ročně z částky 80 393,40 Kč od , datum, do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 80 393,40 Kč od , datum, do , datum, ve výši 12,75 %, zákonného úroku z prodlení z částky 34 607,80 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 12,75 % ročně.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 81 156,40 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že dne , datum, uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru číslo , číslo smlouvy, , na jejímž základě žalobkyně poskytnula žalované částku ve výši 100 000 Kč a žalovaná se zavázala částku vrátit a zaplatit sjednaný úrok. Nedílnou součástí smlouvy jsou úvěrové podmínky.

2. Na základě smlouvy se žalovaná zavázala měsíčně hradit pravidelnou splátku úvěru ve výši 3 500 Kč, skládající se ze splátky jistiny a úroku 19,99 % ročně, při řádném splácení 18,56 % ročně, a to vždy k 10. dni v měsíci počínaje dnem , datum, . Dále byl sjednán poplatek za zprostředkování úvěru ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně uvedla, že před poskytnutím úvěru řádně posoudila úvěryschopnost žalované. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas a žalobkyně tak využila svého oprávnění a pohledávku prohlásila dne , datum, za okamžitě splatnou. Žalovaná proto s ohledem na výše uvedené dluží žalobkyni částku 80 393,40 Kč na jistině dluhu, poplatky v celkové výši 763 Kč, částku 4 713,70 Kč na dlužném smluvním úroku ve výši 12,75 % p.a. počítaného z jistiny úvěru od , datum, do , datum, , částku ve výši 4 669,45 Kč na zákonném úroku z prodlení z řádně a včas nesplacených částek ode dne , datum, do , datum, a dále smluvní úrok 12,75 % p.a. z částky 80 393,40 Kč od , datum, do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení 12,75 % p.a. z částky 80 393,40 Kč od , datum, do zaplacení.

3. Žalovaná se k návrhu nevyjádřila.

4. Soud nařídil ve věci jednání, kdy žalobkyni mimo jiné poučil v souladu s ustanovením § 118a odst. 3 o.s.ř., aby označila důkazy k prokázání sporných tvrzení, že před uzavřením předmětné smlouvy řádně zkoumala úvěryschopnost žalované.

5. Žalobkyně ve svém podání ze dne , datum, uvedla, jakým konkrétním způsobem zkoumala úvěryschopnost žalované a jako důkazy k prokázání těchto tvrzení označila posouzení úvěryschopnosti klienta ze dne , datum, , potvrzení o příjmu a žádost o úvěr.

6. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:

7. Z potvrzení o prověření úvěryschopnosti klienta před poskytnutím úvěru ze dne , datum, , potvrzení o příjmu, žádosti o úvěr, z listiny nazvané smlouva o úvěru ze dne , datum, , všeobecných obchodních podmínek, ceníku má soud za prokázané, že žalobkyně chtěla s žalovanou uzavřít smlouvu o úvěru. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku ve výši 100 000 Kč za poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 19,99 % ročně, při řádném splácení 18,56 % ročně v 40měsíčních splátkách ve výši 3 500 Kč s tím, že poslední splátka měla být ve výši 1 447 Kč.

8. Z výpisu z úvěrového účtu, poslední výzvy k úhradě dlužné částky, poštovního podacího archu má soud za prokázané, že žalovaná nehradila splátky řádně a včas a žalobkyně tak využila svého oprávnění a pohledávku prohlásila dne , datum, za okamžitě splatnou. Žalovaná na pohledávku žalobkyně uhradila celkem částku 53 451,40 Kč.

9. Z předžalobní výzvy a poštovního podacího archu má soud za prokázané, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě.

10. Soud dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalované s odbornou péčí.

11. Po právní stránce soud hodnotil věc dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

12. Žalobkyně smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o. z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, kdy smlouva o úvěru je ve smyslu § 2 odst. 1 citovaného zákona spotřebitelským úvěrem.

13. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

17. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

18. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

19. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

21. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

23. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

24. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

25. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná.

26. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně, coby poskytovatele úvěru jakožto spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smluv splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně neunesla břemeno důkazní ohledně skutečnosti, že své povinnosti ve smyslu ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru dostála.

27. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala, neboť předložila pouze posouzení úvěryschopnosti klienta, potvrzení o příjmu a žádost o úvěr. Soud konstatuje, že žalobkyně náležitě neprokázala, že by ověřovala tvrzení žalované, tedy že by dostatečně ověřovala především výši výdajů žalované. V potvrzení o posouzení úvěryschopnosti klienta před poskytnutím úvěru je pouze uvedeno, že klientka na žádosti uvedla výdaje ve výši 0 Kč a nájemné ve výši 2 000 Kč. Ve své podstatě se jedná pouze o tvrzení zaznamenané v písemné podobě, které není doloženo žádným relevantním důkazem. Takový postup žalobkyně soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru za situace, kdy o správnosti uvedených údajů lze mít důvodné pochyby. S ohledem na výše uvedené a na absenci předložení dalších podkladů ze strany žalobkyně soudu proto nezbývalo než uzavřít, že žalobkyně svou povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalované v okamžiku uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru nesplnila. Nutno připomenout, že ve smyslu § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je zákonnou povinností poskytovatele úvěru dokumenty a záznamy týkající se posuzování schopnosti spotřebitele splácet úvěr uchovávat, a to nejméně po dobu pěti let.

28. Soud nepostupoval dle § 115a o. s. ř. a ve věci nařídil jednání mj. za tím účelem, aby mohl žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. poskytnout poučení, že dosud nebyla prokázána tvrzení o tom, že skutečně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, a to včetně následků spojených s nesplněním výzvy k jejich dotvrzení a označení. Ani přes příslušné poučení soudu žalobkyně řádně nedoplnila důkazy.

29. Soud konstatuje, že žalobkyně náležitě neprokázala, že by ověřovala tvrzení žalované, tedy že by dostatečně ověřovala výši výdajů žalované. Takový postup právního předchůdce soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru.

30. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, uložená poskytovateli (žalobkyni, resp. právnímu předchůdci), přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a to absolutně, tedy soud k ní dle § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2019, č. j. 27 Co 81/2019 – 71, ve kterém dospěl k závěru, „že v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.“). Ačkoliv znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru podmiňuje neplatnost smlouvy námitkou učiněnou spotřebitelem v promlčecí lhůtě, takové ustanovení je v rozporu s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, které mají být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž stejná ustanovení směrnice zároveň brání tomu, aby sankce (neplatnost smlouvy) spojená s porušením této povinnosti byla podmíněna uplatněním námitky spotřebitele v promlčecí lhůtě (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance s.r.o. proti GK). Soud tedy k nesplnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr přihlédl z úřední povinnosti (srov. § 588 o. z.).

31. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá za žalovanou pohledávku, která by měla svůj právní základ ve smlouvě o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou, neboť má tuto smlouvu za neplatnou, a to s účinky ex tunc.

32. Za situace, kdy je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z.

33. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 100 000 Kč; žalovaná na tento úvěr před podáním žaloby uhradila celkem 53 451,40 Kč, její bezdůvodné obohacení tak činí částku 46 548,60 Kč. Vzhledem ke shora uvedenému, nezbylo soudu než návrh žalobkyně částečně zamítnout (výrok II.) a vyhovět pouze co do částky 46 548,60 Kč s příslušenstvím. Soud přiznal zákonný úrok z prodlení od doruční předžalobní výzvy žalované, kdy vzal v potaz tři dny na doručení předžalobní výzvy a sedm dnů na dobrovolné plnění žalované.

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť žalované, která měla ve věci vyšší úspěch, dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, přičemž v tomto případě soud ohledně poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08 (výrok III.), kdy kapitalizoval příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku.