11 C 151/2021

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Martínkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou JUDr. Kateřinou Perthenovou sídlem Velké náměstí 135/19, 500 03 Hradec Králové proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 72 204 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 429,46 Kč zastavuje.

II. Žaloba se zamítá co do: a) částky 50 942,54 Kč, b) zákonného úroku z prodlení z částky 54 323 Kč ve výši 10 % ročně od 28. 12. 2019 do 22. 10. 2020 z částky 53 949,09 Kč ve výši 10 % ročně od 23. 10. 2020 do 27. 11. 2020 z částky 53 519,63 Kč ve výši 10 % ročně od 28. 11. 2020 do 23. 12. 2020 z částky 53 090,17 Kč ve výši 10 % ročně od 24. 12. 2020 do 25. 1. 2021 z částky 52 660,71 Kč ve výši 10 % ročně od 26. 1. 2021 do 19. 2. 2021 z částky 52 231,25 Kč ve výši 10 % ročně od 20. 2. 2021 do 31. 3. 2021 z částky 51 801,79 Kč ve výši 10 % ročně od 1. 4. 2021 do 27. 4. 2021 z částky 51 372,33 Kč ve výši 10 % ročně od 28. 4. 2021 do 19. 5. 2021 z částky 50 942,87 Kč ve výši 10 % ročně od 20. 5. 2021 do zaplacení c) částky 20 832,97 Kč, d) úroku ve výši 89,29 % ročně z částky 35 429,38 Kč od 28. 12. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 28. 12. 2019 dosáhne částky 208 612 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 72 204 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované částku 60 000 Kč. Žalobkyně se konkrétně domáhala zaplacení 42 836,36 Kč jako jistiny, v souvislosti s porušením jednotlivých smluvních ujednání potom žalobkyně požadovala po žalovaném uhrazení smluvní pokuty ve výši 20 832,97 Kč za prodlení od zesplatnění do data 3. 5. 2021, smluvní pokuty za pozdní platby před zesplatněním ve výši 6 487 Kč, náhrady nákladů ve výši 5 000 Kč, zaplacení úroku ve výši 89,29 % ročně z jistiny a úroky z prodlení. Po podání žaloby vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 429,46 Kč (z jistiny) s tím, že tato částka byla na úvěr zaplacena dne 19. 5. 2021, tj. až po podání žaloby.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Protože žalobkyně vzala podanou žalobu v rozsahu částky 429,46 Kč představující část jistiny částečně zpět ještě před zahájením jednání, soud řízení v této části bez dalšího dle § 96 odst. 2,4 o.s.ř. zastavil.

4. Z úvěrové smlouvy, oznámení o schválení úvěru včetně splátkového kalendáře ke smlouvě a dodejky, předsmluvního formuláře a dokladu o vyplacení úvěru má soud za prokázané, že mezi žalobkyní jako věřitelkou na straně jedné a žalovanou jako klientem a spoluúčastníkem [jméno] [celé jméno žalované] (dále jen„ spoludlužnice“) na straně druhé byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] podepsaná všemi účastníky dne 11. 8. 2017 (dále jen„ úvěrová smlouva“). K uzavření smlouvy pak v souladu s bodem 1.. úvěrové smlouvy došlo až doručením oznámení o schválení úvěru dne 1. 9. 2017 žalované. Na základě úvěrové smlouvy byl žalované již dne 30. 8. 2017 poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 60 000 Kč. Žalovaná a spoludlužnice se společně a nerozdílně (viz bod 3.. úvěrové smlouvy) zavázaly poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši 136,61 % ročně (RPSN bylo ve stejné výši) splácet ve 36 měsíčních splátkách po 4 829 Kč splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem zářím 2017, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně o schválení úvěru doručeného žalované dne 1. 9. 2017. Dle bodu 6.

1. úvěrové smlouvy platí, že žalobkyni vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 30 dnů a je splatná v každém jednotlivém případě ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. Žalobkyně mohla takto požadovat maximálně 2 999 Kč za každý kalendářní rok. Dle bodu 6.

2. úvěrové smlouvy platí, že žalobkyni vzniká právo na zaplacení náhrady nákladů ve výši 200 Kč vzniklých v souvislosti s prodlením žalované s úhradou každé splátky, u níž se ocitne v prodlení o délce 15 dnů, přičemž tato náhrada nákladů je v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. Dle bodu 6.

3. úvěrové smlouvy platí, že pokud se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.

4. úvěrové smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu je žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaná v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platila úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Dle bodu 6.

5. úvěrové smlouvy dále platí, jestliže po zesplatnění úvěru nebude nová jistina úvěru v den zesplatnění úvěru zaplacena, vzniká žalované povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V bodě 2.. úvěrové smlouvy pak bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady, maximálně však do částky odpovídající 120 % částky, kterou měl klient za poskytnutý úvěr celkem zaplatit.

5. Z prohlášení klientů ze dne 11. 8. 2017 má soud za prokázané, že žalobkyně splnila svou informační povinnost vůči žalované dle § 90 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.

6. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu ze dne 23. 5. 2018 vydaným Českou národní bankou soud zjistil, že žalobkyně je zapsána v tomto seznamu jako nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru a má k této činnosti povolení.

7. Z formuláře hodnocení klienta, ověření v registru SOLUS a v registru NRKI má soud za prokázané, že žalobkyně prověřovala schopnost žalované řádně hradit úvěr, jakož i její úvěrovou historii. Úvěruschopnost žalované dále vyplývá z výpisu z účtu, pracovní smlouvy a výplatních lístků spoludlužnice a dále z pracovní smlouvy, výplatních lístků a výpisu z účtu žalované, kdy všechny tyto listiny dokládají, že průměrný čistý měsíční příjem žalované činil ve druhém kalendářním čtvrtletí roku 2017 cca 13 000 Kč, výdaje cca 5 000 Kč a žalovaná neměla jiné dluhy. Spoludlužnice pak měla ve stejném období příjmy cca 18 000 Kč a výdaje cca 5 000 Kč.

8. Z karty klienta, celkem 17 výzev k zaplacení dlužné částky s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru a oznámení o zesplatnění úvěrové smlouvy ze dne 26. 12. 2019 má soud za prokázané, že žalovaná a spoludlužnice neplnily řádně podmínky smlouvy a ocitly se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Žalovaná a spoludlužnice neuhradily včas žádnou ze splátek, splátky č. 1 – 25 však uhradily v plné výši (s prodlením od 1 do 64 dnů). Splátku č. 26 splatnou dne 22. 10. 2019 uhradily toliko v rozsahu 2 950,67 Kč (splátkami od října roku 2020). Celkem tak žalobkyně a spoludlužnice uhradily částku 123 675,67 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná ani spoludlužnice vůbec neplatily včas splátky dle splátkového kalendáře, žalobkyně žalovanou celkem 17x vyzvala k úhradě jednotlivých splátek a zároveň žalovanou upozorňovala na možnost zesplatnění úvěru. K zesplatnění úvěru došlo ke dni 26. 12. 2019 žalobkyně současně uplatnila uplatnila vůči žalované smluvní pokutu dle čl.

6. úvěrové smlouvy ve výši 6 487 Kč a náklady dle čl.

6. úvěrové smlouvy ve výši 5 000 Kč.

9. Z předžalobní výzvy a podacího archu má soud za prokázané, že žalovaná byla před podáním žaloby dne 14. 4. 2021 vyzvána k úhradě celého dluhu včetně smluvní pokuty dle čl. 6 ve výši 6 487 Kč (za prodlení se splátkami č. 3, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 15, 16, 17, 18, 19, 20) a 6.

5. úvěrové smlouvy a nákladů dle čl.

6. úvěrové smlouvy (za splátky č. 3 až 27) ve výši 5 000 Kč.

10. Z vyjádření znalce k úročení pohledávek a přílohy k tomuto vyjádření bylo zjištěno, že existují dva základní výpočty úrokové míry, a to nominální úroková míra a efektivní úroková míra.

11. Z databáze časových řad ARAD vedené ČNB bylo zjištěno, že v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy (srpen 2017) činila průměrná úroková sazby úvěrů poskytovaných bankami domácnostem na spotřebu s fixací sazby nad 1 rok do 5 let 8,95 % ročně.

