11 C 159/2021

Plný text

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudkyní Mgr Terezou Martínkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 4 368,43 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 4 368,43 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 4 368,43 Kč od 10. 4. 2018 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 4 368,43 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že žalovaný v souvislosti s využíváním služeb elektronických komunikací neuhradil cenu platební transakce (za platební příkaz účastníka žalobkyně pomocí koncového elektronického zařízení dle zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku). Žalovaný se k věci nevyjádřil. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně ani žalovaný se k této výzvě nevyjádřili, ačkoliv žalobkyni byla doručena výzva a žalovanému byla doručena výzva a žaloba na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Ze smlouvy o poskytování služeb, souhrnných účtů, ceníku, upomínky, všeobecných podmínek pro poskytování veřejně dostupných služeb má soud za prokázané, že žalovaný s využitím možností své SIM karty a komunikační sítě žalobkyně uskutečnil platební transakce pomocí koncového elektronického zařízení (telefonní [číslo]) v období od 23. 10. 2017 do 22. 3. 2018 v celkové výši 4 368,43 Kč a cenu platebních transakcí žalobkyni dosud neuhradil. Naopak v řízení nebylo tvrzeno ani prokazováno, že by žalovaný na pohledávku žalobkyně něco hradil. Podle § 3 odst. 1 písm. g) zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku (v platném znění) se platební službou rozumí provedení platební transakce poskytovatelem služeb elektronických komunikací, jestliže je souhlas plátce s provedením platební transakce dáván prostřednictvím elektronického komunikačního zařízení. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, se citovaný zákon nevztahuje na obsah služeb poskytovaných prostřednictvím sítí elektronických komunikací (např. na obsah finančních služeb). K rozhodování daného sporu mezi účastníkem a poskytovatelem služeb elektronických komunikací je tak příslušní soud, nikoli Český telekomunikační úřad. Vzhledem k tomu, že žalovaný uskutečnil platební transakce pomocí koncového elektronického zařízení a cenu platebních transakcí neuhradil, byla žaloba shledána jako důvodná a bylo jí v plném rozsahu vyhověno. Žalovaný se včasným neuhrazením dlužné částky dostal do prodlení a žalobci tak vzniklo právo požadovat dle § 1970 o. z. úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena dle § 2 NV č. 351/2013 Sb. (v platném znění) způsobem uvedeným ve výroku tohoto rozhodnutí. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, byla jí proto přiznána náhrada účelně vynaložených nákladů ve výši 600 Kč. Náhradu nákladů řízení tvoří soudní poplatek 400 Kč a paušální částka náhrady hotových výdajů 200 Kč (2 úkony po 100 Kč) podle vyhlášky č. 254/2015 Sb.