11 C 147/2023

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Martínkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Jiřím Šmídou sídlem Eliščino nábřeží 280/23, 500 03 Hradec Králové proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 12 148,51 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 028 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % od 1. 11. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

II. Žaloba se zamítá: a) co do částky 999,56 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % od 1. 11. 2022 do zaplacení, b) co do kapitalizovaného úroku ve výši 1 431,80 Kč, c) co do částky 256 Kč, d) co do částky 120,95 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 12 148,51 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizována tři slova] [příjmení] [anonymizováno], [PSČ] [anonymizováno], [země], [anonymizováno 11 slov] [tel. číslo], jednající v České republice prostřednictvím [právnická osoba], odštěpného závodu, ([IČO], dále jen„ právní předchůdkyně“), uzavřela s žalovaným dne 6. 2. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byla za žalovaného uhrazena zprostředkovateli úvěru kupní cena zboží či služby ve výši 12 938 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v 24 pravidelných měsíčních splátkách, se splatností první splátky ke dni 17. 3. 2022. Celková měsíční splátka úvěru byla sjednána ve výši 646 Kč. Celkově se tak žalovaný zavázal původnímu věřiteli, za předpokladu řádného splacení, splatit částku ve výši 15 504 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 18,01 % ročně a sazba RPSN ve výši 19,08 % ročně. Žalovaný však nehradil splátky řádně a včas, následkem čehož právní předchůdce žalobkyně úvěr prohlásil za splatný ke dni 31. 10. 2022. Ke dni zesplatnění uhradil žalovaný žalobkyni částku v celkové výši 1 910 Kč. Dne 7. 11. 2022 byla s účinností ke dni 14. 11. 2022 pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni; postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení dlužné částky na jistině úvěru ve výši 12 027,56 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 831,80 Kč, nákladů upomínání ve výši 600 Kč a smluvní pokuty ve výši 120,95 Kč. Přes výzvy žalobkyně žalovaný ničeho ze shora uvedeného neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek v ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně prostřednictvím svého zástupce svou neúčast u jednání omluvila a žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:

5. Z žádosti o spotřebitelský úvěr, rámcové smlouvy, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, dopisu o akceptaci žádosti, platební historie má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizována tři slova] [příjmení] [anonymizováno], [PSČ] [anonymizováno], [země], [anonymizováno 11 slov] [tel. číslo], jednající v České republice prostřednictvím [právnická osoba], odštěpného závodu, ([IČO], dále jen„ právní předchůdkyně“), uzavřela s žalovaným dne 6. 2. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byla za žalovaného uhrazena zprostředkovateli úvěru kupní cena zboží či služby ve výši 12 938 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v 24 pravidelných měsíčních splátkách, se splatností první splátky ke dni 17. 3. 2022. Celková měsíční splátka úvěru byla sjednána ve výši 646 Kč. Celkově se tak žalovaný zavázal původnímu věřiteli, za předpokladu řádného splacení, splatit částku ve výši 15 504 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 18,01 % ročně a sazba RPSN ve výši 19,08 % ročně. V případě prodlení se žalovaný zavázal platit poplatky za vymáhání a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z výše dlužných splátek.

6. Z odstoupení od úvěrové smlouvy a z platební historie úvěrového účtu soud zjistil, že žalovaný nehradil své závazky řádně a včas a na pohledávku uhradil pouze 1 910 Kč. Následkem platebního chování žalovaného, přistoupila žalobkyně k odstoupení od smlouvy a zesplatnění úvěru v celém rozsahu.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 11. 2022, seznamu postupovaných pohledávek, potvrzení o připsání úplaty a účinnosti postoupení, oznámení o postoupení pohledávky a podacího archu má soud za prokázané, že dne 7. 11. 2022 byla mezi původním věřitelem a žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávek. Na základě této smlouvy pak došlo k postoupení pohledávky za žalovaným, a to s účinností ke dni 14. 11. 2022.

8. Z oznámení o postoupení pohledávky vč. podacího archu má soud za prokázané, že žalovaný byl o postoupení pohledávky informován.

9. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky, dopisu s názvem předání do advokátní kanceláře, předžalobní výzvy a dokladu o odeslání předžalobní výzvy, má soud za prokázané, že před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní opakovaně písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky.

10. Soud z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedl posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí.

11. Po právní stránce soud hodnotil věc dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

12. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce, smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o. z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, kdy peněžitá zápůjčka je ve smyslu § 2 odst. 1 citovaného zákona spotřebitelským úvěrem.

13. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

19. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

21. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

22. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

23. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je z části důvodná.

24. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany právního předchůdce, coby poskytovatele úvěru jakožto spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně neunesla břemeno důkazní ohledně skutečnosti, že své povinnosti ve smyslu ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru dostála.

25. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala, neboť soudu předložila pouze vlastní smlouvu úvěru a žádost o úvěr. Soud konstatuje, že žalobkyně náležitě neprokázala, že by právní předchůdce žalobkyně ověřoval tvrzení žalovaného uvedené v žádosti o úvěr, tedy že by dostatečně ověřoval výši příjmů i výdajů žalovaného. V žádosti o úvěr (smlouvě) je pouze žalovaným toliko konstatována výše jeho příjmů a výdajů, tvrzení žalobkyně však není doloženo žádným relevantním důkazem, např. předložením kopií výplatních pásek. Takový postup právního předchůdce žalobkyně soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru za situace, kdy o správnosti údajů uvedených v kartě zákazníka lze mít důvodné pochyby. Dále není nikterak specifikováno, jakým konkrétním způsobem právní předchůdce ověřil výdaje žalovaného, a zda k tomuto žalovaný doložil nějakých dokladů. S ohledem na výše uvedené a na absenci předložení dalších podkladů ze strany žalobkyně (a to ohledně příjmů i výdajů žalované) soudu proto nezbývalo než uzavřít, že žalobkyně svou povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného v okamžiku uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru nesplnila.

26. Soud nepostupoval dle § 115a o. s. ř. a ve věci nařídil jednání mj. za tím účelem, aby mohl žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. poskytnout poučení, že dosud nebyla prokázána tvrzení o tom, že původní věřitel skutečně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to včetně následků spojených s nesplněním výzvy k jejich dotvrzení a označení. Nutno dodat, že poučení dle shora citovaného ustanovení o. s. ř. se poskytuje pouze účastníku, který je přítomen u jednání, při jiném úkonu soud takové poučení neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být takové poučení poskytnuto účastníku, který se k jednání nedostavil a nepožádal o odročení jednání z důležitého důvodu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Je-li jednáno v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zmocněnce či zástupce), je to účastník, jenž svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 29 Odo 832/2006). Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci v její nepřítomnosti. I s ohledem na výše uvedené judikaturní závěry soud dospěl k závěru, že žalobkyně se tak sama připravila o dobrodiní soudu ve formě poučovací povinnosti dle § 118a o. s. ř.

27. Soud konstatuje, že žalobkyně náležitě neprokázala, že by její právní předchůdce ověřoval tvrzení žalovaného, tedy že by dostatečně ověřoval výši příjmů, a zejména výdajů žalovaného. Takový postup právního předchůdce soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru.

28. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, uložená poskytovateli (žalobkyni, resp. právnímu předchůdci), přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a to absolutně, tedy soud k ní dle § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2019, č. j. 27 Co 81/2019 – 71, ve kterém dospěl k závěru,„ že v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.“). Ačkoliv znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru podmiňuje neplatnost smlouvy námitkou učiněnou spotřebitelem v promlčecí lhůtě, takové ustanovení je v rozporu s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, které mají být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž stejná ustanovení směrnice zároveň brání tomu, aby sankce (neplatnost smlouvy) spojená s porušením této povinnosti byla podmíněna uplatněním námitky spotřebitele v promlčecí lhůtě (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR- Finance s.r.o. proti GK). Soud tedy k nesplnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr přihlédl z úřední povinnosti (srov. § 588 o. z.).

29. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá za žalovaným pohledávku, která by měla svůj právní základ ve smlouvě o úvěru, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, neboť má tuto smlouvu za neplatnou, a to s účinky ex tunc.

30. Za situace, kdy je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytl žalovanému částku 12 938 Kč; žalovaný žalobkyni před podáním žaloby uhradil 1 910 Kč, jeho bezdůvodné obohacení tak činí částku 11 028 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný, i přes výzvy žalobkyně, dlužnou částku neuhradil, ocitl se v prodlení s úhradou dluhu, a žalobkyni tak vznikl nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení ve výši stanovené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.).

31. Z důvodů uvedených shora potom soud ve zbývající části uplatněného nároku žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

32. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř. věty před středníkem.

33. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci neúspěch v poměrně nepatrné části, byla jí proto přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 2 252 Kč. Náhradu nákladů řízení tvoří soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna advokáta podle §14b odst. 1, § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (v platném znění) ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč a paušální částka náhrady hotových výdajů 300 Kč (3 úkony po 100 Kč) podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu + 21 % DPH.