12. V řízení nebylo tvrzeno ani prokazováno, že by žalovaná na svůj dluh hradila více, než uvedla žalobkyně.

13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle ustanovení § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

16. Podle § 1872 odst. 1 o. z. je-li několik dlužníků zavázáno plnit společně a nerozdílně, jsou povinni plnit jeden za všechny a všichni za jednoho. Věřitel může požadovat celé plnění nebo jeho libovolnou část na všech spoludlužnících, jen na některých, nebo na kterémkoli ze spoludlužníků.

17. Podle ustanovení § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo v sídle dlužníka v době uzavření smlouvy.

18. Podle § 1908 odst. 2 o. z. dlužník musí dluh splnit na svůj náklad a nebezpečí řádně a včas.

19. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

20. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Soud shledal, že mezi žalobkyní a žalovanou a spoludlužnicí došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru dle § 2395 o. z. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalované dne 30. 8. 2017 peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč a žalovaná a spoludlužnice se zavázaly tyto vrátit spolu s obchodním úrokem ve výši 136,61 % ročně, a to ve 36 měsíčních splátkách po 4 829 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná a spoludlužnice nedodržovaly podmínky úvěrové smlouvy, dostaly se do prodlení s úhradou jednotlivých splátek a žalobkyně tak pohledávky zesplatnila ke dni 17. 10. 2019. Žalobkyně je vzhledem ke znění § 1872 odst. 1 o. z. oprávněna požadovat celou dlužnou částku pouze po žalované.

22. V souvislosti se sjednanou výší obchodního úroku se soud předně zabýval platností těchto smluvních ujednání účastníků úvěrové smlouvy a dospěl k závěru, že ujednání týkající se efektivního úroku za poskytnutí úvěru ve výši 136,61 % ročně z dlužné částky neuhrazené jistiny je s ohledem na obvyklou výši úrokových sazeb poskytovaných bankami v rozporu s dobrými mravy, a tudíž absolutně neplatné. Soud doplňuje, že vnímá rozdíl mezi nominální a efektivní úrokovou sazbou tak, jak argumentovala žalobkyně, nicméně argumentace žalobkyně v tom smyslu, že efektivní úroková sazba ve výši 136,61 % ročně je bez dalšího rovna nominální sazbě ve výši 89,29 % ročně, je poněkud zavádějící. Při posuzování nominální úrokové sazby je podstatná frekvence úročení (tj. v jakém intervalu bude připisován úrok). Při stejné nominální sazbě bude celková výše úroku připsaného jednou za celý rok logicky nižší než celková výše úroku připsaného vždy za každý měsíc. Pravdou je, že nominální úroková sazba ve výši 89,29% ročně při měsíčním úročení je rovna efektivní úrokové sazbě ve výši 136,61 % ročně. Pro ilustraci soud uvádí, že stejná nominální úroková sazba 89,29 % je při ročním úročení rovna efektivní úrokové sazbě 89,29 %, při úročení po půlroce je rovna efektivní úrokové sazbě 109,22 % ročně, při úročení čtvrtletně efektivní úrokové sazbě 123,88 % ročně a při denním úročení pak efektivní úrokové sazbě 143,95 % ročně. Efektivní úroková míra je tedy ukazatelem toho, kolik dlužník věřiteli reálně zaplatí při různé kombinaci nominálního ročního úroku ročního a splátek v různé frekvenci. Soud proto při posuzování mravnosti úroků dle úvěrové smlouvy vycházel z efektivní úrokové sazby. Ostatně právě proto, aby spotřebitel mohl lépe vyhodnotit výhodnost nebo nevýhodnost smluvního ujednání, byla poskytovatelům spotřebitelských úvěrů uložena povinnost sdělovat spotřebitelům RPSN (roční procentní sazbu nákladů), což je objektivní ukazatel. Ta v tomto případě byla při absenci jakýchkoli jiných poplatků rovna efektivní úrokové sazbě, tedy 136,61 %.

23. Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 či 33 Odo 236/2005) vyplývá, že hranice mravnosti úroků se pohybuje okolo trojnásobku úrokové míry obvyklé u bank a stanovené s ohledem na nejvyšší úrokové sazby uplatňované bankami při poskytování úvěrů a půjček. V daném případě smluvený úrok převyšuje úrokovou sazbu danou v době podpisu úvěrové smlouvy (dle údajů ČNB) více než patnáctkrát, a tím se dostává do rozporu s dobrými mravy (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 1587/2015). Sjednaná výše úrokové sazby se tak zcela zjevně příčí dobrým mravům, proto ji soud shledal v souladu se shora citovanou judikaturou dle § 588 o. z. ujednáním absolutně neplatným. Neplatnost ujednání o výši úroku však nevede k neplatnosti smlouvy o úvěru jako celku (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 3516/2009), protože toto ujednání lze oddělit od ostatního obsahu smlouvy (§ 576 o. z.).

24. Dále soud při posuzování nároku žalobkyně vycházel z toho, že smlouva o úvěru je smlouvou úplatnou, přičemž úplatu za poskytnutí prostředků představuje úrok. Úrok z úvěru je tedy jednou z náležitostí a jedním ze znaků úvěrové smlouvy. Povinnost dlužníka zaplatit věřiteli smluvené úroky vzniká ze závazku ve smlouvě. Soud proto dospěl k závěru, že namísto neplatného ujednání o úroku, je povinností žalované zaplatit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy (§ 1802 o. z.). V daném, případě byla výše úrokových sazeb bankovních ústavů v době uzavření smlouvy mezi účastníky ve výši 8,95 % ročně. Soud tak považuje za přiměřený úrok odpovídající právě těmto 8,95 %.

25. Žalobkyni vzniklo z úvěrové smlouvy právo na zaplacení dlužné jistiny ve výši 60 000 Kč a dále úroku ve výši 8,95 % ročně z poskytnuté jistiny 60 000 Kč, přičemž úvěr měl být splacen ve 36 měsíčních splátkách počínaje 22. 9. 2017. To fakticky znamená měsíční splátku pod 2 000 Kč. Pokud by byl úvěr splacen najednou k datu poslední splátky dne 22. 8. 2020, činil by úrok 15 997,57 Kč a celková dlužná částka 75 997,97 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná na úvěrovou smlouvu částečně platila, je třeba tyto splátky úvěru na vzniklý dluh započítat. Ze skutkových zjištění soudu vyplynulo, že žalobkyně a spoludlužnice uhradily do zesplatnění úvěru částku 120 725 Kč. Úrok ve výši 8,95% ročně z jistiny 60 000 Kč od 31. 8. 2017 do 26. 12. 2019 činí částku 12 476,05 Kč. I pokud by žalovaná uhradila jednorázově částku 120 725 Kč až v den zesplatnění úvěru, tak má„ přeplaceno“ přinejmenším 48 248,95 Kč (splátkami v průběhu splácení se navíc výše úroku snižuje). Výše„ přeplatku“ by zcela bezpečně postačovala na úhradu smluvní pokuty za případné pozdní splátky dle bodu 6.

1. úvěrové smlouvy v požadované výši 6 487 Kč a na uplatňované náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalované s úhradou jednotlivých splátek dle bodu 6.

2. úvěrové smlouvy, žalobkyni by navíc v žádném případě nemohl vzniknout nárok na zaplacení smluvní pokuty dle bodu 6.

5. úvěrové smlouvy ve výši 0,1% z dlužné částky denně od zesplatnění úvěru do jeho zaplacení.

26. Z výše uvedeného je zřejmé, že veškeré nároky, jež si mohla žalobkyně po žalované činit z úvěrové smlouvy, byly zcela jednoznačně uhrazeny. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zcela zamítl. Soud si je vědom toho, že ani nároky žalobkyně na smluvní pokuty dle bodu 6.

1. úvěrové smlouvy a na náklady dle bodu 6.

2. úvěrové smlouvy by žalobkyni rozhodně nevznikly v plné výši, detailní výpočet jejich výše stejně jako detailní výpočet výše dlužné částky dle aktuálních splátek žalované by však neměl pro závěr soudu o nedůvodnosti žaloby žádný vliv.

27. Žalovaná byla ve věci zcela úspěšná, proto by jí náležela náhrada nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná však náhradu nákladů řízení nepožadovala, soud proto rozhodl tak, že se jejich náhrada nepřiznává žádnému z účastníků.